Hannah Arendtová

Síla dezinformací v posledních letech stoupá a my jim evidentně snadno podléháme. Svědčí to tom náměstí zaplněná lidmi, kteří vzhlížejí k novodobým mesiášům. Ale proč to tak je?

Vyvolání strachu jako nejmocnějšího nástroje k ovládání mas už popsala Hanna Arendt ve své knize Původ totalitarismu a jako archetypální příklad uvádí Hitlera. Podobný rukopis najdeme i u některých dnešních politiků. Kromě Andreje Babiše se k šíření strachu na hranici poplašné zprávy přidává i Karel Havlíček (ANO).

Práce ve dvacátém století, tím spíše v tom jednadvacátém, vyniká nepracností. Jistě se i dnes leckdo plahočí, ale už to není vypovídající obraz doby. Ze statistického hlediska je modelovým pracovníkem bankéř, pojišťovák, terapeut, poradce všeho druhu. Během druhé poloviny dvacátého století se těžiště pracovního trhu v západních ekonomikách posunulo do sektoru služeb. V Německu tvoří terciární sektor sedmdesátiprocentní podíl na pracovní síle, v České republice činil loni jednašedesát procent.

Jméno Madeleine Albrightové ponese hlavní kilometrová pěší třída nově vznikající pražské čtvrti Smíchov City. I další ulice mají připomenout památku významných žen, které se ve 20. a 21. století zasloužily o boj proti totalitě. Názvy ulic dnes představila developerská společnost Sekyra Group, která je investorem projektu za 20 miliard korun.

Ulice nově vznikající čtvrti na pražském Smíchově budou pojmenovány především po významných ženách 20. a 21. století.

Kolektivní vyjednávání může výrazně přispět k prosazení zájmů zaměstnanců, a tím i k prospěchu většiny společnosti. Vláda má v této oblasti ale několik legislativních restů.

Reflexe války na Ukrajině, citlivá dramata a samozřejmě i pár bizárků.

Oběť holokaustu jako člověk, který se rozhoduje, který se může zamilovat i udělat špatnou věc. Historička Anna Hájková zkoumá život v ghettu Terezín a mění způsob jakým se na tragédii dvacátého století díváme.

Když občas sleduji debatu, která dnes v českém prostředí probíhá v reakci na válku Ruska proti Ukrajině, a snažím se porozumět argumentům jejích účastníků, vždy mě to nakonec dovede k Hannah Arendtové.

Ruské dezinformace měly rozložit náš svět. Nyní ale nedokáží vysvětlit, natož obhájit ruskou válku na Ukrajině. Co se děje na proruských dezinformačních webech?

A jiné velké příběhy z nejzajímavějších historických knih vydaných v roce 2021.

Už po dvaceti minutách filmu, při záběrech, kdy zaměstnanci velkochovů roztloukají novorozeným selatům hlavy o zeď, jsem brečel a šel si nalít prvního panáka. Tak účinkuje celovečerní dokument Svědectví (režie: Michaela Vincourová, Lukáš Vincour, Věra Mikušová, Petr Beneš, Adele H., 2021), přinášející zhruba dvě hodiny skrytou kamerou pořízených záběrů z průmyslových velkochovů zvířat.

Chováte se jak příslušníci SS. Jste cvičená opice. Smrdíte. Jste totálně neschopní. Kverulanti používají různé metody na úřady, ale soud jasně řekl, kde je hranice. Co sice musí úřad snést, ale kdy už rozdá pokutu. Pán si pustil ústa na špacír nebo spíše se takříkajíc „rozjel“ u klávesnice. Úřad vedl přestupkové řízení s obchodní společností, které je jednatelem. V písemnostech, které úřadu adresoval, přirovnal práci úředníků k činnosti „příslušníků jednotek Waffen SS likvidujících židy v koncentračních táborech“. Uvedl, že ani oni (příslušníci Waffen SS) nevymysleli norimberské zákony či nařízení Adolfa Hitlera o konečném řešení židovské otázky, jakkoliv s ním zřejmě souhlasili.

Proces s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem měl ukázat zlo v krystalické podobě. Eichmanna našla a unesla izraelská tajná služba Mosad z Jižní Ameriky a chystal se soud. Od konce války v té době ale uplynulo už 17 let a místo monstra však na lavici obžalovaných usedl obyčejný úředník, který se snažil shodit vinu na systém. Přesto jeho poslední slova před popravou všechny opařila: „Ať žije Německo!” vykřikl muž před kamerami.

Sociolog Ondřej Císař popisuje, jak rok s koronavirem do budoucna ovlivní českou společnost. “Ze současné krize bychom si měli vzít lekci,” říká.

Studie Princetonské univerzity ukazuje, že lidé mají sklon častěji věřit dezinformacím, když se cítí vyloučeni ze společnosti. Kromě toho je osamělost podle odborníků důvodem toho, že starší lidé mají větší sklon dezinformace sdílet. Dalšími důvody jsou snížené schopnosti poznání a to, že nejsou moc zkušení v pohybu na sociálních sítích.

Nelze nad tím mávnout rukou. Jednalo se symbolickou ránu mířící proti demokracii obecně.

Historik Timothy Snyder nedávno málem přišel o život. Opravňuje ho to ale spojovat americké zdravotnictví s nacistickými koncentráky nebo sovětskými lágry?

Vyšla korespondence Hannah Arendtové s Gerhardem Scholemem. Slavná filozofka a profesor židovského mysticismu se lišili v názorech na sionismus, přesto usilovali o vzájemné porozumění.

Filmový kritik Kamil Fila píše o sexuologovi Radimu Uzlovi. A ve svém mnohadílném seriálu, který bude na Heroine vycházet pravidelně, o něm píše natolik široce, že se podobný profil v českých médiích ještě neobjevil. Mediální sexuolog zde nefiguruje jen jako individuum, ale prostředek ilustrace myšlení části české společnosti.

Důsledky dramatického zhroucení všech tradičních autorit mohou být pro svobodu a demokracii zdrcující.

Skandál kolem firmy Wirecard, zaměřené na finanční služby, která zkrachovala s dluhy ve výši pěti miliard eur (130,9 mld. korun) a odkud „se vypařilo“ 1,9 miliardy eur (49,8 mld. korun), prorůstá do nejvyšších pater německé a rakouské politiky.

Statečný člověk vběhne i do hořícího domu. U většiny lidí však stačí, když se dokáží vůči zlu ozvat nebo přivolat pomoc, učí svět slavný americký psycholog Philip Zimbardo.

Statečný člověk vběhne i do hořícího domu. U většiny lidí však stačí, když se dokáží vůči zlu ozvat nebo přivolat pomoc, učí svět slavný americký psycholog Philip Zimbardo.

Underground má své pokračovatele. Pro někoho je to jen lákavá nálepka, pro jiné schopnost, jak popsat vlastní nezařaditelnost. Druhým případem je i pražská formace Skrytý půvab byrokracie a její říjnové album "O násilí". A rozhodně to není jednohubka, naopak přináší posluchačsky náročný zážitek.

Filozofka Hannah Arendtová, autorka známých úvah o totalitarismu, formulovala v roce 1963 postřeh o „banalitě zla“. Popisuje, jak zločinné režimy drží u moci lidé, kteří jim oddaně slouží. Nechtějí sami nikomu škodit. Jen se zcela přizpůsobí režimu, v němž žijí. Snaží se v něm uspět a mít se co nejlépe. Nepřipouštějí si, čemu slouží. Nebo to aspoň tvrdí. Nebo o tom sami sebe přesvědčují vnitřně. Bez těchto věrných a pracovitých služebníků by zločinné režimy těžko fungovaly.

Na pulty knihkupectví se vrátilo dílo o procesu s nacistou Adolfem Eichmannem, které žádný historik 20. století nemůže obejít.

Jak to dopadne se společností, která se nebrání autoritářské moci, můžeme sledovat na příkladu Ruska. V článku nazvaném „Jak 10 000 malých Putinů vládne Rusku“ o tom v The Moscow Times píše Andrej Kolesnikov. Vládci zavedou systém, kde už není třeba každý akt útlaku řídit. Lidé se o to kvůli své konformitě postarají sami. Pak už zírají, kam se věci dostaly.

Každý, kdo s nadávkou neomarxismu nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změn k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti. Je to opevnění (viz to, co Zeman udělal z Pražského hradu) versus otevřenost (viz občanské iniciativy typu Milionu chvilek).

Liberální intelektuál dlouho odmítal roli služebníka názorového proudu. Dnes dostává slovo, je-li třeba ušlechtile hájit nízké politické zájmy.