Před 1 měsícem
Chrudim - Na výstavě Rodinná anamnéza v Divadle Karla Pippicha v Chrudimi se představí Jaroslav Koreček (letos osmdesátník), Markéta Korečková a Juliana Macková, zástupci tří generací jedné rodiny, která se věnuje umění. Vernisáž se koná ve středu 15. července v 17.30 hodin. [[img:chrn_fullwidth:28842:]] Myslíte si, že k volbě umění jako hlavního životního zájmu či dokonce profese, je zapotřebí talent? Učitelé na uměleckých školách se shodují, že talent je důležitý tak asi z 10 %. Musí ho doprovázet celé spektrum dalších vlastností, bez nichž tvořit nelze. Velkou roli hraje zvědavost, houževnatost, schopnost se učit, překonávat překážky na cestě, a také cítit zodpovědnost za stav světa, v němž žijeme, nebýt lhostejný. Ve Výstavní síni Chrudim Pippichova divadla se v letním výstavním termínu setkáme s tvůrčí dynastií Korečků ze Škrovádu. Výstava představí zástupce tří generací jedné rodiny, která svůj čas věnuje tvůrčí činnosti. Je to náhoda? Vystavující se shodují, že spíše nikoli - krev přece není voda. Jestliže je Jaroslav Koreček, zakladatel rodu - malíř a dobrodruh, je s tím vůbec možné se vyrovnat? Geneticky namíchané koktejly nám zaručují dědictví 50 % od každého rodiče, nebo 25 % od prarodičů. Dispozice stát se umělcem, pokud se jeden z rodičů umění věnuje, je tedy 50:50. Sochařka Markéta Korečková si tuto profesi zvolila. Jak tomu bude u její dcery Juliany Mackové, jež je potomkem dvou sochařů a vnučkou malíře? Rodinný vklad je u ní dokonce ještě výraznější než u Markéty. Přesto se možná vydá cestou vědy nebo gastronomie. Nebo něčeho úplně jiného. Při průchodu výstavou mezi Jaroslavovými obrazy, Markétinými sochami a animacemi a kresbami Juliany, je zřejmé, že se dekádu za dekádou, generaci za generací umění proměňuje. Nejen formálně, ale i obsahově - a tím, co od něj společnost očekává. Krajiny vypovídají o zemi, v níž žijeme a o našem vztahu k ní. Krajinář je skoro vždycky vlastenec, patriot, Jsou krajináři, kteří doslova malovali celý život jen jeden kilometr čtvereční (Václav Rabas). Jaroslav Koreček k nim nepatří, vnímá zemi v mnohem širším perimetru. Chrudim namaloval snad stokrát, ale také Vysočinu, Železné Hory, Beskydy a Středomoří nebo Karibik. Je cestovatelem, bohémem, vypravěčem, dobrodruhem, jenž se k rodné krajině vrací i z velké dálky. Výstava je uspořádána k jeho nedávným osmdesátinám. Pro výstavu vytvořil osm nových obrazů technikou flocku – jemného vlákna, nový cyklus je ódou na měsíc a krajinu. Markéta Korečková sochařství vystudovala na pražské Akademii výtvarných umění. Její přístup k soše je velmi originální, snoubí se v něm minimalismus a humor, díky nimž jsou prsa centrem světa, dostředivým prostorem. Její zájem směřuje k propojení člověka s přírodou, jejími pradávnými rytmy, s divočinou, přirozeností, spontánností. Promýšlí také vztah muže a ženy jako dvou protikladů, jež tvoří celek. Celek, který není jen párem, ale stává se rodinou. Rodina přivádí na svět a vychovává pro budoucnost dítě. Jaká ta budoucnost ale bude? Pro rodiče je v současné překotné době velmi obtížné se ve světě zorientovat a dát svým potomkům směr. Stejně si ho nakonec najdou samy - mnohotvárnost a proměnlivost současnosti zažívají od malička. Juliana Macková v prostředí umění vyrůstá, s tvůrčím impulsem přistupuje ke všemu, co dělá, ať vaří večeři nebo animuje video. Možná, že pro ni myšlenka umění není zdaleka tak důležité, jako pro její rodiče a dědu. Umění sice vytváří nějaké objekty, které obdivujeme (anebo ne), ale jeho nejdůležitějším smyslem, je spojovat lidi, jež nejsou lhostejní, ve společném tolerantním prostoru. Martina Vítková [[img:chrn_fullwidth:28842:]] JAROSLAV KOREČEK (1946), malíř - krajinář, žu
