Zdenka Braunerová

Český malíř Antonín Chittussi se narodil do rodiny, kde horká italská krev tekla proudem a temperament se rozhodně nedržel na uzdě. Od svého dědečka Johanna, který do Ronova nad Doubravou dorazil až z daleké Ferrary, podědil nejen zvučné jméno, ale i dosti výbušnou povahu a nezkrotnou energii.

Středočeský kraj dá obnovit zahradu mezi Braunerovým mlýnem a Ateliérem Zdenky Braunerové, které jsou v areálu Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Návštěvníci budou moci v zahradě relaxovat, úpravy také zlepší životní prostředí a umožní pořádání kulturních akcí. Náklady budou přes deset milionů korun, záměr tento týden schválili krajští radní. Obnova by měla začít v říjnu 2027 a být hotová v polovině roku 2028, informovala ČTK mluvčí středočeského hejtmanství Zuzana Žídková.

Až do konce března je možné si ve Středočeském muzeu na zámku v Roztokách prohlédnout výstavu Braunerová Reloaded, kde se prezentují díla studentů z Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném brodě. Výstava ukazuje jejich tvorbu na témata, která byla pro Zdenku Braunerovou typická a rozvíjejí je vlastní cestou. K vidění jsou šperky, vázy, nápojové sety, dózy, talíře i dekorativní objekty. „Výstava žáků Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě

Výstava studentů SUPŠ sklářské v Železném Brodě oživuje odkaz Zdenky Braunerové. Dialog tradice, skla a současné tvorby v Roztokách.

Festival Den architektury nabídne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025 na 450 zdarma přístupných akcí po celé České republice. Představí letos řadu staveb od žen - architektek, bude možné navštívit i kvalitní novostavby. Program je už kompletní a od 14. září funguje také rezervační systém.

Zdenka Braunerová byla jednou z nejvýraznějších osobností české kultury přelomu 19. a 20. století. Malířka, grafička, cestovatelka i neúnavná bojovnice za kulturní modernizaci dokázala inspirovat celou generaci umělců. Vedle toho byla i velkorysou mecenáškou, která podporovala tvůrce, jakými byli Antonín Chittussi, Julius Zeyer či Vilém Mrštík.

„Po baroku a rokoku jsme si všichni trochu oddechli,“ usměje se knihovnice, zatímco ukazuje svazek s jemnou klasicistní vazbou. „Už žádné zlacené víry, jen čistá, klidná linie.“ A opravdu – klasicismus přináší do knižní vazby střízlivost a pořádek.

Proč mluvíme o malířích středověku jako o "starých mistrech"? Kam se poděly mistryně? Nová výstava ve Valdštejnské jízdárně dává umělkyně z let 1300–1900 do popředí.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. A i když se tohoto hesla nelze držet vždycky, může na něm opravdu něco být. Své by o tom mohla vyprávět první česká profesionální malířka a velmi zajímavá osobnost Zdenka Braunerová.

Zdenka Braunerová pohledem alternativní fotografie. To je podtitul výstavy, která se vydává ve stopách času a genia loci v roztockém ateliéru.

Výběr toho nejlepšího z televizního programu ČT art v týdnu od 4. listopadu 2024.

Za časů Karla IV. tvořilo několik členů rodiny Parléřů, stavitelů Svatovítského chrámu. V době barokní tvořil sochařský rod Braunů, Brokoffů, Platzerů. V 19. století tvořila rodina malířů Mánesů.

Snad každému, kdo slyšel jméno Maryša, se okamžitě vybaví káva. Ale méně už je známo, že život a umírání autora tohoto příběhu, bylo mnohem brutálnější než jed v kafi.

Drama Maryša zná nejspíše každý. Málokdo ale ví, jak těžký život měl jeden z jeho autorů. Jaký byl Vilém Mrštík člověk, jakými zdravotními problémy trpěl a jakou smrtí zemřel? Bratři Alois a Vilém Mrštíkové patří mezi naše významné autory. Z celé řady děl nejvíce vyniká drama Maryša o ženě, která otrávila svého nemilovaného manžela tím, že mu nasypala do kávy jed. Mezi další společné práce patří kronika venkovského života Rok na vsi, sám Vilém pak napsal třeba Pohádku máje. Málokdo ale ví, jak těžký život dramatik měl.

Zdenka Braunerová (1858–1934) proslula nejen jako malířka a grafička, ale organizovala nejrůznější akce pro mladé umělce a stala se patronkou několika z nich, např. Antonína Chittussiho či Viléma Mrštíka.

Uprka se proslavil především svým osobitým podáním moravského venkova a jeho tradic. Historizující malba s prvky impresionismu zachycuje náměty z Moravského Slovácka, malířova rodného kraje, který ho celoživotně ovlivňoval.

Před sto sedmdesáti lety se narodila učitelka, národopisná pracovnice a sběratelka Františka Xavera Běhálková. Jako první se začala zabývat sběrem písní, hanáckých výšivek, krojů a keramiky. Položila tak základy hanáckého folklorismu.

To, že puberta dítěte znamenala svízel pro ně i pro rodiče, platilo vždycky. V 19. století encyklopedie označovaly jako puberťačky čtrnácti až šestnáctileté dívky, u chlapců věk „stoupl“ na šestnáct až osmnáct let. Neobratnost a nemotornost dospívajících tehdy také dala vzniknout pojmům jako klacek či žabka.

Po více než půlroční rekonstrukci se v úterý návštěvníkům znovu otevře Bílkova vila v Praze na Hradčanech. Neobvyklou stavbu vystavěl sochař a grafik František Bílek (1872 až 1941) podle vlastních plánů, dnes slouží prezentaci jeho tvorby. Při poslední rekonstrukci se z domu odstraňovaly nepůvodní prvky vzniklé při předchozí instalaci.

Pestrý, pozoruhodný život Julia Zeyera byl naplněn paradoxy a protiklady. Čtenáři ho milovali, kritici velebili, nebo nechápali. Přál si být pochován na lesním hřbitově v Lomci u Vodňan, ale jako prvému se mu dostalo pocty být pohřben na vyšehradském Slavíně.

Milena Lenderová je jednou z předních českých historiček. Zaměřuje se mimo jiné na každodennost a historii genderu v 19. století. Když jsem se chtěla dozvědět víc o počátcích ženské emancipace, bylo jasné, že zamířím za ní.

Vyšla monografie malíře z konce 19. století Antonína Chittussiho. Jako student pražské AVU byl odsouzen za to, že vypískal profesora, podle nějž starší umění v Čechách bylo převážně německého původu.

Známý a kdysi docela čtený román Františka Kožíka o osudech malířky Zdenky Braunerové Na křídle větrného mlýna (poprvé vyšel v roce 1977) by se spíš měl jmenovat Na křídle vodního mlýna, jenomže vodní mlýn nemá křídla, ale lopatky, takže by to znělo divně: Na lopatě vodního mlýna… Jde však opravdu o vodní mlýn, byť je to v knize míněno metaforicky, asi jako životní vír či rej, jejž roztáčí proud či van citů a vášní milostných i tvůrčích, čehož byl ten mlýn svědkem.

Jen rok po vzniku samostatného Československého státu byly v pavilonu Havlíčkových sadů na pražských Vinohradech zřízeny moderní jesle. Je zajímavé, že je nezaložila žádná křehká žena, nýbrž ostřílený válečník, francouzský generál Pellé.