Glosa

David Šubík po čtyřech letech soudních tahanic konečně – byť velmi nerad a jen mezi řádky – připouští, že spor s Manipulátory.cz neskončil jeho triumfem, jak dlouho svým sledujícím sliboval. V obsáhlém facebookovém vyjádření líčí, jak byl „obstřelován lživými scénami“ a jak se proti němu spikl celý

Glosa: Je lepší dobroprd nebo dezolát? A jaký je mezi nimi rozdíl? Vůbec žádný, obojí se jeví jako docela stejná verbež!

Vánoční čas nebývá jen časem radosti, naděje a příjemného očekávání. Toto období bývá pro mnohé psychicky náročné.

Vždy, kdy se v Čechách slaví významný svátek, objevují se v médiích ankety zkoumající, kterak se „nastupující generace“ vyzná v našich dějinách. A z těchto sond pak povstává onen přízrak „ztracené generace“.

Vánoční příběh o narození Ježíše slyšel nebo četl téměř každý. Ale jak mu skutečně porozumět? Jaký význam měl tehdy – a co může znamenat pro nás dnes? A proč se v něm vlastně objevují ovce? Pojďme to společně rozklíčovat.

Nejlegračnější část politického spektra nyní nesporně představuje SPD Tomia Okamury a její voliči. SPD je nadšenou součástí vznikající vlády, která ovšem odmítá akceptovat základní body jejího programu.

Nedlouho před volbami mi jedna ve veřejném prostoru aktivní osobnost plna rozhořčení líčila, že jestli Andrej Babiš sestaví vládu s Tomiem Okamurou, emigruje. Šlo o člověka jinak racionálního a v životě úspěšného.

Dopisy už skoro nepíšeme. Ale možná bychom měli. Aspoň ten jeden. Ne kvůli dárkům, ale kvůli tomu, co nosíme v sobě. Nevadí, že nejsme děti – i dospělí by měli psát Ježíškovi.

Při sestavování vlády je největší rozruch kolem ministerských kandidátů strany Motoristé sobě. Předsedu Petra Macinku, který se původně měl stát ministrem životního prostředí, odmítala kvůli jeho antiekologickým postojům značná část odborné veřejnosti, psaly se proti němu petice, které podepsaly stovky akademiků.

I když by se mohlo díky sociálním sítím a digitální inzerci zdát, že se dnes k psychologické a psychiatrické pomoci dostane I když by se mohlo díky sociálním sítím a digitální inzerci zdát, že se dnes k psychologické a psychiatrické pomoci dostane každý, opak je pravdou. Počet lidí, kteří vyhledávají psychologickou asistenci, roste.

Advent je tady! Co to ale znamená? Pro křesťany je Advent obdobím, kterým začíná církevní rok. Advent znamená v překladu „příchod“.

Výherkyně Zrádců čelí útokům hlučné menšiny diváků, kteří nedokážou oddělit hru od reality. Proč právě tato skupina tak ostře útočí a co to vypovídá o nás?

Jací jsou vlastně čeští muži?

Asociální chování se pomalu mění v nedotknutelnou identitu. Soukromou cestu životem, na kterou máme právo. Jenže nevidíme, že svoboda, kterou si tak pečlivě chráníme, se může rozplynout v prostoru, kde už není o koho se opřít ani koho obejmout.

Za pár dní to začne. Spousta nás žen bude trpět syndromem neduchovní materialistky. Je to jasné, začíná advent. Podle pravidel, která nutně museli vymyslet a zformulovat muži, je o adventu zapotřebí každý den trávit v tichém usebrání, postit se, modlit se aspoň hodinu denně u nevoňavé svíčky, vyhýbat se každé zábavě a hlučné společnosti, zpytovat své hříšné nitro a hledat nápravu svých světských marných tělesných žádostí.

Z celé své prababičky si pamatuji jediný moment — krátký pohled, úsměv a ticho, ve kterém jsem se styděla promluvit. A až dnes chápu, jak silný příběh se skrývá za tou jedinou vzpomínkou, která se mi vryla do paměti jako stopa, jež nepřestává mluvit.

Čím jsem starší, tím více potřebuji silový trénink. Neznamená to, že musím do posilovny. Zvykla jsem si být venku po celý rok a nezastaví mě ani mráz. Venku jsem na čerstvém vzduchu, na přirozeném denním světle a také se nemusím nikde s nikým mačkat a chytat bacily. Jaký pohyb venku by mohl fungovat i vám?

Karel Teige posouvá v textu z října 1927 Bretonovo vysvětlení dada jako předchůdce surrealismu k tezi o popisu aktuálního života: „Všechen snobismus a puritanismus je dada. Všesokolský slet je dada. Destinová, zpívající sokolíkům na vyšehradské skále, je dada.“ Pojďme navazovat pojďme pokračovat!

Kdo někdy kupoval – nebo ještě hůře prodával – auto v továrně na výkup a prodej ojetin, si často vybaví jen stres, nátlak, hledání okem neviditelných škrábanců ve snaze srazit cenu a podobné nefér praktiky, mnohdy hraničící s důstojností zákazníka. Náš redaktor se rozhodl vyzkoušet nákup na Direct auto, aby zjistil, jak moc se u nich sliby liší od reality.

Nemám ráda Vánoce. Tečka. A kdo je nemá rád taky, může si se mnou sestavit hate list.

Petr Pavel se vyjádřil ke komunikačním kanálům politických stran. Se zuby vyceněnými pak utrousil pár slov k ranním videím Andreje Babiše na sociálních sítích. Označil je za propagandu.

Posledních několik málo let zažíváme raketový nástup umělé inteligence. Ačkoliv mohou akciové trhy brzy prožít prasknutí tzv. AI bubliny, na jejím rozvoji se mnoho nezmění. A s ním přijdou i problémy.

Ježíšek, Santa Claus a jim podobní by se měli mít na pozoru. Svět totiž nekompromisně dobývá někdo, kdo jim původně dělal jenom poskoka – vánoční skřítek.

Ateista musí věřit daleko intenzivněji než věřící a navíc bez dokladů pro svou Náhodu.

Jde o zrcadlo doby. Pokorné očekávání zrození Boží Pravdy a Lásky v nejtemnější části roku jsme nahradili bombasticky se třpytícími pozlátky a vzájemnou lásku jsme proměnili ve vzájemné okrádání.

Politika potřebuje každodenní dávku apokalyptismu. Tentokrát se o ni postarala pravděpodobná budoucí ministryně financí za ANO Alena Schillerová. V rozhovoru pro MF Dnes zvolala, že když se rozpočet „nezreální“, což v překladu znamená zvýšení už tak obrovského deficitu, „budou na podzim důchodci, nemocní a učitelé bez peněz“.

Je to takové zvláštní téma. A půjdu na to dost ze široka. Pokud se jako muzikant vymezíte proti digitálním platformám, dostanete v lepším případě obratem nálepku konzervy bránící rozvoji, v tom horším senilního, nezajímavého, a tudíž neúspěšného tvůrce.

V knihkupectví jsem narazila na větu, která slibovala pokoj výměnou za ignorování negativity. Chvíli jsem jí téměř uvěřila. Pak jsem si uvědomila, že skutečný klid nepřichází útěkem od bolesti, ale pojmenováním pravdy – milovat spravedlnost a odmítat zlo.

Nemám střet zájmů jedině, když jdu na ministerstvu financí na záchod, přiznával bez potíží Andrej Babiš během prvního týdne po jmenování ministrem. A co teprve, když se čtyři roky nato stal premiérem. Výroky o tom, že se střetu zájmů nemůže vyhnout, trousil Babiš před vstupem do politiky i po něm.

GLOSA / Poněvadž se do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dostali i všelijací fašounci, nácíčkové a pornoherci, Česká televize jim jako médium veřejné služby poskytuje ve svém vysílání stále větší prostor.

Milé děti, v těch dávných dobách, kdy guláš stál v hospodě naproti divadlu pět korun a šedesát haléřů, tak v těch dávných dobách jsme hráli v karlínském divadle muzikál Hello, Dolly!

S výjimkou sadomasochistů to nemůžu nikomu doporučit. Ale kdybyste se přece jenom rozhodli ponořit do materiálů COP v brazilském Belému, zjistíte hlavně dvě věci. Klimatická situace planety je zoufalá. A kdybychom nebyli lidi (nenažraní a nepoučitelní), tak by tak zoufalá být nemusela.

Titulní sousloví platí v případě redaktora Českého rozhlasu Karla Oujezdského, který zemřel počátkem minulého týdne ve věku devětasedmdesáti let, v tom nejlepším možném slova smyslu. O tuzemské výtvarné scéně a zdejším galerijním dění informoval s až řeholnickou oddaností.

O ježkovi si lze vyhledat spoustu poutavých i užitečných informací. Bohužel takřka nikde se nedočtete, že je to živočich s až překvapivě sebedestrukčními sklony. Nebojím se říct sebevražednými.

Glenn Close, osm nominací na Oscara. Naomi Watts dvě, překvapivě ani jedna za Mulholland Drive, ve kterém podala jeden z výkonů století. A teď mrhají kvalitami v přeestetizovaném, přepáleném, nerealistickém seriálu Všechno je fér. Proč?! Never more také pokusu udělat kauzu z účinkování Oty Klempíře v Řezníkově videoklipu. A je nám líto finanční ztráty páně Coppoly, ale to je aspoň hezká story.

Co kdyby se geopolitika přestěhovala z válečných bunkrů na taneční parket? Vítejte v představě, kde svět nevede testosteronový adrenalin, ale elegance, empatie a trocha queer stylu.

Začíná to kapesným. Pokračuje to rituálem. A končí to dospělostí, ve které tělo bez stimulantů sotva funguje a únava se stává novým normálem.

Zatímco muž řeší, aby nezapomněl kartičku pojišťovny, žena hlídá, aby neměl díru tam, kde by mohla udělat ostudu celé rodině. A to i u doktora.

Vzpomínky na mládí, které jsme prožívali plni nadšených emocí, které dnešní mládež nezná. A je to škoda.

Jak by vypadalo křesťanství bez Krista na kříži?

Některé věci v našem středoevropském prostoru nevydrží ani tři týdny — a pak jsou tu režimy, které vydrží šestatřicet let. Ten náš současný, demokratický, se narodil 17. listopadu 1989.

Čtenářka mi napsala, že se bojí nové sousedky – její spirituality, jejích věcí, její „energie“. Její úzkost mi znovu připomněla, jak snadno se víra mění v obrannou ulitu a jak rychle zapomeneme, že každý člověk před námi je někdo, koho Bůh miluje dřív, než se ozve náš strach.

Spánek vypadá jako maličkost, ale právě on rozhoduje o tom, jak zítra zvládneš žít. Stačí ho párkrát podcenit — a tělo rychle ukáže, že to byl omyl.

No tak jestli se tím pornem dají vydělat nějaké peníze jako přilepšení k důchodu, tak bych se do toho také pustil. Zatím o tom moc nevím, ale teď se o tom pořád píše, a tak bych se měl kde zeptat.

Na světové scéně to občas vypadá, že se všechno hroutí: politika, klima, ceny másla. Ale místo abychom se rozčilovali u zpráv, můžeme spustit vlastní drobnou revoluci – mikropřátelskost. Nepotřebujete k tomu raketu, vědecký titul ani superhrdinský plášť. Stačí úsměv, trocha vody a pár kapek dobré nálady.

Vzedmula se vlna odporu k pojmenování nové stanice metra budované linky D po Ivanu Olbrachtovi. A to s poukazem na to, že to byl komunista, napsal naivní a propagandistickou Annu proletářku. Fuj a huj.

Člověk by řekl, že po volbách v politice přece jen trochu ubude podpásovek. Ať už se to týká lhaní, podfuků, podrazů nebo obyčejných schválností. Ovšem neděje se to, naopak, jako by jich spíše přibývalo. Svědčí to samozřejmě o stále pochybnějším politickém klimatu, což by ale bylo na samostatnou analýzu.

Stagnující stavby a kilometrové kolony v Praze. Čí je to vina? Jako nejjednodušší řešení se nabízí veškerou frustraci agregovat do jednoho člověka, který má na vizitce pod jménem napsáno „náměstek primátora pro dopravu“.

Poslední návštěva na Hradě byla pro Andreje Babiše zjevně jen o málo příjemnější než pád holým pupkem do mraveniště. Od prezidenta se dozvěděl, že by měl ještě před jmenováním premiérem veřejně vysvětlit, jak přesně vyřeší svůj střet zájmů.

Myslíte, že rovnost je o právech zaručených zákonem? Nasedněte do ranního autobusu a uvidíte, kdo jede s vámi. Já při tom v sobě objevila špetku feministky, která ve mně dřímá.

Děti s těžkým postižením často žijí s chronickou bolestí. V Česku chybí dětská algeziologie, rodičům i lékařům pak schází jasná cesta k účinné úlevě.

Když jsou děti nemocné, často se o ně starají maminky, které si berou paragrafy a také s nimi chodí k lékaři nebo o víkendu na pohotovost. Když tam ale s dítětem přijde tatínek, začnou se dít věci.

Když se o úspěchu dítěte začne mluvit jako o výsledku „správného narození“, ztrácí se to nejdůležitější – úsilí, vztah, volba a práce. Ne každý chce stejnou cestu, a to je v pořádku.

Některý věci mi nikdy nešly a jednou z nich je – myslet na sebe. Takhle to možná vypadá, že to je dobrá vlastnost, taková nesobecká, někteří lidé, když to řeknu, tak si dokonce myslí, že se chlubím, ale věřte mi, že je to jinak.

V každé politické aféře, či aféře týkající se politika, jde v posledku o to, jaké bude mít politické důsledky. Tedy jestli dotyčnému ublíží, nebo po něm bez jakýchkoliv následků steče, či mu paradoxně dokonce pomůže.

Schopnost ptát se „proč“ je klíčová pro kritické myšlení, rozhodování i inovace. Bez ní se učíme jen přijímat fakta a ztrácíme schopnost porozumět světu.

Blinkr. Malé světýlko na autě, které má signalizovat, co budeš dělat. Skoro jako kouzlo. Jenže v Praze se používá asi tak stejně často jako dudlík na pohřbu. Něco mezi legendou, mýtem a národní tragikomedií.

Je statisticky prokázáno, že děti, které smějí číst knihy podle vlastního výběru, se mohou od braku pročíst ke kvalitní literatuře. Ale ty, kterým není dovoleno nebo umožněno číst, co by je zajímalo, a musí konzumovat pouze tituly doporučené školou nebo vnucené rodiči, získávají k disciplíně čtení odpor a stávají se z nich nečtenáři.