Libuše Jarcovjáková

Libuši Jarcovjákovou (*1952) začalo publikum objevovat až ve zralém věku, protože její „neumělecký“, velmi osobní pohled na svět kolem sebe se zcela vymykal produkci umělecké či dokumentární fotografie. Fotografka propojila život a dílo: pohybovala se na okrajích společnosti a fotografovala prostředí dělníků, Romů a gay klubů. Vedle toho stále vytvářela i jakýsi vlastní deník, záznam své vlastní cesty a dramatického osudu. Nikdy nebyla razantní dokumentaristkou, ale vždy nenápadnou a účastnou pozorovatelkou, někým, kdo žil ve vlastním fantazijním světě. Její fotografie svou bezprostředností a intuitivností podávají silný emocionální obraz života za železnou oponou.