Juraj Herz

Když se řekne jméno Juraj Herz, většině diváků se okamžitě vybaví mrazivý úsměv Rudolfa Hrušínského ve filmu Spalovač mrtvol. Kultovní snímek ale odráží životní příběh vynikajícího režiséra, který balancoval mezi cenzurou a vlastními démony.

Natáčení filmu Holky z porcelánu provázela cenzura i smrt. Eva Čeřovská zemřela ve 23 letech a Lenka Kořínková svou roli kvůli poprsí dodnes nenávidí.

Komedie Holky z porcelánu baví diváky přes 50 let. Představitelky legendárních rolí si v osobním životě prošly tragickými nehodami, emigrací i strmými pády.

Ne že by tyhle pohádky byly špatné, některé pravděpodobně patří mezi vaše nejoblíbenější. Jsou procítěné, ale většinou hodně temné, depresivní a skličující. Veselou podívanou pro dnešní děti byste mezi nimi našli těžko. Ani my jsme kvůli nim nemohli v klidu spát.

V šedesátých letech se v naší kinematografii objevila charizmatická pihovatá zrzka Jan Plichtová. Zazářila v hlavní roli filmu Sladké hry minulého léta a divákům se vryla do paměti i jako služka v Petrolejových lampách. Pak svět filmu opustila.

Narodila se těsně po válce, herectví vystudovala na JAMU a velkou část života strávila na divadelních prknech. Kamera si ji našla až později – zato výrazně.

Scenáristicky se podílel na některých snímcích československé filmové vlny šedesátých let. Meir Lubor Dohnal má pořád co říct.

V roce 1974 to byla neznámá studentka z Brna, která okouzlila Juraje Herze. O dvacet let později stála po boku Václava Havla jako první dáma České republiky. Cesta Dagmar Havlové nebyla dlážděná jen úspěchy, ale i tvrdou prací, předsudky a pády.

Představitel slavného uličníka z televizní adaptace Poláčkova románu Bylo nás pět se před kamerou objevil naposledy před lety. Adam Novák, bratr herečky Sandry Novákové, vyměnil záři reflektorů za klid výtvarného ateliéru a rodinný život v přírodě.

Kdo by neznal hororovou pohádku, původně francouzskou, o princi začarovaném do děsivé zvířecí podoby, jehož vysvobodí až čistá láska? Kromě tradiční pohádky Kráska a zvíře, kterou Hrubín později básnicky adaptoval, ale existuje také česko-slovenská verze s názvem Panna a netvor (1978).

Rudolf Hrušínský byl bezpochyby jedním z našich nejlepších herců v historii. Pojďme na něj společně zavzpomínat, máme pro vás připravený kvíz.

Bývala idolem jedné generace a symbolem křehké dívčí krásy. Lenka Kořínková měla v 70. letech našlápnuto k hvězdné kariéře, ale osud jí rozdal jiné karty. Přes neúspěšnou emigraci, miliony vydělané na knihách o hubnutí až po skandální fotky.

Jméno Věry Vlčkové dnes leckomu již nic neřekne, tvář ale nejspíš ano. Možná si pak položí otázku, kam tato mondénní blondýnka vlastně zmizela? Její životní příběh byl bohužel krátký a skončil nedlouho po dotočení populárního filmu.

Film Metráček z roku 1972 se nesmazatelně zapsal do srdcí diváků, a s ním i jméno Markéta Světlíková. Talentovaná herečka zazářila ještě v několika dalších rolích, pak ale ze světa filmu nadobro zmizela.

Ač už oslavila narozeniny, o kterých se u dámy taktně mlčí, pořád patří ke stálicím české i slovenské kultury. A nejen díky kultovní roli v nestárnoucí komedii „S tebou mě baví svět“.

Hororová pohádka Panna a netvor od Juraje Herze vznikla ve stresu, ohni a bolesti. Temná pohádka, která si vydobyla kultovní status.

Pojďte si v našem kvízu připomenout to nejlepší z tvorby Petra Hapky a ukažte, jak dobře znáte jeho písničky a filmy, na kterých se hudebně podílel.

Herečka Magdaléna Reifová vychovala tři děti, neodmyslitelně spojená je také s pořadem Kouzelná školka. Vždy byla plná energie. Možná o to víc překvapí, jakými zdravotními problémy si prošla.

I přes cukrovku, tlak a hůlku, bez které dnes neudělá krok, si rád zavzpomíná na velké role, kolegy i chvíle, které formovaly jeho kariéru.

Mnozí z nás si ji pamatují z osmdesátkových televizních pohádek. Pak přišel menší útlum, ale Martina Hudečková (61) se dokázala prosadit v dabingu. Jejím hlasem k nám promlouvají hollywoodské hvězdy a patří ke špičkám v tomto oboru. Svého osudového muže potkala až jako vyzrálá žena a po boku slavného režiséra strávila krásných devět let. Jejich seznámení bylo celkem kuriózní, ale „balicí metoda” na herečku zabrala.

Podle terapeutického portálu Terapio.cz je jedním z nejčastějších vzorců toxických vztahů takzvaná výchovná dynamika, tedy když jeden partner přebírá roli učitele a druhý žáka. Na začátku to vypadá jako péče a starost. Rady, jemné poznámky, vysvětlování, jak by to nebo ono mohlo být lepší. Jenže časem se to může zvrtnout v kritiku, srovnávání, citovou manipulaci a tlak na podřízení se. Proto když mi partner řekl, že náš vztah vidí jako jednu českou pohádku, zježily se mi vlasy na hlavě.

Zpěvačka Lenka Dusilová (49) byla hostem oblíbené talkshow, kde otevřeně zavzpomínala na své hudební začátky, období hledání i první velké příležitosti. Popsala, jak těžké bylo najít cestu k muzice navzdory odmítnutí škol, a také prozradila, do jakých životních i profesních křižovatek ji dovedl David Koller (65).

Ženské tělo a ženský úděl ve společnosti ovládané muži byly celoživotním předmětem uměleckého zájmu představitelky českého surrealistického hnutí Evy Švankmajerové (1940 až 2005). Jak se těchto témat ujímala s nelítostnou ironií, se mohou ženy i odvážní muži přijít podívat do pražského centra DOX až do 15. února.

Herec Rostislav Novák starší, známý z Ulice jako Luboš Mareček, slaví 77 let. Otevřeně mluví o závislosti, rodině i životě v cirkuse, kde znovu našel smysl.

Pohádky mají v dětech probouzet pocit bezpečí a jistotu, že i když se ve světě objevuje zlo, dobro vždy zvítězí. Československá televize jich natočila desítky s tím, že některé dávají v televizních reprízách dodnes, zatímco některé jsou tak trochu zapomenuté. A právě mezi takové, z poloviny osmdesátých let, se řadí dnešní kousek. Ten je specifický nejen tím, že má hororové prvky a děti z něj mohly být pěkně vyděšené, ale ještě má exotický rozměr.

Nepatří k těm, co by chodili do společnosti a sdělovali, jak se daří, soukromí neprobírá. Rád vypráví o divadle, o skvělých režisérech, se kterými měl možnost spolupracovat. Se Zdeňkem Duškem (83) jsme si povídali i o dceři Vendule nebo manželce Janě Březinové, jedné z našich nejkrásnějších hereček, která před 25 lety podlehla rakovině.

Osudovým filmem herečky Martiny Hudečkové byl Habermannův mlýn, ne snad že by ji přinesl výraznou roli, přivedl ji ale k jejímu životnímu partnerovi – režiséru Juraji Herzovi. Věkový rozdíl mezi nimi byl „minimální“ – jak s humorem říká Hudečková – celých třicet let. Přesto spolu vytvořili pevný, inspirativní vztah plný vzájemného respektu, humoru i filmové vášně.

Dagmar Havlová nestárne. Stále vypadá skoro stejně, jako když v roce 1975 hrála ve filmu Holka na zabití. Jen se tehdy nejmenovala Havlová, ale Veškrnová.

Mezi stovkami českých filmů, které vznikly od počátku 20. století, vynikají dva tituly. Přestože se nikdy neprobojovaly mezi oscarové nominace, v žebříčcích prestižních institucí (například BFI, Sight & Sound či Cineuropa) jsou pravidelně označovány za nejlepší české filmy všech dob. A dokonce za světová mistrovská díla.

Herečka a dabérka Martina Hudečková patří mezi nejznámější české hlasy, které si diváci okamžitě spojí s Bridget Jonesovou nebo Baby z Hříšného tance. V oblíbené talkshow nyní otevřeně promluvila o své kariéře, dabingu i o vztahu s režisérem Jurajem Herzem, s nímž ji svedlo dohromady natáčení filmu Habermannův mlýn.

Vztah dabérky Martiny Hudečkové a o třicet let staršího režiséra Juraje Herze byl založen na hlubokém respektu, humoru i lásce k filmu. I jejich první setkání připomínalo scénu z filmového plátna, jak vzpomínala Hudečková v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.

Jana Břežková se v životě jen tak ničeho nezalekla. Nebála se ani žhavých scén, kdy v jedné ze svých nejznámějších rolí odložila svršky, nebála se ani vztahu s problematickým režisérem. Kromě herectví se stala i kostýmní výtvarnicí.

Příběh mlynáře Huberta Habermanna, zavražděného v květnu 1945, se stal symbolem poválečného bezpráví, především díky slavnému filmu Juraje Herze. Skutečnost však byla méně filmová, ale o to mrazivější.

Dokument Janžurka slavil úspěch v New Yorku. Film Theodory Remundové o její mamince Ivě Janžurové, který byl opatřen anglickými titulky, zaplnil sál knihovny Českého centra v New Yorku. Janžurku přijela uvést nejen jeho režisérka, ale i hlavní aktérka. Ta byla v New Yorku také u promítání filmů v rámci festivalu děl režiséra Juraje Herze. Pro Ivu Janžurovou to byla už třetí návštěva největšího města Spojených států.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Žádná role nebyla moc složitá, okouzlujícího cynika nezlomila ani normalizace. Teprve vstup do politiky ho připravil o iluze.

Filmové drama Juraje Herze Den pro mou lásku se celé točí okolo náhlé smrti čtyřleté dcerky ústředního páru – Marušky. Nelehkou roli bravurně zvládla stejně stará Sylva Kamenická. Herečkou se ale nakonec nestala.

Herec Martin Stránský je už trojnásobným tátou. S manželkou Martinou už vychovávají dva syny, kterým je 10 a 11 let, nedávno se ale v talkshow Karla Šípa pochlubil, že před několika měsíci se jejich rodina rozrostla o dalšího chlapce.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Začínal jako živá rekvizita, dokonce se chtěl stát i právníkem. Naštěstí slavný otec nedal na Burianovo kázání.

Herečka Tereza Pokorná-Herzová, princezna z Bílé kočičky a múza Juraje Herze, brzy oslaví 65. narozeniny. Dnes žije v Praze, věnuje se umění a rodině.

Fichtelberg není snímek, u kterého byste se uvelebili s dětmi a babičkou spolu s kakaem, dekou a jistotou, že dobro zvítězí, zamilovaný pár se políbí a všichni se rozplynou ve zlatavém oparu štěstí. Tohle je spíš ta verze, kde princ po kolena v bahně hledá smysl života, zatímco mu přes rameno visí mrtvá koza a v dálce někdo recituje Petrarcu. Šimon Koudela natočil snímek příjemně temný, sebejistě pomalý, a jde tak trochu o překvapivě realistický pokus o to, co by se stalo, kdyby česká pohádka vyrostla a vystřízlivěla. Místo draka, který unáší princeznu, tu máme záhadně mizející vesničany, místo proměny hrdiny v lepšího člověka dostáváme zmateného rytíře, který se topí v mlze vlastní nejistoty. Trošku ponurý příběh z 16. století chce být něčím víc než běžná česká produkce, a to se daří, ale příběh nikdy nedovede zvednout naše obočí.

Režisér Šimon Koudela ve svém novém snímku zkoumá pomezí pohádky, hororu a historického vyprávění.

Člověk vždy rád věří tomu, že je schopen číst lidi kolem sebe. Vnímáme jejich činy, způsob vyjadřování a hodnotíme, jestli je ve svém okolí chceme či nikoli. Existují však lidé, kteří se na první pohled tváří spořádaně, ale ve svém nitru skrývají temnotu. Takovou, která dokáže strávit všechno, čeho se dotkne.

Zora Jandová je osobnost, která nikdy nezůstala jen u jedné profese. Od herectví a zpěvu přes tchaj-ťi až po studia vysokých škol dokázala propojit mnoho světů.

Horory se u českého publika těší dlouhodobě velké oblibě, ale tuzemská kinematografie s nimi vždycky trochu zápasila. Chyběla tradice, silná žánrová základna i systematická snaha navazovat na světové trendy. O to víc proto zaujme každý film, který se do hororu …

Pro některé ženy je samozřejmostí, že se v určitém věku rozhodnou stát matkou. Ale mnoho žen nechce nebo jim není dáno. Bezdětná zůstala například herečka Martina Randová z Ulice. Smířila se, že děti už mít nikdy nebude, ale na svatbu si ještě myslí.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Mimořádně silnou vůlí dokázal přibrzdit i smrt. Zaúřadoval snad prokletý Faust?

Patřil k nejtalentovanějším hercům své generace, dokázal ovládnout divadelní prkna i filmová plátna. Přesto jeho život skončil předčasně a tragicky. Jiří Hrzán zemřel ve věku pouhých 41 let poté, co spadl z pátého patra domu v pražské Ladově ulici. Jeho smrt šokovala celý národ a dodnes kolem ní panuje řada spekulací.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Vedle něj neměl nikdo před kamerou ani na jevišti šanci.

Říká se, že historii píší vítězové. Tato jednoduchá fráze v sobě však skrývá komplikovanou skutečnost, spočívající v překrucování či upravování historických událostí. Jak plynou staletí, člověk se mnohdy nemá šanci dozvědět o skutečné povaze událostí, které se svého času staly. Občas dokonce není potřeba ani to, aby uplynula celá staletí a stačí jen několik dekád k tomu, aby se některé události zkreslily více či méně výrazně.

Jsou filmy, které vás rozesmějí. Jsou filmy, které vás dojmou. A pak je tu Kladivo na čarodějnice nebo Spalovač mrtvol, které vás dostanou tak, že si raději před spaním necháte rozsvícenou lampičku. Juraj Herz měl dar ukázat zlo tak realisticky, až se divák necítil v bezpečí ani v kině, ani doma v posteli. Pokud někdy vznikl film, u kterého byste mohli tvrdit, že by měl mít varování pro citlivé povahy, pak je to právě Spalovač mrtvol z roku 1969.

Krematorium v Pardubicích působí na první pohled pohádkově. Stačí se však zastavit déle a atmosféra se změní. Z místa dýchá chlad i těžko popsatelný pocit. Právě proto si ho v šedesátých letech vybral režisér Juraj Herz, aby zde natočil film, jenž je označován za nejděsivější v české kinematografii.

Když herečka dostala scénář, nemohla se rozhodnout mezi rolí oběti a vražedkyně. Režisér vyřešil dilema geniálně, zahraje si obě. Nejen díky tomu vznikl psychologický thriller, který dodnes patří mezi nejodvážnější snímky československé kinematografie.

Uhrančivý pohled Petra Čepka byl jeho neodmyslitelnou součástí a i díky němu získal tolik charakterních rolí. Na jednu z nich se dokonce chodili dívat i budoucí lékaři. Důstojníka trpícího syfilidou hrál více než přesvědčivě a přesně. Kromě pronikavého pohledu měl herec také neústupnou povahu, což mu způsobilo nejeden problém. A také jen tak někomu nevěřil. Diagnóza léčitele mu byla nejdříve k smíchu...

Na sociální síti Reddit se nedávno objevil příběh, který na první pohled působí jako přehnaná historka, ale ve skutečnosti skrývá vážné varování. Jedna z uživatelek popsala, že při domácím filmovém večeru zažila moment, kdy se jí doslova obrátil pohled na vlastního partnera. Nešlo o hádku ani o otevřený konflikt. Spouštěčem byl zdánlivě nevinný oblíbený film.

V sedmdesátých letech byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček. Nejvíce se proslavila rolí Heleny v komedii Holky z porcelánu. Před kamerou se pak objevila ještě několikrát, a to i v tehdejší NDR. Věk ji připravil o krásu i o role.

Zora Jandová byla vždy ženou mnoha talentů, což zúročila hned v několika oborech. Největší radost jí dělají její dcery a šestiletá vnučka.

Dnes si připomínáme významné osobnosti české a slovenské filmové, divadelní a hudební scény, jejichž dílo i životy formovaly kulturní dědictví a stále inspirují nové generace.

Ačkoliv tuzemský divák je dennodenně bombardován nepřeberným množstvím titulů ze zahraničních produkcí, i v našich končinách se nalezne celá řádka úspěšných a kvalitně zpracovaných filmů. Jsou však často přehlíženy a zastíněny úspěchy filmů novějších, o kterých následně mluvíme jako o klasických a přelomových dílech. Tento československý snímek z roku 1965 byl sice mnohými téměř zapomenut, ale dodnes má co říct.

Narodila se jako Jelena Šebestová, dnes je ale více známá pod vyvdaným jménem Juklová. V sedmdesátých letech měla slibně rozjetou kariéru, pak ale již mnoho příležitostí nedostala a soustředila se především na divadlo.