Paleontologie

Létání stojí spoustu energie. Víte, jak se s tím vyrovnal 150 milionů let starý pravěký pták archeopteryx ? Nová studie ukazuje, že klíčem k rozvoji letu byl jeho speciálně přizpůsobený zobák, díky kterému dokázal efektivně polykat potravu.

Vědci popsali nového „tyrana“ pravěkých oceánů – třináctimetrový mosasaur patřil k nejobávanějším predátorům své doby.

Náhodný objev stop starých 3,6 milionu let změnil pohled na lidskou evoluci. Jak se člověk vyvíjel, proč evoluce pokračuje i dnes a co může ovlivnit naši budoucnost?

Evoluce vytvořila nepřeberné množství tvorů, kteří i dnes dokáží lidstvo nečekaně šokovat. A právě oni jsou krásnou ukázkou toho, že vývoj živočichů není žádný promyšlený a dlouhodobý plán - je to experiment.

Vítejte v Jurském parku! Nebo tedy spíše Pravěkých obrech. Vžijete se s nimi do role paleontologů, kteří se snaží sestavit co nejpůsobivější sbírku fosilií, aby ji mohli vystavit ve svém muzeu.

Slavný Tyrannosaurus rex, jeden z největších dravých dinosaurů a nejděsivější predátor pozdní křídy, mate vědce svou bizarní anatomií. Mohutné tělo,...

Obří chobotnice dlouhé až 19 metrů mohly před 100 miliony let patřit mezi nejnebezpečnější predátory pradávných oceánů. Nový výzkum odhaluje, že tito...

Když v DinoParku zařve obří T-Rex, nebo se po cestičce projde mládě stegosaura, málokdo tuší, kolik práce stojí za vznikem každého dinosauřího modelu.

Fosilie nalezené na severovýchodě Thajska odhalily třicetitunového dinosaura, jenž mohl patřit k posledním sauropodům svého regionu.

…aneb Co se stalo před 183 miliony let

Když se řekne dinosaurus, automaticky si představíme obrovské zvíře vydávající hrdelní řev, z něhož nám běhá mráz po zádech. Může za to Hollywood – jak dobře víme, dávno vyhynulá zvířata nikdy nevyobrazoval zrovna věrohodně. Ne že by šlo o úmysl filmařů, věda je zkrátka disciplínou na dlouhou trať. Vědci v Číně například získali důkaz, že dinosauři neřvali, ale vydávali zvuky podobné ptákům.

Zkuste si představit ptáka, který vážil víc než lední medvěd a dorůstal asi do tří metrů. Nejde přitom o žádného dinosaura z pravěku, ale o tvora který tu byl ještě v době, kdy už existovaly první lidské civilizace. Mluvíme o druhu Vorombe titan, vůbec největším známém ptákovi.

Nová studie potvrdila, že velikost anakond zůstává stejná od dob miocénu. Důvody této výjimečné stability jsou ale stále záhadou.

Největší naleziště dinosauřích stop přináší nový pohled do minulosti. Otisky odhalují rychlost, směr i způsob života těchto pravěkých zvířat.

Nejstarší známý „zubařský“ zákrok podle ruských vědců neprovedl příslušník druhu Homo sapiens, ale neandertálec už před 59 tisíci lety.

Dlouhodobě se vedou velké diskuse o tom, jakou rychlost dokázal vyvinout nekorunovaný král dinosaurů, Tyrannosaurus rex. Dohonil by utíkajícího člověka? To by záviselo na různých okolnostech – včetně zdatnosti prchajícího a váze pronásledovatele.

První známý zubařský zákrok se odehrál asi před šedesáti tisíci lety. Provedl ho neandertálec na jiném neandertálci – podle nové studie britských a ruských vědců „určitě úspěšně“.

Výzkumníci v Thajsku identifikovali dosud neznámý druh dinosaura. Byl největší v jihovýchodní Asii a vážil přibližně tolik jako čtyři sloni afričtí. O poznatcích publikovaných ve vědeckém časopisu Scientific Reports informovala americká veřejnoprávní rozhlasová stanice NPR.

Málokdy se na jednom hektaru soustředí tolik stop života, který obýval planetu před desítkami milionů let.V přírodní rezervaci Sainte-Victoire, která se nachází ve francouzském departementu Bouches-du-Rhône, tým paleontologů již více...

Pasák ovcí z argentinské Patagonie objevil unikátní zkamenělinu. Teď vědci potvrdili, že jde o přelomový objev: úplně nový druh dinosaura. Jurský obr v sobě kombinuje znaky dvou slavných dinosauřích rodů a přepisuje mapu evoluce na jižní polokouli.

Na území Thajska se podařilo objevit zbytky zcela nového druhu gigantického dinosaura. Proč vědce tolik fascinuje a jaké tajemství ukrývalo místo jeho nálezu?

Intenzivní období sopečných erupcí v andském pohoří by mohlo být klíčem k vysvětlení jednoho z velkých ochlazení, které naše planeta zažila zhruba před sedmi miliony let.

Výzkumníci v Thajsku identifikovali dosud neznámý druh býložravého dinosaura – největšího, jaký byl kdy nalezen v jihovýchodní Asii. Nagatitan, jak byl pojmenován, vážil zhruba 27 tun a měřil 27 metrů na délku, což je více než diplodokus. Stejně jako tento dinosaurus patřil do skupiny sauropodů, tj. dlouhokrkých býložravců.

Vědci v Thajsku objevili nový druh dinosaura. Nově identifikovaný sauropod vážil zhruba 30 tun, což je více než trojnásobek hmotnosti Tyrannosaura rexe.

Dinosauří stopy jsou pro vědce cenným svědectvím o tom, jak se pravěká zvířata pohybovala, zároveň ale patří k velmi obtížně čitelným nálezům. Nový nástroj DinoTracker proto využívá umělou inteligenci, která dokážeodhadnout, jaký druh dinosaura mohl stopu zanechat.

Západ Severní Ameriky nepatřil ve svrchní křídě k místům, kde by se chtěl člověk – pokud by v té době žil – usadit. Krajinou obcházela monstra jako gorgosaurus nebo daspletosaurus. Nekorunovaným králem mezi severoamerickými predátory byl však legendární T. rex.

Po více než sto letech jsme se dočkali objevu nového zástupce rodu Spinosaurus. Nový dinosaurus jménem Spinosaurus mirabilis má na čele šavli a vypadá jako děsivý jednorožec. Zjistěte, jak tato pravěká pekelná volavka lovila svou kořist.

Možná máte pocit, že váš dům stojí pořád na stejném místě. Geologové by se tomu ale nejspíš pousmáli. Podle nového online nástroje Paleolatitude.org totiž dnešní Evropa před stovkami milionů let ležela u rovníku.

Nový výzkum ostatků neandertálského dítěte, které byly nalezeny v 90. letech v izraelské jeskyni Amud, odhalil, že příslušníci tohoto druhu hominidů procházeli raným vývojem až dvakrát rychleji než moderní lidé. Půlroční neandertálské dítě bylo svou velikostí srovnatelné s dnešním více než ročním batoletem. Rychlejší růst byl pravděpodobně evoluční adaptací na náročné podmínky, v nichž neandertálci žili.

Slavný film Cesta do pravěku nadchl diváky po celém světě. Samotné natáčení ovšem skrývalo vážná zranění, finanční ztráty i jeden nečekaný útěk z nemocnice.

Paleontologové objevili zachovalé fosilie 437 milionů let starého mořského členovce, který měl „suchozemský“ typ nohou, přestože žil stále v moři.

Lidé mají čím dál větší zájem o sběr zkamenělin, například trilobitů. Shodují se na tom organizátoři odborných vycházek, kde si je lidé mohou nasbírat. V blízkosti Prahy vyrážejí často třeba do Brd nebo do Českého krasu.

Sběratel Radek Labuťa objevil při ražbě pražského metra D vzácnou zkamenělinu. Nový druh prvohorního členovce dostal jméno po svém nálezci a míří do muzea.

…aneb Co ukázala pozoruhodná kost z Nového Mexika

Představte si, že můžete zadat svou adresu a zjistit, že před 300 miliony let byl váš domov uprostřed tropické pouště na druhém konci světa. Přesně to nabízí nová interaktivní vědecká aplikace.

Najít fosilii nějakého trilobita, to není něco až tak neobvyklého. Ovšem objevit doklad o existenci nového druhu vyhynulého členovce, to už je něco! Podařilo se to Radku Labuťovi, sběrateli zkamenělin a majiteli muzea Trilopark, když zkoumal hromadu kamení, jež se navršila v souvislosti s ražbou tunelu metra D.

Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda, žraloci jsou skutečně starší než stromy. Jejich evoluční příběh sahá stovky milionů let do minulosti a opírá se o pevné vědecké důkazy z fosilního záznamu. Jak je možné, že tito mořští predátoři plavou oceány déle než existují lesy? Žraloci se objevují v oceánech už před více než 400

Hlavní město stojí z velké části na horninách prvohorního stáří. Při rozsáhlejších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci. Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D však sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark Radek Labuťa objevil něco mnohem vzácnějšího – drobnou, zhruba dvoucentimetrovou fosilii, která vypadala jako kříženec pavouka a trilobita. S nálezem proto zamířil za Lukášem Laiblem z Geologického ústavu AV ČR, který se specializuje na fosilní členovce. „Ukázalo se, že jde o dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ vysvětluje Lukáš Laibl. Drobná fosilie se našla na stavbě pražského metra linky D. Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi. „Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ říká Jana Bruthansová z Národního muzea, spoluautorka článku, který vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences, „ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu.“ Ačkoli se materiál našel na haldě suti, badatelům se podařilo dohledat, odkud pochází – ze spodních vrstev tzv. králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku. Příbuzenstvo z Afriky Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu – Soomaspis splendida – byl v devadesátých letech 20. století nalezen v jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let, a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se. Podle Lukáše Laibla považovali odborníci Soomaspis splendida za mimořádně vzácný druh: „Dlouho jsme si mysleli, že je jen lokální zvláštností – jakýmsi ordovickým endemitem. Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany.“ Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho věnoval jeho nálezce Radek Labuťa. (Autorem rekonstrukce je Jiří Svoboda.) Přeživší v hlubokém moři Nový druh přináší rovněž důležité informace o přežívání organismů v době výrazných klimatických změn. Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. „Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory’. Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládli přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Foto: Geologický ústav AV ČR

Mokřady a jezera, kromě toho, že jsou zajímavé pro botaniky samy o sobě, jsou také archivy informací o vývoji vegetace. Bezkyslíkaté prostředí zde dobře chrání rostlinné zbytky před rozkladem. Neuchovávají se zde jen pylová zrna, ale také makroskopické zbytky rostlin jako semena, kousky listů, nedokonale spálené uhlíky, schránky různých organismů nebo spory. Tyto nálezy lze […]

V temných vodách oceánů kdysi vedle obřích, děsivých ještěrů žilo ještě daleko strašnější monstrum. Tichý a mimořádně inteligentní predátor, který by dokázal zabít i velkého bílého žraloka.

Nová analýza muzejních fosilií ukazuje, že i desítky let staré exponáty mohou ukrývat překvapivá tajemství – stačí se na ně podívat jinýma očima.

Při ražbě pražského metra D našel sběratel zkamenělin Radek Labuťa fosilii doposud neznámého druhu členovce z období prvohor. Žil přibližně před 448 miliony let,…

Z nenápadné fosilie nalezené při stavbě metra D se stal zcela nový druh dávného členovce. Drobná, zhruba dvoucentimetrová fosilie na první pohled připomíná křížence pavouka a trilobita. Soomaspis labutai žil asi před 448 miliony let, nejbližší známý příbuzný ale pocházel z jižní Afriky. Objev tak mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové poznatky o životě v době prvního hromadného vymírání.

Na haldě kamení vytěženého při ražbě linky D pražského metra našel sběratel zkamenělin Radek Labuťa fosilii doposud neznámého druhu členovce z období prvohor, blízce příbuzného trilobitům. Členovec žil před stovkami milionů let, v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi. Podle Lukáše Laibla z Geologického ústavu Akademie věd (GLÚ AV ČR) jde o unikátní nález, který mění pohled na rozšíření těchto živočichů.

Pod trasou nového metra D v Praze ležela téměř půl miliardy let fosilie dosud neznámého členovce, našla se v hromadě suti. Mění pohled na život v době prvního hromadného vymírání. Pojmenován byl Soomaspis labutai na počest objevitele Radka Labuti. „Prvohorní tvor připomíná křížence trilobita a pavouka, žil v mořských hlubinách před 448 miliony let,“ přibližuje Českému rozhlasu Plus paleontolog Lukáš Laibl z Geologického ústavu Akademie věd.

Při ražbě pražského metra D našel sběratel zkamenělin Radek Labuťa fosilii doposud neznámého druhu členovce z období prvohor. Žil přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.

Při ražbě pražského metra D našel sběratel zkamenělin Radek Labuťa fosilii doposud neznámého druhu členovce z období prvohor. Žil přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi. Podle Lukáše Laibla z Geologického ústavu Akademie věd (GLÚ AV ČR) jde o unikátní nález, který mění pohled na rozšíření těchto živočichů. Nález je o to vzácnější, jelikož to byl živočich bez tvrdé schránky.

Z nenápadné fosilie nalezené při stavbě metra D se vyklubal doposud neznámý druh dávného členovce. Soomaspis labutai žil asi před 448 miliony let, jeho nejbližší známý příbuzný pocházel až z jižní Afriky. Tento objev mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové informace o životě v době prvního hromadného vymírání druhů.

Fosilii malého členovce s ocáskem a krunýřem našel sběratel na haldě kamení. Nový druh ponese název po svém objeviteli.

Při ražbě pražského metra D našel sběratel zkamenělin Radek Labuťa fosilii dosud neznámého druhu členovce z období prvohor. Žil přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi. Podle Lukáše Laibla z Geologického ústavu Akademie věd (GLÚ AV ČR) jde o unikátní nález, který mění pohled na rozšíření těchto živočichů.

Hloubení pražského metra linky D přineslo nečekaný objev zkameněliny zcela nového druhu pravěkého členovce, který žil před přibližně 448 miliony let a připomíná křížence pavouka s trilobitem. Vědci jej pojmenovali Soomaspis labutai. Největším překvapením bylo, že jeho nejbližší známý příbuzný pocházel až z jižní Afriky. Objev tak zcela mění odborný pohled na rozšíření daných živočichů.

Po více než třiceti letech mimo zemi svého původu se jedna z nejkompletnějších dinosauřích fosilií, která kdy byla nalezena, konečně vrátí do Brazílie. Jedná se o lebku irritátora challengeri, dravce,...

Fosilie stará přibližně 300 milionů let, která byla dlouho považována za nejstarší důkaz existence chobotnic, ve skutečnosti náleží jinému druhu hlavonožce. Ukázal to nový výzkum využívající moderní zobrazovací technologie, jež odhalily dosud neviditelné detaily a vedly k přehodnocení původního určení zkameněliny. Pradávný živočich podle vědců patřil do čeledi loděnkovitých.

Praha stojí z velké části na horninách prvohorního stáří. Při větších stavebních pracích se pravidelně nacházejí zkameněliny – například trilobiti, hlavonožci nebo dávní ostnokožci. Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D však Radek Labuťa – sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark – objevil něco mnohem vzácnějšího. Drobná, zhruba dvoucentimetrová fosilie na první pohled připomínala křížence pavouka a trilobita. Nález proto přinesl Lukáši Laiblovi z Geologického ústavu AV ČR, který se specializuje na fosilní členovce. „Ukázalo se, že jde o vědě dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ říká Lukáš Laibl. Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let – tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi. „Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ vysvětluje spoluautorka článku Jana Bruthansová z Národního muzea. „Ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu. I když byl nález učiněn na haldě suti, podařilo se nám dohledat, odkud materiál pochází. Víme tak, že jde o spodní vrstvy tzv. králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku.“ Nejbližší příbuzný tisíce kilometrů daleko Zajímavosti tím ale nekončí. Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu, Soomaspis splendida, byl v 90. letech minulého století nalezen v Jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let a žil tedy v době, kdy ledovce z konce ordoviku tály a oteplovalo se. „Soomaspis splendida z Jižní Afriky byl považován za mimořádně vzácný druh a dlouho jsme si mysleli, že šlo o lokální zvláštnost – jakéhosi ordovického endemita,“ říká Lukáš Laibl. „Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany. „Dnešní Prahu a Jižní Afriku od sebe tehdy dělily tisíce kilometrů. Nález Radka Labuti je tak trochu, jako kdybyste ve Vltavě z ničeho nic objevili velekraba japonského.“ Přeživší v hlubokém moři Nový druh navíc přináší důležité informace o přežívání organismů v době výrazných klimatických změn. „Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory’. Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládly přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl. Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho Radek Labuťa věnoval. Článek vyšel ve speciálním čísle časopisu Bulletin of Geosciences. Na článku spolupracovali také kolegové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity ve Flinders v Austrálii. Kontakt: Lukáš Laibl, Geologický ústav Akademie věd ČR: laibl@gli.cas.cz Jana Bruthansová, Národní muzeum: jana.bruthansova@nm.cz Radek Labuťa, Trilopark: labutar@seznam.cz Laibl, L., Bruthansová, J., Kraft, P. & Bicknell, R.D.C. 2026. A new species of Soomaspis (Naraoiidae) from the Upper Ordovician of Bohemia. Bulletin of Geosciences 101(1). DOI 10.3140/bull.geosci.1955

Na jihu Brazílie byl identifikován nový druh pravěkého plaza, který žil přibližně před 230 miliony let v období druhohorního triasu. Objev oznámil tým vědců z Federální univerzity v Santa Marii. Nově popsaný druh dostal jméno Isodapedon varzealis a patří do skupiny vyhynulých plazů známých jako rhynchosaurové.

Už jste někdy slyšeli o tzv. Jáchymovském dřevě? Pokud ne, čtěte dál - jedná se totiž o jednu z historicky nejvýznamnějších zkamenělin vůbec.

Fosilizované stopy z Jižní Koreje odhalují dramatický moment starý 106 milionů let: létající plaz se po zemi rozběhl za prchající kořistí.