Antonín Švehla

Nástup komunistů do vedení Československa zasáhl všechny oblasti společnosti: od ideových odpůrců, třídních nepřátel a nepřátel přátel. Do soukolí se tak dostali i lidé jen za to, že psali básně, které se režimu nehodily.

Ovšem ne po celou dobu, kdy tento rod ovládal české země. Kdy byla Praha důležitým centrem monarchie a co tomu pomohlo? Odpoví další díl cyklu Jak to bylo doopravdy.  Připravila ho Ivana Chmel Denčevová.

Dne 28. října 1918 zasedal v pražském Obecním domě Národní výbor československý – Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár. Byl vyhlášen československý stát. Klíčové pro tento nový stát bylo, že v něm žil „československý národ“. Do jaké míry tomu tak bylo a do jaké míry to bylo pouze přání?

Důkazem toho, že i 10. století v českých zemích nabízelo patřičně urozeným ženám prostor pro jistou seberealizaci, může být postava Mlady Přemyslovny.

Po atentátu na Reinharda Heydricha se středočeská obec Lidice ocitla v hledáčku nacistů. Její obyvatelé údajně pomáhali atentátníkům, a tak se okupanti rozhodli k exemplárnímu „trestu“. Srovnat obec ze zemí a její obyvatele zlikvidovat.

V archivu Českého rozhlasu najdete tisíce nahrávek; mezi nimi i více než 40 let starý záznam pořadu Pionýrská jitřenka z ledna 1979. „Napište vše, co se jmenuje podle Vladimíra Iljiče Lenina. U nás i v Sovětském svazu,“ říká mladá žena v reportáži z rekreačního střediska v Poddubí na Sázavě, kam Pionýrská jitřenka svolala své mladé spolupracovníky. I takové byly rozhlasové pořady pro děti před rokem 1989.

Pětice politiků – Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár, která řídila pražský převrat v roce 1918, byla poměrně záhy nazvána „muži 28. října“. Každý z této pětice se stal v Československé republice ministrem, ale jejich další osudy se výrazně lišily.