Radovan Lukavský

Včera, 1. července, uplynulo 70 let od smrti jednoho z největších českých spisovatelů, který svou poetikou a archetypy svých děl ovlivnil celé generace dalších tvůrců, Fráni Šrámka (1877 – 1952). Základním tématem jeho děl je spojení se silou mladistvé čistoty, vášně a nekalkulovaného intenzivního prožitku, který Šrámek dokonale vystihl v symbolu stříbrného větru. Tímto zřídlem životní síly, instinktivního vhledu a invence se autoři v dějinách napojovali (neboli napojovali se na něj) maximálně do svého čtvrtstoletí. (Bohumil Hrabal tento literární jev charakterizoval větou: „Z podstaty člověk může psát leda do pětadvaceti let.“). Fráňa Šrámek ale svá nejznámější prozaická a dramatická díla Stříbrný vítr, Léto a Měsíc nad řekou napsal ve třiatřiceti, osmatřiceti a pětačtyřiceti letech, a našel v nich cestu, díky níž se jeho umělečtí následovníci z pramene mládí mohli napít i ve věku pozdějším.

Mnoho lidí na herecké profesi obdivuje především množství textu, které si herec musí pro natáčení případně premiéru zapamatovat. Kdo se v tomto odvětví přímo nepohybuje většinou neví, že učení textu je tak deset procent celkové herecké práce. Hlavním úkolem umělce je vystoupit ze svého ega a plně se stát někým jiným. A právě pro tyto účely někteří herci podstupují fantastické věci.

Herečka a režisérka Marianna Arzumanová žije v Praze řadu let. Kromě autorství her a režie se věnuje pedagogické práci s herci podle Stanislavského metody. V roce 2013 založila Divadlo MA, které hrálo na různých místech, tři sezony v Divadle v Celetné, kde uvedlo šest inscenací.

Filmový a divadelní herec Jan Přeučil nedávno oslavil 85. narozeniny v kině Lucerna, kde se promítal nový dokument o jeho kariéře i soukromém životě. Při té příležitosti jsme si s hercem a vysokoškolským pedagogem popovídali o jeho studentech, kteří nyní patří mezi hereckou špičku. Tématem rozhovoru byl i spokojený vztah s milovanou manželkou Evou Hruškovou. Co by podle něj měli muži říkat své ženě?

Jan Přeučil, který slaví 85. narozeniny, patří k nejslušnějším a nejgalantnějším českým hercům. Osud se s ním ale nemazlil. Otec skončil ve vězení, nakonec tragicky zemřel. Maminka se psychicky zhroutila a zemřela v pouhých 49 letech.

Před šedesáti lety zemřel Hadmrška, pan Ducháček, Anton Špelec, ostrostřelec, přednosta stanice, c. a k. polní maršálek… prostě Vlasta Burian. Muž, který na svém ohromném talentu a své bezprecedentní popularitě ohromně vydělal, ale pak za ně stejnou měrou zaplatil. To první bylo zcela zasloužené, to druhé je velká nespravedlnost.

Přesně před 45 lety v Národním divadle vyvrcholila největší mediální kampaň normalizačního režimu. Stovky umělců ten den podepsaly "Provolání československých výborů uměleckých svazů", později známé jako Anticharta, a vymezili se tak proti Chartě 77. Ta vyzývala tehdejší komunistický režim k dodržování lidských práv v Československu.

Konec loňského filmového roku patřil zcela jistě komiksovému Spider-Manovi a katastrofické satiře K zemi hleď!. Oba snímky zohledňujete v komentářích, ale pomyslnou objevenou perlou se pro jednu z vás stalo československé sci-fi z šedesátých let minulého století. Inspirujte se.

Show Jana Krause navštívil populární herec, velký elegán a gentleman Jan Přeučil. Ten se dostavil ve svém typickém klobouku a hned na začátku ukázal, že je ne nadarmo byl i oblíbeným pedagogem na DAMU.

Noblesní herec, vzácný a moudrý člověk. Takový byl Radovan Lukavský. Na sklonku života se musel vyrovnat s obrovskou tragédií. Jeho jediný syn Ondřej, který se o něj staral, přímo před jeho očima náhle zemřel. Bylo mu pouhých 58 let.

Na své okolí působil Josef Langmiler dojmem aristokrata, který byl nad věcí, což ovšem kontrastovalo s jeho skutečným původem. Herec vyrůstal v chudých poměrech a svého otce nikdy nepoznal, i když v žertu říkával, že to byl hrabě, který jeho maminku „překotil na mezi“.

S hercem Radovanem Lukavským, kterého si můžeme dnes připomenout ve slavném filmu Král Šumavy, se život rozhodně nemazlil. Přišel o manželku i syna, který mu dokonce zemřel v náručí, když jej zradilo srdce.

Za poslední zhruba rok se na našich drahách odehrálo jedenáct vážných dopravních nehod, což je skoro stejný počet, jako předtím od přelomu režimů v roce 1989 do začátku roku 2020. Co stojí za takovým nárůstem tragédií na kolejích? K zodpovězení této otázky jsme si přizvali i odborníka, který nechtěl být jmenován, protože stále vykonává profesi strojvedoucího, ale jeho identita je redakci známa.

Letos v dubnu uplynulo 130 let od narození jedné z největších postav tuzemské divadelní a filmové scény. Příběh a osud "krále komiků" Vlasty Buriana není jen suchým slovníkovým heslem jednoho života, ale též ukázkou toho, jak se naše mladá republika vyrovnávala s dějinnými zvraty a jak vynášela ortely nad veřejně známými osobnostmi v duchu zjednodušujícího pohledu "černý" - "bílý".

Dávno zapomenuté historické snímky města Bílovce se povedlo nejen zachránit, ale i vzkřísit, a to díky Petru Nastálkovi, zanícenému amatérskému scenáristovi, fotografovi, kameramanovi i střihači v jednom. Ten totiž nalezené historické záběry využil pro tvorbu hned několika filmů k výročí 700 let města Bílovce. Postupně se tedy k občanům budou dostávat krátké dokumentární filmy tohoto autora s názvy Pohlednice, Bílovec 80. léta nebo Turisticko-propagační film, Vzpomínka na Diaekran a další. Některé jsou již hotové, na jiných autor stále pracuje. A již nyní má v hlavně scénáře na další filmy.

Divadlo Viola patří co do rozměru sálu k nejmenším pražským scénám. Více než padesátiletá tradice a herecké osobnosti s Violou spojené je ale staví na jedno z předních míst. Svou stopu na jeho jevišti zanechali Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Václav Voska, Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Dana Medřická, Boris Rösner a mnozí další. Roční nedobrovolná pauza vyvolala kromě ekonomických starostí i úvahy o budoucnosti Violy a zachování její jedinečnosti na pražské divadelní mapě.

Noblesní dáma, skvělá herečka a nejlepší kamarádka. Tak na Hanu Maciuchovou vzpomínají její herečtí kolegové a kolegyně, které zasáhla smutná zpráva o jejím ochodu. Za tři čtvrtě století toho stihla opravdu hodně. Na divadle, ve filmu, v rozhlase i v televizi. Nejdůležitější pro ni ale byla její životní láska, kterou přežila o dlouhých téměř osmnáct let.

Tento titul dnešním dětem asi už nic neříká. Děj knihy se odehrává ve fiktivních Radobylicích, ve skutečnosti Radňovicích na Žďársku, v době před 1. světovou válkou, kdy tam autor, Josef Věromír Pleva, jako malý chlapec nějakou dobu bydlel. V rodině se mu tehdy říkalo Bobeš.

Eva Hrušková a Jan Přeučil lprovozují společně již řadu let loutkové divadlo. A nejen to, společně i žijí, letos oslaví dvacáté výročí svatby. Na jejich umělecké aktivity, ale i na to, jak prožívají současné těžké období se můžete ptát v pátek od 14.00 hodin na našem chatu.

Kníže Josef Sličný v pohádce S čerty nejsou žerty, děda Komárek ve filmu Na samotě u lesa, Plha ve snímku „Marečku, podejte mi pero!“, lapka Kozlík v Markétě Lazarové či Bohouš Císař v seriálu Chalupáři. Výčet rolí, které vytvořil nejen ve filmu herec Josef Kemr, je úctyhodně obsáhlý. Dnes si připomínáme 25 let od jeho úmrtí.

Národ se rozloučil s legendární herečkou Vlastou Chramostovou (†92), která nejenže výborně hrála, navíc se ale také za minulého režimu nebála jít s kůží na trh a bojovala proti komunistické vládě. Stát se rozhodl vystrojit jí pohřeb se státními poctami v Národním divadle. Jak to vůbec ve zlaté kapličce s obřady pro ty nejslavnější chodí? U koho bylo v minulosti nejvíc dojetí? A kdo měl jednu z nejcelebritnějších účastí?