Paleontologie

První zkamenělina dinosaura objevená na území současné České republiky byla pravděpodobně nalezena již roku 1878 nedaleko Holubic u Kralup nad Vltavou. Jaký je její příběh a co o ní dnes víme?

Ať už je řeč o želvách mořských, či suchozemských, jen málokdo z nás si jejich přirozený výskyt spojuje s územím České republiky. Nedávná studie tuzemských paleontologů však naznačuje, že předci dnešního želvího rodu Manouria kdysi obývali Evropu – a konkrétně právě naši kotlinu.

…aneb Aktuální statistika k lednu roku 2026

První nález kožnatkovitých želv (Trionychidae) z období miocénu na území dnešního Polska popsal mezinárodní tým paleontologů za účasti Milana Chrousta z Geologického ústavu Akademie věd ČR. Objev má podle vědců zásadní význam, neboť podstatně přehodnocuje dřívější teorie o rozšíření kožnatkovitých želv v Evropě a prokazuje dramatický souboj dvou evolučních linií.

Čtyřnohý chodící démon, který pochodoval po Zemi před asi 245 miliony lety. Byl lovcem ze zálohy s dobrým čichem, který byl aktivní hlavně k večeru a v noci.

Obsah žaludku vlčete z doby ledové odhalil tajemství vyhynutí srstnatých nosorožců. Analýza zbytků jeho poslední večeře ukázala pravděpodobný důvod vymizení těchto impozantních tvorů na konci poslední doby ledové.

Mořští hadi, které můžeme potkat dnes, dorůstají úctyhodné délky kolem 3 metrů. Což bohatě stačí na to, aby se jim člověk rád vyhnul. V pravěkých oceánech ale existoval tvor, který byl daleko delší. Palaeophis colossaeus, obří mořský had z období eocénu, patřil k největším predátorům své doby.

Ještě donedávna platilo v paleontologii jednoduché pravidlo: tzv. rohatí dinosauři, známí jako ceratopsové, patřili Asii a Severní Americe. Evropa v jejich příběhu chyběla. Nový výzkum však ukazuje, že rohatí dinosauři žili i na území našeho kontinentu.

Nosorožci i mamuti srstnatí nevyhynuli kvůli přílišnému lovu ani kvůli genetickému křížení. Zahubila je příliš rychlá klimatická změna, a to stále pomalejší, než ta aktuální.

Mumifikované vlče staré 14 400 let ukrývalo v žaludku tkáň srstnatého nosorožce. Vědcům se z ní podařilo rekonstruovat kompletní genom a odhalit překvapivá zjištění o náhlém zániku druhu.

Obří krokodýlovitý plaz z jurské doby, mohutný a odolný predátor. Spoléhal na svou sílu, pancéřování a drtivý skus. Ve způsobu síly a dominanci byl takový podmořský „T-rex“.

Největší omyl moderní paleontologie. Vědci 508 milionů let starého tvora zkoumali vzhůru nohama a zaměnili jeho hlavu za kuličku z výkalů. Poznejte bizarního červa, který vypadá jako halucinace.

V muzeu na Aljašce byly vystaveny více než sedm desetiletí fosilie považované, že jsou ze srstnatého mamuta. Nejnovější vědecké analýzy však ukázaly, že se jedná o zcela jiný druh zvířete — kosti patřily dvěma druhům velryb. Tento objev nejen opravuje starý omyl, ale otevírá i nové otázky o našich představách o pravěku a cestách, kterými se fosilie dostaly daleko od mořského pobřeží.

Vorvaň, který vůbec nebyl tak klidný jako vorvani, které známe ze současné doby. Tento tvor z dob miocénu byl pravým opakem – aktivní vrcholový predátor, který drtil kořist.

Tohle území patří krokodýlům. Anebo ne? Řekou se pohybuje tělo plaza, jehož loviště se předtím nacházela ve slaném, nikoli sladkovodním prostředí. Ovšem i na to se dokáže obří mosasaurus adaptovat. A rozhodně není radno plést se mořskému gigantovi do cesty.

Byl vládcem svého teritoria. Ovšem hrozivý tyranosaurus nebyl zdaleka jediný teropod široko daleko. Kolem se pohybovali i jiní predátoři. Třeba ten, který o desítky milionů let později vyvolal vášnivé debaty mezi paleontology.

Kteří dinosauři, formálně popsaní v loňském roce, byli nejvýznamnější, nejbizarnější nebo třeba nejpřekvapivější? Následující přehled ve stylu „Top 5“ vám je nyní představí.

Dnes o velikosti 1 cm, v dobách nejteplejšího období Země, tedy eocénu, dosahoval velikosti až 6 cm. A aby toho nebylo málo, rozpětí křídel mohlo být až 15 cm. Takový byl Titanomyrma giganteum, největší druh mravence v dějinách Země.

Lidé na jihu Afriky používali už před 60 000 lety otrávené šípy. Dokázali to švédští vědci na základě nálezu takových zbraní na území dnešní Jihoafrické republiky. O nejstarším nálezu svého druhu informovali v článku, který v lednu zveřejnil odborný časopis Science Advances.

…aneb Číselné ohlédnutí za uplynulým rokem v dinosauří paleontologii

Na severozápadním okraji marocké Casablanky byly objeveny zkamenělé pozůstatky, které mohou zásadně proměnit chápání našeho původu. Soubor ostatků starých přibližně 773 000 let zaplňuje jednu z největších mezer ve fosilním záznamu lidské evoluce a nabízí vzácný pohled na populaci stojící blízko kořenů linie vedoucí k druhu Homo sapiens.

Mimo souš a moře i vzduch v pradávných dobách ovládali obři. Impozantní tvorové, jejichž rozpětí křídel by v lidech dnes budilo hrůzu. Opravdu existující tvor, který vládl ve své době obloze, byl Argentavis magnificens.

Ve slabém světle temné sluje si nebyli jistí, jestli je šálí zrak, nebo opravdu hledí na obrovský dráp podobný dinosauřímu. Byl naprosto neporušený a ještě se zbytky masa i kůže. Kdy by na novozélandské Mount Owen něco takového čekal?

Nová analýza fosilií ukazuje, že Evropa hostila v době svrchní křídy rozmanitou skupinu rohatých dinosaurů.

Byla to naprostá náhoda. Fotograf divoké zvěře Elio Della Derrera fotil v Národním parku Stelvio jeleny a supy. Jenže na téměř vertikální stěně ho najednou něco zaujalo. Spatřil tam obrovské množství stop, odhadem 20 000 otisků, které se táhly přes pět kilometrů strmé skály.

Nové výzkumy ukazují, že i gigantičtí dlouhokrcí sauropodi dlouzí přes 30 metrů a vážící desítky tun mohli být výrazně zbarvení. Jaký by to asi byl pohled?

Zakrnělé horní končetiny mu nezabránily v tom, aby se z něj stal obávaný lovec jiných velkých dinosaurů. Mimo jiné byl příbuzným dalších podobně velkých dinosaurů.

Ojedinělé útoky pomohly vytvořit kasuárovi pověst smrtelně nebezpečného tvora, ale ztráta biotopu a lidská činnost dnes představují pro přežití tohoto ptáka mnohem větší hrozbu.

Při pohledu na něj by člověk nevěděl, zda se dívá na rejnoka, orla, nebo je to vlastně celé žralok, jen s trochu jiným tělesným designem. Ovšem v období křídy mělo moře spoustu zajímavých obyvatel, kteří by nás dnes fascinovali.

Analýza DNA ukryté v jeskynních sedimentech otevírá nový pohled na to, kdo obýval Evropu v době ledové, jak se měnily dávné ekosystémy a jakou roli v nich sehrál člověk.

Dinosauří vejce staré zhruba 70 milionů let obvykle skrývá zárodek, nebo alespoň stopy po něm. V jednom případě z Číny ale paleontology čekalo překvapení zcela jiného druhu: místo embrya našli uvnitř třpytivé krystaly kalcitu. Vznikl tak přírodní dinosauří mineralogický unikát, který vědcům nabízí nejen estetický zážitek, ale i zcela nové poznatky o dávném prostředí i samotných vejcích dinosaurů.

Ani embryo, ani sediment. Vědci v Číně objevili 70 milionů let stará dinosauří vejce, která měla neobvyklý obsah. Na odborníky uvnitř čekaly třpytivé krystaly kalcitu. Zároveň jsou nalezená vejce důkazem, že se v oblasti dinosauři vyskytovali. Jedno tajemství ale přetrvává.

Před 115 miliony let obýval vody u dnešní Austrálie obrovský žralok, který měřil až osm metrů. Na scéně se objevil miliony let před slavným megalodonem.

Před 115 miliony let obýval vody u dnešní Austrálie obrovský žralok, který měřil až osm metrů. Na scéně se objevil miliony let před slavným megalodonem.

Vědci objevili něco, co nemá v paleontologii obdoby: kosti dnes dávno vyhynulých savců se před tisíci lety proměnily v úkryt pro včelí larvy. Nález z Dominikánské republiky ukazuje, jak nápaditě dokázaly včely využívat své okolí.

Jurský park patří k nejlepším filmům 90. let minulého století. Jak ale obstojí některé zajímavé zápletky jeho děje optikou současné biologie?

…aneb Top 5 pozoruhodných přírůstků do dinosauřího seznamu

Unikátní fosilie odkrývají tajemství dinosauřích námluv a rozmnožování. Zlomené ocasní obratle hadrosaurů a poprvé popsaná kloaka ukazují, jak se tito pravěcí giganti pářili – a proč to byla bolestivá záležitost.

Kyklopové, obři s jediným okem uprostřed čela, patří k nejvýraznějším postavám řecké mytologie. Antické prameny je líčí rozdílně – Homér je v Odysseji představuje jako divoké pastevce v čele s obrem Polyfémem, zatímco Hésiodos z nich činí mocné kováře bohů, kteří Diovi ukuli jeho blesky.

Dlouhý, hadovitý a rychlý, ve vodě postrachem všeho živého okolo. I když tak nepůsobil, byl vrcholovým mořským predátorem své doby.

Svou velikostí by strčil do kapsy dnešního ledního medvěda, zuby měl větší než T-rex, patřil mezi největší suchozemské masožravé savce v dějinách Země.

Rozhovor zpochybňuje jistotu, že křídové sedimenty jsou starší než bazanity. Terénní vztahy mohou naznačovat i opačné stáří, otázka zůstává otevřená.

Vymírání, které trvalo déle než všechny ostatní. Ušetřilo většinu souše, naopak zasáhlo moře a jeho obyvatele. Příčinou nebyl ani vulkanismus, ani zalednění, ale anoxie a překvapivě - rostliny. To byla krize na konci devonského období.

Krystaly kamenné soli ze severního Ontaria uchovaly 1,4 miliardy let vzorky prastarého vzduchu. Vědcům umožňují nahlédnout do atmosféry Země v době, kdy se teprve rodily základy složitějšího života.

Lidstvu nejspíš nejznámější vymírání v dějinách planety Země, i když ne to největší. Asteroid, který způsobil řetězec událostí, kvůli kterým dinosauři vymřeli. A evoluce otevřela dveře novým možnostem – a později i lidem.

77 milionů let zpětně, v období pozdní křídy, se na scéně ve světě dinosaurů objevil Daspletosaurus. Elitní křídový zabiják, který vládl předtím, než připravil pomyslnou půdu pro Tyrannosaura rexe.

Paleontolog David Schwimmer z Columbusu se podílel na vytvoření vědecky věrné repliky kostry gigantického křídového dinosaura Deinosuchus schwimmeri, který se shodou okolností jmenuje po něm. Byl to vrcholový predátor, který se krmil dinosaury, a i pouhá jeho kostra rozhodně stojí za to. Šťastné a veselé!

V roce 2017 byla veřejně odhalena nejkomplexnější kostra australopiteka, jaká kdy byla nalezena. Její označení Little Foot neboli „Malá noha“ plyne z velikosti kostí chodidel. Profesor Ronald Clarke, který kostru vykopal, se domníval, že náležela druhu Australopithecus prometheus.

Obří teropod, který se ovšem zásadně lišil od svých blízkých masožravých příbuzných. Metr dlouhé drápy by byly skvělou zbraní pro chycení kořisti, ovšem therizinosaurus se živil převážně rostlinami.

Také dinosauři žili v některých případech na sněhu a ledu, přestože období druhohor bylo obecně velmi teplé. Vánočně vyhlížející krajinu bychom tehdy nalezli například na území současné Aljašky.

V národním parku Stelvio v italském regionu Lombardie byly objeveny tisíce stop dinosaurů. Jejich stáří se odhaduje na 210 milionů let, informovala agentura APA s odvoláním na vědce. Ti nález považují za největší svého druhu v Alpách a za jeden z nejvýznamnějších na světě.

…aneb Vánoční zázrak jménem Kakuru kujani

Vědci desetiletí debatovali o tom, zda masožravý dinosaurus Nanotyrannus nebyl ve skutečnosti jen mladým jedincem druhu Tyrannosaurus rex. Zdá se však, že během pěti týdnů byla tato záležitost definitivně vyřešena dvěma novými studiemi. Ty ukazují, že Nanotyrannus se od Tyranosaura rexe značně lišil, píše agentura Reuters.

Experiment evoluce, ani dinosaurus, ani savec. Démon z permského světa, kde budil hrůzu svými rohy. Svým způsobem připomíná jakési mytologické zvíře.

Období křídy před 98 miliony let bylo plné rozmanité fauny. Život patřil jak masožravcům, tak býložravcům. Každý den ale byl ale pro spoustu zvířat stresem. Pochodoval tu totiž netvor, před kterým všichni utíkali. Král všech – Siats meekerorum.

Nová paleoekologická studie odhalila fascinující strukturu pradávného mořského ekosystému z období rané křídy. Výsledky ukazují, že tehdejší mořští plazi stáli výš v potravním řetězci než jakýkoli současný predátor – a tvořili vrstvu tzv. hyperpredátorů, kteří nemají v dnešním oceánu obdoby.

Jizvy na lebce, nikoliv po celém těle. Důkaz toho, že už má leccos za sebou a nebojí. Kdo se s ním pustí do boje, měl co dělat. Agresivní predátor, který se ničeho nezalekl.

V severní Itálii došlo k objevu, který nadchl vědce i veřejnost a připomněl, že i zdánlivě dobře prozkoumaná krajina může skrývat překvapení z hluboké minulosti. V oblasti národního parku Stelvio v italském regionu Lombardie, vysoko v Alpách, bylo v září identifikováno obrovské množství dinosauřích stop starých přibližně 210 milionů let. Agentura AP zprostředkovala tento týden video.