Gulag

Jako první žena v historii naší armády dosáhla nejvyšší vojenské hodnosti – plukovnice v záloze. Válečné zkušenosti získala už za občanské války ve Španělsku.

Dvě historické postavy, dva odlišné světy násilí a ideologie. Srovnání Stalina a Bandery ukazuje rozdílný rozsah moci, zločinů i jejich dnešní kontroverzní odkaz.

Byla lékařkou z Mostu. Pak se provdala za jednoho z nejmocnějších nacistů. Karola Franková nežila v anonymitě – ale ani nestála v první linii zločinů. Její život se odehrál mezi nemocničními chodbami, nacistickými salony a sovětským gulagem.

Pro režim v Kremlu je zásadním ochráncem. A od začátku války na Ukrajině tak získala na nebývalé síle. V mnohém už Federální bezpečnostní služba připomíná své sovětské předchůdkyně, podle expertů však může být ještě nebezpečnější.

Příběh Věry Sosnarové uchvátil tisíce lidí jako svědectví o hrůzách gulagu. Archivní bádání však odhalilo, že dramatické vyprávění se z velké části nezakládá na pravdě. Jak vznikl mýtus poslední pamětnice gulagu?

Anatolij Marčenko strávil většinu dospělého života v sovětských věznicích. Nezačínal jako disident, ale jako obyčejný dělník. Jeho knihy, hladovky a otevřené protesty – včetně odsouzení invaze do Československa – ho nakonec stály život.

Reportáž z mé další potulky po stopách stalinského GULAGu na Tajmyru, okolo jezera Lama uprostřed plošiny Putorana, daleko za polárním kruhem. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Cesta na Tajmyr.

Felix Holzmann, jeden z nejlepších českých komiků, prožil perný život. Minulý rok historici zjistili, že sloužil ve wehrmachtu a konec války strávil v gulagu. Přesto o svých zážitcích před svou rodinou raději nemluvil. A jak to bylo s jeho ženou? Doopravdy ji dohnal k sebevraždě?

Život Světlany Allilujevové připomíná špionážní román nebo dystopické sci-fi. Milovaná dcera tyrana, žena žijící ve zlaté kleci Kremlu, emigrantka, spisovatelka i symbol studené války. Nakonec zemřela zapomenutá a chudá v americkém domově seniorů.

První trest měl trvat tři roky. Nakonec strávil Varlam Šalamov v táborech a vyhnanství téměř dvě desetiletí. To, co z Kolymy přinesl, nebyl příběh vítězství, ale přesné svědectví o systému, který lidi doslova ničil.

Reportáž o cestách po arktickém poloostrově Jamal a návštěvě ledového podzemního komplexu v hloubi permafrostu v Novém Portu. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2.

V Rusku byli jen čísla, v Indii se stali dětmi. Indický vládce Jam Sahib roku 1942 otevřel brány svého vlastního domu, aby v něm tisícovce osiřelých polských dětí vrátil ztracené dětství. Některé z nich na něj s láskou vzpomínají dodnes.

Reportáž z návštěvy Vorkuty a pozůstatků jednoho z nejkrutějších lágrů gukagu - Vorkutlagu - za polárním kruhem v Republice Komi. Výňatek z „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2. díl.

Za oslavy Vánoc v sibiřských gulazích hrozily kruté tresty. Političtí vězni na Vorkutě slavili svátky potají – s kouskem chleba a svíčkou vyrobenou z nitě a kapky margarínu. Jejich svědectví patří k nejmrazivějším obrazům komunistického teroru.

Muž, který prošel sovětským gulagem i peklem východní fronty, se na stará kolena rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Když česká justice nedokázala potrestat Karla Vaše, kata generála Píky, Raichl si obstaral zbraň.

Nová kniha přináší svědectví spisovatelů, historiků či politologů, kteří opustili Rusko. Přestože se většinou vzájemně neznají, mají podobné myšlenky.

Stalinův sen, vězeňská noční můra. Ano, řeč je o mrtvé trati. Uprostřed nehostinné sibiřské tajgy se nacházejí pozůstatky opuštěné železnice. Vězni gulagů zde budovali téměř 1500 kilometrů dlouhou trať zbytečně. „Mrtvá trať“ mezi Salechardem a Igarkou se nikdy nerozjela, ale její rezavějící koleje a rozpadlé tábory dodnes připomínají hrůzy sovětských pracovních lágrů a absurditu plánů Stalina.

Nový výkladový slovník státního jazyka, který letos vydalo Rusko, využívá jazyk jako politický nástroj moci. Zcela v něm například chybí pojmy jako pravda, gulag nebo stalinismus. Podle Jany Kockové ze Slovanského ústavu Akademie věd je dokument závazný pro státní orgány, úředníky i učitele a může mít konkrétní společenské i právní důsledky.

Vaš byl zosobněním čistého zla. Přesto za podíl na ohavném popravení Heliodora Píky nebyl nikdy potrestán.

Režisér, scenárista a spisovatel Ivan Fíla (foto), známý z nedávné kauzy filmu Muž, který stál v cestě (více zde), vydává nový román Tisíc očí.

Pojednání o povstáních a vzpourách vězňů ve stalinských koncentrácích za polárním kruhem: ve Vorkutlagu, Uchtpečlagu a Sevpečlagu v Komijské republice. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2.

O levicových intelektuálech, zaprodaných zločinnému komunistickému režimu a ideologii třídní nenávisti, a temné ruské duši prosakující i z děl Dostojevského, Arcybaševa, Šalamova i Solženicyna, jejímž zhmotněním byl stalinismus a je putinismus.

Ženy, jež se v SSSR věnovaly nejstaršímu povolání, čekal nezáviděníhodný osud. Nejdřív si je sověti snažili převychovat a zřídili pro ně zvláštní profylaktoria. Pro ty nenapravitelné tu pak byl výjimečný trest – speciální gulag jen pro prostitutky.

Ruský ministr zahraničí se teď sice na veřejnosti příliš neukazuje, ale to neznamená, že i nadále nepracuje ve prospěch své vlasti. I když, pravda, nyní trochu v ústraní. No, dělat poradce Filipovi Turkovi, to aby se člověk opravdu trochu styděl…

Příběh Naftalije Frenkela, architekta komunistického trustu otrockých prací NKVD známého jako GULAG, z jehož kořenů vyrostl i dnešní putinský režim.

Sovětské gulagy nebyly jen vězením pro nepřátele lidu. Byl to také téměř nekonečný zdroj bezplatné pracovní síly. Hlavním pohonem lágrů nebyla ideologie, ale chladná logika muže, který vymyslel hrůzný systém, jenž se pak používal v celém SSSR.

Od doby, kdy se vtělil do postavy vězně prchajícího ze sovětského nápravně-pracovního tábora gulagu, uplynula pěkná řádka let. Představitel ruského utečence Colin Farrell strhnul recenzenty k nadšeným ódám. Málokdo tušil, že herec prožívá v soukromí peklo jako rodič.

Nechvalně proslulé sovětské lágry Gulag začnou na území Kazachstánu zevrubně zkoumat archeologové z plzeňské Západočeské univerzity. V říjnu se vrátili z prvotního průzkumu, vlastní práce začnou příští rok.

Ivan Petrov zvaný Mazaný Vaňka byl v kriminále víc než doma. Poznal carské, poté sovětské lágry. Majitel deseti Zlatých hvězd Hrdiny dokonce podvedl samotného Brežněva. Přežil gulag i rozsudek smrti a zemřel ve sto letech.

Plzeňští archeologové začnou příští rok s archeologickým výzkumem bývalých gulagů, nápravných pracovních táborů, na území dnešního Kazachstánu. Začátkem října se vrátili z prvotního průzkumu…

Plzeň - Plzeňští archeologové začnou příští rok s archeologickým výzkumem bývalých gulagů, nápravných pracovních táborů, na území dnešního Kazachstánu. Začátkem října se vrátili z prvotního průzkumu pozůstatků táborů pro politické vězně ze 30. až 50. let 20. století. Už při obhlídce tam našli první artefakty, řekla dnes ČTK Andrea Čandová, mluvčí Západočeské univerzity v Plzni (ZČU), jejíž archeologové z filozofické fakulty budou práce provádět ve spolupráci s organizací Gulag.cz.

Stromy tiše šumí, ve větvích zpívají ptáci. Na pohled mírumilovný kousek lesa. Ovšem jen na ten první. V jámě vykopané mezi stromy totiž leží tisíce kostí a stovky lidských lebek. Univerzálním receptem na všechny problémy je pro Stalina (1878–1953) a skvadru jeho přisluhovačů teror, gulag a kulka do spodiny lebeční.

Stovky kilometrů železnice, položené vězni ze sibiřských gulagů ve 40. a 50. letech, jsou dnes zapomenutým reliktem Sovětského svazu. Tisíce tun železa byly z velké části ponechány na pospas krutým polárním podmínkám. Jejich zkáza připomíná útrapy 120 tisíc lidí, kteří na stavbě Stalinova monstrózního projektu položili život nebo si z ní odnesli doživotní následky. Proč se sovětský vůdce pro stavbu 1300 kilometrů dlouhé trati, vedoucí přes řeky Ob a Jenisej, rozhodl?

Z komunistky „nepřítelem lidu“, z učebny do baráku v mrazu. Kolymu nazývali „zemí bílého smrtelného sněhu“. Evgenija Ginzburgová ji přežila, ve Strmé cestě zachytila, že i v nelidských podmínkách drží člověka nad vodou drobná solidarita a pevná mysl.

Stalin a jeho gulagy? Často se vnímají jako symbol absolutního zla. Jenže krvavé pracovní tábory plné násilí, prostituce a kanibalismu byly v Rusku dávno před Josifem Vissarionovičem. Říkalo se jim katorgy a hrůzami se gulagům vyrovnaly.

AUTOKRACIE, S. R. O. Pražské nakladatelství Pavel Dobrovský-Beta a plzeňské Jiří Ševčík vydaly pod tímto všeříkajícím názvem viribus unitis pozoruhodnou knihu novinářky a spisovatelky Anne Applebaumové, manželky polského ministra zahraničí Radosława Sikorského v třetím Tuskově kabinetu a nositelky Pulitzerovy ceny za publikaci Gulag.

Sovětské gulagy měly vlastní ekonomiku. Peníze tu neznamenaly skoro nic, hodnotu měly cigarety, alkohol a… sex. Ženy v těchto táborech občas musely zahodit veškeré své zásady a začít obchodovat s vlastním tělem. Nebyla to otázka morálky, ale přežití.

V Rusku se o tom píše jako o „sexuálním“ povstání, kdy vězni chtěli spojit mužskou a ženskou část tábora. Euforie ze „zakázaného ovoce“ se záhy proměnila v odpor proti celému represivnímu systému. A Moskva na něj odpověděla tanky.

Rummu je malé město v Estonsku, za sovětské éry se v jeho blízkosti nacházel jeden z nejlépe střežených pracovních táborů v Sovětském svazu. I proto si brzy získal přezdívku „Evropský Alcatraz“. Tyto doby jsou však již dávno pryč a z kamenné budovy se stala plážová atrakce.

Před 80 lety byl moskevským soudem poslán do gulagu československý generál Sergej Vojcechovský, legionářský hrdina a blízký spolupracovník Masaryka a Beneše. Patřil ke stovkám krajanů, kteří byli bezprostředně po skončení války protiprávně odvlečeni do SSSR. Jaké byly jejich osudy? Kolik jich hrůzy pracovních lágrů v dalekých východních končinách přežilo, kdo se vrátil? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to popisuje Štěpán Černoušek, ředitel společnosti Gulag.cz.

Součástí mobilních telefonů a tabletů prodávaných v Rusku a na ilegálně okupovaných ukrajinských územích musí být od pondělí aplikace Max, jež se má stát „státním messengerem“. Kritici o platformě mluví jako o „digitálním gulagu“, který bude shromažďovat data o uživatelích a poskytovat je vládním orgánům. Zavedení aplikace bude mít navíc dopad i na Moskvou unesené ukrajinské děti, píše United 24media.

Celý národ ho miloval jako popleteného chlapíka v kloboučku, jehož humor léčil šedou realitu. Málokdo ale tušil, že za tváří geniálního komika se skrývá muž poznamenaný peklem východní fronty, sovětským gulagem a zdrcující osobní tragédií.

Na Aljašku v pátek ráno dorazila ruská delegace složená z "těžkých vah". Trump s Putinem teprve přiletí.

Vězeňská strava není vysoká gastronomie. Není divu, člověk je za mřížemi za trest, nikoliv na rekreaci. V porovnání s tím, jak se jedlo v sovětském gulagu, si ale čeští vězni dopřávají luxusní hody.

Ruská tajná služba FSB získá zpět kontrolu nad vězeňským systémem – krok, který vyvolal obavy z návratu praktik připomínajících sovětské gulagy.

Po téměř 20 letech bude mít ruská FSB opět svá vazební zařízení. V nich neplatí běžné zákony a vše podléhá zvláštní službě.

Kazachstán přislíbil zpřístupnění dosud tajných archivů o osudech tisíců Čechů, kteří se tam dostali jako zajatci, legionáři nebo vězni gulagů, někteří z nich tam jsou i pohřbeni. Zástupci ministerstva obrany, odborníci a příznivci vojenské historie o tom v uplynulém týdnu jednali s kazachstánskými partnery. Cesty se účastnili i potomci jednoho z popravených.

Těhotné ženy v gulagu rodily v mrazu, hladu a bez pomoci. Děti umíraly, mizely beze jména. Příběhy matek, jejichž lásku nezlomil ani stalinistický teror.

Před 80 lety skončila sovětsko-německá a poté druhá světová válka, kterou mnozí považují za triumf stalinismu. Svoboda a represe jsou v historickém vnímání tradičně spojovány s 30. lety 20. století, ale právě ke konci vůdcova života dosáhl počet obyvatel gulagů a vyhnanců maxima, přestože ani v roce 1953 se množství sovětských občanů nevyrovnalo počtu z

Dodnes na něj vzpomínáme jako na legendárního komika, jehož humorné scénky nás dokážou rozesmát i dnes. Za války ale Felixi Holzmannovi do smíchu zrovna nebylo. Byl totiž národností Němec.

V gulazích nešlo jen o práci a hlad. Šlo i o moc a dominanci. A gayové zde čelili nelidskému zacházení – ponižování, týrání a znásilňováni byly na denním pořádku. V očích státu totiž nebyli lidé. Byli hrozbou, úchylkou a objektem ke zničení.

​​Matky měly na kojení pár minut. Pokud přišly o mléko, přišly i o právo vídat dítě. Chůvy zas nezajímalo, že batolata trpí výhřezy konečníku nebo zaostávají ve vývoji. Kojenecké ústavy gulagu patří k nejděsivějším kapitolám sovětského systému.

V sovětských pracovních táborech nešlo jen o práci, ale o zvrácenou hierarchii sexuálního násilí. Vězeňkyně se tu posuzovaly jako dobytek a ty „nejlepší kusy“ putovaly rovnou do postele šéfovi. Tyhle příběhy v učebnicích dějepisu nenajdete.

Něco se nepovedlo? Půjdete do koncentráku. Pracovní tábory, vojenské základny a jaderná testovací zařízení KLDR na satelitních snímcích.

Květen 1945, pevnost Terezín. Poprava českého odbojáře byla na spadnutí – plukovník Bohumil Borecký stál v tísnivé cele tváří v tvář nacistické popravčí četě. Vtom se ale ozval vzdálený hukot děl a stráže zbystřily: blížila se Rudá armáda.

K demagogické kampani kolem pomníku maršála Koněva a systematické likvidaci památníků obětí stalinismu i čs. legionářů v Rusku. Fakta versus propaganda.

Manželka „kata českého národa“ Karla Hermanna Franka zůstává pro historiky tak trochu záhadou. Po válce se ocitla v sovětském zajetí, odkud se po letech vrátila a věnovala se své lékařské profesi. Existují teorie, podle kterých byla dvojitým agentem.