Osvětim

V koncentračních táborech zemřely miliony lidí. Težká práce, dvanáctihodinové směny, nedostatek jídla, přeplněné ubikace a rychlé šíření nemocí spolu s brutalitou dozorců. Jak vypadal "obyčejný den" v tomto pekle na Zemi?

Na sedmi adresách v Hradci Králové přibyly v pondělí nové kameny zmizelých. Celkem 16 mosazných kostek v chodnících připomíná konkrétní osudy obyvatel města, které nacisté deportovali do Terezína nebo Osvětimi. Někteří byli zavražděni, několika se podařilo válku přežít a vrátit se do Hradce.

Budíček před úsvitem, nekonečné počítání, otrocká práce a hlad, který nepolevil ani v noci. Vězeň nevěděl, zda se dožije večera. Přeživší přitom vzpomínali i na drobnosti, které rozhodovaly o životě.

Hana Sternlicht přežila Osvětim i Mauthausen. Do milovaných Holic, kde byla až do deportace doma, se po válce vrátila jen nakrátko. Nikdo tam na ni už nečekal. Na město ale dodnes vzpomíná a těší se, že se tam znovu podívá.

Před 84 lety zahynula v Osvětimi filozofka Edith Steinová. Narodila se v židovské rodině, stala se katolickou karmelitkou a varovala Vatikán před nacismem. Spor o to, zda zemřela jako Židovka, či mučednice, trvá dodnes.

Podruhé jsem do Osvětimi jet nechtěl. Po první návštěvě jsem si řekl, že mi jediná zkušenost s místem spojeným s tolika lidskými hrůzami stačila a už se tam nikdy nevrátím. Nakonec jsem ale 2. srpna prošel branou Auschwitz-Birkenau znovu – tentokrát jako účastník pietní připomínky Dikh he na bister, která se soustředila na osud Romů a Sintů za druhé světové války.

Dne 2. srpna, v Památný den romského holokaustu, se v bývalém vyhlazovacím táboře Osvětim–Březinka uskutečnilo tradiční mezinárodní pietní shromáždění věnované památce více než 4 300 Romů a Sintů, kteří zde byli v noci z 2. na 3. srpna 1944 zavražděni při likvidaci rodinného tábora.

Lidé s bezduchými výrazy ve tvářích se plahočí z vagónů směrem k bráně tábora. Jedna z žen pohlédne přímo na dozorkyni a jejich oči se setkají. Místo soucitu však přichází gesto, které nebožačku posílá rovnou do plynové komory.

Narodil se mezi dvěma světovými válkami v Maďarsku, kde od malička vnímal, že být v tomto místě a době Židem není dobrý osud. Tvrději to s rodinou poznal v roce 1944, kdy Němci po „zradě“ Maďarů vystavili jízdenku do Osvětimi více než půl milionu tamních Židů. Likvidaci po příjezdu ušel náhodou – zatajil svůj věk a byl poslán mezi práceschopné. Dnes žije 95letý Saul Blau v USA a při vyprávění zdůrazňuje, že hlavní bylo to nikdy nevzdat.

V noci z 2. na 3. srpna 1944 zavraždili nacisté v plynových komorách Auschwitz-Birkenau přibližně 4 300 Romů a Sintů. Jejich smrt však následovalo ještě jedno násilí: desetiletí mlčení, přehlížení a odpírání paměti.

Jerzy Bielecki dorazil do Osvětimi prvním transportem polských politických vězňů a dostal číslo 243. O čtyři roky později se převlékl do uniformy SS, předstíral, že odvádí židovskou vězeňkyni Cylu Cybulskou na výslech, a vyvedl ji z tábora.

Witold Pilecki udělal něco, co si nikdo jiný dobrovolně nezvolil, totiž nechal se poslat do Osvětimi, aby zevnitř zjistil pravdu a poslal ji ven. Za svou odvahu ho nakonec zabili ne nacisté, ale jeho vlastní krajané.

Karel Poláček dopsal svůj nejslavnější román Bylo nás pět těsně před svým transportem do Terezína. Novináře a humoristu čekal obdobný osud jako jeho přítelkyni Doru, která byla rovněž deportována. Dodnes nejsou jasné přesné okolnosti jeho smrti.

Friedl Dicker-Brandeisová. Kamila Rosenbaumová. Karel Fleischmann. Tři umělci v terezínském ghettu, tři různé způsoby tvorby. Všichni tři věděli, co riskují. Všichni tři tvořili navzdory tomu.

Internační tábor ve Svatobořicích nebyl koncentrační tábor — ale měl všechny jeho atributy. Čtyřmetrový plot, ostnatý drát, strážní věže, světlomety. Noční apely. Samotka v márnici. A velitel, kterému vězni říkali Punťa.

Muž s dírou v hlavě. Tak se přezdívá jedné z nejslavnějších fotografií ze série „Tváře z Osvětimi“. Je na ní Vasyl Bandera, který v táboře přežil pouhých šest týdnů. Nacisté a polští dozorci ho během krátké doby umučili k smrti za pomoci cementu.

Tři kameny ve Španělské ulici připomínají Pavlu Süsslandovou, Arnošta Süsslanda a Viléma Eisnera. Jejich cesta vedla přes Terezín až do Osvětimi, kde skončil příběh jedné pražské rodiny. Tiché memento.

Židovský básník Hugo Sonnenschein přežil Osvětim. Po návratu do Prahy ho zatkli kvůli údajné spolupráci s gestapem a soud mu uložil dvacet let těžkého žaláře. Jeho případ dodnes provázejí pochybnosti o důkazech i spravedlnosti rozsudku.

Do nacisty okupované Budapešti přijel s jediným cílem, zachránit co nejvíce maďarských Židů. Ze švédského diplomata se stal symbol odvahy. Pak ale Raoul Wallenberg zmizel v sovětském vězení.

Saul Blau prošel jako dospívající chlapec vyhlazovacím táborem v Osvětimi, pracoval v uhelném dole a přežil i pochod smrti a transport do Buchenwaldu. Po válce se přes Československo vrátil do Maďarska, později emigroval do Izraele a Spojených států. Dodnes pracuje jako dobrovolník v Památníku holocaustu v Miami Beach.

Po transportu do koncentračního tábora ji pověřili vedením ženského orchestru. Houslová virtuoska Alma Roséová zariskovala a přizvala i spoluvězenkyně s nulovou hudební praxí.

Sestry Eva a Miriam prošly peklem Osvětimi, kde na nich nacisté páchali kruté pokusy. Eva po letech našla sílu k nečekanému kroku, který jí vrátil vnitřní svobodu: rozhodla se viníkům odpustit.

Na seznamech, které podepisovala, končila jména žen určených k selekcím. Maria Mandlová patřila k nejvýše postaveným dozorkyním v Birkenau a podílela se na fungování nacistického vyhlazovacího systému. Jak se dostala až na jeho vrchol?

Nacisté mu vzali rodinu i mládí. On se přesto nevzdal a po válce pomohl zastavit jednu z nejobávanějších nemocí své doby. Příběh Ervína Adama dokazuje, že i člověk, který prošel peklem, může změnit svět.

Slovák Ludwig „Lale“ Eisenberg tetoval statisíce vězňů, pašoval diamanty a našel životní lásku. Pravdu o svém osudu v lágru ale před vlastním synem tajil až do konce života.

Díval se z okna na lodě na Vltavě a věřil, že svět zůstane navždy stejný. Pak přišly nacismus, Terezín, Osvětim i komunismus. Příběh zesnulého historika Tomana Broda je svědectvím o ztrátě, odvaze a síle lidské paměti.

Český herec Miloš Kopecký, od jehož smrti letos uplynulo již 30 let, byl synonymem pro československého lva salónů. Měl totiž v sobě prvorepublikovou noblesu. Jeho pohled byl tak uhrančivý, že se z něho ženám podlamovala kolena a padala mu k nohám. S bravurní lehkostí dokázal zahrát vážnou roli stejně jako komickou. Pod jeho maskou bonvivána se však schovával muž bojující s vážnou psychickou nemocí.

Přežila Terezín, Osvětim i pochod smrti. Po válce odešla do nově vzniklého Izraele, který pomáhala budovat od samého začátku. Dnes 95letá Eva Erbenová v rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná na...

Studenti a studentky Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia pracovali na výstavě o koncentračním táboře v Osvětimi celý školní rok. „Všechno jsme si udělali sami a žádný učitel nám s ničím nepomáhal," říká studentka prvního ročníku Nikola. Vytvořili věrný model tábora na ploše deseti metrů čtverečních, sehnali fotografie z Národního archivu a od září budou výstavou sami provázet návštěvníky.

Chcete letos o prázdninách (nebo kdykoli jindy) trochu víc poznat zemi našich sousedů, která v posledních letech hodně táhne? Tady jsou tipy, kam se vydat!

Pevnost Breslau se úspěšně bránila téměř čtvrt roku. Důvodem byl jednak zoufalý strach obyvatel ze Sovětů, jednak obětavé nasazení místního Volkssturmu, ale i neústupný fanatismus bojového velitele pevnosti, Karla Hankeho.

Herec Zdeněk Ornest přežil Terezín, Osvětim i Dachau. Zemřel 4. listopadu 1990 na železničním přejezdu v Praze. Okolnosti jeho smrti zůstávají nejasné.

ROZHOVOR / „Člověk kolikrát neví, kolik má v sobě síly,“ říká paní Eva, která se cítí být Češkou a zároveň hrdou izraelskou občankou. Narodila se v Děčíně v židovské rodině a dětství prožila v Praze.

Salamo Arouch měl za sebou tituly z Řecka i Balkánu. V Osvětimi mu ale box nezajišťoval slávu, nýbrž další den života v táboře, kde porážka mohla znamenat smrt.

Kazimierz Piechowski přežil osvětimské peklo, vozil mrtvé od Zdi smrti a nakonec se rozhodl pro útěk, kterému nevěřili ani nacisté. Po válce skončil znovu za mřížemi, tentokrát v komunistickém Polsku.

Temné dědictví Cyklonu B: Nápad testovat ho na lidech v Osvětimi přišel od českého dozorce. Koupit ho můžete dodnes. I když za zrodem Cyklonu B stála německá společnost Degesch a nositel Nobelovy ceny za chemii Fritz Haber, ta nejtemnější kapitola jeho zneužití se zrodila v hlavě muže z Karlovarského kraje. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Karl Fritzsch, zástupce táborového velitele v Osvětimi, který se narodil v obci Mokřiny u Aše. Právě tohoto esesáka českého původu v srpnu 1941 napadlo, že by se granule určené k hubení vší daly skvěle využít k rychlé likvidaci lidských bytostí.

Ovitzovi, rodina s genetickou poruchou růstu skončila v osvětimském vyhlazovacím táboře. Jejich záchrana před smrtí se ukrývala ve zvráceném zájmu lékaře.

Hana Bradyová měla psa Sylvu, bratra Jiřího a rodiče, kteří kvůli dětem v neděli zavírali obchod. Jí nacisté dětství, rodiče i domov vzali. Po Terezíně ji poslali do Osvětimi, kde byla ve třinácti letech zavražděna.

Anne Franková strávila dospívání zavřená za otočnou knihovnou. Co všechno stihla svěřit svému sešitu, než do amsterdamského úkrytu vtrhla policie?

Dějiny znají vojáky, kteří se vrhali proti tankům i piloty útočící na přesilu. Ovšem jen málokdo byl ochoten dobrovolně vstoupil do Osvětimi kvůli pravdě. Polský důstojník Witold Pilecki to udělal.

Dokáže člověk najít smysl i v naprosté beznaději? Publicista David Novák v recenzi na literární skvost Viktora E. Frankla „Říci životu ano“ přibližuje, proč toto mrazivé svědectví z koncentračního tábora není jen historickou…

Organizace zapojené do evropského projektu TRACE se 10. a 11. června 2026 setkají v Památníku a muzeu Auschwitz-Birkenau s odborníky na antisemitismus a anticikanismus. Konference se zaměří na propojení historické paměti se současnými projevy nenávisti vůči Židům a Romům ve střední Evropě.

Česko-německý film Poslední vlak z roku 2006 je tím lepším z období druhé světové války, co se u nás natočilo. Ve filmu se objevily…

V noci ze 7. na 8. října 1941 vtrhlo gestapo do bytů sokolských funkcionářů po celém protektorátu. Přes 1 500 zatčených. Za deset dní Heydrich ČOS úředně rozpustil. V Norimberku pak vysvětloval: Sokol byl nejnebezpečnější nepřátelskou organizací.

V českém divadle 20. století nenajdeme mnoho pamětníků, kteří prošli terezínským ghettem i nacistickým vyhlazovacím táborem. Herec a režisér František Miška byl jedním z nich.

Letošní Mistrovství světa v ledním hokeji spěje ke svému závěru, bohužel však už bez našich reprezentantů. Je to ideální doba na to, abychom se podívali na jednu zajímavou postavu hokejové historie.

Po hrůzách Terezína a Osvětimi našly stovky vyčerpaných dětí první bezpečí na zámcích u Prahy. Silný příběh bolesti, naděje a lidí, kteří po válce dokázali zůstat lidskými.

Hollandsche Schouwburg bylo nejslavnější divadlo v Amsterdamu. V červenci 1942 ho nacisté přeměnili na sběrné středisko. Za šestnáct měsíců jím prošlo přes 46 000 lidí. Většina skončila v Osvětimi nebo Sobiboru. Na zdi je dnes 6 700 příjmení.

S Valentinem Fremgrenem, dvacetiletým norským Romem, který díky projektu kulturního centra Romano kher v Oslu přibližuje dalším mladým Romům i norské veřejnosti romskou historii, jsme se setkali v Praze během mezinárodního festivalu KHAMORO. Do České republiky přijel za stipendisty organizace ROMEA, kteří se účastní studentského setkání "Baruvas", což v romštině znamená „Rosteme“. Rozhovor vznikl právě při této příležitosti a Valentino v něm mluví o své práci, příbězích své rodiny i životě Romů v Norsku.

Jeden z největších zločinců druhé světové války Josef Mengele se po válce řadu let vyhýbal spravedlnosti. Jaký mohl mít život a žil ve strachu z dopadení, nebo si užíval svobody? Určitou odpověď vám může nabídnout snímek Zmizení Josefa Mengeleho.

Po návratu z koncentračních táborů čekalo přeživší holokaustu hledání rodin, prázdné domovy i zjištění, že válka pro ně neskončila osvobozením. Jak vypadal návrat do Československa po roce 1945?

V Osvětimi vytvářel pro děti ostrůvek lidskosti. Fredy Hirsch se stal symbolem důstojnosti, disciplíny a naděje v prostředí, kde nacisté systematicky ničili lidskost i dětský svět.

Ve věku 97 let zemřel v sobotu historik Toman Brod. Významný intelektuál a humanista přežil Osvětim, následně za minulého režimu po vyhození z KSČ podepsal Chartu 77.

Publikace 100 let paměti východních Čech přináší svědectví lidí, kterým totalita změnila život. Vypráví o židovském chlapci, jenž v Terezíně našel osudovou lásku, i o ženě, které komunistický režim vzal milovaného muže.

Rozhovory s českými Němci zaznamenávám přes 30 let, ale stejně dlouho zpovídám i oběti nacismu. Na konkrétních lidských osudech přitom žádný sjezd nemůže nic změnit, ani ten sudetský v Brně. „Češi udělali chybu, když po válce vyhnali Němce. Kdyby si nás tu nechali, pohraničí by dneska jen vzkvétalo,“ vyprávěl mi v roce 1996 Edmund Jakel, muž narozený roku 1922 v Barnově, což je nyní zaniklá obec v Oderských vrších. Za války rukoval do wehrmachtu a válčil až u Stalingradu, zatímco Jindřich Heřkovič (ročník 1923) bojoval v řadách 1. Československé tankové brigády na východní frontě a postupně osvobozoval republiku, včetně oblastí obydlených československými Němci. „V Osvětimi jsem přišel o rodiče a šest sourozenců,“ svěřil se Heřkovič. „Kdo mi zaručí, že bývalý německý voják, jemuž podám ruku k usmíření, nehlídal dobytčák, který odvážel mé blízké na smrt?“ Nerad proto naslouchal nářkům sudetských Němců. Přečtěte si o deseti osudech Čechů, Němců i Židů ve vyhrocené době.

Vlak z evakuovaného koncentračního tábora v Osvětimi bloudil na konci války západními Čechami a Sudety, když nečekaně zastavil v Horní Bříze. Celé město pomáhalo lidem v dobytčáckých vagonech. Transport nakonec dojel až do Mauthausenu.

Hanuš Hron patřil k posledním svědkům generace českých a sudetských Židů, jejichž život zásadně poznamenal holokaust.