Rudá armáda

Bitva o Berlín představovala závěrečný a rozhodující střet druhé světové války v Evropě, v němž se soustředila veškerá vojenská, politická i symbolická váha rozpadající se Třetí říše. Pro nacistické vedení znamenalo udržení hlavního města poslední naději na zvrat nebo alespoň na vynucení výhodnějších podmínek kapitulace, zatímco pro Sovětský svaz bylo jeho dobytí klíčem k definitivnímu vítězství nad Německem a k zajištění poválečného vlivu ve střední Evropě. Do prostoru kolem Berlína byly proto na jaře 1945 soustředěny masivní síly Rudé armády, které se střetly s improvizovanou, avšak fanaticky odhodlanou obranou složenou ze zbytků Wehrmachtu, jednotek Waffen-SS, berlínské policie, i mladými chlapci z Hitlerjugend. Jsme Nerdopolis a dnes se podíváme na bitvu o Berlín, jednu z nejničivějších městských bitev světových dějin.

V červnu roku 1937 provedl Sovětský svaz jednu z nejničivějších čistek ve vojenských dějinách. Maršál Michail Tuchačevskij — kdysi oslavovaný jako nejbrilantnější stratég Rudé armády a průkopník moderní mechanizované války — byl náhle zatčen, mučen a obviněn z vedení trockistického „vojenského spiknutí“ proti Josifu Stalinovi. Během několika týdnů bylo spolu s ním zatčeno dalších sedm nejzkušenějších velitelů Sovětského svazu, donucených k falešným přiznáním a odsouzených v tajném procesu, který trval pouhých několik hodin. Jejich poprava nebyla výsledkem špionáže ani zrady, ale důsledkem Stalinovy rostoucí paranoie. Stalin, vyděšený nezávislostí a prestiží armády, spolu s NKVD zfalšoval důkazy, zinscenoval přiznání a zničil velení Rudé armády zevnitř. Během Velkého teroru bylo propuštěno nebo zatčeno více než 30 000 důstojníků, čímž byla sovětská armáda fakticky zbavena hlavy právě v okamžiku, kdy se svět blížil k válce. Následky byly katastrofální. Během Zimní války v letech 1939–1940 i během německé invaze v roce 1941 utrpěly sovětské síly obrovské ztráty, ochromené špatným velením a nezkušeností — přímým důsledkem Stalinova teroru...