Philip Seymour Hoffman

Úspěch knižní série americké spisovatelky Suzanne Collins dával tušit, že se s jejími Hladovými hrami dříve nebo později rozhodně setkáme také na plátně. V roce 2012 se v kinech objevila adaptace prvního dílu trilogie, který pojednává o dystopické budoucnosti, ve které se ze Severní Ameriky stal jeden stát Panem rozdělený do dvanácti krajů, kterým vládne hlavní město Kapitol.

Stručný nástin příběhu a první půlhodina filmu se přitom tváří stejně tuctově jako zmíněný reklamní plakát. Vracíme se na Západ do nelítostných dob, kdy zuří válka Severu proti Jihu, a po krátké dezorientaci způsobené časovým skokem a desetiminutovým hledáním správného sedadla v kině zjišťujeme, že se poněkud netradičně ocitáme právě na straně Jihu.

Paul Thomas Anderson opět bude mířit za Oscary. Jeho novinka slibuje tak trochu jiný příběh o dospívání. Pusťte si uštěpačný první trailer.

Mary Daisy Dinkle (Bethany Whitmore/Toni Colette), baculatá osmiletá holčička žijící na předměstí australského Melbourne a Max Horowitz (Philip Seymour Hoffman), velmi obézní čtyřiačtyřicetiletý Žid žijící v pulsujícím New Yorku, trpící Aspergerovým syndromem.

Jeden z nejoriginálnějších amerických scenáristů současnosti nás ve své novince Asi to ukončím opět zavádí do úzkostlivé introspektivní mysli. A dostáváme se hlouběji než kdy dřív.

Výběr textů ze světových médií.

Začínajícím scenáristům se říká, ať nepíšou o šílených historkách, které se opravdu staly, protože tomu nikdo neuvěří. Když jde ale o největší tajnou operaci CIA, která navíc pomohla pádu sovětského svazu, prostor pro nedůvěru jaksi není, a to se pak točí samo. Důkazem je snímek Soukromá válka pana Wilsona, který stojí na opravdu neskutečné story.