Rudá armáda

Avantgardní umění bylo důležitou součástí sovětské společnosti a mělo vliv v mnoha oblastech každodenního života. Odrazilo se v nábytku, bytových doplňcích, a dokonce i v odívání. Významnou roli zde sehrála skupina ruských výtvarnic označovaných dnes za Amazonky avantgardy.

Nacistické dozorkyně za druhé světové války byly zvláštním druhem žen. Mnohé z nich byly krutější než mnozí muži. Mnohé z nich už před válkou zformovala a nasměrovala nacistická německá organizace Svaz německých žen (Bund Deutscher Mädel, BDM). Paradoxně ona z této organizace nevzešla a jako jedna z mála se nedopouštěla bestiálního mučení vězenkyň.

Grete Böse patří mezi další z nacistických dozorkyň, která se v koncentračním táboru Ravensbrück podílela na selekcích vězeňkyň ke zplynování. V koncentračním táboru měla za úkol velet pracovnímu komandu.

Jenny-Wanda Barkmann se v posledním roce druhé světové války stala nejmladší strážkyní SS v německém koncentračním táboře Stutthof. Za tuto poměrně krátkou dobu stačila mladičká dozorkyně svou krutostí a brutálním zacházením ukončit životy stovkám vězňů. Po válce byla v Gdaňsku zatčena a veřejně popravena.

Po skončení druhé světové války se Evropa zdála radikální proměně blíž než kdykoli předtím. Dramatické změny vyrůstající z euforie z vítězství nad nacismem se očekávaly především v zemích, které osvobodila Rudá armáda a z nichž se záhy začaly formovat „lidové demokracie“. Ale i tam, kde nacisty porazili Američané, posílily komunistické strany, a v Itálii a ve Francii dokonce vstoupily do vlády.

Před více jak čtyřiceti lety zmizely z pražských ulic. Charakteristický zvuk projíždějícího trolejbusu byl známý i obyvatelům okolí Prahy. Před několika lety sice Dopravní podnik hl. m. Prahy oprášil myšlenku elektrických autobusů, dočkáme se ale návratu klasických trojelbusů do pražských ulic na pravidelných linkách?

V první polovině března 1940 skončil nevyrovnaný válečný střet, v němž se finští vojáci hrdinně bránili sovětské přesile. Jedním z těchto finských hrdinů byl i legendární odstřelovač Simo Häyhä, lépe známý pod zlověstnou přezdívkou Bílá smrt.

Celých 78 let si myslela, že její sestra zemřela během 2. světové války. Ona ale přežila. Nyní se obě ženy našly a setkání to bylo opravdu dojemné. Co si řekly?

Podivuhodná osobnost občanské války v Rusku. Pro jedny impulzivní neurotik, pro druhé idealista, který chtěl do poslední kapky krve bránit Rusko proti rudému teroru. Tím byl ruský admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak. Jaký osud potkal sibiřského bělogvardějce?

Příběh amerického výsadkáře ze 101. výsadkové divize, který se dostal jako tankista Rudé armády až k branám Berlína. Že je to neuvěřitelné? Tento pozoruhodný příběh se však opravdu stal. Šlo o Američana Josepha Beyrleho, který jako jeden z mála amerických vojáků sloužil také v Rudé armádě.

Bohumil Hrabal je spolu s Karlem Čapkem považován zcela právem za vynikajícího vypravěče. Jeho pozorovací a zejména třídící talent se vymykal všemu, na co byli čtenáři během bolševika zvyklí. I přesto, že je mu často vyčítán opakující se motiv (v pozdější tvorbě to mohou být kočky, v rané pak jeho rodina, Nymburk, alkohol), povídkové ´Krasosmutnění´ z roku 1979 na sobě nenechalo špetku negativního pelu. Pro ryze formální doplnění ještě řekněme, že uvedené dílo je součástí trilogie Městečko u vody a zahrnuje známé Postřižiny a velmi opomíjené a neprávem přehlížené Harlekýnovy milióny.

Před pětasedmdesáti lety začala největší bojová akce druhé světové války na našem území. Cílem Ostravsko-opavské operace bylo osvobození průmyslové Ostravy. Po boku rudoarmějců bojovali vojáci 1. československého armádního sboru.

Druhá světová válka skončila a lidé se vraceli do svých domovů. Dne 18. června 1945 zastavil na přerovském nádraží transport vezoucí 265 obyvatel středního Slovenska, které Hitlerův režim odsunul do Sudet. Skupina zahrnující karpatské Němce, Maďary a Slováky už do rodného kraje nikdy nedojela. Na rozkaz poručíka Karola Pazúra byli všichni tu noc zastřeleni.

Statečný a hluboce věřící maďarský biskup Vilmos Apor (29. 2. 1892 – 2. 4. 1945) vyměnil svůj život za životy lidí, jimž poskytl ochranu ve své biskupské rezidenci. Přinejmenším tak před znásilněním zachránil na sto dívek a žen a považoval to za svou samozřejmou povinnost. Kněžskou i lidskou.

Praha by vedle uctění památky Borise Němcova měla pamatovat také na sovětské vojáky, kteří padli při osvobozování Česka od fašistů. Podle agentury TASS to ve čtvrtek řekl mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov na dotaz, jenž se týkal stanoviska Kremlu k přejmenování náměstí v české metropoli po zavražděném představiteli ruské opozice.

Čím byl 25. únor 1948? Komunistickým pučem? Selháním demokratů? Národní karmou? Vším. Ale tím posledním nejvíce. Na rozdíl od jiných středoevropských států jsme na svém území neměli okupační Rudou armádu. Komunisté sice vyhráli, ale měli menšinu v parlamentu i ve vládě. Co tedy selhalo? Naše iluze, že jsme národem bytostně demokratickým, který si nenechá sám nasadit chomout.

Estonští zákonodárci v usnesení taktéž odsoudili "snahy úřadů Ruské federace o přepisování dějin".

V roce 2015 se u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi uskutečnilo speciální focení. Zúčastnily se ho čtyři děti ze známé fotografie, kterou v lednu 1945 pořídil fotograf Rudé armády Alexander Vorontsov.

Jiří Fišer (84) se jako osmiletý dostal se svým dvojčetem Josefem do nechvalně proslulé továrny na smrt v Osvětimi, kde si je pro své pseudovědecké pokusy vybral nacistický doktor Josef Mengele. „Zní to opravdu paradoxně, ale zachránilo jim to život,“ říká v rozhovoru pro portál Finanční a ekonomické informace (FAEI.cz) publicista Pavel Baroch, který Jiřího osud sepsal do knihy Mengeleho dvojče A-872. Vyšla na konci ledna u příležitosti 75. výročí osvobození Osvětimi.

Masové deportace civilních obyvatel Sověty okupovaného východního Polska do SSSR, které začaly 10. února 1940, trvaly až do německého útoku na Stalinovu říši v červnu 1941 a postihly statisíce lidí. Území, které Rudá armáda obsadila v září 1939 na základě tajného dodatku k paktu Molotov – Ribbentrop, museli v první vlně v třeskutých mrazech opustit hlavně zaměstnanci polských civilních a vojenských úřadů, policisté i lesníci.

Ve dnech 13. až 15. února 1945 svrhlo 769 těžkých bombardérů britského Královského letectva (RAF) a 527 letounů Armádního letectva Spojených států (USAAF) na Drážďany, hlavní město Saska, ve čtyřech náletech 4210 tun tříštivých a zápalných pum.

Sovětské velení si od obsazení hlavního města Maďarska slibovalo nejen konečné zlomení beztak notně otřeseného bojového ducha maďarské armády, ale také urychlení okupace celé země, která byla hlavním dodavatelem bauxitu a po ztrátě naftových polí v rumunské Ploješti rovněž posledním zdrojem životně důležité ropy pro třetí říši.

Lidé, kteří mají doma nepři­znanou starou pistoli, zdědili pušku nebo si pokoutně přivezli střelnou zbraň, budou mít letos možnost se opět dostat do mezí zákona. V souvislosti s novou zbraňovou legislativou, která leží ve Sněmovně, politici plánují pátou zbraňovou amnestii. Mohla by být vyhlášena na podzim, případně od ledna.

SS General von Steuben byla německá osobní luxusní loď, která sloužila za druhé světové války k transportu německých vojsk. Jedna z válečných operací se jí pak stala osudnou. Loď šla ke dnu během pouhých patnácti minut a potopila se do hloubky sedmdesáti metrů.

Dvojčatům Jiřímu a Josefu Fišerovým bylo 6 let, když se s maminkou a sestrou Věrou ocitli v terezínském ghettu. Otce už předtím gestapo zatklo za údajnou odbojovou činnost a odvezlo neznámo kam. V Terezíně chlapcům nebylo zle, pomáhali v kuchyni a hráli Brundibára. Netušili, že je jen otázkou času, kdy budou převezeni do pekla zvaného Osvětim.

Finské obrněné síly v letech 1939-1945, tedy v době z finského pohledu Zimní a Pokračovací se Sovětským svazem a Laplandské války s Německem, užívaly, podobně jako ostatní složky armády, velmi pestrou paletu zbraní různé provenience. Kromě zastaralých tanků, s nimiž do konfliktu vstupovaly, šlo především o sovětskou kořistní techniku a zakoupenou techniku německou. Finové se velmi rychle poučili z počátečních neúspěchů a kombinace vyspělých zbraní a využití specifických předností boje na známém, vlastním území ve spravedlivé válce, slavila úspěch. Jak na sovětských tancích proti Sovětům, tak později, v omezené míře, na německých proti Němcům.

Do koncentračního tábora Osvětim odjela Eva Mozesová s celou svou rodinou. Během selekce viděla, jak rodiče a příbuzné odváděli do plynových komor, zatímco ona a její sestra dvojče musely počkat na místě. Proč, to se dozvěděly záhy.

Rekonstrukce v městských domech či opravy pietních míst, těmito, ale i dalšími tématy se na své další schůzi zabývali radní města.

Ti starší si připomenou jeho díla, která museli znát jako povinnou četbu, pro ty mladší zůstane už navždy spisovatelem dokumentujícím dobu, která nebyla úplně jednoduchá nejen v SSSR. Nejasné zůstávají i jeho vlastní životní osudy. Možná dokonce za revoluce i bojoval na straně bílých.

A ani se tomu nemůžeme moc divit.  Fjodor Fjodorovič Raskolnikov, vl. jménem Fjodor Iljin (nar. 28. 1. 1892) se totiž ze všeho nejvíc proslavil svým kritickým „Otevřeným dopisem Stalinovi, závažnějším o to, že Raskolnikov sám patřil mezi nadšené bolševické revolucionáře. A možná i proto okolnosti jeho úmrtí zůstávají neobjasněné dodnes.

V Říši je vyhlášen státní smutek. Oficiálně smutné tváře státních úředníků i prostých lidí. U těch je leckdy smutek upřímný. Přijít o syna nebo otce je všelidská tragédie. Prvotní nadšení začíná vychládat, stejně jako těla vojáků na řece Volze. Při pohledu na podobiznu Vůdce v duši leckterého Němce zahlodá první pochybnost o vítězství. Nikdo se to neodváží říci nahlas, ale červíček už hlodá, a s plynoucím časem stále více.

Idea dálkově ovládaných obrněných vozidel je stejně stará jako idea tanků samotných. Prvním bylo francouzské "Pozemní torpédo" (Torpille Terrestre) z roku 1915, pásové vozidlo s elektrickým motorem, které bylo schopné dopravit do nepřátelských pozic 200 kg trhaviny. Inspirovala se jím mj. Rudá armáda, která s nimi od konce 20. let poměrně intenzivně experimentovala. První dálkově řízené tanky se objevily již v letech 1929 a 1930. Nasazení "teletanků" při útoku na Finsko ovšem z řady důvodů úspěch nepřineslo.

Před 75 lety dorazila vojska Rudé armády k Osvětimi. V koncentračním táboře Birkenau nalezli mezi dřevěnými baráky na kost vyzáblé vězně především židovského původu. Od roku 2005, kdy OSN ustanovila 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, připomínáme oběti nejmasovější vraždy v lidské historii, během které zahynulo okolo šesti milionů nevinných lidí především Židů.

Přesně před 75 lety osvobodila Rudá armáda nacistický koncentrační tábor Osvětim. V pondělí na místo dorazili zástupci více než 30 zemí, aby uctili památku více než milionu obětí. Českou republiku zastupuje premiér Andrej Babiš (ANO).

Nedaleko česko-polských hranic se nachází Soví hory s hustými lesy, které přímo vybízí k něčemu tajuplnému. Ráz tohoto místa oslovil i nacistického vůdce Adolfa Hitlera, který si zde vybudoval pravděpodobně poslední pevnost.

Před pětasedmdesáti lety byl osvobozen největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Na stejné datum, tedy 27. ledna, připadá i Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

Malou pevností se na sklonku roku 1944 začala šířit nebezpečná úplavice. Nedostačující hygienické podmínky, neustálý příval nových vězňů a neochota vedení problémy řešit se pro třetinu osazenstva staly osudnými. Surový velitel pevnosti se s takovou pohromou setkal ještě jednou – v březnu 1945, kdy vězně zasáhla neznámá a ještě horší epidemie.

V pondělí uplynulo 75 let od osvobození koncentračního tábora v Osvětimi Rudou armádou.

Když před 75 lety 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora, byli šokováni. O existenci tábora se dozvěděli jen pár dní před tím, než k Osvětimi dorazili. Tak otřesné obrazy lidského utrpení nečekali.

Na konci ledna 1945, přesněji dvacátého sedmého, osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz, česky Osvětim. Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Doba povinných účastí na smutečních tryznách je naštěstí pryč. Vznešené projevy, často falešné slzy a pokrytectví v každém gestu. Pionýři, salutující vojáci a lidé v davu, s pohledem upřeným na hodinky, kdy už to skončí. Práce na chatě taky nepočká.

"Nenávist není jenom přechodný kolaps morálky. Je to mozkový mechanismus, který máme v sobě zakódovaný miliony let," dodává jeden z vězňů.

Když 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, našli v něm sedm tisíc vyhladovělých a nemocných vězňů, kteří nebyli schopni přesunu do jiných táborů a které nacisté nestihli zavraždit.

22. SS dobrovolnická jezdecká divize (neoficiálně nazývaná "Maria Theresia") vznikla na jaře roku 1944, byla postavena především z maďarských Němců (Volksdeutsche), a ač měla v označení slovo dobrovolnická, byla tvořena odvedenci - je tedy jedním z dalších příkladů formace SS, na jejíž příslušníky nelze paušálně pohlížet jako na zločince. Kádry poskytla starší jezdecká formace: 8. SS jezdecká divize Florian Geyer. V říjnu 1944 se její složky podílely na operaci Panzerfaust, kterou Otto Skorzeny přiměl admirála Horthyho abdikovat a udržet Maďarsko mezi Hitlerovými spojenci.

V lednu 1945 začala v Polsku ofenzíva Rudé armády z linie řeky Visla na německé území. Koncem ledna pak došlo k jednomu z dodnes nevyjasněných masakrů. Sověti vypálili a vyvraždili polskou vesnici Przyszowice. Muže zastřelili, ženy a dívky hromadně znásilnili. O důvodech tohoto činu se stále spekuluje.

Ruské ministerstvo obrany v pátek obvinilo odbojáře z polské Zemské armády, kteří v létě 1944 zorganizovali ve Varšavě povstání proti nacistům, že zabíjeli Židy a Ukrajince. Na pátek připadá 75. výročí vstupu Rudé armády do polského hlavního města zničeného nacisty. Na internetové stránce warsaw75.mil.ru ruský resort obrany zveřejnil dokumenty týkající se této doby.

Za ultralevicovým teroristickým šílenstvím Ulrike Meinhof mohl stát poškozený mozek nádorem. Spoluzakladatelka Frakce Rudé armády a zároveň jeho klíčová postava stála za řadou bombových útoků, vražd, bankovních loupeží a jiných zločinů. Matka dvojčat spáchala ve věznici s největší ostrahou sebevraždu, tzv. Stammheimského soudního procesu, který vešel do dějin Spolkové republiky, se nedožila.

Je sice už několik desítek let po smrti, ale jeho odkaz žije dál. Pro některé v negativním, pro další v pozitivním smyslu. Titův režim se v Jugoslávii po druhé světové válce vymknul zpod kontroly Sovětského svazu. Proč s ním Stalin nezamával jako s ostatními?

Černý leden. Tak se v Ázerbájdžánu dodnes vzpomíná na události, k nimž došlo v lednu roku 1990. Vražedné šílenství začalo pogromem na ázerbájdžánské Armény, který odstartoval 12. ledna 1990, a vyvrcholilo zásahem sovětské armády o osm dní později. Zanechalo za sebou stovky mrtvých.

Houfnice na pásech B-4 ráže 203 mm byla jedním z nejimpozantnějších a nejúčinnějších kusů artilerie ve výzbroji Rudé armády. Němci měli z této zbraně hrůzu a říkali jí Stalinova palice. Jeden úder této palice mohl zničit i silné bunkry nebo mohutné tanky.

Ke špičce sovětských odstřelovaček za druhé světové války patřila bezesporu Inna Semjonovna Mudrecova, která i přes ztrátu jedné ruky, oslepnutí na jedno oko a částečné ohluchnutí zlikvidovala úctyhodných 143 nepřátel.

"Když se žena provdá za vojáka, slouží armádě i ona," říkávala Marija Vasilevna Oktyabrskaya, která se za války odvážně postavila nacistům ve vlastním tanku. Za každou cenu chtěla pomstít manžela, jenž padl na východní frontě.

Skutečnost, že zahraniční piloti bojovali během Velké vlastenecké války na straně Rudé armády, je mnohým známa. Avšak už jen někteří vědí, jaké konkrétní jednotky, kromě notoricky známého pluku Normandie-Niemen, to byly. A přitom na sovětském nebi bojovali kromě zmíněných Francouzů i piloti jiných zemí. Navíc jejich postavení a historie zformování a působení v SSSR byla velmi často odlišná.

V sovětské a komunistické publicistice se to hemží zlikvidovanými monstrózními Tigery či Ferdinandy. Právě zničených těžkých stíhačů tanků nazvaných Ferdinand, se známý autor Ivo Pejčoch jen u našich jednotek bojujících na straně Rudé armády dopočítal 14 kusů. Problém je ale v tom, že i když Tigerů bylo jen pomálu, Ferdinandů se postavilo pouhých 90 kusů, a tedy v počtech něco nehraje.

Během 62 let na trůnu prošel císař Hirohito se svou zemí několika velkými proměnami. Japonsko pod jeho vedením zažilo status asijské supervelmoci, země zničené atomovými bombami a opětovný technologický i ekonomický rozkvět.

Obavu z rušení válečných hrobů, v nichž by měli odpočívat od roku 1945 vojáci Rudé armády, projevili zástupci ruské ambasády při návštěvě benešovské radnice. Jejich zájem o dění v Benešově vycházel přitom z toho, že radnice hodlá zbourat nevyužité mauzoleum u nového hřbitova. Přitom na žádném z benešovských hřbitovů žádný hrob oficiálně neexistuje.

Toto maďarské národní plemeno málem za 2. světové války málem doplatilo na svou zarputilost, s jakou komondoři bránili majetek svých pánů. Postupující Němci je museli nejprve zastřelit, aby se k němu dostali. Dílo pak „dokončila“ Rudá armáda, která zbytek vystřílela mnohdy ze stejného důvodu. Z více než 20 000 jich tak po válce zůstalo jen 130 a vypadalo to, že toto jedinečné plemeno pasteveckého psa vyhyne.

Kap. Kap. Vnímám zvuk vody dopadající na helmu, jež mi chrání hlavu. Stojím desítky metrů pod zemí, v tajemném labyrintu polské Osówky. Ani v šeru neztrácí nic z kdysi plánované velkoleposti. Za řídkou polévku ho pro Adolfa Hitlera budovaly tisíce vězňů.

Vládní Právo a spravedlnost (PiS) chce v hlavním městě Polska v bleskovém tempu postavit vítězný oblouk na počest stého výročí bitvy u Varšavy, v níž polská vojska v srpnu 1920 porazila Rudou armádu. „Monument by měl být velký, protože i vítězství Poláků bylo velké, mělo evropský, ba celosvětový význam,“ shodují se politici PiS. Opačný názor sdílí nejen opozice, ale i historici.

Jaroslav Dlouhý a Josef Holec byli během 2. světové války donuceni narukovat do Rudé armády. Dlouhý se později účastnil bojů na Dukle: „Tam jsme bojovali po čtyřech, plazili jsme se do kopců,“ vzpomínal. Holec zase lidem po válce vyprávěl, co zažil na Ukrajině pod bolševickou správou – a dostal dva roky v uranovém lágru. Jejich vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.