Tankový prapor

Vaše nejslavnější filmy – Bony a klid nebo Tankový prapor – vstoupily do zlatého fondu české kinematografie.

Od premiéry legendární komedie Tankový prapor uplynulo již 31 let. Film Víta Olmera nic neztratil na svém kouzlu ani po nesčetných televizních reprízách a pokaždé ho provází zájem diváků. K prvnímu porevolučnímu filmu se váže i několik zajímavostí, o kterých jste možná dosud neměli tušení. Jejich seznam nabízí web ČSFD.cz

Asociace producentů v audiovizi (APA) se rozhodla zhruba po třiceti letech fungování nezávislého filmového producentství v Čechách oceňovat ty, kteří se zasloužili o jeho rozvoj a dosáhli se svými projekty významných úspěchů. Historicky první uvedení do nově otevřené Producentské síně slávy proběhlo během prvního víkendu MFF Karlovy Vary v Grandhotelu Ambassador Národní dům.

Na první pohled herečka Simona Chytrová neztratila nic z půvabů Janinky Pinkasové z filmu Tankový prapor. Milá jemná tvář, hloubavé oči, štíhlá postava, až se nechce věřit, že od natáčení uběhlo víc jak 30 let. A tolik je i jejímu jedinému potomkovi Vítkovi.

Do Producentské síně slávy vstoupí jako první Jiří Ježek, cenu dostane na nadcházejícím karlovarském filmovém festivalu.

Režisér Vít Olmer stojí za celou řadou populárních projektů, jako jsou filmy Co je vám, doktore?, Jako jed, Bony a klid, Tankový prapor, Nahota na prodej nebo Playgirls. Známý je také jako manžel krásné Simony Chytrové, která je o generaci mladší.

Vojín Vata z Ivančic nebo rotný Soudek. Filmové role z Černých baronů a Tankového praporu, které jsou neodmyslitelně spjaté s hercem Milanem Šimáčkem pocházejícím ze Strážnice na Hodonínsku. Také především díky nim zůstává v pamětích diváků. Ve čtvrtek by oslavil šedesáté narozeniny. Šimáček zemřel v září 2018. Deník Rovnost zjišťoval, jak na něj vzpomínají přátelé.

Od premiéry legendární komedie Tankový prapor uplynulo již 31 let. Film Víta Olmera nic neztratil na svém kouzlu ani po nesčetných televizních reprízách a pokaždé ho provází zájem diváků. K prvnímu porevolučnímu filmu se váže i několik zajímavostí, o kterých jste možná dosud neměli tušení.

Byl dětskou hvězdou, ale herectví se vlastně nikdy jako profesi věnovat nechtěl. Přesto Michal Kocourek vystudoval konzervatoř a ještě nějaký čas hrál. Poslední velkou roli měl před jednatřiceti lety ve filmu Tankový prapor. "A pak jednu miniroličku, k níž mě vyhecoval Milan Šteindler, když mi zavolal, jestli bychom si spolu zahráli duo přiblblých policajtů v jeho komedii Díky za každé nové ráno," vzpomínal.

Na společenské akce chodí jen opravdu výjimečně. Roman Skamene (67) už příliš neopouští svou milovanou chatu ve Stradonicích. Kvůli svému kamarádovi Romanu Řehákovi ale udělal výjimku a vyrazil do pražského Obecního domu na vernisáž jeho výstavy photoArt 2022.

Od premiéry filmu Tankový prapor uplynulo letos 30 let. Snímek nic neztratil na svém kouzlu ani po nesčetných televizních reprízách a diváci se k prvnímu porevolučnímu filmu, který vznikl za soukromé peníze, rádi vracejí. S oblíbenou komedií je spojeno několik zajímavostí, o kterých jste možná dosud neměli tušení.

Před Palácem kultury přistál vojenský vrtulník s Josefem Škvoreckým. Okázalou show plnou prominentních hostů doprovodila vojenská kapela i ohňostroj.

Miroslav Donutil před několika dny oslavil sedmdesáté narozeniny, tak byl čas se ohlédnout za jeho bohatou hereckou kariérou. Nepřekonatelný Sluha dvou pánů, ale také Tankový prapor a Černí baroni jsou jen střípky úspěšné kariéry předního českého herce. Ne všechno se však proměnilo v televizní či seriálový hit. Proč právě Doktor Martin patří k tomu horšímu?

Miroslav Donutil, jeden z nejznámějších českých herců, dnes slaví své sedmdesátiny. K jeho nejslavnějším rolím patří lehce despotický major Šebek z oblíbených Pelíšků, televizní diváci si ho vybaví také jako doktora Martina ze stejnojmenného seriálu. Jako herec mnoha poloh se uplatnil v oblíbených filmových komediích jako je Nuda v Brně a Tankový prapor, dramatech Želary či Fany, v divadelních inscenacích a rozhlasových pořadech i jako moderátor.

Malý vzrůstem, velký aktivitou. Tak to je oblíbený herec Roman Skamene. Má za sebou stovky rolí ve filmech či seriálech a jak doufá, řada dalších ho ještě čeká. Bony a klid, Tankový prapor, Nebát se a nakrást, Princ a chuďas, Dívka na koštěti atd. To je jen skromný výčet děl a dílek, v nichž si zahrál.

Stanislava Aubrechta diváci znají jako mladého kudrnatého Jardu Pávka z komedie Vesničko má středisková (1986), který se nešťastně zamiloval a chtěl spáchat sebevraždu. S přibývajícími roky sice přišel o svou bujnou kštici a Jardu byste v něm poznali jen stěží, před kamerou jej můžeme ale vidět i dnes. Herectví už ale není jeho hlavní obživou.

Vyhlídkovou mohylu na Šlovickém vrchu (431 m n. m.) postavili v místech bývalého tankodromu v roce 2016. Má výšku 8 metrů a je z ní pěkný výhled na Dobřany, Martinskou stěnu a Křížový vrch. A také na okolí ve směru na jih a jihozápad.

Snímek, v němž se to nadávkami a posílání do "temných krajů" jen hemží, je dnes na Československé databází ohodnocen pouze 69 %. Ve své době však přitáhl do kin téměř dva a půl milionu diváků.

Lucie Vondráčková je hezká a milá žena, která si občas ráda zahraje ve filmu. Ale v tomto případě to nebyla úplně šťastná volba. Hlavní hrdinka filmu v podání Lucky připomíná hodně nepovedenou kopii Bridget Jonesové.

Tankový prapor se může pyšnit jedním prvenstvím. Po revoluci byl jako úplně první natočený ze soukromých fondů. Zpočátku panovalo všeobecné nadšení, jenomže pak se provalilo, že možná nebude na výplaty, a ještě k tomu by mohly přijít oplétačky se zákonem.

Českou klasiku, komedii Tankový prapor viděl snad každý. Příběh se odehrává v roce 1953 a popisuje život na vojně rotného Dana Smiřického. Ten musí čelit mnohdy až nesmyslné „buzeraci“ velícím důstojníkům a také vzpomínkám na nepřístupnou dívku Lizetku.

Josefa Škvoreckého, věříme, nemusíme blíže představovat. Za tohoto velikána české literatury totiž hovoří především jeho knihy: zlidovělá Prima sezóna, prastarý Tankový prapor nebo raní Zbabělci. Kromě těchto titulů se ovšem Škvorecký vydal do pole výsostných spisovatelů velikosti Faulknera nebo Hemingwaye, a to právě svým několikadílným cyklem Příběh inženýra lidských duší, prvně vydaným v Kanadě v roce 1977.