Ernst Rohm

1. července 1934 dal Hitler Röhmovi možnost, aby spáchal sebevraždu, a tím přiznal německému lidu, že plánováním puče udělal chybu. Eicke a jeho zástupce SS-Sturmführer Michael Lippert dostali rozkaz odjet do věznice Stadelheim. Eicke vstoupil do cely, položil na stůl v Röhmově cele revolver a oznámil mu, že má "deset minut na to, aby využil Hitlerovu nabídku". Ani po deseti minutách se neozval žádný výstřel, a tak se vrátili a našli 46letého Röhma stát uprostřed cely: "Jestli mě chce Adolf Hitler zabít," řekl, "tak ať tu špinavou práci udělá on."

Dne 30. června 1934 plánoval odcestovat lodí z Bremerhavenu na Madeiru, kde se chystal strávit líbánky. V den, kdy se chtěl se svou nevěstou a svým přítelem Martinem Kirschbaumem, který mu cestu financoval, nalodit, byl zatčen na základě zatykače, který přišel z Berlína. Předtím byl Ernst v Berlíně marně hledán. Po zatčení byl surově zbit a předán do rukou SS komanda vedeného Kurtem Gildischem, jedním z osobních strážců Adolfa Hitlera, který Ernsta spolu se svými muži brutálně mučil a vyslýchal.

Kvůli přetrvávajícím předsudkům vůči sexualitě osob stejného pohlaví a pokračujícímu prosazování paragrafu 175 po většinu dvacátého století se mnoho homosexuálů bálo podělit o svá svědectví nebo napsat paměti. Nikdy nesmíme zapomenout na tyto muže, kteří buď zemřeli, nebo přežili a zůstali poznamenáni až do konce svého života. Jejich příběhy a utrpení nám musí navždy připomínat nebezpečí diskriminace a rasismu a nenávisti vůči sobě navzájem, protože historie se často opakuje.

Kdo dal k vraždě první povel, se nikdy nepodařilo zjistit. Nicméně i nejvyšší nacističtí představitelé jako Hermann Göring a Ernst Röhm, vůdce SA, se na Hanussena obraceli s žádostí o finanční pomoc. Dokumenty zaznamenávající částky přesahující 150 000 marek, které mu dlužili, se z jeho Okultního paláce nějak ztratily a nikdy nebyly nalezeny. Zatímco palác byl uzavřen a nikdy nebyl znovu otevřen, příběh Erika Jana Hanussena fascinuje dodnes.