Osvobozené divadlo

Jan Werich patří mezi české divadelní a filmové legendy. Vždyť kdo by neznal klasiky Peníze nebo život a Císařova pekaře. Ale neméně zajímavé bylo i soukromí Jana Wericha. Věděli jste, že jej měl strašit duch předního českého obrozence Josefa Dobrovského?

Nejznámější a nejváženější divadelní a filmová legenda, tak by se dal označit Jan Werich, a to navzdory tomu, že za svůj život natočil pouze pár filmů. Tehdejší doba mu nepřála.

Mikuláš v doprovodu čerta a anděla zavítal po roce také do žateckého domova pro seniory. Jedná se mezi jeho obyvateli o velmi oblíbenou tradici, která jim připomíná jejich mládí a předvánoční zvyklosti.

Když se řekne Osvobozené divadlo, každému se vybaví jméno legendárního trojlísku Voskovec – Werich – Ježek. Bohužel se ale stále častěji zapomíná na muže, který mu dal mnohem víc než jen název.

Velkorysá velkoformátová kniha Jiří Voskovec & Jan Werich popisuje životy dvou velikánů českého divadla a filmu, od počátku duševně spjatých, i když později fyzicky rozdělených emigrací. Nabízí také stovky fotografií a plakátů.

Před nacisty emigroval kvůli údajnému židovskému původu, po kterém nebylo v jeho rodokmenu ani stopy. Jenže Američané jeho humoru nerozuměli, dokonce ho zatkli za sympatie ke komunismu. Život ‘toho hubeného‘ z legendární dvojice V&W připomínal jeden velký absurdistán.

Režíroval všech dvacet divadelních her Voskovce a Wericha, s nimi ‘přičichl‘ i k filmu a také díky němu se zrodila česká avantgarda. Vrásky na čelech dělal kdekomu už za první republiky, během nacistické okupace už práce pro něj nebyla vůbec.

Fenomenální klavírista a jazzman Jaroslav Ježek (25. 9. 1906 – 1. 1. 1942) patří s Jiřím Voskovcem (✝76) a Janem Werichem (✝75) k legendám českého humoru a písně, které pocházejí z jejich společné tvůrčí dílny, se staly základem naší moderní taneční a jazzové hudby. A s velkým úspěchem se hrají dodnes. Minimálně jednu z nich, ať už je to David a Goliáš, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Mary, babička Mary, Nebe na zemi, Stonožka, Svítá, Tmavomodrý svět, Tři strážníci nebo Život je jen náhoda, umí zazpívat každý Čech.

Slavnostní tečku za 15. ročníkem festivalu učiní soubor Musica Florea v Šumperku, kde vůbec poprvé představí znovuobjevené dílo skladatele Václava Horálka.

První filmy Jiřího Voskovce a Jana Wericha budily u kritiky spíše rozpaky. Vše ale měl změnit nový režisér Martin „Mac“ Frič. Jen málokdo totiž dokázal lépe „ukočírovat” svérázné a osobité herce…

Jméno Světla Svozilová není tak známé jako například Adina Mandlová, nicméně šlo o prvotřídní herečku, která ale zůstala ve stínu svých kolegyň.

Účtování s minulostí vždycky skončilo tak, že na to doplatili herci, a to se mi zdá dost smutné. V 90. letech to v českém tisku vypadalo, jako by český komunimus zavinila Vondráčková s Gottem.

Film mapuje klíčové okamžiky života Jana Wericha, vznik Osvobozeného divadla, jeho boj proti fašismu, dramatický útěk před nacisty, působení ve Spojených státech i rozčarování po návratu do Československa.

Portrét divadelní a filmové legendy promítá kino v Příbrami ve čtvrtek 5. srpna od 20.00.

Snímek mapuje klíčové okamžiky života Jana Wericha, vznik Osvobozeného divadla, jeho boj proti fašismu, dramatický útěk před nacisty, působení ve Spojených státech, rozčarování po návratu do Československa i spolupráci s novým režimem. Přináší málo známá fakta o jeho dramatickém útěku do Rakouska nebo o jeho druhé emigraci do USA.

Jiřina Štěpničková byla velmi talentovanou a slavnou herečkou. Bohužel politické změny po druhé světové válce ji stály nejen kariéru, ale zanechaly následky na celém jejím životě.

Odešel člověk, bez něhož by slovenská i česká kultura byly nesrovnatelně chudší. Milanu Lasicovi se ještě za života přihodilo něco jako Janu Werichovi: stal se jakousi národní institucí.

Tento čtvrtek to bylo 40 let, co na trojmezí amerických států Kalifornie, Nevada a Nové Mexiko v oáze Pear Blossom (Hruškový Květ) v Mohavské poušti, pojmenované po zde dosud žijícím indiánském kmeni Mohavů, zemřel jeden z největších umělců meziválečné nejen české, ale i evropské avantgardy, herec, dramatik, překladatel, režisér a divadelní ředitel Jiří Voskovec - polovina slavné dvojice V + W. Pojďme si při této příležitosti o něm povědět věci, které se obecně nevědí.

Dvorní skladatel Voskovce a Wericha Jaroslav Ježek za velkou louží nebyl šťastný.

Herci Bohušovi Záhorskému, kterého si můžeme dnes připomenout ve filmu Tři vejce do skla, se první manželství příliš nevydařilo. Životní lásku našel až napodruhé. Stala se jí Vlasta Fabiánová. Jenomže když mělo dojít na svatbu, objevil se nečekaný zádrhel.

V srpnu kina uvedou filmový dokument o Janu Werichovi. Jeho životem provázejí Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Werichova vnučka Fanča nebo kamarádka Werichovy dcery Eva Tůmová.

„Já jsem prostě přesvědčenej, že přes všechno, co se děje, to není úplně v p*deli,“ říká zpěvák a bývalý politik Michal Prokop, který po devíti letech vydal nové album. V pravdu a lásku věří stále.

Poslední dva roky jde z role do role, takže na režii evidentně čas nezbývá. Tři filmy, seriály Marie Terezie a Einstein: Případy nesnesitelného génia, za pár dnů ho potkáme v divadelní roli Jana Wericha na Kampě. Vojtěch Kotek nouzi o práci rozhodně nemá.

Filmový dokument Martina Slunečka a Miloslava Šmídmajera Jan Werich: Když už člověk jednou je mapuje dramatické osudy herecké legendy. Hovoří o něm Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Werichova vnučka Fanča, Jiřina Bohdalová, Vladimír Just, Pavel Taussig či kamarádka Werichovy dcery Eva Tůmová.

Životní příběh Jana Wericha, významné postavy českých kulturních dějin, přiblíží jeho filmový dokumentární portrét. Snímek s názvem Jan Werich: Když už člověk jednou je mapuje klíčové okamžiky života Jana Wericha, vznik Osvobozeného divadla, jeho boj proti fašismu, dramatický útěk před nacisty, působení ve Spojených státech, rozčarování po návratu do Československa i spolupráci s novým režimem. Do českých kin přijde 5. srpna.

Voskovec a Werich v USA

Byla také krásná a neméně talentovaná, přesto její jméno zůstalo tak trochu ve stínu jiných hereček. Když se totiž řekne Adina Mandlová a Nataša Gollová, každý ví, o koho jde. V případě Hany Vítové je to jinak, což je velká škoda.

Osmdesátiny slaví hollywoodská star Nick Nolte. A taky dvě legendy české hudby - Petr Hošek a Robert Nebřenský.

Jan Werich a Jiří Voskovec z Osvobozeného divadla patří k absolutním legendám českého herectví. Oba jsou spolu nerozlučně spjati a dohromady i zvlášť jsou velice považováni nejen na poli herectví, ale napříč celou kulturou. Jejich vzájemná korespondence je doslova studnicí humoru a moudrosti, o čemž ostatně vypovídá i nadčasovost některých výroků. V dopise, který Voskovec napsal Werichovi na den přesně před 61 lety, hovoří o přelidnění, nedostatku živin, barevném nacionalismu a nových chorobách. Dokázali snad prostřednictvím prosté přátelské komunikace předpovídat budoucnost?

Kdo se vám vybaví, když se řekne Hrušínský? Historie rodu Hrušínských začíná působením Josefa Kajetána Tyla v polovině 19. století. Ve 20. st. pokračuje nezapomenutelnými komediálními i dramatickými rolemi Rudolfa Hrušínského staršího, a v 21. st. Jan Hrušínský navazuje na rodinnou tradici založením Divadla Na Jezerce.

Tvorba Osvobozeného divadla je stále aktuální a populární i mezi současnými mladými interprety.

Narodila se do umělecké rodiny a chtěla se stát učitelkou. Na konzervatoř šla kvůli rodičům. Byla jemná, půvabná a oduševnělá. Jako herečka byla slavná, ale soukromý život byl velká tragédie. Kráska nakonec zemřela zapomenutá a osamělá.

„Jen stará čistá abdérská rasa bude žít. Zahoďte mozky, zapomeňte číst a psát, spalte vše, co bylo vymyšleno a napsáno, a slyšte hlas nové třetí Abdéry,“ hřímá na pódiu postava osla a pak se z amplionu ozve nahrávka hlasu Adolfa Hitlera. Diváci, vědomi si zřejmého cíle uvedené satiry, se zajíkají v odzbrojujícím chechotu.

1. května 1953 při zahajování vysílání Československé televize, to byl právě vtipný František Filipovský, kdo dostal možnost k realizaci prvního improvizovaného živého vysílání.

Padesát dní, pětadvacet vystoupení, šest různých míst. Tak vypadala improvizovaná letní sezona jihočeského divadla, kterou herci o víkendu ukončili. Program byl náhradou za zrušená představení v Českém Krumlově.

Zita Kabátová, jedna z nejvýznamnějších českých hereček, byla rozenou umělkyní, a to doslova. Herečkou byla opravdu od narození až do smrti. Ať už hrála v jakémkoliv věku, vždy svou rolí učinila daný film nezapomenutelným. Její život byl ale plný zajímavých náhod a paradoxů.

/FOTOGALERIE/ František Petrovič z Frýdku-Místku umí od všeho trochu. Prodává zmrzlinu, cukrovou vatu a pečené kaštany, čepuje pivo, skládá písničky, maluje portréty, pracuje se dřevem a již několik let se stále dokola učí hrát na kytaru. Posledních pár měsíců však pracuje na svém snu a pokouší se otevřít vlastní dílnu, v níž by vyráběl flašinety.

Většina z nás má Jiřího Voskovce (19. 6. 1905 – 1. 7. 1981) spojeného hlavně s nerozlučným jevištním parťákem Janem Werichem (✝75) a érou Osvobozeného divadla.

Z dvojice Werich-Voskovec působí jako ten tišší, méně živelný a noblesnější. Víc mu sice sekne oblek, ale neztratí se ani s bílou tváří klauna.

Jan Pivec (19. 5. 1907 – 10. 5. 1980) byl pořádný kus chlapa, který působil impozantním dojmem. A impozantní bylo i jeho herectví. Však o něm také Miroslav Horníček (✝84) jednou řekl: „Když Pivec zavolal, padala nejen omítka, ale i balkony.“

Spoluzakladatel poetismu, skvělý básník, spisovatel a vůdčí osobnost českého surrealismu. Ženy mu padaly k nohám, muži záviděli šarm a toužili se s ním přátelit, a státníci… ti mu dávali medaile. Z nich můžeme zmínit například zlatou medaili Světové rady míru.

Divadelní a filmová herečka se narodila na Českomoravské vrchovině, ale brzy se přestěhovala do Prahy, kde žila a studovala. Už při studiích hrála v Osvobozeném divadle a následně se přemístila i do divadla Národního. Od třicátých let jste ji mohli vídat také ve filmech. Na vrchol se dostala díky roli Maryši. Během druhé světové války se filmování dobrovolně vzdala.

Zřejmě nejslavnější filmovou postavou herce Františka Černého je Jeroným Alessandro Scotta, který se ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951) pokouší vyrobit elixír mládí pro císaře Rudolfa II.

A to doslova. Syn Jana Wericha Jiří Werich Petrášek spolu se zpívajícím nakladatelem Pavlem Mészárosem a pianistou Karlem Štolbou loni těsně před Vánocemi zakončil další sezónu svého pořadu Hovory W jeho 40. představením s hosty. „Čtyřicítku“ tedy mají za sebou, aby letos pokračovali ve znamení jiného výročí – letos by se otec Jiřího Wericha Petráška, slavný herec Jan Werich dožil 115 let.

Málokdo si ve vyhrocené době nastupujícího nacismu dovolil nevybíravě kritizovat Adolfa Hitlera. Ostré vtipy Osvobozeného divadla však dávaly jasně najevo, s kým to bude mít svět dočinění. Po Mnichovské dohodě bylo Osvobozené divadlo zavřeno a Voskovec s Werichem si život zachránili útěkem do USA. Čím provokovali samotného vůdce?

Tramp – jak vlastně vznikl? Tak si to sečtěte, prosím: mládí + jazzová hudba + vykašláni se na zmilitarizovaný skauting + veliká touha po volnosti + americké názory života – tramp. Tramp nechápe, jak je možno v jarní neděli dřepět v kavárně, biografu či baru, když venku za okny voní syrová zem a v krvi kvetou vlčí máky. Tramp mívá dvě lásky – ta prvá bývá chata a ta druhá děvče. Nejkrásnější vzpomínky rodí se za měsíčných nocí, kdy oheň táboráku vysoko šlehá, zpívají se písně a vypravuje. (Fráňa Voborský)

Pražská výstava skupiny Devětsil evokuje meziválečnou éru. Avantgardisté zpočátku věřili, že umění už brzy nebude potřeba.

Pod vlivem zážitku holotropního dýchání, při němž se prý vrátil do svého minulého života v Indii, napsal šestasedmdesátiletý nestor českých komiků knížku. S neobvyklou otevřeností v ní píše nejen o sobě, ale i o těch, které kdy potkal. „Klidně to napíšu, když se stejně blíží můj konec,“ tvrdí Luděk Sobota s dětskou naivitou, kterou se ostatně vyznačuje celý jeho humor.

Více než čtyřicet účinkujících a pět světových režisérů začíná od konce listopadu v Praze zkoušet největší projekt v historii souboru Cirk La Putyka Cesty, který od 25. do 27. dubna 2020 bude v novém prostoru O2 universum uveden pouze čtyřikrát.

Svůj hlas propůjčil desítkám postav, všichni si na něj ale nejvíce vzpomeneme v souvislosti s hercem Louisem de Funésem. Nezapomenutelné jsou také jeho filmové role inspektora Mrázka v mordpartě policejního rady Vacátka, chemikáře ve filmu Marečku, podejte mi pero, či čerta v pohádce Hrátky s čertem. Od smrti skvělého herce uplynulo už 27 let.