Osvětim

V noci ze 7. na 8. října 1941 vtrhlo gestapo do bytů sokolských funkcionářů po celém protektorátu. Přes 1 500 zatčených. Za deset dní Heydrich ČOS úředně rozpustil. V Norimberku pak vysvětloval: Sokol byl nejnebezpečnější nepřátelskou organizací.

V českém divadle 20. století nenajdeme mnoho pamětníků, kteří prošli terezínským ghettem i nacistickým vyhlazovacím táborem. Herec a režisér František Miška byl jedním z nich.

Letošní Mistrovství světa v ledním hokeji spěje ke svému závěru, bohužel však už bez našich reprezentantů. Je to ideální doba na to, abychom se podívali na jednu zajímavou postavu hokejové historie.

Po hrůzách Terezína a Osvětimi našly stovky vyčerpaných dětí první bezpečí na zámcích u Prahy. Silný příběh bolesti, naděje a lidí, kteří po válce dokázali zůstat lidskými.

Hollandsche Schouwburg bylo nejslavnější divadlo v Amsterdamu. V červenci 1942 ho nacisté přeměnili na sběrné středisko. Za šestnáct měsíců jím prošlo přes 46 000 lidí. Většina skončila v Osvětimi nebo Sobiboru. Na zdi je dnes 6 700 příjmení.

S Valentinem Fremgrenem, dvacetiletým norským Romem, který díky projektu kulturního centra Romano kher v Oslu přibližuje dalším mladým Romům i norské veřejnosti romskou historii, jsme se setkali v Praze během mezinárodního festivalu KHAMORO. Do České republiky přijel za stipendisty organizace ROMEA, kteří se účastní studentského setkání "Baruvas", což v romštině znamená „Rosteme“. Rozhovor vznikl právě při této příležitosti a Valentino v něm mluví o své práci, příbězích své rodiny i životě Romů v Norsku.

Jeden z největších zločinců druhé světové války Josef Mengele se po válce řadu let vyhýbal spravedlnosti. Jaký mohl mít život a žil ve strachu z dopadení, nebo si užíval svobody? Určitou odpověď vám může nabídnout snímek Zmizení Josefa Mengeleho.

Po návratu z koncentračních táborů čekalo přeživší holokaustu hledání rodin, prázdné domovy i zjištění, že válka pro ně neskončila osvobozením. Jak vypadal návrat do Československa po roce 1945?

V Osvětimi vytvářel pro děti ostrůvek lidskosti. Fredy Hirsch se stal symbolem důstojnosti, disciplíny a naděje v prostředí, kde nacisté systematicky ničili lidskost i dětský svět.

Ve věku 97 let zemřel v sobotu historik Toman Brod. Významný intelektuál a humanista přežil Osvětim, následně za minulého režimu po vyhození z KSČ podepsal Chartu 77.

Publikace 100 let paměti východních Čech přináší svědectví lidí, kterým totalita změnila život. Vypráví o židovském chlapci, jenž v Terezíně našel osudovou lásku, i o ženě, které komunistický režim vzal milovaného muže.

Rozhovory s českými Němci zaznamenávám přes 30 let, ale stejně dlouho zpovídám i oběti nacismu. Na konkrétních lidských osudech přitom žádný sjezd nemůže nic změnit, ani ten sudetský v Brně. „Češi udělali chybu, když po válce vyhnali Němce. Kdyby si nás tu nechali, pohraničí by dneska jen vzkvétalo,“ vyprávěl mi v roce 1996 Edmund Jakel, muž narozený roku 1922 v Barnově, což je nyní zaniklá obec v Oderských vrších. Za války rukoval do wehrmachtu a válčil až u Stalingradu, zatímco Jindřich Heřkovič (ročník 1923) bojoval v řadách 1. Československé tankové brigády na východní frontě a postupně osvobozoval republiku, včetně oblastí obydlených československými Němci. „V Osvětimi jsem přišel o rodiče a šest sourozenců,“ svěřil se Heřkovič. „Kdo mi zaručí, že bývalý německý voják, jemuž podám ruku k usmíření, nehlídal dobytčák, který odvážel mé blízké na smrt?“ Nerad proto naslouchal nářkům sudetských Němců. Přečtěte si o deseti osudech Čechů, Němců i Židů ve vyhrocené době.

Vlak z evakuovaného koncentračního tábora v Osvětimi bloudil na konci války západními Čechami a Sudety, když nečekaně zastavil v Horní Bříze. Celé město pomáhalo lidem v dobytčáckých vagonech. Transport nakonec dojel až do Mauthausenu.

Hanuš Hron patřil k posledním svědkům generace českých a sudetských Židů, jejichž život zásadně poznamenal holokaust.

Milánské hlavní nádraží patří k největším a nejzdobnějším v Evropě. Monumentální budova z éry Benita Mussoliniho dodnes ohromuje cestující obřími sochami, širokými schodišti i pompézní architekturou. Pod kolejemi se ale skrývá místo, odkud během druhé světové války odjížděly transporty Židů a politických vězňů do koncentračních táborů.

V létě 1992 získali západní novináři poprvé přístup do táborů, které na severu Bosny zřídily srbské síly. Záběry vyhublých vězňů u ostnatého drátu šokovaly svět a vyvolaly pobouření, jež nakonec přimělo OSN k tlaku na uzavření těchto táborů.

„Zůstala jsem naživu, abych mluvila.“ Věra Grossmanová se stala jako šestiletá spolu se svým dvojčetem Olgou obětí osvětimského lékaře Josefa Mengeleho. Sadistické experimenty „Anděla smrti“ československé sestry přežily. Jako jedny z mála dětí.

Mnoho lidí, kteří přežili holocaust, se navzdory vážným nemocem i psychickým následkům války dožívá neobvykle vysokého věku. Výzkumy ukazují, že často žijí déle než jejich vrstevníci.

Helena Citrónová měla skončit v plynové komoře, pak si jí ale všiml mladý důstojník SS a do krásné Slovenky se bezhlavě zamiloval. V táboře smrti ji léta chránil před popravou i zneužitím. Helena pak po válce před soudem svědčila v jeho prospěch.

„Držela jsem prstýnek a slíbila si, že pokud přežiju, tak už ho nikdy nesundám.“

Švýcarská Federální zpravodajská služba (FIS) oficiálně zpřístupní dlouhodobě zapečetěné tajné složky o nechvalně proslulém nacistickém zločinci Josefu Mengelem. Neoznámila však, kdy tak učiní, informoval o víkendu server britské veřejnoprávní společnosti BBC.

Švýcarské úřady umožní historičce přístup k tajné složce o Josefu Mengelem. Ta byla dříve zapečetěna v zájmu švýcarské národní bezpečnosti. Měla by obsahovat detaily o Mengeleho cestách do Evropy po jeho útěku do Jižní Ameriky.

Eva Erben byla dívka z Děčína, která přežila Auschwitz a odmítla o prožitých hrůzách mlčet.

Bylo jich sedm, stejně jako trpaslíků ze slavné pohádky. „Teď mám práci na dvacet let,“ jásal osvětimský lékař Josef Mengele, když poprvé spatřil rodinu Ovitzových, jejíž členové se kvůli své výšce stali součástí zvrácených lidských experimentů.

Přežili Terezín, Osvětim i pochody smrti. Když se ale po válce vrátili domů, čekal některé židovské občany Československa další šok. Československé úřady je označily za Němce a konfiskovaly jim majetek. Někteří se dokonce ocitli v odsunu.

Sedm trpaslíků, pár hudebních nástrojů a falešné doklady. Řeč je o rodině Ovitzových, transylvánských Židech, kteří bavili Evropu, dokud v roce 1944 neskončili v Osvětimi. V táboře smrti si z nich doktor Mengele udělal živou laboratoř.

Polský františkán vystoupil z řad odsouzených a zachránil neznámému muži život. Franciszek Gajowniczek pak nesl tíhu té oběti dlouhých třiapadesát let.

V koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim vznikly tisíce fotografií vězňů. Za objektivem tehdy nuceně stál muž, který po válce dlouho nedokázal znovu vzít fotoaparát do ruky.

Nesmírnou explicitností patří mezi nejkontroverznější filmy vůbec. Španělské publikum se u něj prý dost zasmálo. V jiných zemích diváci málem pozvraceli sedačky v kinosálech, kde byl ovšem promítán jen krátce. Horor Lidská stonožka nizozemského režiséra Toma Sixe z roku 2009 si mnozí nepustí už kvůli jeho názvu. Pokud ale překonají odpor, najdou v něm alegorii na lékařské experimenty osvětimského „Anděla smrti“.

Květen 1945 nepřinesl všem radost. Pro některé přeživší začínalo nejtěžší období až po návratu z koncentračních táborů.

Polský důstojník, který se v září 1940 nechal dobrovolně zatknout a poslat do Osvětimi, aby tam založil odbojovou síť. Po útěku ho čekal další boj. Tentokrát s komunistickou tajnou policií, která ho v roce 1948 popravila.

Koprodukční drama Zmizení Josefa Mengeleho zachycuje nacistického lékaře bez patosu a nezdravé fascinace. Promyšlený film dobře ví, čemu se chce vyhnout. Ovšem méně jistý už si je tím, čím tuto absenci nahradit.

Film Chlapec v pruhovaném pyžamu skrývá kontroverzní pozadí. Režisér využíval sporné metody na dětské herce a tvůrci ignorovali řadu historických faktů.

V září 1943 přijelo do Osvětimi pět tisíc Židů z Terezína. Rodiny zůstaly pohromadě, děti dostávaly mléko. Po šesti měsících je zplynovali. Největší hromadná poprava československých občanů za války. Proč tábor vznikl, nevíme dodnes.

V druhé polovině května se má v Brně uskutečnit v kulisách festivalu Meeting Brno sjezd sudetských Němců, což je akce, která nenechává v klidu přední české národovce včetně Tomia Okamury. Jeho SPD dokonce uspořádalo v moravské metropoli veřejný protest proti této akci.

Zemřela Edith Egerová, psycholožka, spisovatelka a přeživší holocaustu. Narodila se v roce 1927 v Košicích a jako mladá dívka prošla hrůzami koncentračního tábora Osvětim. Po válce emigrovala do USA, kde se stala uznávanou terapeutkou a autorkou knih o traumatu a vnitřní svobodě. Její nejznámější dílo Máme na vybranou oslovilo čtenáře po celém světě. Edith Egerová zemřela ve věku 98 let. Před pár lety poskytla Reflexu rozhovor, který si nyní můžete opět přečíst.

Z celé rodiny unikly jen ony dvě. Být dvojčetem znamenalo záchranu před plynovou komorou, ale i vstupenku do Mengeleho laboratoře. Miriam si následky nesla celý život. Evino gesto u soudu si znepřátelilo i vlastní spolužalobce.

Za fasádou přísné morálky skrývala Třetí říše systém vojenských zařízení pro své muže, zničila životy desítek tisíc bezbranných a ponížených žen.

Ocelářský magnát Alfried Krupp postavil zápalkovou továrnu uvnitř Osvětimi a v jeho podnicích zemřelo na 70 000 lidí. Přesto se po několika letech ve vězení vrátil do čela koncernu a stal se miliardářem.

Některé lidské osudy působí tak neuvěřitelně, že připomínají filmový scénář.

Nová kniha Petra Nutila Čas vrahů vykresluje příchod chladné byrokracie smrti v průběhu 20. století, která se zvláště v Německu ujímala moci postupně, pomocí drobných kompromisů a za přihlížení mlčící většiny. Proti ní pak staví autentické příběhy těch, kteří v době absolutní temnoty odmítli prodat své svědomí.

Velel Birkenau v době jeho nejhorších měsíců a později i Natzweileru. Po válce nad ním padly tři rozsudky smrti, ani jeden se nestihl vykonat – v pařížské vazbě ho dostihl infarkt.

Historický pohled na 27. duben 1940, kdy Heinrich Himmler podepsal rozkaz k založení tábora Auschwitz I v prostorách bývalých polských dělostřeleckých kasáren.

29. 1. 1945 vyšly z tábora Schlesiersee v Polsku tisíce žen na pochod. Některé neměly boty – chodidla si omotávaly hadry. Každý den jich 10 až 12 zemřelo vyčerpáním. Každý den jich 4 až 8 zastřelili nebo ubili dozorci.

Z úředníka u psacího stolu se v koncentračním táboře stal jeden z nejobávanějších dozorců. Jeho jméno nese mučicí zařízení, kterého se hrůzou báli i ti, kdo přežili. Před soud se postavil až po třinácti letech klidného života v Německu.

Dva slovenští Židé Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler uprchli v dubnu 1944 z Osvětimi a v Žilině nadiktovali 32stránkovou zprávu o plynových komorách. Dokument obletěl svět a přispěl k záchraně přibližně 200 tisíc maďarských Židů.

V roce 1943 se v Osvětimi stali tajnými milenci – sedmnáctiletý David Wisnia a slovenská vězenkyně Helen Tichauerová. Scházeli se mezi balíky šatstva u krematoria a slíbili si, že se po válce sejdou ve Varšavě. David tam ale nikdy nedorazil.

Byl to jeden z nejkrutějších dozorců Osvětimi. Kaduk bil, střílel, hnal děti do plynu a rozdupával vězňům hrudník. Přesto si po válce v berlínské nemocnici vysloužil přezdívku „Papa Kaduk“ a zemřel v klidu jako devadesátiletý důchodce.

V Ravensbrücku i v Osvětimi-Birkenau jí vězeňkyně říkaly jen Bestie. Svědkyně u soudu vypovídaly, že ženy prakticky nepřetržitě bila, kopala a trhala jim vlasy.

Anežka Rusevová pochází z rodiny kumštýřů a že bude herectví její cesta, věděla už jako malá. Před kamerou využívá znalosti cizích jazyků, na jevišti zase gymnastické prvky, zpěv či tanec a nebojí se mluvit o tom, jaké to je čekat na úspěch, který nepřichází. V Bublinách byla řeč i o jejím mezinárodním filmovém úspěchu.

Polský boxer Tadeusz Pietrzykowski nebojoval v koncentračním táboře o medaile, ale o šanci dožít se dalšího dne. V Osvětimi z něj nacisté chtěli udělat atrakci pro dozorce, on se místo toho stal vzpruhou pro spoluvězně.

ROZHOVOR: Temné osudy slavného otce z období druhé světové války poznamenaly její celý život i vlastní pohled na svět, historii a lidské hodnoty. „Spoluvězni v Osvětimi chtěli spát vedle něj, protože nikdy nebrečel. To byla ta jeho esence,“ řekla serveru PrahaIN.cz režisérka Eva Lustigová, zakladatelka Nadačního fondu spisovatele Arnošta Lustiga.

Věřily, že jedou za prací, místo toho je vlastní stát prodal na smrt. Před 84 lety vyjel z Popradu první transport tisíce mladých dívek, které netušily, že se staly součástí zvráceného obchodu.