Před 7 měsíci
Tragický příběh moravské vísky ležící nedaleko Olomouce započal 18. dubna 1945. Pod záminkou, že místní obyvatelé spolupracují s partyzány, přepadli Zákřov ozbrojení ruští kozáci v nacistických službách v doprovodu dvou příslušníků gestapa. Během svého řádění zatýkali, rabovali a zapálili statek Františka Švarce. Devatenáct zajatců, mezi nimiž byli muži a chlapci od šestnácti do pětačtyřiceti let, dlouhé hodiny bestiálně mučili, a poté odvezli do lesa u dnes již zaniklé osady Kyjanice. Jednoho po druhém dovedli k malé chatě, v níž již byla připravena hromada dřeva, a na místě zastřelili. Chatu se všemi oběťmi zapálili a když oheň dohořel, německá hraniční policie spáleniště rozhrabala a zaházela hlínou. K místu tragédie se podle vzpomínek pamětníků až do konce války nesměl nikdo přiblížit. Zavraždění chlapci a muži tak byli pohřbeni až 14. května 1945, kdy byly jejich ostatky přesunuty do jedné rakve a uloženy do společného hrobu v Tršicích. Mezi oběťmi masakru v Zákřově byl i židovský mladík Otto Wolf, který ve svém deníku popsal život rodiny ukrývající se tři roky před německými nacisty. Poslední zápis v deníku, který bývá přirovnáván k deníku Anne Frankové, pochází ze 13. dubna 1945. Následující týdny po Ottově zatčení pokračovala v záznamech jeho sestra Felicitas: „Jsme z toho všichni tak zničeni, co bude nyní. (…) Jeden před druhým zatajujeme slzy a velkou bolest a tesknotu, kterou máme. Tatínek hrozně naříká a pláče, stále máme ho co uklidňovat. Odpoledne, než jsem přišla od O., si byl nařezat trochu chvojí pod nás do stánku a vzpomínal, že to byla vždycky Otíkova práce, a tak se při tom rozlítostnil, že přišel zpět k mamince a byl tak slabý, že nemohl ani mluvit a dýchat.“ Do konce 2. světové války zbývalo již jen několik posledních dnů, avšak tragické události v Zákřově nebyly zdaleka poslední…. Foto: archiv Svatavy Kubíkové/Paměť národa
