K. H. Frank

Kuneš Sonntag pomáhal přesvědčit ministra Zdeňka Nejedlého o obnovení univerzity na Moravě. Předtím ho za organizování pohřbu Jana Opletala, Kunešova kamaráda, málem zastřelili, pak si prožil věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Hledání ostatků Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a dalších parašutistů, kteří zabili nacistického zločince Reinharda Heydricha, se dostává do dalšího dějství. Do letitých sporů nadšenců, kteří se odmítají smířit s tím, že na Ďáblickém hřbitově v Praze leží kosti národních hrdinů promíchané s ostatky jejich vrahů v čele s popraveným K. H. Frankem, a skeptických historiků se zapojili i politici.

Archiváři Českého rozhlasu objevili dosud neznámé záznamy z procesu s Karlem Hermannem Frankem, někdejším nacistickým německým státním ministrem pro Čechy a Moravu a válečným zločincem zodpovědným mimo jiné za vypálení Lidic. Zrestauroval je mistr zvuku Miloslav Turek.

Archiv Českého rozhlasu dokončil digitalizaci zvukových záznamů z procesu s K. H. Frankem. Jedinečný materiál z fondů Archivu Českého rozhlasu dokumentuje na ploše více než 82 hodin průběh události, která v roce 1946 vedla k odsouzení k smrti někdejšího státního ministra Protektorátu Čechy a Morava. Poslechněte si unikátní záznamy.

Konec druhé světové války přinesl mnoho momentů pomsty na nenáviděném nacistickém nepříteli. V období bez pravidel zemřelo mnoho nevinných Němců, ale po strastiplné druhé světové válce se jen těžko podobným excesům mohlo zabránit. V případě popravy Karla Hermanna Franka však dějiny pokročily o jeden rok po válce, ale nenávist vůči symbolu okupace byla stále v živé paměti. Jak vypadala pankrácká poprava nacistického zločince?

Čtyřicet let před Solženicynem vydal bývalý čekista N. I. Kiselev knihu předjímající slavné Souostroví Gulag. Zprávu o lágrech na Soloveckých ostrovech v roce 1938 nechal vydat i K. H. Frank. Je tak dokumentem třídní a rasové nenávisti obou totalit 20. století.

K. H. Frank je přímo odpovědný za vyhlazení Lidic a nekonečnou řadu poprav českých vlastenců. Když válka skončila, došlo i na něj.

Je to místo, jaké jinde v Česku nemá obdoby. A zrcadlí se v něm smutné dějiny 20. století. Na Ďáblickém hřbitově v Praze jsou na sobě v hromadných hrobech už desítky let společně uloženi národní hrdinové i váleční zločinci. Ostatky osobností, jakými byli parašutisté Jan Kubiš, Josef Gabčík nebo Alfréd Bartoš, leží neoznačené a pomíchané ve společných šachtách vedle ostatků nacistických zločinců, jakým jsou Karl Hermann Frank a (patrně) i symbol kolaborace Emanuel Moravec. Vedle nich jsou pak těla obětí komunistické zvůle.

17. listopadu roku 1939 vtrhli němečtí vojáci na vysokoškolské koleje v Brně, Praze a Příbrami. Pozatýkali přes 1200 studentů. Většina z nich skončila v koncentračních táborech. Nacisté tak reagovali na pohřeb studenta medicíny Jana Opletala o dva dny dříve, který se změnil v celonárodní protiokupační demonstraci.

V Ďáblicích spočívají ostatky odbojářů z druhé světové války spolu s jejich vrahy, zrádci a dalšími nacistickými zločinci popravenými po válce.

​Na Dni Vítkovic!!! byla v pátek 9. září představena publikace s názvem Vítkovická radnice – cihelná architektura mezi novogotikou, secesí a železem, jež detailně mapuje 120letou historii vítkovického radničního objektu.

Letos v létě se zrodila petice požadující exhumaci šachtových hrobů v Ďáblicích, kde by měli být pohřbeni Josef Gabčík a Jan Kubiš, hrdinové, kteří odstranili Reinharda Heydricha, a identifikaci ...

Štěchovický poklad by měl ukrývat jak zlato, tak i tajné dokumenty o německých zbraních a další cennosti. Už desítky let po něm pátrají na pravém břehu Vltavy nedaleko Prahy dobrodruzi i seriózní badatelé. Na poklad se zaměřil i spisovatel Zdeněk Jarchovský v románu Štěchovická stěna. A tak místo nedaleko Hradišťka zaujalo i nás v seriálu Česko mezi řádky.

Ke konci května se připomíná jeden z nejodvážnějších činů naší historie, a sice atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Při letošních vzpomínkových akcích se mimořádně otevřelo i jeho sídlo.

Nechtěnou poctu charakteru Vladimíra Petřeka vzdal nacista K. H. Frank: "Má-li český národ zůstat živ, nesmí se stát národem takovýchto Petřeků."

Za likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se nacisté Československu pomstili vražděním nevinných lidí. Uplynulo 80 let od vyhlazení středočeské vsi Lidice, při kterém přišlo o život 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Němce do obce zavedl milostný dopis. Připomínce tragické události se budeme věnovat i ve speciálním vysílání na TN LIVE.

Šetření atentátu, vypsaná odměna ani tvrdé represe nepřinášely žádné výsledky. Až se 3. června 1942 objevil dopis v továrně Jaroslava Pály. V něm stálo: „Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv, na shledanou tento týden, a pak už se neuvidíme. Milan.“ Dopis byl adresován dělnici Anně Maruščákové, která se kvůli nemoci v práci toho dne nenacházela. Továrník, který poštu přečetl, se s obavou, že se jedná o provokaci ze strany Němců, rozhodl dopis předat četníkům, z četnické stanice poté putoval přímo na kladenské gestapo.

V dnešním díle si připomeneme události z druhé světové války. V roce 1942 byla vypálena a srovnána se zemí obec Lidice. Odehrálo se také vylodění v Normandii, což přineslo osvobození Francii a poté i západní Evropě.

10. června roku 1942 došlo pod falešnou záminkou k vyhlazení české obce Lidice. Příkaz vydal tehdejší státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank. O život přišlo 340 obyvatel obce - muži, ženy i děti. O této hrůzné události pojednává film Lidice z roku 2011.

Bezprostředně po atentátu bylo vyhlášeno na celém území Protektorátu Čechy a Morava druhé stanné právo, které známe také pod označením heydrichiáda. Na dopadení pachatelů byla vypsána odměna deset milionů korun a nastaly tvrdé represe na obyvatelích. Kontroly probíhaly na ulicích, ve vlacích a také v pražských bytech. Mezitím se podařilo parašutistům z různých skupin postupně ukrýt v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Patřila mezi nejpůvabnější „německé paničky". Karola Franková, vystudovaná lékařka pocházející z česko-německé rodiny, vypadala vždy reprezentativně a chovala se mile. Bylo až k neuvěření, že mohla sdílet manželství s někým tak krutým, jako byl K. H. Frank. Muž, který nařídil vypálení Lidic a Ležáků.

Čtyři dny po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha přijíždí do Prahy šéf SS a gestapa Heinrich Himmler. V nemocnici navštíví zraněného Heydricha, a poté odjede do Panenských Břežan za jeho manželkou. Dění z 31. května 1942 vám přinášíme v dalším díle deníku z protektorátu.

Ať už šlo o demonstrace studentů na podzim roku 1939, potlačování odboje či o mstu za smrt Reinharda Heydricha, přezdívkou Krvavý pes se Frankovi neříkalo jen tak.

Atentát na Reinharda Heydricha se uskutečnil 27. května 1942 v pražské Libni, šlo o akci Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, která dostala krycí jméno Operace Anthropoid. Jak to probíhalo z pohledu samotného říšského protektora Heydricha? A jak vypadaly jeho poslední chvíle s rodinou?

Muž, který stál většinou v závětří, ale za vraždy stovek až tisíců Čechů je stejně zodpovědný jako například Reinhard Heydrich. Za vyvraždění Lidic dostal po…

Když už si nacisté v roce 1945 uvědomovali, že válka nedopadne tak, jak si představovali, tak museli rychle jednat. Všechny poklady, tajné dokumenty a předměty, které jsou zahaleny legendami, údajně uložili do těžko přístupných štol kousek za Prahou. Někteří po štěchovickém pokladu dodnes pátrají.

Konec druhé světové války přinesl mnoho momentů pomsty na nenáviděném nacistickém nepříteli. V období bez pravidel zemřelo mnoho nevinných Němců, ale po strastiplné druhé světové válce se jen těžko podobným excesům mohlo zabránit. V případě popravy Karla Hermanna Franka však dějiny pokročily o jeden rok po válce, ale nenávist vůči symbolu okupace byla stále v živé paměti. Jak vypadala pankrácká poprava nacistického zločince?

​Ostrava byla jako průmyslové město, které za druhé světové války dodávalo ocel a uhlí nacistickému Německu, cílem mnoha bombardování.

KOMENTÁŘ. Vnímám hlasy radící Ukrajincům, ať se raději vzdají a přistoupí na své odzbrojení, na neutralitu. Ušetří tím životy civilistů a bohatství země. Rozumím, je to jedna z možných cest. Je však třeba doplnit, že neutralita v očích Putina je to samé jako ustanovení loutkové vlády pod dozorem moskevských komisařů, uvěznění desetitisíců Ukrajinců, mučení oponentů, „lidové“ soudy,

Tradice uctívání hrobu neznámého vojína vznikla po skončení bojů první světové války. Britská Komise pro válečné hroby byla tehdy vyslána na bývalá bojiště západní fronty s úkolem exhumovat, identifikovat a řádně pohřbít padlé britské vojáky. Protože však identifikace byla u téměř poloviny těl nemožná, členové komise - sir Fabian Ware a podplukovník Henry Williams - se rozhodli převézt ostatky jednoho z neidentifikovatelných vojáků do Británie.

I přestože byl Richard Bienert ministrem vnitra a předsedou protektorátní vlády, uvažovalo se dokonce i s jeho zapojením do květnového povstání, byl totiž v…

Pokud bychom hledali zosobněné zlo, Bedřich Reicin by jistě stál za úvahu. Jeden z nejagilnějších komunistů měl za svůj krátký život na svých rukou krev válečných hrdinů a elity národa. Jeho fanatismus byl natolik přes čáru, že se ho nakonec zbavila vlastní strana. Co ho vedlo k brutálnímu chování a proč ho poslali na šibenici?

František Nenáhlo byl pověrčivý kat a alkoholik, který zanedbával svoji práci. I přesto se mu ale povedlo poslat do pekel nejen českým národem nenáviděného K. H. Franka. Ten svoji přezdívku „krvavý pes“ získal na základě své krutosti, jež se projevila zejména při likvidaci Lidic a bezcitnou popravou jejich obyvatel, včetně dětí. Velmi prestižní událost – popravu - měl na starost pankrácký kat František Nenáhlo.

Myslíte, že důraz na konexe a známosti na nejvyšších místech stvořil předchozí režim? Jste na omylu. Klientelistické vazby jsou staré jako lidstvo samo a česká společnost je znala pochopitelně i v dobách první republiky a za protektorátu. Přesvědčit vás o tom může komedie Přítelkyně pana ministra (1940) s Adinou Mandlovou (✝81), Oldřichem Novým (✝83) a Jaroslavem Marvanem (✝72) v hlavních rolích. Mimochodem, Mandlová a Nový tvořili filmový pár už rok předtím v úspěšné veselohře Kristián.

Na Parlamentních listech se 22. 10. objevil titulek: „I ten K. H. Frank projevoval nemocnému Háchovi větší respekt. Zmatečný Vystrčilův papír z nemocnice, poukazuje ústavní právník.“ Můžeme se tedy těšit na značně výživnou duševní stravu.

Karl Hermann Frank byl popraven 22. května 1946, jeho žena byla v té době již v Sovětském svazu. Jak se tam dostala a co tam dělala?

Když bývalý říšský sekretář K. H. Frank krátce po skončení války zpytoval své svědomí v pankrácké věznici, přál si, aby ho směla navštívit jeho manželka. Vyšetřovatel generál Josef Bartík proti tomu nic neměl, ale narazil na problém: Karolu Frankovou se mu nepodařilo najít. Jako by se do země propadla.

Lásku k divadlu dostal Vladimír Šmeral (16. 10. 1903 – 15. 3. 1982) do vínku. A to bylo i důvodem, proč přestoupil z Vyšší průmyslové školy elektrotechnické na dramatické oddělení brněnské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1926. Od počátku své divadelní dráhy byl považován za mimořádný herecký talent.

Patřila k největším českým celebritám filmového plátna za první republiky. Především díky svému talentu i kráse prožila poměrně bujarý život, střídala milence jak na běžícím páse, čekala dítě a vychutnávala si mejdany do ranních hodin.

"Krvavý pes" Karl Hermann Frank byl v Československu tak nenáviděn, že se nikdo nechtěl ujmout jeho obhajoby. Pro jeho zločiny neexistovala omluva ani rozumné psychologické vysvětlení. Podepsal celé stohy rozsudků k smrti, zasáhl proti studentům, rozhodl o vypálení Lidic a Ležáků. Trest nejvyšší byl nevyhnutelný.

Petřínská rozhledna je stále jednou z nejnavštěvovanějších pražských památek. S pohnutou historií je stále symbolem Prahy, jak by také ne, vždyť odolala ničivému pořáru a poté i samotnému Hitlerovi. Osud nebo náhoda?

Patřila k největším hvězdám československého filmu, po válce ji ale čekal strmý pád. Zapomenutá a opuštěná Adina Mandlová zemřela 16. června 1991.

Němci se u nás za války nemazlili s nikým, proces s obyvateli Lidic měl ale pachuť pomsty. Bylo 10. června 1942 a Reinhard Heydrich už byl po smrti.

Byl Obergruppenführerem a říšským ministrem pro Čechy a Moravu, který sehrál svoji roli ve vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Karl Hermann Frank za své válečné zločiny zaplatil životem – 22. května 1946. Z jeho popravy na Pankráci se stala společenská událost, které se zúčastnily tisíce lidí. Jaký byl K. H. Frank vězeň? A jak na něj vzpomínal jeho kat? Na tyto a další otázky odpovídal vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby České republiky Aleš Kýr.

Konec druhé světové války přinesl mnoho momentů pomsty na nenáviděném nacistickém nepříteli.

"Budu-li muset z Prahy odejít, prásknu za sebou pořádně dveřmi," hrozil ještě na začátku pražského povstání v květnu 1945 Karl Hermann Frank. O rok později pokorně prosil prezidenta Edvarda Beneše: "Věřím, že jako vítěz budete milosrdný a darujete mi život." Marně. Jeho poprava se stala velkým veřejným divadlem.

Posluchači rádia Luxemburg mohli 7. května 1945 vyslechnout podivné hlášení oznamující přílet amerického letadla s velkým zavazadlem do Prahy. Šlo o šifru, kterou Spojenci ohlásili československým úřadům utajený převoz někdejšího říšského ministra pro Čechy a Moravu K. H. Franka z věznice v německém Wiesbadenu do Prahy. Muž, jenž měl na svědomí tisíce zmařených životů lidí, které nechal popravit, odvléct na nucené práce nebo poslat do koncentračních táborů, se zde měl zpovídat ze svých zločinů. Na konci procesu nad ním soud vynesl 21. května 1946 rozsudek smrti a Frank byl o den později oběšen na dvoře Pankrácké věznice před zraky asi 5000 diváků.

Když nastupoval R. Heydrich do funkce zastupujícího říšského protektora, měl jasný cíl - zlomit český odboj i národ. To se mu nakonec nepovedlo a český národ naopak zlomil jeho.

Emanuel Moravec je nechvalně proslulým symbolem české kolaborace v období druhé světové války. Člověk, který se dokázal z vojáka a zarputilého vlastence přetransformovat v jednoho z největších kolaborantů s nacistickým režimem. Svědomí, karma, osud, nebo možná všechno dohromady, jej ale přeci jen dohnalo. 5. května roku 1945, přesně před 76 lety, spáchal Moravec na cestě za K. H. Frankem sebevraždu.

Bezvýznamný policejní úředník, který je přesvědčen o svých mimořádných kriminalistických schopnostech, spadne rovnýma nohama do největšího detektivního případu své kariéry. Tak lze stručně charakterizovat nestárnoucí komedii Tři vejce do skla z roku 1937, v níž se král komiků Vlasta Burian (✝70) objeví dokonce v trojroli.

Z vrcholu na úplné dno. Příběh Vlasty Buriana rozhodně není tak veselý jako filmy, ve kterých exceloval hlavně v období první republiky.

Dnes je téměř zapomenutou skutečností, že okrajová část Prahy Čakovice byla domovem příslušníka temného povolání. Jeho život byl celý zahalen rouškou tajemství, která zůstala neobjasněna dodnes. Více o nich ví lokální historik Jan Sládeček.

„Činit dobro, to člověka dělá šťastným. Šťastný nemůže být člověk, když někomu ubližuje," říká Eduard Marek přezdívaný Hroznýš, kterého nacisté stíhali za pomoc Židům a komunisté za odbojovou činnost.

Když osmnáctiletou Miladu odváželi nacisté brzy ráno z Lidic, viděla mezi věcmi vyházenými z domů truhlu, ve které jí maminka schraňovala výbavu. Stejně jako ostatní lidické ženy netušila, že Lidice budou zlikvidovány a muži postříleni.

Přezdívalo se jim „Háchovi Melody Boys“, protože hudební čety vládního vojska vystupovaly často na veřejnosti. Sami si říkali „vladaři“. Vládní vojsko vzniklo před 80 lety nařízením protektorátní vlády z 25. července 1939.