Plazi

Zmije gabunská patří k nejmohutnějším jedovatým hadům Afriky a její jedové zuby mohou měřit kolem pěti centimetrů. Přesto nejde o agresivního lovce lidí. Mnohem raději zůstane bez hnutí ležet v listí a spoléhá na to, že ji nikdo neuvidí.

Pakobra červenobřichá patří k nejvýraznějším australským hadům. Pod leskle černým hřbetem ukrývá rudé boky, výborně plave a její kořistí bývají hlavně žáby. Přestože je jedovatá, před člověkem dá většinou přednost útěku.

V žebříčku nejjedovatějších i nejnebezpečnějších australských hadů se pakobra východní zpravidla umisťuje na nejvyšších příčkách. Nezdráhá se totiž uštknout a často se zdržuje poblíž lidských obydlí.

Ploskolebec vodní patří k nejznámějším jedovatým hadům amerického jihu. Proslavil se bílým vnitřkem tlamy, životem v bažinách i pověstí agresivního útočníka.

Mohutný had z pralesů střední Afriky se pohybuje na zemi, ve vodě i mezi větvemi. Jeho jed může ochromit dýchací svaly, člověku se však snaží spíše vyhnout, než ho napadnout.

V Zoo Praha přišla na svět mláďata tří druhů hadů, kteří se zde doposud nerozmnožili. Poprvé se vylíhly pro vědu teprve nedávno objevené krajty kýlnaté ze severozápadní Austrálie. Snůška přinesla dvě mláďata.

Kobra královská budí strach svou velikostí, výstražným postojem i množstvím jedu. Člověka ale nepovažuje za kořist. Je to specializovaný lovec jiných hadů, který zaútočí hlavně tehdy, když už nevidí možnost úniku.

Mohutný a nebezpečný had se spoustou jedu a charakteristickou kresbou měří i přes dva metry a umí skvěle plavat. Kdysi býval poměrně hojný, v posledních letech se však jeho populace významně tenčí.

Žije v mokřadech, kolem řek i na okrajích měst a její jed dokáže zasáhnout nervy, svaly i srážení krve. Pakobra páskovaná je však mnohem víc než jen nebezpečný had. Patří k nejproměnlivějším plazům celé Austrálie.

Zmije útočná nepůsobí jako rychlý lovec. Je těžká, zavalitá a většinu času se téměř nehýbe. Právě nehybnost, dokonalé maskování a prudký výpad z ní však dělají jednoho z hadů, kteří v Africe způsobují nejvíce vážných uštknutí.

Zmije pavoučí nepotřebuje svou kořist pronásledovat. Stačí jí dokonale splynout s kamením a rozpohybovat ocas připomínající pavouka. Pták, který přiletí za snadnou potravou, často pochopí svůj omyl příliš pozdě.

Přes den se schovává a působí téměř neškodně. Jakmile se ale setmí, vyráží na lov jeden z nejnebezpečnějších hadů jižní Asie. Bungar modravý neútočí na člověka bezdůvodně, přesto má na svědomí tisíce těžkých otrav.

Africká divočina skrývá nespočet tvorů, kteří vyvolávají úžas a současně strach. Mezi všemi hady vyčnívá jeden tak, že to fascinuje biology a děsí cestovatele i místní obyvatele již po celá staletí.

Velké štěstí v neštěstí měla šedesátiletá žena, když na oblíbené cyklistické stezce ve východní Austrálii najela na pakobru východní (Pseudonaja textilis), jednoho z nejjedovatějších hadů na světě. Plaz se jí zamotal do řetězu a následně cyklistku uštkl, aniž by jí ale vstříkl do těla jed.

Obecně platí, že nejdelším hadím druhem na světě je krajta mřížkovaná. Začátkem letošního roku byla jedna krajta oficiálně prohlášena nejdelším žijícím hadem.

Povodně po tajfunu Maysak zaplavily jihočínskou provincii Kuang-si a u města Cheng-čou voda vyplavila farmy chovající stovky jedovatých hadů. Úřady hlásí nejméně jednu smrt člověka po uštknutí.

Zmije řetízková se každoročně podílí na obrovském množství těžkých otrav i úmrtí. Přitom nejde o agresivního lovce lidí, ale o hada, který se s člověkem příliš často ocitá na stejném místě.

Svlékání kůže, přesněji pokožky, odborně nazývané ekdyze, je fascinující proces, který u českých hadů probíhá v mnoha ohledech podobně, ale přesto má svá specifika podle toho, o jaký druh se jedná. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Užovka stromová byla v Podyjí po desetiletí známá především ze skal, kamenných zídek a lesostepí. V posledních letech však přibývá nálezů v blízkosti lidských obydlí. Mění se způsob využívání prostředí?

Představte si, jak procházíte suchým lesem na Madagaskaru. Kolem vás jsou tuny spadaného listí, suché větvičky a liány. Přímo před vaším obličejem visí ze stromu dlouhý, špičatý list. A on je to had.

Až tři metry dlouhý had patří k hojným a významným predátorům Jižní Ameriky. Díky schopnosti roztáhnout při ohrožení krk se mu přezdívá falešná vodní kobra. Oblíbený je také mezi chovateli.

Roztažená kápě je symbolem smrtelného nebezpečí, přesto kobra indická člověka obvykle nenapadá bez důvodu. I tak je každoročně spojována s množstvím tragédií.

Mezinárodní tým biologů narazil v jeskyních kambodžské provincie Battambang na dosud nepopsanou jedovatou zmiji s nápadně tyrkysovým zbarvením. Je jedním z jedenácti nových druhů z jediného krasového komplexu.

V horských lesích západního S‘-čchuanu se desítky let skrýval had, kterého vědci považovali za někoho jiného. Teď dostal vlastní jméno.

Malý tmavý had z jižní Afriky vysune jedový zub ze strany téměř zavřené tlamy. Držet ho za hlavou neznamená být v bezpečí, a protijed na něj neexistuje.

Na první pohled sice nenápadný, přesto zodpovědný za podstatnou část všech vážných uštknutí v jižní Africe. Na vině jsou i zvláštní pohyblivé jedové zuby, které had umí natáčet různými směry.

Na první pohled může pro laika připomínat zmiji. Proto se stává obětí lidského strachu častěji než většina ostatních českých hadů. Užovka hladká není nebezpečným hadem. Ovšem i její kousnutí může způsobit nemalé problémy.

Česká data za 15 let ukazují 191 uštknutí zmijí obecnou a nulovou úmrtnost, ale jen tehdy, když se v prvních minutách neudělá nic zbytečného.

Mloci skvrnití jsou jedni z nejlépe prostudovaných obojživelníků světa – a přesto vědcům tři staletí unikalo, že jejich jedovatý sliz v noci neonově září.

Existence vodních hadů asi nikoho nepřekvapí. O něco méně známějším faktem je ovšem to, že i hadi suchozemští, třeba jako naše zmije, se ve vodě většinou cítí také jako doma. Jak je to možné?

Tahle bestie nehraje podle filmových pravidel. Buvol často nepadne hned a „panenské“ mládě není zázrak. Rozhodující detail leží jinde.

Olomoucká zoo se může pochlubit novinkou, která zaujme milovníky exotických zvířat. V pátek otevřela dveře zrekonstruovaného pavilonu Kalahari s pěti zcela novými teráriemi. Návštěvníci zde poznají vzácné africké hady – jedovaté kobříky kaferské a kapské – a atraktivního nočního gekona písečného, který vydává typický štěkavý zvuk.

Jeden z nejběžnějších plazů naší přírody sice patří mezi ještěry, nohy ale ztratil. Kromě přizpůsobivosti zaujme i tím, že je živorodý, a nedávno se dokonce ukázalo, že není naším jediným slepýšem.

Tři tisíce jeseterů malých plavou od 1. května v řece Moravě, a poprvé se v Česku líhli přímo v proudu řeky, ne v umělé líhni.

Na první pohled nenápadný had barvy prachu. Ve skutečnosti jeden z nejrespektovanějších predátorů australské buše – silný, odolný a schopný dodat víc jedu než většina jeho příbuzných.

S délkou až tři metry a s hmotností přes 150 kg je varan komodský největším suchozemským ještěrem. Celá řada jeho vlastností je naprosto unikátních, rozmnožování nevyjímaje.

V džungli na indonéském ostrově někdo narazil na tvora, na kterého se nezapomíná. Místní ho znají, vědci ho změřili a svět se nestačí divit. Kolik metrů má had, o kterém se teď mluví úplně všude?

Na první pohled vypadá jako obyčejný stromový had. Jenže bojga rajská umí něco, co u hada čeká málokdo – dokáže se odrazit z větve, zploštit tělo a plachtit vzduchem k dalšímu stromu. Tím se stala jedním z nejpozoruhodnějších plazů jihovýchodní Asie.

Jestli lze nějaký region označit za pomyslnou hadí říši, pak je to Indie. Syčivých plazů zde žije bezpočet, navíc jejich existence je s historií a kulturou celého subkontinentu neodmyslitelně spojena. Ikonickými tvory v těchto končinách jsou bezesporu kobry – plazi s charakteristickou kápí v horní části těla.

Smrtonoši nejsou nikterak velcí, patří však k nejnebezpečnějším i nejpozoruhodnějším jedovatým hadům Austrálie. Nezaujmou pouze tvarem těla, ale i lstivým způsobem lovu.

Po tříleté přestávce mohou návštěvníci ostravské zoo opět pozorovat největšího afrického hada. Krajta písmenková, která může měřit téměř osm metrů a vážit až sto kilo, se vrátila do expozice Noční Tanganika. Kvůli rekonstrukci pavilonu žil samec dosud v zázemí.

Představte si svět, kde se rodí pouze dcery. Pro lidskou společnost námět na sci-fi román, pro jednu z největších populací karet obrovských na světě je to však krutá realita dnešních dní. Vědecká studie publikovaná v časopise Current Biology odhalila velmi znepokojivou zprávu z oblasti Velkého bariérového útesu: severní populace těchto ikonických mořských plazů se v důsledku klimatických změn opravdu dramaticky „feminizuje“. U mladých želv tvoří samice neuvěřitelných 99 % populace. Pokud se trend nezmění, hrozí těmto prastarým tvorům v blízké budoucnosti úplný kolaps.

Žáby a čolci zažívají právě teď nejnebezpečnější čas roku. Jarní tah obojživelníků ze zimovišť na místa rozmnožování totiž často vede přes rušné silnice. Probíhá masově v poměrně krátkém období a bez pomoci dobrovolníků by to končilo skutečně tragicky. Jenže letos zůstali někteří z nich bez podpory.

Austrálie je domovem hned několika hadů, kteří jsou řazeni mezi nejjedovatější na světě. Taipan menší je ale i mezi nimi premiantem. Síla jeho jedu je impozantní. Ani ta z něj ale nedělá příšeru.

Ještě nebylo ani sv. Jiří a už vylézají hadi a štíři. První turisté hlásí setkání v přírodě nejen s užovkami, ale i se zmijí obecnou, jediným jedovatým hadem v Česku. Víte, jak poskytnout první pomoc, kdyby někoho uštkla? Minikvíz vás hned prověří.

Policisté řeší každý den vážné události. Občas se však setkají i s případy, které jsou neobvyklé a připomenou, že služba přináší i překvapivé momenty.

Ve svém původním domově jsou tiché a nenápadné, v tom novém se ale staly vrcholným predátorem, který ovládl celý region. Krajty barmské se zabydlely na jihu státu Florida - a způsobily tam ekologickou katastrofu.

V Africe se vyskytuje řada obávaných hadů, a to včetně toho, který se řadí k nejnebezpečnějším vůbec. Řeč je o mambě černé. Někomu může její název připadat zvláštní, jelikož na první pohled černá není.

Byla to jen chvilková nepozornost. Nezaregistrovala, že do domu pronikl had. Teď se jí tělem šíří jed. Dobře si všimla, o jakého plaza šlo. Lékaři to budou chtít vědět kvůli volbě antiséra. Jenže nejbližší pomoc není právě za rohem. A čas neúprosně běží!

Leží nehybně zahrabaná v písku tak dokonale, že si jí člověk všimne až ve chvíli, kdy se prudce vymrští vpřed. Její výpad je rychlý, přesný a podpořený jedem, který může způsobit vážné zdravotní komplikace.

Zoopark Zájezd letos opět zaznamenal unikátní úspěch – odchoval mláďata chameleona zeleného, žijícího v přírodě pouze na Madagaskaru. Mláďata se postupně líhnou v terarijní expozici, kde mají ideální podmínky k růstu.

Když britský anatom a paleontolog Richard Owen v roce 1886 popsal fosilie podivného tvora z Tichomoří, domníval se, že jde o velkého rohatého ještěra. Jak velkou zvláštnost drží v ruce, pochopil až později.

Vylíhnout je téměř nemožné. Přesto se to znovu podařilo. V Ostravě přišla na svět mláďata varana, kterého odchovávají jen výjimečně i velké evropské zoo.

Před 60 miliony let žil v jihoamerických bažinách had, který mohl měřit přes 13 metrů. Titanoboa nebyla legenda, ale skutečný vrcholový predátor světa, kde bylo horko jinak než dnes.

Zatímco anakonda drží prvenství coby nejtěžší had na světě, za toho nejdelšího bývá považována krajta mřížkovaná. Jedinec objevený koncem minulého roku se s délkou 7,22 metru stal nejdelším volně žijícím hadem.

Mořský had obývající pobřežní oblasti zejména Indického oceánu, kde se často dostává do kontaktu s místními rybáři. Vzhledem k útočnosti i potentnímu jedu tato setkání nezřídka končívají tragicky.

Evoluční trik připravil hady o gen, který řídí hlad. Tito plazi tak nemusí cítit nutkavou potřebu, která řídí chování mnoha různých druhů, ukázal nový výzkum.

Skupina vědců pod vedením herpetologa Freda Krause identifikovala nový druh plaza, který byl dosud vědě neznámý. Objev byl učiněn během rozsáhlého terénního výzkumu v souostroví Louisiades na Papui-Nové Guineji, jedné z oblastí planety, kde jsou stále téměř každý rok popisovány nové druhy.

V roce 2023 jsem zaznamenal a doložil výskyt leucistického jedince užovky stromové.

Užovka stromová se u nás vyskytuje vzácně, na několika vzájemně izolovaných lokalitách.