Osvětim

Maliszewski podal svědectví také o další děsivé scéně, které byl svědkem v září 1943. Při práci na střeše bloku 10, který měl výhled na dvůr bloku 11, udělal se svými kolegy malý otvor v zatemněném okně, aby mohl pozorovat, co se děje. Toho dne byla na nádvoří přivedena a popravena skupina civilních vězňů, většinou polských žen s malými dětmi z města Bielsko. Kaduk a důstojník SS Gerhard Palitzsch prováděli zastřelení pomocí vzduchových pistolí, zatímco Hans Aumeier a Maximilian Grabner, vedoucí politického oddělení, přihlíželi. Jednou z obětí byla polská matka s pětiletým dítětem. Poté, co před ní její dítě zastřelili, žena poklekla a začala se nahlas modlit. Kaduk, Aumeier a ostatní se smáli a Kaduk, který mluvil polsky, ji zesměšnil slovy: „Modlete se ke svému Bohu, já počkám, až přijde.“ Aumeier pak modlící se ženu kopl do zad a Kaduk ji zastřelil...

Přesný počet Židů zajatých s pomocí Stelly není znám, odhady se pohybují od 600 do 3000. Stella byla v komunitě ukrývaných velmi obávaná. Podle Inge Deutschkron, která přežila holokaust, měla pověst člověka, který dokáže odhalit skrývající se Židy a přeběhlíky. V posledních letech války Stellou v židovských komunitách všeobecně opovrhovali, a dokonce jí vyhrožovali smrtí. Nacisté nakonec porušili slib, že ušetří životy Stelliných rodičů, a v únoru 1944 je deportovali do terezínského ghetta, které se nacházelo v protektorátu Čechy a Morava. Stella prosila své nadřízené, aby její rodiče uchránili, ale marně. Po válce jí však byl slíben čestný árijský status. Její rodiče byli později převezeni do Osvětimi a zavražděni...

Fritzschovy metody se stávaly stále krutějšími, a svou kampaň teroru ještě vystupňoval zavedením trestu veřejného bičování během nástupů, aby mezi vězni vyvolal strach. Vězně bil bičem často sám nebo tento brutální trest nechal vykonat kápovi, vězni, který měl dohlížet na ostatní vězně. Fritzsch bez jakéhokoli odůvodnění vystavoval vězně až 25 ranám bičem. Kromě toho nařizoval zabavování balíčků s jídlem vězňům a snižoval jim potravinové příděly. Fritzsch to vysvětloval tím, že vězni nepracují dostatečně efektivně a je třeba je dále disciplinovat. Pokud se vězeň pokusil o útěk a byl dopaden, Fritzsch ho nejprve veřejně ponížil. Vězně nechal přivázat pod lampu na táborovém nádvoří s nápisem „Jsem zpátky“. Po tomto utrpení byl vězeň několik dní zavřen v bunkru, neblaze proslulém vězeňském bloku, který byl nechvalně známý brutálními metodami mučení a trestání, a poté byl oběšen. Fritzsch vždy zajistil, aby popravu vykonal spoluvězeň, a aby si ostatní vězni zapamatovali toto důrazné varování, museli všichni projít kolem těla v pochmurném průvodu...