Vesmír

Záhadné rychlé rádiové záblesky znovu přidělávají astronomům vrásky. Nově sledovaný „hyperaktivní“ zdroj chrlí stovky signálů za hodinu a jeho aktivita se dotýká samé hranice současných modelů.

Mise Plato od Evropské kosmické agentury úspěšně dokončila sérii drsných testů v podmínkách napodobujících kosmické prostředí. Díky tomuto úspěchu je observatoř stále na správném kursu ke startu na počátku roku 2027, aby mohla zahájit své pátrání po kamenných exoplanetách. Plato opustila komoru LSS (Large Space Simulator) v technologickém středisku ESTEC Evropské kosmické agentury, kde podstoupila první seznámení […]

Experiment ARA (Askaryan Radio Array) poprvé detekoval Askaryanovo záření, specifické rádiové signály, které vznikají, když vysokoenergetické částice vletí do hustého dielektrika. Detektory umístěné až 200 metrů pod ledem Antarktidy před časem zachytily celkem 13 událostí, u nichž téměř není pochyb.

Mise vynese satelit ViaSat-3 F3 na geosynchronní přechodovou dráhu. Start z Launch Complex 39A v Kennedyho vesmírném středisku NASA je naplánován na 10:13 dopoledne EDT (1413 UTC), na začátku 85minutového okna.

Astronomové našli hranici tvorby hvězd v galaktickém spirálovém disku Mléčné dráhy – a není tak daleko od středu naší galaxie, jak byste si mohli myslet.

Když něco stavíme na údivu, tak to přirozeně otevírá mysl.

DwarfLab představil Dwarf mini smart telescope, kompaktní zařízení pro astrofotografii, které je navrženo tak, aby bylo pozorování hvězd a hlubokého vesmíru dostupnější díky automatizaci, přenosnosti a ovládání pomocí aplikace. [ Přečtěte si více ]

Jádrová část rakety Artemis 3 od NASA dorazila v pondělí (27. dubna) do Kennedyho vesmírného střediska na Floridě, čímž dokončila 900 mil (1 450 kilometrů) dlouhou cestu na člunu.

Je známý tím, že zobrazuje vzdálené galaxie a mění způsob, jakým veřejnost vnímá vesmír, ale když Hubbleův vesmírný dalekohled oslavil 36. narozeniny, další satelit pořídil narozeninovou fotografii, na které je Hubble v celé své kráse. [ Přečtěte si více ]

Douglas J. Struble z Tayloru v Michiganu NGC 1501, často nazývaná Oyster Nebula, je planetární mlhovina vzdálená přibližně 5 600 světelných let v souhvězdí Žirafy, která vznikla z odvržených vnějších vrstev umírající hvězdy. Na fotografiích a ve velkých dalekohledech má modrý nádech a někdy se jí říká Blue Oyster Nebula. Snímač shromáždil Continue reading "A blue pearl" The post A blue pearl appeared first on Astronomy Magazine.

Pouhé dva týdny poté, co se Kanada zapsala do historie v rámci mise Artemis 2 na Měsíc, byl kanadský astronaut Josh Kutryk přidělen k nadcházející misi Crew-13 na ISS.

Technologie, která by mohla pohánět pilotované mise na Mars a robotické kosmické lodě po celé sluneční soustavě, byla nedávno otestována v Laboratoři proudového pohonu NASA v jižní Kalifornii. 24. února tým poprvé po letech a na výkonové úrovni přesahující jakékoli předchozí testy ve Spojených státech, zažehl elektromagnetický pohon poháněný lithium kovovými výpary.

Zjistěte, co jsou objekty hlubokého vesmíru, jakou optiku potřebujete k jejich pozorování a jak si naplánovat pozorování.

Tento strašidelný obrázek ukazuje tepelný štít po dopadu do vody.

Jak moc Artemis II u lidí rezonovala – nebo se od nich odrazila?

Přístroj DESI zachytil přes 47 milionů galaxií a vzdálených kvasarů. Měření naznačují, že vliv temné energie v čase slábne. Nové poznatky možná povedou k přehodnocení celého kosmologického modelu.

Pochopení vesmíru jako celku vyžaduje simulace v kosmických měřítcích. Mezinárodní tým astrofyziků, v němž hrají hlavní roli výzkumníci z Leidenské univerzity v Nizozemsku, nyní zveřejnil jednu z největších datových sad kosmologických simulací, která kdy byla vytvořena. Datová sada obsahuje více než 2,5 petabytů simulačních dat – zhruba ekvivalent půl milionu filmů v HD rozlišení.

Nizozemský astronom Jan Oort, narozený 28. dubna 1900, studoval fyziku a astronomii a následně měl dlouhou kariéru na Leidenské univerzitě. Oort byl průkopníkem v astronomii 20. století a zásadně změnil naše chápání rotace galaxií, radioastronomie a temné hmoty. V roce 1950 Oort navrhl existenci obrovské skupiny bilionů kusů... Pokračování textu „28. dubna 1900: Narození Jana Oorta“ Článek 28. dubna 1900: Narození Jana Oorta se poprvé objevil v časopise Astronomy Magazine.

Společnost Meta Platforms představila spolupráci se společností Overview Energy, která vyvíjí koncept přenosu solární energie z vesmíru na pozemní elektrárny. Partnerství reaguje na rostoucí poptávku po stabilních dodávkách elektrické energie v souvislosti s rozvojem umělé inteligence. Kromě toho uzavřela dohodu o dlouhodobém ukládání energie.

Autonomní orbitální vozidla Jackal od True Anomaly se dokáží pohybovat v blízkosti jiných satelitů na oběžné dráze za účelem inspekce, situačního povědomí ve vesmíru a v rámci Golden Dome potenciálně i zachycení balistických a hypersonických střel. Celkové financování nyní přesahuje 1 miliardu dolarů. True Anomaly, coloradský startup v oblasti vesmírné obrany, který vyvíjí autonomní orbitální vozidla a podpůrný software pro mise národní bezpečnosti USA, […] Tento příběh pokračuje na The Next Web.

Pátrání po prvních světlech, která zazářila ve vesmíru, právě udělalo významný krok vpřed. Nová studie naznačuje, že vesmírný dalekohled Jamese Webba zachytil známky existence hvězd populace III v extrémně vzdálené hvězdokupě známé jako LAP1-B, která se nachází asi 13 miliard světelných let od naší planety.

Drony, virtuální a rozšířená realita, 3D tisk nebo robotické stavebnice, to vše nabídne nové vzdělávací centrum Pluto připravované v Ostravě-Jihu. První vlaštovkou před jeho otevřením je série populárně-vědeckých přednášek.

Na Marsu jsme objevili stavební kameny života, oznámil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).

Jordánsko je další zemí, která podepsala Artemis Accords. Slavnostní podpis se konal v ústředí NASA za přítomnosti administrátora NASA a zástupce ministerstva zahraničí.

Rover Curiosity a Perseverance od NASA zachytily dvě 360stupňové krajiny, které ukazují, jak mise odhalují podrobnosti o vzniku rudé planety, její vodnaté minulosti a potenciálu pro život. Nacházejí se 2 345 mil (3 775 kilometrů) od sebe na Marsu – což je zhruba vzdálenost z Los Angeles do Washingtonu, D.C. – a oba rovery zkoumají oblasti, které jsou staré miliardy let.

Měsíc sehrál obrovskou roli ve vývoji Země. Stabilizuje planetu, zmírňuje dramatické výkyvy klimatu a možná dokonce poskytl slapové ohřívání, které mohlo vést k prvním formám života. Je tedy přirozené, že bychom chtěli najít podobný systém Země/Luna někde jinde ve vesmíru. Astronomové však po takovém systému pátrají už léta, ale zatím bez úspěchu. Nový článek, který je k dispozici na serveru arXiv preprint, od Emily Pass a jejích kolegů z MIT, Harvardu a Chicagské univerzity, popisuje, jak se snažili pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba sledovat některé z nejslibnějších kandidátů na exoměsíce, ale byli zmařeni hvězdou, kterou obíhali.

SpaceX získala první kontrakt na cestu k Marsu. V roce 2028 má její Falcon Heavy vynést evropský rover Rosalind Franklin, který bude na rudé planetě hledat stopy života.

Zpráva kontrolního orgánu právě spustila poplach ohledně jedné z nejkritičtějších částí programu Artemis: skafandrů pro mimozemský průzkum, tedy přetlakového vybavení, které astronautům umožní opustit kosmickou loď a bezpečně se pohybovat...

"S tím, jak vesmírný teleskop Jamese Webba odhaluje více supermasivních černých děr v raném vesmíru, by tento mechanismus mohl pomoci překlenout propast mezi teorií a pozorováním."

Když gravitační čočka zvětšuje galaxii v pozadí, proč nevidíme objekt, který čočkuje, tak jako bychom viděli, kdybychom se dívali přes optickou čočku? Robert HertrickPittsburgh Gravitační čočkování je jedním z nejkrásnějších a nejpodivuhodnějších jevů, které fyzici předpověděli a astronomové objevili. Když gravitace galaxie v popředí deformuje Continue reading „Když nastane gravitační čočkování, můžeme vidět objekt, který čočkuje?“ Článek When gravitational lensing occurs, can we see the object doing the lensing? se poprvé objevil v časopise Astronomy Magazine.

Od narození až do smrti se hvězdy obecně zpomalí 100 až 1 000krát oproti své počáteční rychlosti rotace; jinými slovy, „zpomalí“. Celkový moment hybnosti Slunce se snížil, protože materiál je postupně odfukován z povrchu jako sluneční vítr. Pozorováním tohoto jevu astronomové usoudili, že interakce mezi magnetickými poli a plazmovým tokem je nejefektivnějším způsobem, jak hvězdy zpomalit.

Mise, kterou United Launch Alliance nazvala Amazon Leo 6 a Amazon Leo ji označuje jako Leo Atlas 6 (LA-06), je 10. várka produkčních satelitů vypuštěných na oběžnou dráhu. Start z rampy 41 na Cape Canaveral Space Force Station je naplánován na 20:52 EDT (0052 UTC), což je začátek 29minutového okna.

Iontový chvost se objevil, když byla kometa C/2025 R3 PanSTARRS asi 45 milionů mil (72 milionů kilometrů) od Země během svého nejbližšího přiblížení.

Raketa Falcon 9 od SpaceX vynesla v neděli (26. dubna) na oběžnou dráhu 25 satelitů Starlink pro internet z Kalifornie. Jednalo se o 50. start společnosti v tomto roce.

Pomocí teleskopů mohou astronomové najít konkrétní molekuly v atmosférách sousedních planet, v mlhovinách – oblacích mezihvězdného prachu a plynu – vzdálených stovky nebo tisíce světelných let, nebo v galaxiích za hranicemi Mléčné dráhy.

Vědomí si noční oblohy, i když jdete, dokonce i ve městě, vám může dát základ pro učení jasných hvězd, souhvězdí a toho, jak se noční obloha mění.

Rozšiřování vysoce přesných kosmických technologií již není výlučnou záležitostí velmocí a nedávný případ to dokládá obzvláště jasně. Družice TEE-01B, vyvinutá v Číně pro zdánlivě civilní účely, se stala předmětem rostoucí geopolitické kontroverze poté, co zdroje naznačily, že ji tajně získal Írán.

Raketa Atlas V od United Launch Alliance má dnes večer (27. dubna) vynést na oběžnou dráhu 29 internetových satelitů Amazonu a vy můžete sledovat živý přenos.

Tento týden vás šéfredaktor časopisu Astronomy Dave Eicher zve, abyste se 3. května večer podívali na jihovýchod a viděli, jak Měsíc vychází spolu s Antarem, nejjasnější hvězdou v souhvězdí Štíra. Hodně štěstí! Příspěvek Uvidíte Měsíc potkat Antara se poprvé objevil v časopise Astronomy Magazine.

Malý Magellanův oblak, soused naší galaxie Mléčné dráhy, je na tomto velvyslancově snímku ohromující.

Když vědci zachránili ze starých archivů teplotní záznamy z misí Apollo 15 a Apollo 17, zjistili něco znepokojivého: měsíční podpovrch se po léta postupně a vytrvale oteploval, přičemž příčina nebyla přirozená.

Meta se dohodla na odběru energie z flotily 1 000 satelitů na oběžné dráze, které budou sbírat sluneční světlo na geosynchronní oběžné dráze a vysílat jej jako infračervené světlo na solární farmy na Zemi.

V návaznosti na Den Země (22. dubna) NASA zveřejnila nástroj, který umožňuje lidem napsat své jméno nebo jakékoliv slovo, které chtějí, pomocí snímků z družice Landsat. [ Číst více ]

Obrovská síla černých děr znovu fascinuje vědce. Nejnovější měření poprvé přesně ukázala, co se děje v jejich bezprostředním okolí.

Pět let trvalo, než vznikla nejkvalitnější mapa kosmu, která zachycuje 47 milionů galaxií. Vědci ji chtějí využít pro pochopení toho, jak se chová a jak je rozložená takzvaná temná energie, která tvoří většinu vesmíru. Sběr dat reálně trval kratší dobu, než bylo v plánu, celý proces totiž narušila covidová pandemie.

Družice společnosti Overview budou nepřetržitě sbírat sluneční světlo na geosynchronní oběžné dráze a vysílat ho jako infračervené světlo na stávající pozemní solární instalace, které ho přemění na elektřinu. Tento přístup prodlužuje výstup solárních farem v noci, aniž by bylo potřeba nové pozemky, nové připojení k síti nebo novou infrastrukturu na zemi. Meta podepsala dohodu se společností Overview Energy, […] Tento příběh pokračuje na The Next Web

Planety se mohou ve skutečnosti tvořit snadněji kolem dvojhvězd než kolem jednotlivých hvězd, jako je naše Slunce, podle nového výzkumu astrofyziků z Lancasterské univerzity. Dvojhvězdy jsou v naší galaxii běžné, ale po dlouhou dobu astronomové věřili, že gravitační přetahování mezi dvěma hvězdami ztíží vznik cirkumbinárních planet, tedy světů, které obíhají kolem obou hvězd. Slavné fiktivní světy jako Tatooine ze Star Wars, s jeho ikonickými dvojitými západy slunce, byly považovány za kosmické kuriozity, nikoli za něco, co příroda běžně produkuje.

Algoritmy umělé inteligence dokáží zaostřit přirozeně rozmazané snímky pořízené pozemními teleskopy, a odhalit tak detaily, které jsou jinak viditelné pouze pro vesmírné stroje, jako je Webb a Hubble.

Nedávno jsem se znovu podíval na Armageddon s Brucem Willisem, naftovými vrtači ve vesmíru a asteroidem velikosti Texasu, který se řítí na Zemi. Pod hollywoodským chaosem se skrývá opravdu zajímavá otázka: Co bychom vlastně mohli s asteroidem dělat, kdybychom se ho zmocnili? Jak se ukázalo, odpověď nemá nic společného s jeho zničením, promiň Bruci, ale se vším, co se týká vytvoření nového světa.

Mají artrózu, špatně vidí nablízko, ale jako jediní vědí, jak zastavit jadernou katastrofu na oběžné dráze. Snímek Vesmírní kovbojové (Space Cowboys) posílá partu hereckých legend pod vedením Clinta Eastwooda do vesmíru, aby dokázal, že vteřina zkušeného úsudku má větší cenu než tisíc řádků kódu.

Orbital Carrier má ve vesmíru chránit připravené družice a umožnit jejich rychlé nasazení přímo z oběžné dráhy.

Kometa 3I/ATLAS přiletěla v roce 2025 do Sluneční soustavy jako skutečný hvězdný posel z jiné části galaxie. Díky unikátním měřením vědci nedávno odhalili, že obsahuje mimo jiné extrémní množství těžké vody, což naznačuje její vznik v mimořádně chladném a dávném hvězdném systému. Objev jako takový navíc nabízí nový pohled na vznik planet. Mezihvězdný návštěvník, který přepsal historii Kometa 3I/ATLAS patří mezi vůbec nejvzácnější kosmické objekty, jaké kdy astronomové měli tu možnost pozorovat. Jde teprve o třetí potvrzený mezihvězdný objekt, který proletěl Sluneční soustavou. Její objev se datuje k 1. červenci 2025, kdy ji z observatoře v Chile zachytil dalekohled systému ATLAS provozovaného agenturou

Začínali v devadesátých letech s výrobou ponožek. Dnes se sokolovská textilka Lasting těší globální pozornosti. Její trička a spodky totiž nosí i astronauti, kteří letos v rámci mise Artemis II...

NASA zkoumá způsoby, jak využít flotilu dronů k prozkoumání jižního pólu Měsíce v rámci ambiciózního nového projektu MoonFall.

Astronomové před necelým rokem na obloze objevili kometu, která nepochází z naší Sluneční soustavy. A i když stále nevíme odkud přesně se tento mezihvězdný objekt vzal, rozhodně není od nás.

O bolidu jsme prostřednictvím formuláře na webu Astronomického ústavu AV ČR obdrželi přes 20 hlášení. Důležité bylo, že všechny naše přístroje, tedy fotografické i video kamery, přesné fotometry i ostatní sledovací systémy byly v činnosti a máme tudíž k dispozici velké množství záznamů. Ty nejvhodnější, tj. především ty z největší blízkosti ke dráze bolidu, jsme použili pro jeho podrobný popis. Na obrázku 1 je výřez z celooblohového fotografického snímku pořízeného automatickou celooblohovou bolidovou kamerou na stanici ČHMÚ Červená hora poblíž Budišova nad Budišovkou v Moravsko-slezském kraji. Pro výpočet jsme použili ještě snímky z Lysé hory, Frýdlantu, Jičína a Polomu. Dále jsme použili záznamy z našich video kamer z Opavy, kde složený snímek z tohoto videozáznamu je na obrázku 2, Červené hory, Kunžaku a Ondřejova. Některé z těchto kamer pořídily i spektra bolidu. Rovněž tak máme zachycen i přesný průběh svícení bolidu a čas jeho přeletu a to velmi rychlými fotometry, jejichž časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu a které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Dodatečně jsme také vyhodnotili dva videozáznamy z polské bolidové sítě. Díky všem těmto záznamům bylo možné popsat atmosférickou dráhu bolidu, určit jeho hmotnost, složení a předsrážkovou dráhu meteoroidu ve Sluneční soustavě a předpovědět místo pádu meteoritu. Meteoroid vstoupil do zemské atmosféry přesně v 18 hodin 53 minut a 59 sekund světového času v oblasti západně od polského města Lodž. Ve výšce 84 km nad zemí začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný našimi kamerami. Pohyboval se rychlostí jen o málo vyšší než 13 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí velmi pomalu) po poměrně strmé dráze o sklonu 69 stupňů k zemskému povrchu a pokračoval v letu přibližně jihovýchodním směrem. Díky vysokému sklonu je průmět dráhy (viz obrázek 3) relativně krátký, nicméně ve skutečnosti v atmosféře těleso uletělo téměř 75 km světelné dráhy. Během letu se meteoroid brzdil, tavil, odpařoval a částečně rozpadal. Ve srovnání s jinými se však jednalo o velmi soudržný materiál. Jelikož ve spektrech byly dobře viditelné pouze čáry železa a niklu, bylo jasné, že jde o vzácný případ převážně železného meteoroidu. Bolid dosáhl v maximu absolutní (tj. při pozorování ze vzdálenosti 100 km) jasnosti odpovídající jasnosti Měsíce v úplňku. Pohasl po téměř 7 sekundách letu ve výšce necelých 14 kilometrů nad zemí, což je mimořádně nízko. V té době se pohyboval rychlostí už jen 2,3 km/s. Meteorit pak pokračoval po temné dráze a po zhruba 70 sekundách dopadl volným pádem na zemský povrch rychlostí kolem 100 m/s. Nálezci meteoritu jsou Anna Walczaková a Paweł Walczak, kteří byli součástí skupiny pátrající po meteoritu již od neděle 19. dubna. Meteorit byl celý zabořený v zemi v hloubce 40 cm a zasypán asi deseti centimetry kypré zeminy. Místo dopadu, tedy díra způsobená dopadem meteoritu, je ukázána na obrázku 4 a její rozměr je přibližně 20 x 10 cm. Vzhled meteoritu bezprostředně po vyjmutí ze země je na obrázku 5. Na povrchu očištěného meteoritu (obrázek 6) je možné vidět tavnou kůrku a proudové linie způsobené orientovaným letem v atmosféře Země. Šlo tedy o orientovaný pád meteoritu, který tvarem připomíná trojúhelníkovitý disk o rozměrech přibližně 14,5 x 11,5 x 6,5 cm. Je výrazně odlišný od sférického tvaru, pro který bylo modelováno místo dopadu. Místo nálezu si polští kolegové zatím nepřejí zveřejnit, proto nezveřejňujeme ani předpokládanou pádovou oblast. Podrobná analýza a klasifikace meteoritu bude probíhat v Polsku v následujících týdnech. Tento meteorit se řadí mezi meteority s rodokmenem, tedy takové, jejichž předsrážková dráha ve

Hledáte tento týden nějakou nebeskou událost? Podívejte se na náš kompletní sloupek Nebesa tento týden. 26. dubna: Pohled na tajemnou Gammu Cas Kometa 10P/Tempel, také nazývaná Tempel 2, se nadále zjasňuje na ranní obloze. Vychází kolem půlnoci a je viditelná až do rozbřesku, dvě hodiny před východem slunce 27. dubna ji najdete. Pokračování „Nebesa dnes v pondělí 27. dubna: Kometa Tempel 2 a NGC 6712“ Článek Nebesa dnes v pondělí 27. dubna: Kometa Tempel 2 a NGC 6712 se poprvé objevil na webu Časopis o astronomii.

Co jsou komety, odkud k nám přilétají, co přinášejí a jak je pozorovat? Někdy je nazýváme vlasaticemi, některé z nich přiletí a už je nikdy neuvidíme, některé se pravidelně vracejí. Snad nejznámější je Halleyova kometa. Dozvíte se také, které komety můžeme letos očekávat, že potěší naše oko.

Jedna z hlavních obav, kterou měli odborníci NASA před misí Artemis II, byla, zda vydrží tepelný štít kosmické lodi Orion. První fotografie a hodnocení po přistání ukazují, že obstál perektně. Předcházelo tomu však nemalé úsilí.

Saljut 3 byla vesmírná stanice vypuštěná nosnou raketou Proton 25. června 1974. Oficiálně šlo o civilní zařízení, ve skutečnosti se však jednalo o první operační modul přísně utajovaného vojenského programu Almaz.