2. světová válka

Jeden z největších poválečných masakrů německy mluvících obyvatel se odehrál před 75 lety v Postoloprtech na Lounsku. Město k výročí žádnou akci nepřipravuje. Na oběti vzpomenuli zástupci radnice při květnovém pietním aktu na hřbitově, kde je od roku 2010 pamětní deska. Historik Michal Pehr řekl, že pro objasnění události se udělalo nejvíc v posledních dvaceti letech.

Dagmar Lieblová, vězeň s číslem 70788, přežila holokaust, prošla terezínským ghettem, koncentračními tábory v Osvětimi-Birkenau a Bergen-Belsenu. Zřejmě díky administrativní chybě německého úředníka přežila.

Japonský voják Hiró Onoda se schovával v džungli a pokračoval v plnění příkazů po dobu 29 let po skončení 2. světové války. Kapitulaci Japonska považoval za propagandu nepřítele.  Další v řadě válečníků Onoda se narodil v březnu roku 1922 do rodiny s mnoha generacemi válečníků a rozhodl se vydat stejnou cestou jako jeho předci.

Připomínky pětasedmdesátého výročí konce války na našem území byly letos vesměs mimořádně trapné.

Volyňští Češi pomáhali s osvobozováním Československa. Jako svědci stalinského teroru se po válce stali nepohodlnými.

Čtyři bratři Nilandové z Kenmore ve státě New York narukovali během druhé světové války do čtyř různých jednotek. Jejich příběhem a politikou posledního přeživšího se inspiroval Stephen Spielberg ve filmu Zachraňte vojína Ryana z roku 1998.  Aby nedopadli jako bratři Sullivanové Rozdělení vojáků z jedné rodiny do různých jednotek se začalo přísně dodržovat po tzv. aféře bratrů Sullivanových.

Píše se 15. duben 1945, konec války se blíží, Kriegsmarine už dávno není neomezeným vládcem moří a někdejší drzé „vlčí smečky“ německých ponorek napadajících spojenecké konvoje jsou teď samy lovnou zvěří. Z norského přístavu Kristiansand však přesto na širé moře vyplouvá ponorka s přísně tajným posláním a velmi nezvyklým nákladem na palubě.

Oddíly sovětské kontrarozvědky SMERŠ odvlékaly do gulagů stovky ruských emigrantů, kteří žili v Československu.

„Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy,“ prohlásil britský politik Winston Churchill ve svém projevu 13. května 1940 před sněmovnou poté, co se stal premiérem. „Budeme bránit náš ostrov za jakoukoli cenu, budeme bojovat na plážích, budeme bojovat na polích, ve městech i v kopcích, ale nikdy se nevzdáme,“ burcoval Churchill veřejnost v době, kdy Británii reálně hrozila německá invaze. I díky jeho odhodlání a řečnickým schopnostem se Británie vrátila do hry a nakonec stála na straně vítězů.

Letos sice svět neohrožuje hnědý mor, ale neviditelný covid-19, nicméně spory o interpretaci či, přesněji řečeno, dezinterpretaci historie nejkrvavějšího konfliktu, jaký lidstvo zažilo, nejenže nepřestávají, ba právě naopak, nabývají na síle.

Poslední bitva druhé světové války v Evropě se odehrála ve Slivici u Milína na Příbramsku 11. a 12. května 1945, tedy tři dny po německé kapitulaci. Vyprovokoval ji fanatický německý generál jednotek SS Carl von Pückler-Burghaus, který se odmítl vzdát Rudé armádě. Že se nejednalo o nějakou malou šarvátku, dokládá zapojení útvarů tří ukrajinských frontů sovětské armády, partyzánů a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru ve směru od Čimelic.

Desátého května 1940, po úderech Luftwaffe na letiště, velitelská stanoviště, vojenské sklady a nejdůležitější průmyslová centra ve Francii a v Beneluxu, v 5.35 h zahájila německá pozemní vojska vpádem do neutrálního Nizozemska, Belgie a Lucemburska realizaci své první strategické operace na západní frontě – „Fall Gelb“. Téhož dne v Británii odstoupil Neville Chamberlain a ve funkci premiéra ho nahradil energický Winston Churchill, který jako jeden z velmi mála ve Spojeném království na hrozbu německé rozpínavosti dlouho poukazoval.

Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek či Jiří Frejka, při vyřčení těchto jmen se každému vybaví Osvobozené divadlo. Uskupení, jenž zažilo největší rozkvět v meziválečné Evropě, těžilo především z kreativity dua V+W. Divadlo, které nakonec zaniklo s nástupem komunismu, zahájilo činnost 10.května 1925.

Před 75 lety začalo pražské povstání proti nacistům. Špatně vyzbrojeným povstalcům významně pomohli vlasovci.

Podle historika Jiřího Plachého to bylo na evropském válčišti mezi 5. a 9. květnem 1945, tedy v posledních dnech války, zdaleka nejvíce.

V hořící pochodeň se před 75 lety, 3. května 1945, proměnil dříve luxusní zaoceánský parník Cap Arcona, na který na sklonku druhé světové války zaútočily bombardéry britského letectva. Na jeho palubě se v Lübeckém zálivu tísnily tisíce námořníků, vojáků i nacistických vězňů.

Dokonce i 75 let po válce zůstává neznámý osud dvou milionů sovětských zajatců, upozornil ruský list Kommersant. „Nepátrají po nich ani vdovy, ani děti, ale vnuci a pravnuci. Je to bolest, kterou je stále cítit,“ řekl listu Kommersant Viktor Tumarkin z nevládní organizace Memorial, která svého času spustila první databázi s údaji o zajatých vojácích.

Bombastické oslavy Dne vítězství v Moskvě 9. května 2015, kdy svět ještě nesužoval nový koronavirus, mimo jiné znovu oživily dávnou otázku, jaký byl podíl tehdejšího, dnes ovšem již neexistujícího Sovětského svazu a v jeho rámci Ruské federace na úsilí vynaloženém za Velké vlastenecké války, jakož i na obětech. Je dobré si je připomenout zvláště v dnešní době, kdy média vytvářejí dojem, že klíčovou událostí se stalo vystoupení vlasovců v Řeporyjích na konci války v Evropě.

Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek zaslal dopis ruskému protějšku Vladimiru Putinovi k výročí konce války. Ocenil v něm hrdinství Rudé armády, uvedl, že bez něho by se Československo nestalo nezávislým a sebevědomým národem. Zároveň odmítl přepisování dějin, i když podle něj poválečné osudy obou zemí nebyly a stále nejsou snadné. Pražský hrad dopis zveřejnil na svém webu.

Čeští sympatizanti kontroverzního ruského motorkářského klubu Noční vlci dnes na Olšanských hřbitovech v Praze uctili památku sovětských vojáků padlých za druhé světové války. Kvůli omezením spojeným s epidemií koronaviru se letos neuskutečnila cesta ruských členů klubu z Moskvy do Berlína. Motorkářský klub, který je znám vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, jeho odpůrci označují za extrémní nacionalisty a jejich jízdy Evropou za provokaci.

Při příležitosti výročí konce druhé světové války na pražském Vítkově promluvil primátor Zdeněk hřib (Piráti) o situaci v poválečném Československu. Role někdejšího Sovětského svazu (SSSR) se z osvoboditelské záhy proměnila na dobyvatelskou, uvedl. Nikdo podle Hřiba neupírá Rusku zásluhy na osvobození, SSSR je ale podle primátora také jedním ze strůjců druhé světové války, když společně s Německem napadl Polsko.

Prezident Miloš Zeman k 75. výročí konce druhé světové války položil věnec u hrobu Neznámého vojína na pražském Vítkově. Po něm individuálně přicházejí předsedové horní a dolní komory Parlamentu Miloš Vystrčil (ODS) a Radek Vondráček (ANO) a premiér Andrej Babiš (ANO). Podobu pietního aktu letos výrazně ovlivňují opatření proti šíření nového typu koronaviru, politici na místo přijíždějí tak, aby se nepotkali. Počet přítomných je proti jiným letům značně omezen.

Sedmého května 1945 v 02.40 h podepsal náčelník štábu vrchního velitelství Wehrmachtu a zároveň i náčelník štábu pozemních vojsk generálplukovník Alfred Jodl v hlavním stanu vrchního velitele spojeneckých expedičních sil (AEF) generála Dwighta Davida Eisenhowera v Remeši Akt o bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa. Druhá světová válka na západní frontě skončila.

Audie Murphy se narodil 20. června 1925 v Kingstonu v Texasu. Během druhé světové války se stal nejoceňovanějším vojákem americké armády.

Přeměnu vlastence Emanuela Moravce v obávaného kolaboranta s nacisty zachycuje novinka České televize. První díl má premiéru tuto neděli.

V 09.55 h 18. dubna 1945 vstoupil na české území jako první americký útvar 358. pěší pluk 90. divize. Téhož dne Američané osvobodili pohraniční město Hranice. Dva dny nato vnikli do Aše, kde je nemile překvapilo nepřátelské chování místního obyvatelstva, což se záhy vysvětlilo tím, že šlo o sudetské Němce, kteří v Američanech pochopitelně neviděli osvoboditele, nýbrž okupanty. Pětadvacátého dubna 97. pěší divize dobyla Cheb. Zaplatila za to 46 padlými a 150 raněnými (bylo to nejkrvavější střetnutí vybojované Američany při osvobozování západních a jihozápadních Čech), kdežto Němci jen v úseku 387. pěšího pluku 142 mrtvými, 184 raněnými a 1474 zajatými.

Před 75 lety, 5. května 1945, dva dny před německou kapitulací na západní frontě, spontánně vypuklo Pražské povstání. Ačkoli o výsledku druhé světové války v Evropě nebylo pochyb, Němci v českých zemích dosud měli mohutné síly, jež vrhli na potlačení revolty.

Němečtí okupanti přiměli polského novináře k tomu, aby pracoval pro jejich režim ve statistickém oddělení Židovské rady. Ross tak měl na starost portréty na registrační karty a rovněž musel fotit propagandistické snímky přímo v ghettu. Riskujíc tvrdý trest pak používal zbytky filmů na dokumentaci běžného života za ostnatým drátem.

Jako voják, který vztyčil rudou vlajku na budově dobytého Říšského sněmu v Berlíně, se do dějin zapsal sovětský voják Michail Minin (1922-2008). Stalo se tak zhruba hodinu a čtvrt před půlnocí 30. dubna 1945. Ikonický snímek vztyčení vlajky nad Reichstagem však pořídil váleční fotograf Jevgenij Chalděj až o tři dny později 2. května. Jednalo se o pouhou rekonstrukci samotné události.

Co přimělo Emanuela Moravce, legionáře a přesvědčeného masarykovce, aby rezignoval na morální hodnoty a stal se vrahem národa? Jak může člověk schopný racionálního úsudku přijít ze dne na den o svědomí? Otázek, jež člověka v souvislosti s „nejslavnějším“ kolaborantem napadají, je mnoho a od filmu, jenž se mu cele věnuje, by čekal odpovědi aspoň na některé z nich. Anatomie zrady, nový dvoudílný projekt České televize, mu je ale nedá.

Jedním z dalších nechvalně známých nacistických lékařů byl zubař Martin Karl Hellinger. V koncentračním táboře Ravensbrück bolestivě zbavoval vězně zlatých zubů, výplní a můstků.

Několik měsíců před Druhou bitvou o El Alamein provedly spojenecké jednotky v Egyptě důležitý a zajímavý zastírací manévr. Ten měl za cíl oklamat Němce a Italy ohledně očekávaného britského útoku.

Zničení chebského nádraží bombardováním z 8. dubna 1945 proměnilo tvář města. Z pohledu amerického letectva šlo ale o velmi úspěšný nálet. Podrobnosti o náletu získal historik Luděk Matějíček až z amerického národního archivu ve Washingtonu.

V roce 1942 měla americká armáda vážný problém s přesunem vojenského personálu a materiálu do Británie. Německé ponorky způsobovaly Spojencům vážné ztráty, a tak se začal hledat způsob, jak se jim vyhnout. Logicky se nabízela cesta vzduchem, ale na světě tehdy neexistovalo žádné letadlo, které by dokázalo přeletět Atlantik s opravdu velkým nákladem.

V 90. letech minulého století, když jsme se začali poohlížet, kde získat nějaké exponáty do budovaného Muzea čs. opevnění – dělostřelecké tvrze Bouda, navázali jsme kontakty také s pracovníky Poličské strojírny a.s. Předměty, které jsme tehdy nákupem od podniku získali (různé bedny a obaly, odborně delaborovaná munice…), jsou součástí expozic ve tvrzi Bouda, tvrzi Hůrka i ve Vojenském muzeu Králíky dodnes.

Výstavu ke tři čtvrtě století od konce druhé světové války připravuje muzeum v Semilech. Pojednávat bude především o málo známé kapitole místních dějin, která je spojená s válečnou výrobou v továrně s krycím jménem Zittwerke. Informoval o tom ředitel muzea Miroslav Šnaiberk.

Dnes je paní Ginette už pětadevadesát let, do Osvětimi se dostala jako devatenáctiletá dívka. I přesto, že už byla dospělá, situaci zvládala velmi těžko a o svých zážitcích dlouhá léta mlčela. Až po letech se rozhodla promluvit, a to prostřednictvím knihy, kterou napsala „Návrat do Birkenau.

Překvapivý a nečekaný úder japonského císařského námořnictva uštědřil Spojeným státům ránu do zad, ze které se dlouho nemohly vzpamatovat. To přesně Japonci chtěli, i když se jim plán nepodařil uskutečnit úplně tak, jak si představovali. Ameriku však naštvali pořádně a donutili ji zapojit se do světové války naplno.

Rčení: „Jsi silný jako Frištenský!“ v českých zemích zlidovělo. Legendární sportovec světového jména byl za Rakouska-Uherska a první republiky českým zápasníkem v řeckořímském zápase. Jeho atletická postava plná síly rozhodla o jeho budoucí profesi. Šel se učit za kováře, tam mu ale spolužák nastražil rozžhavenou podkovu a Frištenský si způsobil vážné popálení ruky. Do kovárny se už nevrátil a později se vyučil řezníkem.

Před osmdesáti lety, v dubnu 1940, sovětská komanda NKVD povraždila 22 tisíc polských vojáků a příslušníků inteligence.

Od začátku poslední velké bitvy druhé světové války uplynulo 75 let. Bitva o Okinawu byla vůbec nejkrvavějším konfliktem v Tichomoří.

Jedno ze zvěrstev, které se našlo po druhé světové válce, je nacistické fotoalbum. Na nalezení takové knihy není nic zvláštního, jenže tato má obálku z lidské kůže. Pracovníci památníku a muzea v Osvětimi mají za to, že toto album bylo vyrobeno v koncentračním táboře Buchenwald v Německu.

V průběhu druhé světové války se nacistické ženské stráže v koncentračních táborech podílely na holokaustu, asistovaly lékařům smrti při neetických experimentech, prováděly selekce. V sadismu a krutosti předčily mnohé z mužských stráží. Našly se světlé výjimky, jakou byla například Klara Kunig, přezdívaná „Bílá vrána“.

Před osmdesáti lety bylo na rozkaz nejvyšších mocenských představitelů Sovětského svazu vyvražděno téměř 22 tisíc polských zajatců – důstojníků a zástupců společenských elit, zatčených NKVD. Kreml tento zločin půl století připisoval Němcům, ale i dnes s ní nadále manipuluje.

Socha sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jehož vojska se podílela za druhé světové války na osvobození koncentračního tábora Osvětim či Středních Čech a Prahy, dnes ráno zmizela ze svého podstavce v Praze 6. Radnice jí nechala odstranit a dílo z roku 1980 bude umístěno v Muzeu paměti 20. století. Bořit tyto pomníky až teď, je pozdě. Na druhou stranu je to odraz doby a toho, že sovětské a ruské symboly jsou nadále spojovány se současností. Rusko za vlády Vladimira Putina totiž neopustilo své velmocenské plány na ovlivňování východní Evropy a dopady toho jsme viděli dnes i v Praze 6.

Také za druhé světové války vznikaly barevné fotografie, ale materiál na jejich výrobu byl drahý a při dopravě také hrozilo jeho zničení. Nicméně britské Ministerstvo informací shromáždilo v londýnském Imperial War Museum kolem 3000 barevných snímků z druhé světové války. Některé z nich jsou svoji kvalitou skutečně výjimečné.

Vasilij Grigorjevič Zajcev se narodil 23. března 1915 a zemřel 15. prosince 1991. Do historie se zapsal jako jeden z nejlepších sovětských odstřelovačů druhé světové války. Během bitvy u Stalingradu prokázal nejen skvělé střelecké schopnosti, ale i své logické uvažování a neuvěřitelnou odvahu. Jeho příběh byl pak zfilmován – ano, snímek Nepřítel před branami byl právě o něm. Připisováno je mu zabití 242 vojáků.

Horst Schumann byl SS- Sturmbannführer a lékař, který vedl sterilizační a kastrační experimenty v koncentračním táboru Osvětim. Předmětem jeho „vědeckých“ zájmů byla plošná sterilizace židovského etnika. Ke sterilizaci používal rentgenové záření.

Marii Pětrošové bylo pouhých 19 let, když začala převádět československé vojáky a piloty RAF přes hranice. Gestapo ji několikrát zatklo a podrobilo výslechu, i když byla v jiném stavu. Díky jejímu hrdinství mohly bojovat proti nacismu desítky československých vojáků.

Grete Böse patří mezi další z nacistických dozorkyň, která se v koncentračním táboru Ravensbrück podílela na selekcích vězeňkyň ke zplynování. V koncentračním táboru měla za úkol velet pracovnímu komandu.

Bitva o Monte Cassino, někdy nazývána také jako bitva o Řím, byla jednou z nejdelších a nejkrvavějších bitev druhé světové války. Trvala od 17. ledna do 18.

Protektorát Čechy a Morava – podle dosud známé historie byl pro nacistickou třetí říši především montovnou zbraní. Jenže naše území se stalo i vývojovým centrem tajných zázračných zbraní.

Margita Schwalbová, mladá židovská medička deportována do koncentračního tábora Osvětim od mládí snila o profesi lékařky a chtěla zachraňovat lidské životy. Jako asistentka „Anděla smrti“ se jí povedlo lstivou manipulací zachránit v Osvětimi řadu lidských životů. Její odvážné činy v době komunismu upadly v zapomnění.

Malmédský masakr byl válečný zločin, který se odehrál mezi vesnicemi Malmédy a Ligneuville v Belgii. Bez milosti bylo během něho zavražděno 71 neozbrojených amerických válečných zajatců. Celá událost se odehrála 17. prosince 1944 během německé ofenzivy v Ardenách.

12. června tohoto roku bude mít premiéru americký film Greyhound, na kterém se scénáristicky podílel můj velmi oblíbený herec Tom Hanks, který navíc ztvárnil hlavní roli velitele torpédoborce USS Keeling s kódovým označením "GREYHOUND". A na co že se to vlastně můžeme těšit?

První březnové dny patří k nejvýznamnějším v českých dějinách osudovou kumulací dat narození i úmrtí osobností záporného i kladného znaménka. Novou naději pro svobodné Československo vzbudila 5. března (1953) smrt sovětského diktátora a masového vraha Josifa Vissarionoviče Stalina, umocněná hned 14. března (1953) nečekaným úmrtím jeho českého nohsleda Klementa Gottwalda.

Nový velitel amerického XXI. bombardovacího velitelství, generálmajor Curtis Emerson LeMay, na počátku března 1945 radikálně změnil dosavadní výběr cílů svého letectva. Nyní se již nestalo hlavním úkolem bombardování cílů důležitých z válečného hlediska, nýbrž neskrývaný teror proti civilistům. Místo mířeného bombardování z velké výšky za denního světla LeMay nařídil noční nálety z výšky 2000 až 3000 metrů, při nichž nešlo vůbec o přesný zásah, ale o kobercové bombardování rozsáhlých ploch. Při tomto novém způsobu vedení letecké války posloužily zápalné pumy a nové napalmové pumy, vyvinuté chemiky Dupontova koncernu a firmou Standard Oil.