Lidice

K následnému zničení obce a popravě jejích obyvatel došlo 10. června 1942 na přímý Hitlerův rozkaz. Při přípravách na odvetu nemohl Wiesmann a jeho muži zůstat stranou. Wiesmannovým „velitelským stanovištěm“ během vyhlazování Lidic byl dům rodiny Doležalových v čísle 93. Osobně organizoval ničení vesnice, stejně jako zabíjení jejích mužských obyvatel a rozkrádání majetku obyvatel Lidic. 10. června 1942 bylo všech 173 mužů v obci shromážděno a zastřeleno. Nejmladšímu z nich bylo pouhých 14 let a jednou z obětí byl i vesnický farář. Původně byli odváděni a stříleni ve skupinách po pěti, kdy na každého muže mířili tři příslušníci policejních sil. Horst Böhme, šéf bezpečnostní policie protektorátu Čechy a Morava, však shledal celý proces příliš zdlouhavým a nařídil, aby bylo najednou stříleno 10 mužů. Muži z Lidic byli přivedeni nespoutaní a bez pásek přes oči. Po válce Wiesmann řekl: "Kolem jedenácté hodiny bylo město evakuováno. Poté byli vyřízeni muži. Böhme nařídil všechny postřílet. To provedla Schutzpolizei. Všichni muži ve městě byli zastřeleni. Než byli zastřeleni, Böhme jim však přečetl hlášení, ve kterém jim bylo řečeno, že musí zemřít, protože se ve městě ukrývali parašutisté". Wiesmann dodal: "Lidičtí muži šli volně, vzpřímeně a statečně. Nebyly tam žádné scény slabosti." Během vyvražďování a ničení Lidic měl Wiesmann dobrou náladu. Smál se a neustále žertoval, což dokazují dochované filmové záběry....

Když v dubnu 1945 Karl Hermann Frank viděl, že jeho hrůzovláda skončila, rozhodl se uprchnout z Prahy a vzdát se Američanům, protože se obával ruského zajetí. 9. května 1945 byl Frank zatčen jednotkami americké armády, ale jeho plán nevyšel, protože byl vydán zpět do Prahy, kde byl od března do května 1946 souzen Lidovým soudem. Osobní odpovědnost za popravy odmítl, i když před tribunálem připustil, že je lze „podle lidského cítění a lidských zákonů považovat za vraždu“. Ani jeho lži mu však nepomohly uniknout spravedlnosti a v úterý 21. května 1946 odsoudil Lidový soud v Praze Karla Hermanna Franka za vlastizradu a masakr civilního obyvatelstva českých obcí Lidice a Ležáky k trestu smrti oběšením. Přestože Frank nikdy neměl slitování s žádným Čechem, požádal československého prezidenta Edvarda Beneše o shovívavost. Frank Benešovi napsal: „Věřím, že jako vítěz projevíte milosrdenství a darujete mi život.“ Mýlil se však. Na jeho telegrafickou výzvu nepřišla žádná odpověď...

Mší na pozůstatcích kostela sv. Martina začala sobotní připomínka lidického masakru. Při něm nacisté v pomstě za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha vypálili 10. června 1942 celou obec na Kladensku.

V naprostém tichu se v úterý ráno naplnila tělocvična kladenského gymnázia lidmi. Někdo položil květinu k žebřinám, někdo do kouta pod okno, další do výklenku k nářadí a tiše se skloněnou hlavou postál. Lidé hledali místečko, kde se před 83 lety choulila matka či babička s dětmi v náručí, než je nacisté od sebe odtrhli. Byl to jeden z dílů pomsty za atentát na protektora Reinharda Heydricha.