Holokaust

Během druhé světové války, za mrazivého lednového rána roku 1942, se v luxusní vile v berlínské čtvrti Wannsee sešlo 15 vysoce postavených nacistických představitelů. Nepřišli se hádat, diskutovat ani navrhovat alternativy. Přišli koordinovat genocidu. Schůzka vedená Reinhardem Heydrichem, jednou z nejobávanějších postav nacistického režimu, vytvořila rámec pro to, co nacisté nazývali „konečným řešením židovské otázky“ — eufemismem pro plánované vyhlazení všech Židů v Evropě. V době Konference ve Wannsee si masové popravy prováděné Einsatzgruppen na místech jako Babyn Jar a Kamjanec-Podilskyj již vyžádaly desítky tisíc obětí. Pro nacistické vedení však byla tato metoda považována za neefektivní. Potřebovali systematičtější a průmyslově organizovaný přístup k masovému vraždění. V chladném byrokratickém jazyce muži ve Wannsee diskutovali o jízdních řádech vlaků, plánech sterilizace a o tom, kdo bude považován za Žida. Nemluvili o zabíjení, ale o „evakuaci“ a „přesídlení“. Nikdo nevznesl námitku. Během několika týdnů začaly fungovat první plynové komory v Bełżci a Sobiboru. Krátce poté následovala Treblinka. Během jediného roku zemřely miliony lidí. Toto video sleduje děsivé plánování a smrtící důsledky Konference ve Wannsee. Zároveň ukazuje, co se stalo mužům, kteří tehdy seděli v místnosti — mnozí uprchli, někteří padli ve válce, jiní byli popraveni nebo spáchali sebevraždu. Eichmann uprchl do Argentiny, ale později byl dopaden a souzen v Jeruzalémě. Heydrich byl zabit v Praze. Bühler, Lange i Schöngarth nakonec zemřeli. Konference ve Wannsee nám připomíná, že genocidu nemusí organizovat pouze ozbrojená monstra, ale také vzdělaní muži s tituly, pery a jídelními lístky. || Vypravěč: Luboš Novák

V srpnu 1941 obsadila německá 6. armáda ukrajinské město Bila Cerkva. Události, které následovaly, patří k rané fázi holokaustu na východě Evropy. Spolu s postupující armádou dorazily i jednotky Einsatzgruppe C, jejichž úkolem bylo „zajištění“ týlu. Ve skutečnosti však prováděly systematické likvidace civilního obyvatelstva, zejména židovské komunity. Během několika dní byli obyvatelé města shromažďováni a odváženi na okraj, kde probíhaly hromadné popravy. Wehrmacht poskytoval logistickou podporu, zatímco samotné akce řídili důstojníci Einsatzkommanda. Na operacích se podíleli i místní pomocníci. Podle dochovaných svědectví šlo o organizovaný proces, který probíhal bez většího odporu a za účasti více složek německé okupační správy. Zvláštní kapitolu představuje osud přibližně devadesáti dětí, které po těchto událostech zůstaly v jedné z budov ve městě. Němečtí vojenskí kaplani upozornili na jejich stav a pokusili se situaci řešit prostřednictvím armádního velení. Jejich žádosti však byly zamítnuty a rozhodnutí vyšších důstojníků vedlo k tragickému vyústění celé situace. Události v Bile Cerkvi ukazují, jakým způsobem fungovala spolupráce mezi jednotlivými složkami nacistického aparátu. Nešlo pouze o izolované akce, ale o součást širší politiky, která byla realizována systematicky a s podporou vojenských struktur. Zároveň poukazují na roli jednotlivců, kteří se snažili zasáhnout, ale jejich možnosti byly omezené. Po válce byli někteří z odpovědných postaveni před soud. Paul Blobel, který operace nařídil, byl odsouzen v rámci norimberských procesů a popraven. Jiní, včetně polního maršála Waltera von Reichenaua, zemřeli ještě předtím, než mohli být souzeni. Tento příběh zůstává důležitým svědectvím o fungování okupační politiky a rozhodování, které mělo zásadní dopad na místní obyvatelstvo. || Vypravěč: Luboš Novák

Lina Heydrich byla manželkou Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších a nejobávanějších představitelů nacistického Německa během druhé světové války. Jako manželka muže často označovaného jako „pražský kat“ a jednoho z hlavních architektů holokaustu zůstala Lina Heydrich oddanou podporovatelkou nacistického režimu a jeho ideologie i dlouho po skončení války. Lina se narodila jako Lina von Osten 14. června 1911 na ostrově Fehmarn v Německu. Již od mládí sympatizovala s nacismem a do NSDAP vstoupila ještě předtím, než se Adolf Hitler dostal k moci. V roce 1931 se seznámila s Reinhardem Heydrichem, bývalým námořním důstojníkem, který brzy rychle stoupal v řadách SS pod vedením Heinricha Himmlera. Téhož roku se vzali a Lina aktivně podporovala Heydrichovu kariéru v nacistické hierarchii. Jak se Heydrich stal jednou z nejvýznamnějších postav třetí říše, působil jako šéf Gestapa, Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a později jako zastupující říšský protektor Čech a Moravy. Lina s ním žila v Praze a podporovala jeho činnost. Během nacistické okupace Československa vládl Heydrich tvrdou represí, dohlížel na zatýkání, popravy a deportace, které přispěly k holokaustu. Dne 27. května 1942 byl Heydrich v Praze napaden československými parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem během operace Anthropoid. O několik dní později na následky zranění zemřel. Jeho smrt vedla k tvrdým nacistickým represím, včetně zničení české obce Lidice. Lina později spravovala statek v Panenských Břežanech. Po válce byla Lina Heydrich krátce zadržena, ale nikdy nebyla odsouzena za zločiny spojené s nacistickým režimem. Po celý život neprojevila lítost nad rolí svého manžela a veřejně ho nadále obhajovala. Lina Heydrich zemřela v roce 1985 a zanechala po sobě odkaz úzce spojený s jednou z nejznámějších postav holokaustu. || Vypravěč: Luboš Novák