Před 1 měsícem
K padesátému pátému výročí 21. srpna jsme letos zaslechli mnoho slov moudrých i nesmyslných, věcných i prázdných, zhlédli spoustu fotografií, obrazů, dokumentů a performancí. Zdá se, že toho bylo víc než jindy. Snad kvůli agresi na Ukrajině, jež nejen nám pamětníkům znovu obnažila podstatu pokračujícího ruského imperialismu, koná se pod stejně stupidními hesly, stačí nahradit naši „kontrarevoluci“ obdobně vylhaným ukrajinským „fašismem“ a „bratrskou pomoc“ „speciální operací“. Málokdo však jedním impozantním výtvarným činem, nikoli jen slovy, dokázal letos říci něco, co ve veřejném prostoru už půlstoletí chybí – zvěčnit dosud anonymní jména všech 137 obětí invaze. A to bronzovou plastikou STO TŘICET SEDM (celkový počet obětí ruské okupace do roku 1991 byl ovšem víc než trojnásobný – 425). Totiž Jiří Sozanský.