2. světová válka

Jméno Vidkun Quisling se stalo synonymem zrady, ale jeho cesta k neslavné pověsti začala dávno před německou invazí do Norska v dubnu 1940. Původně slibný vojenský důstojník a humanitární pracovník, který spolupracoval s polárním badatelem Fridtjofem Nansenem, se Quisling postupně proměnil v radikálního nacionalistu přesvědčeného, že parlamentní demokracie oslabuje jeho zemi. Ve 30. letech založil vlastní krajně pravicové hnutí Nasjonal Samling, částečně inspirované německým nacismem, zaměřené na autoritářskou vládu, antikomunismus a extrémní nacionalismus. Když nacistické Německo zaútočilo na Norsko 9. dubna 1940, Quisling učinil svůj nejznámější krok: spěchal do rozhlasové stanice v Oslu, prohlásil se ministerským předsedou a vyzval k ukončení odporu. Norové ho ignorovali, král se od něj distancoval a německé úřady ho dočasně odsunuly stranou. Jeho loajalita k Adolfu Hitlerovi z něj však učinila užitečný nástroj a v roce 1942 se stal předsedou kolaborantské vlády pod německou okupací...

Johann Baptist Reichhart se narodil 29. dubna 1893 v malé osadě Wichenbach poblíž města Wörth an der Donau, které bylo tehdy součástí Německé říše. Jeho rodina měla jedinečné a ponuré povolání. Již osm generací před ním pracovali jeho předkové jako popravčí. Byla to práce, která Reichhartovy izolovala od společnosti, ale také jim zajišťovala obživu a určitý oficiální status, který měl jen málokdo. V roce 1902, když Johannovi nebylo ani 10 let, mu zemřel otec a na jeho výchovu zůstala jen matka. Po absolvování základní školy se vyučil řezníkem. Když v létě 1914 vypukla první světová válka, byl odveden do německé armády a sloužil jako voják. Stejně jako mnoho jiných mladých mužů jeho generace zažil hrůzy zákopové války, ale přežil a byl svědkem zániku Německé říše. Po skončení války v roce 1918 se Německo stalo republikou. Stará monarchie zmizela a nová demokratická Výmarská republika se potýkala s hospodářskou krizí, politickým násilím a ztrátou národní hrdosti. Reichhart se vrátil do civilního života a pokusil se provozovat řeznictví. Oženil se a měl tři děti. Na počátku 20. let však hyperinflace a hospodářská krize zničily nespočet malých podniků a on nebyl výjimkou. Neschopný uživit se, hledal jiné způsoby, jak podporovat svou rodinu...