Petr Šmolka

Milenky často bývají vykreslovány jako podlé mrchy a rozvracečky manželství. Ve skutečnosti však často jde o ženy s nízkým sebevědomím, které jsou rády i za trochu lásky, která na ně zbyla, a tajně doufají, že jednou se jejich milenec rozvede. Většinou se však nedočkají.

Nejen perfektní hlasatelka, ale také neskutečně silná žena, která si zaslouží obdiv – přesně taková je Marie Tomsová.

Televizní hlasatelka Marie Tomsová zavzpomínala v talkshow Na kafeečko na padesát let po boku právníka Miloše Tomsy, se kterým vychovala dva syny a jednoho za tragických okolností pohřbila. Odhalila recept na to, jak s partnerem překonat těžkosti a vydržet bok po boku až do zlaté svatby. Jak Tomsová překonává krize? A jak jí to slušelo na její svatební fotografii?

Na redakci PrahaIN.cz se opakovaně obrátila skupina čtenářů, která nám posílá znění dopisů, jež podle vlastních slov pravidelně míří do diváckého centra veřejnoprávní České televize. V několika zprávách jim vadila výslovnost moderátorů anebo jejich oblečení.

Milenky často bývají vykreslovány jako podlé mrchy a rozvracečky manželství. Ve skutečnosti se však často jedná o ženy s nízkým sebevědomím, které jsou rády i za trochu lásky, která na ně zbyla, a tajně doufají, že jednou se jejich milenec rozvede. Většinou se však nedočkají.

Láska je jedinečný cit, s nímž si často neumíme poradit. Proč ale k oněm pověstným motýlům v břiše vlastně dochází? A jak se stane to, že se zamilujeme nevhodně?

Ve věku 54 let zemřel generální ředitel a předseda představenstva pražské Technické správy komunikací (TSK) Jozef Sinčák. Na svém facebookovém profilu to dnes oznámila TSK a ČTK informaci potvrdili také tři představitelé správy. Úmrtí bylo podle TSK náhlé. Sinčák stanul v čele technické správy v roce 2019, v minulosti vedl České aerolinie.

Ve věku 54 let zemřel generální ředitel a předseda představenstva pražské Technické správy komunikací (TSK) Jozef Sinčák. Na svém facebookovém profilu to v úterý oznámila TSK. Úmrtí bylo podle TSK náhlé. Sinčák stanul v čele technické správy v roce 2019, v minulosti vedl České aerolinie.

Poodkrýváme téma ženské nevěry. Ano, i ona existuje. Stejně jako ta mužská. Kteří muži by si raději měli svou polovičku pohlídat? A proč se to vlastně děje? Věci jsou složitější, než se zdají!

Určitě jste si jich na seznamkách taky všimli – zadaných mužů, kteří se chtějí seznámit, přestože v profilovce mají fotku milované ženy, dětí a u ní informaci, že by svoji rodinu nevyměnili za nic na světě. Proč to dělají a proč s nimi ženy navazují kontakt?

Loni mi bylo šedesát, jsem babička dvou chlapců, taky prateta, ale byla mi přisouzena role mámy.

Můžete být nemocní, ale nemusí to být na první pohled vidět. Dokonce ani na druhý. Vypadáte přece tak dobře!

Vozit vnoučata na kroužky nechce, na dovolenou s námi nechce, zato se spřáhla se skupinou žen, které si hrají s panenkami!

Kdysi jsem si myslela, že manžel je taková ta „klidná síla“, co se navenek moc neprojevuje, ale on byl jen nebetyčně sebestředný a líný.

Byl jsem do ní až po uši zamilovaný. A že mám uši jako slon. Taky mi říkala „můj sloníku“.

Vždycky myslela jen na sebe, ta naše matka. Já a moje ségra jsme byly až na posledním místě. Vychovávaly nás hlavně babičky a tety.

Stárneme všichni, tak to prostě je. Avšak někteří to nehodlají přijmout. Například můj manžel.

Život ode mě zřejmě žádá naučit se trpělivosti. Proto jsem si vybrala za muže Ondřeje.

Kamila je moje nejlepší kamarádka. Známe se od školky a byly jsme si bližší než sestry.

Mám čtyři vnoučata, dvanáctiletá dvojčata Viléma a Štěpána, desetiletou Terezku a pětiletého Adama. Miluji je nade vše a rozdala bych se pro ně, to se ale asi nelíbí jejich mamince.

Mám ráda Karla. Možná ho dokonce miluju. Jsme spolu dva roky, on uvažuje o svatbě, ale já váhám.

Během pěti let se mi podařilo dvakrát provdat, dvakrát rozvést a přivést na svět dvě dcery. Každá má jiného otce a ani jeden už nežije.

Manželé se mohou mít rádi, spokojeně spolu léta letoucí žít, sdílet dobré i nedobré, ale najednou…

Všichni mě odsuzují. Jsem sobec. Myslím jen na sebe. Odložila jsem handicapovanou dceru do ústavu. Jak si to ale dovolují, když nežijí můj život?

Je dobré říkat dětem věci, tak jak jsou. Důležité je zvolit jen takovou formu, aby sdělení pochopily. Přestože jsou malé, není třeba jim lhát. Vědí, že děti nenosí čáp, proto je lepší zvolit jen správné podání. A stejně je to i v případě informací o smrti. Děti by měly vědět, že život jednou skončí. Ale neměly by být vyděšené.

Sedmiletá vnučka už ke mně nechce chodit. Bojí se. Jsem stará, co když během její návštěvy u mě umřu?

Říká se, že pauza je jen předčasný rozchod... ale chcilkové přerušení ve vztahu může fungovat. Musí se ovšem dělat správně.

Jaké by to bylo, kdyby se Romeo a Julie rozešli a potkali se po letech? Pravda je, že ženy si jméno své první lásky většinou pamatují, dokud neonemocní alzheimerem. I taková platonická nebo nenaplněná láska dokáže s člověkem ve vzpomínkách pořádně cvičit. A jak to máte vy? Chtěla byste se s první láskou znovu potkat?

Nejsou spokojení, od života čekají více, než jim dosud nabídl. Problém je, že někdy nevědí, co přesně by to mělo být. Jsou přesvědčeni, že slovo štěstí by člověka mělo provázet každý den. Často jde o lidi, kteří podléhají různým poučkám, návodům, trendům.

Páry, v nichž od sebe muže a ženu dělí velký věkový rozdíl, jsou dnes čím dál častější. Už dávno odzvonilo dobám, kdy se na partnery s „takovou mezerou“ pohlíželo skrz prsty. Co je však ideální? Psychologové tvrdí, že vědí, jaký věkový rozdíl je ještě akceptovatelný!

Nemůžu mít děti. Jsem neplodný, v dětství jsem prodělal příušnice a zánět varlat. To však neznamená, že jsem impotentní.

Když muž řekne: jdu na jedno, žena by měla souhlasně pokývat hlavou a říci: ano, běž. Jakmile se tváří ublíženě nebo vyjádří nesouhlas, sama sobě škodí. V kvalitních vztazích hraje odchod do hospody nezastupitelnou roli.

„Jdu na jedno!“ zahaleká muž směrem do kuchyně a maže do hospody. A jelikož u jednoho většinou nezůstane, občas se taky pěkně „namaže“. Pivo samo o sobě a jeho popíjení u výčepního pultu ovšem podle nejnovějších průzkumů problémem nejsou. Tím je – jak už to tak u piva bývá – správná míra.

Mám už déle než dva roky v péči dvě mladší sestry. A teď se o ně chce soudit naše matka, prý už výchovu zvládne!

Moje dcera Irena patří k mladým bojovníkům za lepší svět. Nic proti tomu, naopak. Jen si myslím, že by ten lepší svět mohla budovat doma.

Moje žena je už devět let vážně nemocná. Nemoc pozvolna postupuje a žena se bojí, že bude časem odkázána na pomoc druhých. Stále častěji ji přepadají deprese, zejména když už nedokáže dělat činnosti, které pro ni byly dříve běžné. Třeba oloupat brambory nebo vyžehlit prádlo.

Táta s mámou spolu přestali definitivně mluvit před dvaceti lety, když mně a mé sestře, dvojčeti, bylo osmnáct let. Důvod dodnes neznáme, ačkoliv už máme vlastní rodiny. To téma je tabu.

Mám rakovinu krve. Ale není to leukémie, na tu by mohla zabrat třeba transplantace kostní dřeně. V mém případě to nejde.

Naši dceru Annu dostala po rozvodu do péče moje bývalá manželka. Holčičce byly dva roky, takže podle soudu jí mělo být u matky lépe. Směl jsem dceru jednou týdně navštěvovat (čemuž matka vždy úporně bránila) a trávit s ní každý druhý víkend.

Naše spokojené a často i šťastné manželství trvalo dvanáct let. Po mém boku stál silný a vyrovnaný muž. Opora.

Splnili jsme si s manželem sen. Koupili jsme na venkově domek a s velkým zápalem ho začali rekonstruovat. Pomoc nám nabídl soused, sympatický chlapík v našem věku.

Moje žena patří k těm, které se nechají zmasírovat kdejakým módním trendem, co zaplavují internet. Napřed to byl domácí porod. Teď zase genderově neutrální výchova!

Na dítě jsme čekali dlouhých deset let. A pak konečně dobrá zpráva – moje žena Zdena otěhotněla! Těšili jsme se, o Zdenu jsem pečoval jako o nejvzácnější poklad.

Když mi bylo 16 let, umřela mi maminka. Zůstala jsem sama s otcem a dvěma mladšími bratry.

Léta jsem se staral o vážně nemocnou manželku. Žili jsme ještě s dcerou, která byla na matce možná až nezdravě závislá. Po manželčině smrti jsme zůstali s dcerou sami.

Manžel je spolumajitelem firmy a žije v přesvědčení, že bez něho by se podnik zhroutil. To, že se může zhroutit on, si vůbec nepřipouštěl.

Jsou muži, kteří léta podvádějí své manželky se stále stejnou ženou. A naopak, jsou ženy, které dlouhé roky mají vedle manželství paralelní tajný vztah. Mnohdy o něm dokonce ví i jejich okolí, jen jejich partneři ne.

Ríša byl odmalička zvláštní dítě. Nejradši si hrál sám, a sotva se naučil chodit, vydával se „do světa“. Bylo by lepší hlídat pytel blech než jednoho Ríšu.

Manželův bratr mě nikdy moc v lásce neměl, ale teď proti mně nasadil hotovou časovanou bombu. Kudy chodí, tudy mě pomlouvá. A co je nejhorší, manžel mu už začíná věřit.

Blíží se víkend, ale já, místo abych se radovala a těšila, dostávám husí kůži z představy, že se u nás, jako ostatně vždy, zjeví tetička!

Muži reagují mnohem lépe, když se na ně nehledí jako na problém, nýbrž jako na řešení, říká manželský poradce a sociální psycholog Petr Šmolka, který pomáhá párům nacházet východisko z krizí už desítky let.

Tomáše jsem poznala na střední škole. Já na něm mohla oči nechat, ale byla jsem pro něj nezajímavá. Obtloustlé, ošklivé káčátko. Až na školním srazu, bylo nám pětatřicet, a to zas na mě mohl oči nechat Tomáš. Pořád se mi líbil a jeho zájem mi lichotil. Ale doma na nás čekali naši partneři a děti.

Jsi nemožný. Jsi pitomá. Tomu nerozumíš. No jasně, zase jsi to zvorala. Takové věty se poměrně často objevují v komunikaci partnerů.