Jiří Lábus

Milan Ondrík patří k hercům, u kterých máte často pocit, že mu roli nestačí jen zahrát – musí ji nejdřív fyzicky prožít. Kvůli svým postavám běhá, boxuje, kvůli Bojovníkovi rok trénuje MMA... ale pak přijde snímek, jako je Otec, ve kterém je herecky možná ještě mnohem náročnější to, co se odehrává uvnitř hrdiny. V rozhovoru si s ním proto Martin Mažári popovídal o tom, proč potřebuje umět věci, které by za něj vlastně mohla vyřešit kamera a střih, jak hledá postavu přes řeč těla, nebo co ze sebe je ještě ochoten svým postavám půjčit. Dostaneme se ale i k tomu, jaké to je hrát skutečného zločince a nesoudit ho, jak si odnesl domů dva pytle plné cen, jak se mu jako Slovákovi hraje v češtině, nebo jestli si už zvykl na to, že se z člověka, kterého kdysi zaskočily limuzíny a červené koberce v Karlových Varech, stala jedna z nejvýraznějších tváří česko-slovenského filmu.

Před šesti lety jsme s Annou Geislerovou na Letní filmové škole mluvili o životních rolích i o tom, co pro ni znamená herectví. Letos se do Uherského Hradiště vrací jako držitelka Výroční ceny Asociace českých filmových klubů, a byla tak ideální příležitost na náš tehdejší rozhovor navázat. Řeč přišla nejen na to, jak se za šest let proměnil její pohled na vlastní profesi, ale také na filmy Karavan, Pramen a dokument Dvě deci tuše, u něhož se ujala i producentské role. Mluvili jsme o morálně nejednoznačných postavách, důvěře mezi hercem a režisérem, rodinných vzpomínkách, producentské odpovědnosti i o tom, zda dnes vnímá filmovou kritiku jinak než dřív.

Není vystudovaný herec, přesto se do pamětí diváků zapsal v mnoha velkých rolích. Ztvárnil alkoholika, začínajícího léčitele, slavného sportovce i prince. Dvakrát bojoval o Českého lva a letos byl nominován na slovenskou cenu filmové kritiky. Josefa Trojana zpovídala v Četkastu na Filmovce studentka žurnalistiky Magdalena Bicanová. Řeč byla o práci na filmech Franz a Nepela, ale také o tom, jak Josef Trojan snáší kritiku, proč ho baví nové věci a filmové festivaly. Mluvil také o divadle, vaření kávy nebo o tom, kdo jsou jeho oblíbení režiséři. Četkast na Filmovce je speciál podcastu ČTK, který přibližuje dění na Letní filmové škole. Připravují ho studenti žurnalistiky spolu s četkařskými profesionály. ČTK je hlavní mediální partner Filmovky.

Na Letní filmové škole jsme si s oceněným Jiřím Lábusem popovídali o jeho celoživotním vztahu k filmu, divadlu i dabingu. Prozradil, proč se před každou novou rolí stále cítí jako začátečník, proč je dobrá komedie podle něj nejtěžším hereckým žánrem i jak se stalo, že američtí tvůrci při schvalování dabingu nepoznali, že dvě různé postavy namluvil stejný herec. Zavzpomínal také na Arabelu, bezmála padesátiletou spolupráci s Oldřichem Kaiserem, působení ve Studiu Ypsilon a své nejslavnější animované postavy. Připravil Martin Mažári.

Filmový a divadelní herec, komik, dabér, utajený ilustrátor a malíř, životní pesimista, který rozdává radost. To je Jiří Lábus, který na LFŠ získal výroční cenu AČFK. V Četkastu na Filmovce se rozpovídal o svých nejznámějších rolích, vývoji hereckého řemesla i letité spolupráci s Oldřichem Kaiserem. Kde se vzala jeho láska k divadlu a kdo ho v začátcích inspiroval? Proč chce lidem rozdávat radost a proč je pro něj humor důležitý, přestože sám do kina na komedii nezajde? Nejen na to se ptala studentka žurnalistiky Agáta Špačková. Četkast na Filmovce je speciál podcastu ČTK, který přibližuje dění na filmovém festivalu. Připravují ho četkařští novináři spolu se studenty novinářského workshopu. ČTK je jedním z hlavních mediálních partnerů akce.

Sešli jsme se v Grébovce neboli Havlíčkových sadech, abychom probrali, co je dobré říct panu Lábusovi, když ho náhodou potkáte v restauraci. A pamatuje si vůbec, že nám kdysi namluvil znělku?Proč Iveta nadšeně sledovala mistrovství světa ve fotbale a komu přála výhru? Obstál by Pavel jako falešný průvodce v muzeu? A taky vysvětlíme, proč přecházíme na letní režim a nové díly teď budou vycházet jednou za dva týdny.See omnystudio.com/listener for privacy information.