Ondřej Suchý

FOTOGALERIE: Nebýt některých filmových epizodních rolí, které Fanda Mrázek vytvořil v padesátých letech, dovedl by si ho dnes už málokdo představit. Než jsem se dostal díky televizi k některým předválečným snímkům, ve kterých mladý Mrázek hrál větší role („Pepina Rejholcová“, „Barbora řádí“, „Klapzubova jedenáctka“ aj.), vybavoval jsem si jeho tvář snad jen ze třech filmů: Hrál například celníka v pohádce „Byl jednou jeden král“, závodčího ve druhém dílu Švejka – „Poslušně hlásím“, anebo v „Pěti z milionu“, kde ve dvojici s Emanem Fialou zpíval písničku „Tak hodně štěstí do manželství“. Posledně jmenovaný titul je z roku 1959 a patřil také k posledním, v nichž se ještě koncem padesátých let Fanda Mrázek objevil. Zemřel o jedenáct let později, 13. října 1970, ve věku 67 let.

FOTOGALERIE: V polovině osmdesátých let napsal ve svých pamětech populární herec a komik, šéf operety Státního divadla v Ostravě, Josef Kobr. „Nakonec jsem si nechal havíře Slivku, rozeného muzikanta a imitátora, dirigenta hornické kapely, pravým jménem Jaroslava Volfa.“ Udělal chybičku v příjmení Jaroslava Wolfa, on se psal totiž s dvojitým vé, ale jinak je charakteristika jmenovaného umělce a hlavně popis Wolfova nejslavnějšího estrádního čísla Povídání o pohřbu, velmi přesný.

FOTOGALERIE: Před lety přišel do rozhlasu z Dánska e-mail, v němž se jistá Zuzana Vasa z Kodaně zajímala o pořad, který se jmenuje Padesátník a ve kterém - jak prý se dozvěděla od svých blízkých z Prahy - zazněla písnička, v níž zpívá: „Já mám doma bratra / a ten je vám zatra- /-cený kluk.“ Ta písnička zněla v dávných dobách v představení pražského Divadla Paravan a zpívala ji tam právě ona pisatelka. Tenkrát se ještě jmenovala Zuzana Princová.

Hana Brejchová byla o šest let mladší než její slavná sestra Jana. Proslavila se jedním filmem, ale hrála celkem v pětatřiceti. Paradoxně obě sestry spojoval režisér a scenárista Miloš Forman. Jana za něj byla tři roky vdaná, obě s ním celý život kamarádily. V dospělosti se spolu přestaly stýkat.

Server PrahaIN.cz již publikoval recenzi autorizované biografie s názvem Čekání na smích, která nabízí otevřený, často dojemný a lidsky silný pohled na Karla Šípa, jenž desítky let bavil a inspiroval celé generace.

FOTOGALERIE: Když jsem v šedesátých létech minulého století poprvé uslyšel a uviděl komika Jaroslava Válka, byl jsem jím fascinován. Ten člověk si vymyslel naprosto originální figuru, která, aniž by se pohybovala, aniž by měnila intonaci hlasu, aniž by se jednou jedinkrát pousmála, přiváděla do varu vždy a všude celé široké okolí.

FOTOGALERIE: Dnešní můj článek bude poskládaný většinou z pošty, ovšem nikoliv té „papírové“, ale „emailové“. Poslední roky shromažďuji různé dokumenty o tom, co kdysi znamenala slavná československá pantomima. Svět žasl nad uměním našich mimů! Jenomže mimové stárli a odcházeli – a pojednou už tu nebyli ani poslední členové Fialkovy skupiny Richard Weber, Zdenka Kratochvílová a Jiří Kaftan, odešli také Boris Hybner a Ctibor Turba, a na konci loňského roku opustil nečekaně náš svět také ten, který mi byl několik posledních málo let nejblíže – Milan Sládek.

29. října uplynulo 37 let od smrti hvězdy prvorepublikových filmů Nataši Gollové. Zemřela ve věku 76 let a poslední roky dožívala v domově seniorů. Jak probíhaly její poslední dny a jaké bylo její soukromí?

FOTOGALERIE: Ladislav Gerendáš je člověk, kterého nelze nemít rád. Nezapomenutelná postavička z mnoha filmových komedií a často pohádek (např. ve filmech Tři veteráni, S čerty nejsou žerty, Lotrando a Zubejda aj.). Jazzový trumpetista, příležitostný zpěvák, „roztomilý člověk“. Rád se směje a to i když se stane sám obětí nějaké legrácky svých kolegů.

Když Jan Werich hodnotil lidi, málokdy se držel zpátky. A když došla řeč na dvě nejslavnější herečky první republiky, Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou, pronesl údajně výrok, který se cituje dodnes. Jedna prý byla hloupá, druhá zlá. Na první pohled bonmot, na druhý stručné shrnutí složitých osudů a povah. A jak to tedy vlastně bylo?

Množící se případy požárů domácností kvůli vzplanutí elektrokoloběžek znamená jejich postupné omezování na veřejných místech, kde by hořící akumulátor mohl způsobit katastrofální škodu. Po Ostravě, která zakázala vstup s elektrokoloběžkami do MHD od října, prověřuje tuto možnost i Praha.

FOTOGALERIE: Měl svéráznou moravskou povahu, byl optimista, uměl bavit lidi. Natočili jsme spolu několik rozhlasových i televizních pořadů (v televizi Kavárničku dříve narozených, v rozhlase Nostalgické muzeum zábavy, Jak to bylo Na zábradlí, Máme rádi zvířata aj.), pokaždé býval ochotný přijet nejen jako normální host, ale i jako „neplacená kulturní výpomoc“. Tomuto označení se pokaždé smál a vždycky se dostavil nabídku splnit.

Zatímco na východě Ligy juniorů je dvojice vedoucích celků stejná i po vzájemné bitvě, v níž Vsetín složil v těsném utkání Techniku Brno, na západě se po víkendu čelo tabulky obměnilo. Tenisové výsledky zaznamenalo Kladno, které přepustilo vedoucí pozici Chomutovu. Co mají obě skupiny stejné, je trápení celků na chvostu.

FOTOGALERIE: Dal jsem si s ní schůzku ve Filmovém klubu na Národní třídě. Přišla elegantní usměvavá hezká dáma. Bylo jaro, psal se rok 1989 a já jsem tehdy připravoval scénář dalšího dílu televizního cyklu Kavárnička dříve narozených. Hned v úvodu se mi upřímně přiznala, že má z toho vystoupení strach, že už dlouho nestála před televizními kamerami (právě proto jsem ji ovšem tehdy vyhledal!), že jí ale na druhé straně ta nabídka udělala velikánskou radost, a proto ať s ní počítám. Budeme si spolu povídat, divákům se připomene i filmovou ukázkou, nakonec pak že také zazpívá.

Vydejte se na procházku světem muziky za známými melodiemi i překvapivými hudebními objevy. Písničky, které přináší dnešní výběr, vás zavedou například do cirkusu nebo na představení kejklířů.

Jaroslav Marvan patřil určitě k nejvýraznějším hercům své doby a talent, který měl, uměl uplatnit. Ruku v ruce s talentem však nemusí jít charakter a v tomto případě charakterově prý Jaroslav za hereckým talentem zaostával.

FOTOGALERIE: Odtajněné paměti o tom, jak šel čas s mým osmdesátiletým obdivovaným kolegou a přítelem Ondřejem Suchým (narozeniny měl v úterý) a jeho bratrem, bezmála čtyřiadevadesátiletým idolem Jiřím Suchým.

FOTOGALERIE: Začalo to, už když jsem byl žáčkem základní školy. Tenkrát jsem si začal dopisovat se zajímavými lidmi a dostávat od nich první pohlednice a dopisy. Bylo to v dobách, kdy pošta u nás ještě fungovala, kdy se kromě dopisů a pohlednic posílaly také telegramy, a kdy žádného ani ve snu nenapadlo, že se jednou korespondence povede elektronickou cestou.

"Tím, že mě nechal se probíjet na vlastní pěst, udělal to nejlepší, co mohl," řekl textař, malíř a moderátor Ondřej o svém bratrovi s odstupem let.

Během pouhých deseti let stačila natočit čtyřicet filmů, v zahraniční byla snad ještě populárnější než u nás. Mohla studovat v Maďarsku, dala ale přednost pražské konzervatoři, kam však nebyla přijata. To bylo předzvěstí konce její kariéry.

FOTOGALERIE: V neděli se mi rozdrnčel v šest hodin ráno budík přímo u ucha. Ne, nebylo to omylem, měl jsem ho opravdu nařízený na tak časnou hodinu. Jednou do měsíce jsem totiž v zimě a na jaře roku 1984 chodil do smíchovského Domu kultury na „blešák". Ono se tomu správně mělo říkat výměnná burza nebo burza sběratelů, ale nesprávně se tomu prostě říkalo „blešák". Od sedmi hodin nedělního rána tam bylo jednou za měsíc jako v úle.

Soukromí herců, zpěváků či komiků veřejnost odjakživa fascinuje – včetně toho, na čem si rádi pochutnávají. I ti největší velikáni české kultury si s chutí dopřáli svá oblíbená jídla. Víte, kdo si vařil sám, kdo měl doma kuchaře a kdo vydal vlastní kuchařku? Zkuste si zábavný kvíz na konci článku.

Teprve odtajnění dokumentů, kde Zora, sestra Lídy Baarové, vypověděla o situaci v jejich rodině, vyneslo na svět pravdu o poměrech, které panovaly v rodině slavné a také nenáviděné herečky, která nebyla v mládí ani zdaleka tak naivní, jak se snažila na sklonku života dokázat.

FOTOGALERIE: Začátkem osmdesátých let 20. století, kdy jsem dopisoval knížku, která nakonec dostala název Když byl v Praze Montmartre, se nikomu u nás ani nezdálo o nějakém Internetu, kde by bylo možné si „vygooglovat“ množství informací z domova i ze světa. Ke všemu svět se u nás po srpnu 68 změnil a spousta odborné literatury nebyla pojednou pro běžného čtenáře dostupná. Jak se v tom má člověk vyznat? ptal jsem se v duchu, když jsem nacházel často protichůdné názory, které budily mou zvědavost a dávaly mi v tehdejší neradostné současnosti často možnost konfrontace. Ostatně – právě o tom jsou tentokrát moje následující řádky…

FOTOGALERIE: „Manžel napsal také s Arturem Longenem tříaktovou hru ‚Hráč‘, ve které převzal Longen hlavní roli,“ pokračuje paní Červená v odpovědích na moje otázky, které zazněly již v minulé „Kavárničce“.

Erna Červená, „strážkyně pokladu Červené sedmy“ probírá přede mnou korespondenci svého manžela, adresovanou ostatním „sedmičkářům“.

FOTOGALERIE: Ta drobná žena, o níž chci dnes psát a s níž mi bylo dopřáno přes deset let úzce spolupracovat na oživování odkazu legendárního kabaretu Červená sedma, se jmenovala Erna Červená a byla druhou manželkou doktora Jiřího Červeného.

V Pelhřimově se při požáru v panelovém domě v noci na dnešek zranili čtyři lidé. Hořelo v bytě ve druhém patře, hasiči z domu evakuovali 13 osob. Požár způsobila technická závada na akumulátoru elektrokoloběžky. Škoda byla předběžně odhadnutá na dva miliony korun, uvedla dnes mluvčí krajských hasičů Petra Musilová.

FOTOGALERIE: Bylo napsáno mnoho anekdot a historek ze života Jaroslava Haška. Někteří Haškovi příznivci poukazovali na to, že taková záplava vtipů (často i zcela vymyšlených) snižuje v očích veřejnosti význam jeho osobnosti a díla. „Anekdota je zajímavá věc, lecco poví, ale někdy obraz zkresluje,“ napsal v předmluvě ke knížce Antonína Boučka 50 historek ze života Jaroslava Haška spisovatel Ivan Olbracht a dodává, že je třeba si vedle takové knížečky přečíst i knížky ty, které o Haškovi hovoří vážně.

Přibývá požárů elektrických kol a koloběžek. Zatímco před šesti lety vyjeli hasiči ročně ke čtyřem takovým případům, loni už jich bylo 125. Právě elektrokoloběžka byla podle vyšetřovatelů zřejmě příčinou i středečního požáru v panelovém domě v Ostravě. Zranilo se při něm 39 lidí. Největší riziko podle odborníků hrozí při nabíjení.

Historické dokumenty ukazují dosud neznámou životní etapu komika Felixe Holzmanna. Za druhé světové války narukoval do wehrmachtu a čtyři roky sloužil jako námořní dělostřelec. Vojenské karty objevil ústecký historik Martin Krsek.

FOTOGALERIE: Minule jsem končil větou, na kterou navazuji: Tak tedy někdejší „Ferda“, tenkrát dvanáctiletý Arnošt Sauer junior, sedí dnes přede mnou a ochotně se nechává dál zpovídat... Dnes jeho zábavné i smutné vyprávění končí.

FOTOGALERIE: Jedno z biografických hesel popisuje Františka Sauera takto: „Byl český proletářský spisovatel, příslušník pražské umělecké bohémy, známý nejen pro svá literární díla, ale i pro politickou činnost. Byl jedním ze zakládajících členů anarchistického hnutí v Praze, se svými přáteli zorganizoval po pádu Rakouska-Uherska stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Byl blízkým přítelem spisovatele Jaroslava Haška.“

FOTOGALERIE: Do pražského Montmartru se v mé nikdy nevydané knížce - Když byl v Praze Montmartre - ještě mnohokrát vrátíme; chtěl bych vám totiž představit některé tehdejší hosty, které sice můžete jménem znát, ale o kterých toho jinak moc vědět nebudete. Stejně tak jsem na tom byl na začátku i já.

V roce 2023 oslavil rozhlas sto let, v roce 2024 jsem oslavil 60 let od vstupu do rozhlasové budovy a letos to bude 60 let od vzniku Mikrofóra. U jeho začátků jsem byl také. Jaký je můj rozhlas?

FOTOGALERIE: Jak Jan Werich, tak i Jiří Voskovec byli v mládí nadšení z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Werich se k té knize velmi často vracel i v pozdějších letech…

Ani jsem už o tom nechtěl psát, ale nakonec mi to nedá...

FOTOGALERIE: Pátrání po tom, jaký vedli bohémský život umělci, kteří měli (až na několik „záhadných“ postav) smysl pro humor a přitahoval je svět kabaretů, varieté, hospod, vináren i kaváren, prvních desetiletí minulého století. Jedním z těchto míst byl pražský Montmartre.

FOTOGALERIE: Před týdnem jsem slíbil, že v dnešním pokračování svého seriálu budu zpovídat v kavárně Slávie herce Gustava Opočenského, syna bohémského básníka, novináře a kamaráda Jaroslava Haška, Gustava Rogera Opočenského. Gustav junior začínal u divadla v osmnácti letech, a i jeho život byl chvílemi „divoký“. Jenomže my se sešli kvůli vzpomínkám na jeho otce. A tady jsou.

FOTOGALERIE: Antonín Zápotocký jako návštěvník Montmartru? Když jsem poprvé našel zmínku o tom, že do legendárního Waltnerova podniku na Starém Městě přicházel i náš budoucí prezident, připadalo mi to absurdní.

FOTOGALERIE: Na konci sedmdesátých let minulého století, kdy jsem chtěl psát zprvu jen o všestranném umělci a bohémovi E. A. Longenovi, vydal jsem se podívat, kde vlastně v Praze ten Montmartre býval.

FOTOGALERIE: Nebýt JONÁŠE, Informačního zpravodaje členů a příznivců Jonáš klubu Praha, který mi před několika dny přistál v poštovní schránce, možná bych s hrůzou zjistil až dnes, že má milá Jitka Molavcová právě narozeniny! Proto jsem narychlo sepsal tento článek.

FOTOGALERIE: Rozhovor s druhou ženou Longena, paní Longenovou – Breyerovou, který pořídil autor v Košířích, pokračuje… (pokračování z minulého týdne)

Nejspíš mediální zkratka může za to, že si ho stále víc lidí vybaví hlavně jako „toho od Ivety Bartošové“. To by ale byla velká chyba – něco jako brát Miroslava Bártu coby „toho od Olgy Menzelové“. Vztah s populární zpěvačkou (†48) každopádně nebyl tím, co Ladislava Štaidla (†75) definovalo především.

FOTOGALERIE: Název Nostalgická kavárnička by měl pamětníkům připomínat cyklus pořadů ostravského studia Čs. televize KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH, který se vysílal v letech 1985-1995, a seriál živých nahrávek v Šemanovicích u Kokořína NOSTALGICKÉ MUZEUM ZÁBAVY, které vysílal rozhlas v letech 1997-2018.

FOTOGALERIE: Po delší pauze se po vlídném přijetí redakce vracím novým vzpomínkovým seriálem na stránky Krajských listů, tentokrát pod názvem Nostalgická kavárnička, který by měl pamětníkům připomínat cyklus pořadů ostravského studia Čs. televize (později České televize) KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH, který se vysílal v letech 1985-1995, a následný seriál živých rozhlasových nahrávek v Šemanovicích u Kokořína NOSTALGICKÉ MUZEUM ZÁBAVY (později NOSTALGICKÉ MUZEUM ONDŘEJE SUCHÉHO), vysílaném Českým rozhlasem Praha (nebo Dvojka) v letech 1997-2018.

Své dnešní dokončení dialogické reportáže z Werichovy vily ke 120. výročí narození Jana Wericha (1905 – 1980) bych chtěl uvést omluvou za zpoždění jejího vydání o dva dny. Zato se z ní dozvíte řadu věcí, které vás překvapí.

Říkalo se o něm, že to byl nejtlustší herec své doby, a možná to byla i pravda. Korpulentní postava ale herci Františkovi Černému rozhodně nepřekážela v tom, aby ve svých rolích předváděl skvělé herecké výkony.

Začínali v kabaretech jako dvojice. Kdyby vše pokračovalo, jak to začalo, mělo by duo Suchý - Šlitr v českých zemích zřejmě podobně slavné předchůdce. Jenže dvojice Vlasta Burian - Dalibor Pták nevydržela. První se proslavil jako Král komiků, druhý zemřel zapomenutý a chudý v severních Čechách. Od narození Dalibora Ptáka nedávno uplynulo 130 let.

Česká televize uvedla před pár dny vynikající film Chaplin, věnovaný geniálnímu herci a režisérovi. Jeho životopis je však natolik pestrý, že zdaleka nepřipomíná vše, co smutný tulák Charlie prožil.

Ve chvíli, kdy jsem přemýšlel, o čem bych měl psát tentokrát, nestálo počasí za nic a mělo silný vliv i na mou náladu. Sáhl jsem proto po jedné své knížce a našel si v ní závěrečnou kapitolu. (To předesílám, protože nechci budit dojem, že příště tu už nebudu ve svém vzpomínání pokračovat!) Všechno má své „ze všeho nejdříve“ i své „ze všeho nakonec“. Náhody někdy vyřeší věci za vás. Mně se taková náhoda přihodila zrovna v době, kdy jsem zvažoval, jak se v té knížce (jmenuje se Účtenka z kavárničky dříve narozených) se čtenářem rozloučit.

FOTOGALERIE: Když mi bylo dvanáct let, zkoušel jsem se doprovodit na ukulelové banjo v písničce Plují lodi do Triany. Ve třinácti jsem se naučil hrát na housle půlku Třešňových květů. A právě někdy v té době jsem zpozorněl, když jsem šel okolo prodejny Supraphon a uslyšel z amplionu písničku z gramofonové novinky, kterou zpívala česká zpěvačka anglicky! Good Bye Lollipops. Znal jsem od ní jiné zahraniční písničky, Bim bam bina, Ananas nebo Slunečný ostrov, jenže ty byly opatřeny českými texty. Angličtina v podání českých zpěváků, to bylo tehdy něco nemyslitelného. Ta zpěvačka se jmenovala Jarmila Veselá a patřila k orchestru Gustava Broma…

V dobách, kdy jsme se s manželkou Johanou zamilovali do rasy pražského krysaříka, pokaždé, když se náš malý Lupino dožadoval předčasně v nepravý čas potravy, napomínali jsme ho kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu, z roku 1948.

FOTOGALERIE: Kolik příležitostí člověk v životě promarní…Vzpomínky na ně se pak s přibývajícím věkem proměňují v stále častější výčitky. Já si dnes vyčítám, že jsem nikdy neoslovil paní Jiřinu Šejbalovou, ač jsem k tomu měl příležitostí bezpočet; bydlela se svým manželem, dr. Pipkou, přímo přes ulici, na rohu Pařížské třídy a Široké ulice (okna arkýře jejich bytu ve druhém patře secesního staroměstského domu měla barevná skla).

FOTOGALERIE: Minulý týden jste mohli v mnoha médiích sledovat zasloužené chvalozpěvy a mnoho různých zajímavostí o filmu Limonádový Joe, od jehož uvedení v našich kinech uplynulo právě šedesát let.

FOTOGALERIE: Na začátku letošního školního roku mě napadlo zapátrat po některých bývalých dětských filmových hvězdičkách. Měl jsem štěstí, že se mi podařilo spojit se hned na začátku se dvěma bývalými kluky, jejichž životní příběhy byly v mnohém podobné. Jako prvního jsem našel Michala Koblice, proslaveného hlavní rolí ve filmu Práče (psal jsem o něm v Albu, které najdete v článku níže), tím druhým byl Michal Staninec, který diváky i filmaře okouzlil prvním filmem Hry a sny, natočeném podle povídek spisovatele Ludvíka Aškenazyho. Oba dětští herci si získali filmové diváky svojí bezprostředností a krásným dětským úsměvem.

Konec září je dobou výročí. Dilema, zda mám ve svém dnešním textu přát k (nedožité) páteční stovce Josefu Škvoreckému nebo k sobotní osmdesátce Miloši Zemanovi za mě včera vyřešil Ondřej Suchý, který na stránkách Krajských listů psal o svém přátelství s autorem Tankového praporu. Já se tedy ke stovce velkého náchodského rodáka vyjádřím až s odstupem – dnes přichází na řadu osmdesátka rodáka z Kolína.

Když mi náš rodinný přítel, výstřední karlovarský farář Dan, půjčil knížku Zbabělci, za kterou zaplatil pod pultem neuvěřitelných 500 Kčs, protože byla vzápětí zakázaná a stahovala se ze všech knihkupectví, psal se rok 1958 a mně bylo třináct. A když jsem v ní narážel každou chvíli na jedno sprosté slovo, které v ní opakoval hlavně Benno, jedna z hlavních postav, měl za to pan spisovatel okamžitě můj nebetyčný obdiv.

Strýc, otec, bratr, švagrová, bratranec, bratrancův syn a několik dalších, vzdálenějších (například dětská filmová herečka Jana Hrdličková anebo filmový architekt Karel Vacek a několik dalších) – přiznám se, že mapování naší „filmařské rodiny“ mi zabralo nečekaně hodně času. Ostatně přesvědčíte se o tom sami a věřím, že se dočkám vašeho uznání. Tedy uznání těch z vás, které mé dnešní téma v Albu bude zajímat.

Včera jsem si psal s kamarádem Milošem Novákem o námi obdivovaném dixielandu Steamboat Stompers Jiřího Kadluse a jeho originálním zpěvákovi a kontrabasistovi Tony Brychovi. Jejich kapela se nesmazatelně zapsala do historie československé jazzové hudby a já slíbil, že se v budoucnu o nich určitě rozepíšu. Do naší korespondence se téhož dne vložil další kamarád, v Austrálii žijící muzikolog a archivář John Pear, původním jménem Václav Hruška, který Milošovi a mně připomněl jeden náš někdejší nápad. Steamboat Stompers dobře znal, s Jiřím Kadlusem prý vedl častou korespondenci a skladby kapely, jako hudební redaktor Rádia ABC, občas zařazoval do svých pořadů. Ve svém mailu mě pak přivedl na nápad, komu bych měl tentokrát věnovat dnešní Album.