Holokaust

Ostře sledovaný festival Meeting Brno, v jehož rámci se letos poprvé na území České republiky uskuteční i setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení, začal ve čtvrtek odpoledne v Brně. První akcí bylo uctění památky obětí holokaustu, které se odehrálo na brněnském nádraží. Za hrůzy nacismu se omluvil Bernd Posselt.

Josef Bühler byl jedním z nejvlivnějších administrátorů v německy okupovaném Polsku – mužem, který proměnil masové vraždy v úřední politiku a pomohl přetvořit Generální gouvernement v jednu z nejsmrtelnějších oblastí nacistické nadvlády. Původně slibný mladý právník z nábožensky založené bavorské rodiny se Bühlerův život zásadně změnil ve chvíli, kdy se dostal do blízkosti Hanse Franka, Hitlerova důvěryhodného právního poradce a pozdějšího generálního guvernéra okupovaného Polska. Jak Frank stoupal, stoupal s ním i Bühler. Po německém vpádu do Polska v září 1939 se Bühler přestěhoval do Krakova, kde se stal Frankovým nejbližším zástupcem a od roku 1940 státním tajemníkem Generálního gouvernementu. Z této pozice podepisoval dekrety, které formovaly každodenní život milionů Poláků a Židů – zpřísňoval rasové zákony, prosazoval segregaci a podílel se na organizaci deportací do ghett, pracovních táborů a vyhlazovacích zařízení. Na začátku roku 1942 už Bühler nebyl pouhým správcem okupace – stal se spolutvůrcem genocidy. Na konferenci ve Wannsee vyzýval k zahájení vyhlazování Židů právě v Generálním gouvernementu a zdůrazňoval, že „neexistují žádné dopravní problémy“, které by okamžité provedení bránily. Jeho spolupráce s SS se postupně prohlubovala a okresní guvernéři mu pravidelně zasílali zprávy o probíhajících deportacích, popravách a likvidaci celých komunit....

Masakry v Liepāji patří k nejbrutálnějším raným zločinům holokaustu v Lotyšsku. Po německém útoku na Sovětský svaz dne 22. června 1941 přinesla Einsatzgruppe A a komando Viktorse Arājse systematické vraždění do měst, jako byla Liepāja. Během několika dnů byli Židé, komunisté a další cílové skupiny loveni, zatýkáni a popravováni na plážích, v lesích a na improvizovaných popravištích. Na pobřeží Baltského moře, na pláži Šķēde, vznikly některé z nejznámějších fotografií a filmových záběrů holokaustu — obrazy dokumentující masové popravy prováděné jednotkami SS, německou policií a lotyšskými kolaboranty. Židovská komunita v Liepāji, která před válkou čítala více než 5 700 osob, byla do konce roku 1941 téměř zcela vyhlazena. Vraždy organizovali důstojníci jako Franz Walter Stahlecker, Wolfgang Kügler a Fritz Dietrich, za přímé účasti místních jednotek, včetně popravčího oddílu Arājs. Tyto zločiny byly součástí širší vyhlazovací kampaně v nacisty okupovaném Lotyšsku, včetně masakru v rižském ghettu a dalších zvěrstev páchaných Einsatzgruppe A. Pachatelé své činy ospravedlňovali ideologií nacistické SS, bojem proti „komunistům“ a údajnou ochranou „pobaltských států“, avšak jejich činy byly jednoznačnými akty genocidy a teroru...

S mrazivou sondou do temnoty lidské duše přichází ruský režisér Kirill Serebrennikov v koprodukčním snímku Zmizení Josefa Mengeleho, který rekonstruuje poválečný pobyt nechvalně známého nacistického lékaře, jenž vešel ve známost pod přezdívkou Anděl smrti. Do českých kin vstoupil ve čtvrtek.

Nesmírnou explicitností patří mezi nejkontroverznější filmy vůbec. Španělské publikum se u něj prý dost zasmálo. V jiných zemích diváci málem pozvraceli sedačky v kinosálech, kde byl ovšem promítán jen krátce. Horor Lidská stonožka nizozemského režiséra Toma Sixe z roku 2009 si mnozí nepustí už kvůli jeho názvu. Pokud ale překonají odpor, najdou v něm alegorii na lékařské experimenty osvětimského „Anděla smrti“.