Václav IV.

Česká republika a Slovensko jsou jedny z mála evropských zemí, které nemají svého národního ptáka. To by se ale mohlo změnit. Vláda Petra Fialy (ODS) má totiž volbu národního ptáka ve svém programovém prohlášení. Dlouhodobě ji prosazuje europoslanec ODS Alexandr Vondra, který je vášnivý ornitolog.

Mezi potřebná témata jako důchodová reforma, dostavba dálniční sítě nebo stabilizace veřejných financí se do programového prohlášení vlády dostal i na první pohled bizarní slib. Vládnoucí koalice totiž prosazuje spolu s ornitology, aby si lidé vybrali českého národního ptáka. V minulosti s tímto nápadem přišel místopředseda ODS a europoslanec Alexandr Vondra. Ten pro Echo24 řekl, že si nepřeje, aby se anketa zpolitizovala a zároveň také varoval před cynismem, který podobné ankety provází.

Jsou to takové drobné sváteční záhady – byť si máme narození Ježíška připomínat podle západní křesťanské tradice 25. prosince, Štědrý večer slavíme již o den dříve. Také Mikuláš obchází rodiny už v předvečer svého svátku. Čím to je?

Nedaleko města Chrudim se nachází nevelká, avšak romantická zřícenina hradu Rabštejnek. Najdeme ji na malém skalním ostrohu. Dnes jsou ruiny hradu snadno přístupné od silnice z blízké obce Rabštejn a v brzké době se možná dokonce dočkají i malého hradního muzea.

Jan Nepomucký bývá zobrazován vždy s pěti hvězdami kolem jeho hlavy. Je to proto, že dne 17. dubna 1393 vytáhli rybáři při ranní obchůzce vltavských břehů z vody bezvládné mužské tělo. Jednalo se o tělo umučeného Jana Nepomuckého, jež řeka vyvrhla zpět na břeh. Kolem hlavy utopence svítilo pět hvězd.

Zikmund Lucemburský se jako jediný český král nechal korunovat hned dvakrát. Poprvé roku 1420 a pak znovu roku 1436. Co ho k tomuto nevídanému kroku vedlo a jak oba slavnostní obřady proběhly?

Někdy stačí malá změna, díky které prožijete víc než dost. Dejte sbohem stereotypu a přenocujte ve výšce několika desítek metrů s výhledem na velkoměsto, nasávejte kouzla středověku, unášejte se na vlnách relaxace i gastronomických svodů.

O českém králi Václavu IV. se traduje, že byl slabým panovníkem, který se více než vladaření věnoval svým zálibám – vínu, lovu a sličným lazebnicím. Do jaké míry je toto pravdou? A nepodepsala se na Václavově složité povaze také výchova jeho otce Karla IV.? Pojďme se podívat na to, jaký tento panovník vlastně byl.

V minulosti byly porody vždycky sázkou do loterie. Většinou buď přežilo dítě, nebo žena, a pokud se to podařilo oběma, bylo to považováno za skutečný úspěch, ne-li zázrak. V té době neexistovaly žádné úlevy od bolesti a kromě lékařů prováděly běžně porody porodní báby nebo někdy dokonce kořenářky. O císařském řezu si mohly ženy nechat jen zdát.

Zřejmě největšího vojevůdce české historie Jana Žižku z Trocnova známe především jako geniálního polního velitele husitských vojsk.

I když to zpočátku vypadalo, jaké terno udělala, příliš štěstí si v neklidných Čechách neužila. Na trůně vystřídala svou tetu Johanu, která zemřela za tragických okolností uprostřed jedné noci na Karlštejně.

Tajemná jezírka, u kterých se zjevují pohádkové a často též i strašidelné bytosti, známe zejména z pohádek, ale jak víme, i v pohádkách bývá zrnko pravdy - a zvláštní tajemné vodní plochy najdeme jak u nás, tak i v zahraničí.

Alkoholici a kriminálníci vychází z Jedové chýše a míjí zoufalou dívku, která odnáší nechtěné dítě do blízkého nalezince a následně rovnou končí v blízkém blázinci. Toho jste mohli být v minulosti svědkem na Novém Městě pražském v Apolinářské ulici.

Nosit šaškovskou čepici bylo pro mnoho neznalců spíše degradací, přitom právě opak je pravda. Šašci byli často i rádci svého pána a za jejich rolničkami a směšnými kousky se mnohdy skrývala hluboká moudrost. Měli navíc i svá práva a mohli si dovolit více než běžní poddaní. Podívejme se třeba na Žita nebo Palečka.

Základní učivo, které by měl znát každý, kdo prolezl základkou. Schválně, jestli si ještě pamatujete základy vlastivědy, přírodovědy, matematiky a českého jazyka. Jak jste na tom?

"Je jeden z nás, ale je nezvláštnější," popsali husité svého velitele Jana Žižku v dobových záznamech. Energický šedesátník s poškozeným okem je vedl do jedné vítězné bitvy za druhou a proslul přitom moudrostí, osobním charismatem i horlivým vyznáváním ideálů Jana Husa. Nikdo by byl do něho neřekl, že své mládí strávil na dráze zločinu.

Žráč a opilec. Těmito slovy popsal českého krále Václava IV. pražský kanovník Pavel Žídek (1413–1471). V domácím prostředí šlo o popis poměrně neobvyklý, neboť čeští historikové měli vždy tendenci líčit nepříliš úspěšného syna Karla IV. v idealizovaném světle. Zato zahraničí na něm nenechalo niť suchou. Václav IV. (1361–1419) se cizincům jevil spíše jako nebezpečný psychopat než schopný vladař.

Od počátku byl protekční dítě a všichni mu pomáhali, seč mohli. I král Václav IV. s manželkou Žofií Bavorskou. Pochvalná slova pro něj nalezl dokonce Jan Hus, který ho nazval druhým Plútarchem. Přesto Vavřinec z Březové na svůj talent nehřešil a stal se nejúspěšnějším českým autorem první třetiny 15. století.

Aneb historka ve stylu prvorepublikových čítanek s aktualizovaným babišovským ponaučením: Zjara 1981, tedy ještě za socialismu, se okresní silnicí k Plzni ubírala k zemi shrbená, poloslepá stařena v roušce. Nesla otep. Šátek na hlavě měla propocený, do týla stažený, dubnové slunko se jí opíralo do temene, do rozcuchaných, šedých vlasů. Někde u Koterova ji došel kterýsi breburda. Navzdory parnu takřka vroucně pozdravil: „Bré jitro, matko. Kam s tím dřevem?

Pokud bychom hledali v naší historii hvězdu mezi loupežníky, padlo by pravděpodobně jméno Mikeše Zouly z Ostředka. Ten ve 14. století zamotal hlavu pražskému arcibiskupovi, králi Václavu IV. a všem movitým pánům v Praze a na Benešovsku. Jak už to v podobných příbězích bývá, skončil neslavně. Sedm let mělo jeho mrtvé tělo strašit Pražany.

Praha nabízí mnohem víc než jen lidská obydlí a historické památky. Její obyvatelé mají celou řadu možností, kam zamířit do přírodního prostředí, aniž by hlavní město opustili.

Historie bývá nespravedlivá. Nálepkuje lidi a tyto nálepky drží velmi pevně. Stovky, tisíce let, a sundat se nedají. Třeba takový král Václav IV. Máme ho rádi. Pohlížel často na dno poháru, proháněl ženám faldy, byl vlažný ve víře a koupal podvodníky ve Vltavě. Jedné noci se však objevil na pražské zdi nápis, že Václav je druhý Nero. Autor byl jistě vzdělaný člověk, protože uměl psát. Václav reagoval pro něho typickou odpovědí. Pokud jsem jím nebyl, stanu se jím. Nero, byl symbolem krutosti již v našem středověku.

Zjara 1981, tedy ještě za socialismu, se okresní silnicí k Plzni ubírala k zemi shrbená, poloslepá stařena v roušce. Nesla otep. Šátek na hlavě měla propocený, do týla stažený, dubnové slunko se jí opíralo do temene, do rozcuchaných, šedých vlasů. Někde u Koterova ji došel kterýsi breburda. Navzdory parnu takřka vroucně pozdravil: „Bré jitro, matko. Kam s tím dřevem?“

Zjara 1981, tedy ještě za socialismu, se okresní silnicí k Plzni ubírala k zemi shrbená, poloslepá stařena v roušce. Nesla otep. Šátek na hlavě měla propocený, do týla stažený, dubnové slunko se jí opíralo do temene, do rozcuchaných, šedých vlasů. Někde u Koterova ji došel kterýsi breburda. Navzdory parnu takřka vroucně pozdravil: „Bré jitro, matko. Kam s tím dřevem?“

Před třemi sty lety, 31. května 1721, byl blahoslaven Jan Nepomucký, původně Jan či Johánek z Pomuku, generální vikář pražského arcibiskupa, brutálně umučený na rozkaz Václava IV. Spolu s blahoslavením byla zahájena jeho kanonizace, tedy cesta ke svatořečení. Nakonec k němu došlo, pojilo se však s řadou omylů.

Je koronavirus boží trest za lidské prohřešky? I to nás možná napadá, ale kardinál Dominik Duka je přesvědčen, že takové označení není úplně přesné. „Je to určitá zkouška a výzva, abychom si více uvědomili jistou pokoru,“ říká v rozhovoru pro České důchody.

Groše z časů Václava IV., keramiku z doby bronzové i snímky jantarových korálků nabízí výstava Co přinesla dálnice, kterou otevřelo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Přibližuje archeologický průzkum v jihočeské trase dálnice D3 a navazující dálnice S10 v Horním Rakousku. Z výzkumů vyplývá, že jižní Čechy byly významnou obchodní křižovatkou.

Groše z časů Václava IV., keramické zlomky i snímky jantarových korálků nabízí výstava Co přinesla dálnice, kterou otevřelo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Přibližuje archeologický průzkum v jihočeské trase dálnice D3 a navazující dálnice S10 v Horním Rakousku. Z výzkumů vyplývá, že jižní Čechy byly významnou obchodní křižovatkou.

V dalším díle tipů na procházky Pražská Drbna představuje Malý hrádek. Tato zřícenina, jejíž základy byly položeny už v patnáctém století, se nachází v Krčském lese nedaleko IKEMu a Horních Kunratic. Místo je ideální jak pro rodiny s dětmi, tak pro pejskaře.

Legenda praví, že pražský vikář Johánek z Pomuku odmítl vyzradit králi Václavu IV., co se dozvěděl během zpovědi od jeho manželky Žofie. Pravda je, jak to bývá, trochu jiná. Proč Johánek musel zemřít, navíc tak krutě? A skutečně šlo o tajemství královny?

Ohnivá kázání se nesla Prahou ještě předtím, než se na stupínek kazatelny u Panny Marie Sněžné postavil Jan Želivský.

Židovské obyvatelstvo musí po celou svoji existenci přežívat jednu tragédii za druhou. V současnosti si připomínáme české oběti holocaustu.

Kunratický les rozkládající se na území městské části Praha–Kunratice nabízí úžasnou příležitost k rekreaci. Je protkán zajímavými objekty. Mezi ty známější patří například zámky Kunratice a Krč. Většina lidí má tento les spojen především s údolím potoka. Méně známá stavba však stojí ukryta na kopci nad tímto malým vodním tokem.

Historie se občas opakuje, jako kdyby si říkala, že opakování je matkou moudrosti. Nepomáhá to. Lidé chyby sice opakují, ale nepoučí se z nich. Václav IV. a mladší bratr Zikmund, Rudolf II. a mladší bratr Matyáš. Obě bratrské dvojice dělí dvě století. V podstatě měli stejné osudy. Neschopnost a pasivita, kterou střídaly manické záchvaty aktivity na straně vládnoucích. A u těch mladších energičnost, cílevědomost, ale i bezohlednost a tvrdost v jednání, které jdou přes mrtvoly.

Historicky podléhají různé okruhy a profese odborníků společenskému odporu. Výraznou zkušenost s tím mají právníci, kteří byli široce neoblíbení již v dobách středověku. Na pražské univerzitě nebyl jejich hlavním kritikem nikdo menší než Jan Hus.

První republika nebyla zdaleka tak idylická, jak si mnozí z nás myslí. I tehdy docházelo k vraždám, loupežím a dalším závažným kriminálním deliktům. Semeništěm hříchu bylo hlavní město, a tak měla pražská mordparta v čele s radou Vacátkem o „zábavu“ postaráno.

Zoufalý Vladislav Jagellonský už neví kudy kam. Českou zemi získal v zoufalém stavu. Dluží, kam se podívá a nemá už, co by prodal nebo zastavil. Pravda, je tu ještě jedna cennost. Jenže královskou korunu přece zastavit nemůže, to by bylo proti slibu Svatému otci a samotnému Bohu!

Nenaučil jsem se vládnout. Paradoxně jsem s touto kvalifikací vydržel na trůnu více než čtyři desítky let. Dobře namazaný, státní stroj mého otce, běžel řadu let i po jeho smrti. Pozlátko hostin, turnajů a podpisů smluv. Viděl jsem jen to pozlátko. Teprve později jsem pochopil, že to byla opravdu jen špička ledovce, nekonečně trpělivé a mravenčí práce diplomata. Králem jsem se stal jako dítě a jako dítě vládl i v dospělém věku.

Skvělý Jaroslav Marvan jako policejní rada Vacátko společně se svým týmem vyšetřuje sérii kriminálních případů ze třicátých let minulého století. Seriál byl natočen na motivy povídek Jiřího Marka a zahrály si v něm legendy československého filmu. Že jde o opravdový unikát tehdejší doby dokazuje i fakt, že byl seriál v něčem úplně první.

O českém králi Václavu IV. se traduje, že byl slabým panovníkem, který se více než vladaření věnoval svým zálibám – vínu, lovu a sličným lazebnicím.

Pokud by jedenáctý český král Karel IV. mohl sledovat počínání svých synů, asi největší radost by měl ze Zikmunda, přezdívaného Liška ryšavá. Byl to schopný improvizátor a - podobně jako jeho otec - také pragmatik. V českém prostředí má ale Zikmund spíše špatnou pověst, a to především díky upálení Jana Husa. Tato kauza následně obrovským způsobem ovlivnila české dějiny.

Na úzkém ostrohu, vymezeném hlubokým údolím Prunéřovského potoka a proláklinou jeho horského přítoku, byl na počátku 14. století založen hrad Hasištejn. O století později byl hrad terčem útoku královského vojska Václava IV.

Hlavní padouch řady historických románů spisovatele Jiráska, a programově nenáviděný český král, kterému už obrozenci z povolání nemohli přijít na jméno. Liška ryšavá, přezdívka, kterou Zikmundovi Lucemburskému nikdo v Čechách neodpáře. Byl tento syn Karla IV. opravdu takový zloduch?

Ze středočeských státních památek se po čtvrtečním zmírnění koronavirových omezení návštěvníkům otevře jen hrad Křivoklát na Rakovnicku.

Hrad Vítkův Hrádek, nacházející se v nadmořské výšce 1053 metrů, najdeme na pravé straně Lipenského jezera, nedaleko městečka Frymburk. Byl založen v polovině 13. století Vítkem z Krumlova jako správní středisko nové osídlené oblasti a svým rozsahem nepatřil k příliš velkým stavbám. Jádro hradu tvořila původně jen věž s jednoduchým opevněním. Ve 14. století došlo k přestavbě dominantní věže do dnešní podoby a věž dnes patří k největším obytným věžím v naší zemi.

Tento týden si mohou čtenáři užít detektivku od Agathy Christie se slavným detektivem Herculem Poirotem. Dále detektivní povídky zkušeného autora Romana Cílka i román s hlavním hrdinou, rudolfinským lékařem Janem Jesseniem.

Křivoklát patří bezpochyby mezi jednu z našich nejznámějších památek. Tento hrad je jedním z nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů. Jeho počátky sahají až do 12. století a za doby husitských válek střežily jeho zdi české korunovační klenoty. Oblíbili si ho čeští panovníci, rozkvět mu zajistili poslední šlechtičtí majitelé knížata z Fürstenbergu. Díky nim se hrad zmátořil i z posledního požáru, ke kterému došlo před 194 lety.

Jedná se pravděpodobně o jednu z nejrozporuplnějších postav naší historie. Zikmund Lucemburský má však nálepku negativního panovníka mnohdy neprávem.

Dobříšský hrad Vargač proslul řadou dochovaných pověstí.

Představte si, že rok po vaší smrti naběhnou k vaší rakvi naštvaní husité, vytáhnou z ní vaše ostatky, pak je položí na oltář a do vaší lebky lijí víno a pivo, čímž vás chtějí potupit a poukázat na to, že jste byl za života alkoholik. K těmto opileckým zvrhlostem se uchýlili přesně před 600 lety boží bojovníci na ostatcích českého krále Václava IV..

Už jste někdy kráčeli po mořském dně? Zřejmě ne, pokud nepatříte mezi profesionální potápěče. Ten pocit si ale můžete lehce dopřát i suchou nohou, pokud budete mít zájem. Nemusíte jezdit nikam do ciziny. To místo najdete třináct kilometrů jihozápadně od Litomyšle, na českomoravském pomezí. Nese název Toulovcovy maštale.

Hrad Točník, který založil v letech 1398-1401 Václav IV., syn Karla IV., se nachází ve Středočeském kraji. Tento reprezentační hrad, který nechal Václav IV. postavit na kopci kousek nad svým původním sídlem, hradem Žebrákem, je opředen mnoha pověstmi. Proč se o něm říká, že tam straší a jaké záhadné příběhy se vypráví o místním jezírku?

Kdyby jen Jan Hus a vlastně i ti, kteří ho nechali upálit, věděli, co jeho smrt spustí. Možná by celý koncil v Kostnici dopadl jinak. Ale to jen spekulujeme. Co ale spekulace vážně není je fakt, že 30. července 1419 došlo k první pražské defenestraci. O co šlo? Protihusitští novoměstští radní byli vyházeni kališníky z oken radnice a začaly tak slavné husitské války. Prostě takový husitský výstřel z Aurory nebo husitské dobytí Bastily, hodně stručně řečeno.

Zikmund Lucemburský byl v naší vlasti vždy brán spíš jako vyvrhel a utiskovatel, než jako obratný vladař, kterým ve skutečnosti byl. Ostatně tak jej brala většina ostatních národů. U nás si ale ryšavý král příliš slávy neužil, spíš posměchu a kritiky. Jaký to byl vladař a co všechno ho trápilo? Určitě bychom s ním měnit nechtěli.

Václav IV. bývá popisován jako nepříliš úspěšný panovník – více než správě země se věnoval lovu a pitkám. Pověstné byly i jeho nekontrolované výbuch vzteku. Situace se vyhrotila v roce 1394, kdy se proti němu vzbouřila vyšší šlechta v čele s moravským markrabětem Joštem

Nacházíme se za Horskou branou. Dnes už neexistuje, byla zbořena v roce 1875. Stávala v místech, kde se napojuje Senovážné náměstí na křižovatku U Bulhara. Tehdy, na počátku patnáctého století, zde končila Praha. Dnes je to místo, které nás ničím příliš nezaujme, tehdy to však bylo místo obávané. Stávalo zde pražské popraviště. Zde se 13. 7. 1404 odehrálo divadlo, které bylo i na drsný středověk velmi poutavé a zůstalo v lidské paměti jistě velmi dlouho.

Na Vítkově Hrádku, který je nejvýše položenou hradní zříceninou v České republice, už teče voda. Dosud ji sem správci hradu museli denně vozit v barelech. Do konce roku by tu mělo vzniknout i chybějící sociální zázemí.

„Na druhý den po našem příjezdu do Kostnice v neděli po svátku Všech svatých Michal de Causis vylepil na kostele soudní nálezy proti mně a nahoru položil úvod s velikým textem, že to jsou nálezy proti vyobcovanému a zatvrzelému Janu Husovi a podezřelému z kacířství, a mnoho jiného,“ napsal mistr Jan Hus z Kostnice svým přátelům. Od jeho smrti na hranici uplyne v pondělí 6. července víc než šest set let.