Před 1 rokem
Včera, 1. července, uplynulo 70 let od smrti jednoho z největších českých spisovatelů, který svou poetikou a archetypy svých děl ovlivnil celé generace dalších tvůrců, Fráni Šrámka (1877 – 1952). Základním tématem jeho děl je spojení se silou mladistvé čistoty, vášně a nekalkulovaného intenzivního prožitku, který Šrámek dokonale vystihl v symbolu stříbrného větru. Tímto zřídlem životní síly, instinktivního vhledu a invence se autoři v dějinách napojovali (neboli napojovali se na něj) maximálně do svého čtvrtstoletí. (Bohumil Hrabal tento literární jev charakterizoval větou: „Z podstaty člověk může psát leda do pětadvaceti let.“). Fráňa Šrámek ale svá nejznámější prozaická a dramatická díla Stříbrný vítr, Léto a Měsíc nad řekou napsal ve třiatřiceti, osmatřiceti a pětačtyřiceti letech, a našel v nich cestu, díky níž se jeho umělečtí následovníci z pramene mládí mohli napít i ve věku pozdějším.