Charta 77

Jiří Dienstbier mladší, syn prvního polistopadového ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, který byl za minulého režimu jedním z hlavních postav protikomunistického odboje. Dá se říct, že jde v otcových stopách. I on je aktivní v politice a ve veřejném životě vůbec. Narodil se před padesáti lety do rodiny tehdejších disidentů a právě do politiky, jak on sám říká, se narodil. Jeho dětství bylo do velké míry dané životním postojem a názory rodičů – jedněch z prvních signatářů Charty 77. Rozhodně ale nebylo fádní a Jiří Dienstbier na něj nevzpomíná jako na ponuré. Naopak, v plno směrech je evidentně rád, že vyrostl v prostředí, v jakém vyrostl.

Myšlenkový vývoj Václava Havla (†75) a jeho život obecně by se dal rozdělit na období před a po pádu totalitního režimu. Před revolucí bychom ho mohli označit za hrdinu, bojovníka za pravdu a lidská práva, rebelanta, ale hlavně také spisovatele a dramaturga. Po revoluci, kdy byl především politikem, se začaly názory na jeho osobu lišit a spoustou lidí začal být kritizován. V rámci výročí 30 let od pádu komunismu si připomeňme zlomové okamžiky v životě člověka, který se stal jedním ze symbolů sametové revoluce.

Chyby se mají opravovat, je třeba se postavit proti tomu, co nevyhovuje, není to vše jen o Babišovi, je o i o nás, my jsme volili.

Domácí televizní stanice připravují na neděli k 30. výročí začátku sametové revoluce speciální vysílání nebo pořady.

Ne každý mohl být aktérem revoluce – třeba pečující ženy. Listopad 1989 tak prožívali velmi rozdílně i mnozí z těch, kteří se ocitli na straně historických vítězů.

Bývalé ministry spravedlnosti a rovněž advokáty bojující proti totalitě Dagmar Burešovou a Otakara Motejla mnohé spojovalo. INFO.CZ požádalo o vzpomínku na ně místopředsedu České advokátní komory a polistopadového ministra vnitra Tomáše Sokola, který oba dobře znal.

Marta Kubišová, která před dvěma lety 1. listopadu v den svých 75. narozenin ukončila pěveckou kariéru, dnes vystoupí výjimečně na akci v pražské Lucerně.

Příběh Marty Kubišové je podivuhodným příkladem obrovské slávy, tvrdého pádu, občanské statečnosti, úplného zapomnění a následného neuvěřitelného návratu před publikum revoluce. Sametová revoluce tak znovuobjevila osobnost, která svojí statečností obětovala společenský úspěch.

Je dcerou disidentů, odpůrců komunistického režimu. Její dětství, to byl otec na pět let zavřený za rozvracení státu, sledování tajnou policií, domovní prohlídky. Jak Saša Uhlová vzpomíná na sametovou revoluci? A jaké měla dětství?

Výročí třiceti let od sametové revoluce si v polovině listopadu připomene různými akcemi v rámci celorepublikového Festivalu svobody řada českých a moravských měst, mezi nimi také Zlín. Zde program odstartuje již ve čtvrtek 14. listopadu slavnostním odhalením Lavičky Václava Havla.

Ceremoniál se bude konat ve čtvrtek v Keramické ulici na Praze 7, kde se konal první seminář pod vedení filosofa Julia Tomina.

V Ostravě od pátku vrcholí oslavy 30 let od sametové revoluce. Čtyřdenní program odstartoval lidský řetěz, který objal celé centrum města. Na Masarykově náměstí se také načas vrátil milicionář, po kterém se kdysi náměstí jmenovalo. Odhalena byla i pamětní deska.

Pro Chartu 77 tiskli knížky i letáky, a propracovaným systémem je pašovali do Československa. „Věděli jsme, že si nemůžeme materiály vyměnit na polské straně. Naši přátelé z Charty mohli za nelegální přechod hranice dostat 10 let, a nám hrozily dva. S tím jde počítat jen u největších přátel,” říká v rozhovoru pro Seznam bývalý polský disident Zbigniew Janas, hlavní organizátor schůzek Polsko-československé solidarity.

17. listopadu roku 1989 pietní pochod pražských studentů u příležitosti Mezinárodního dne studenstva přerostl v protistátní demonstraci. Účastníci tak dali najevo svůj nesouhlas s totalitní diktaturou. Nato ale následoval brutální zásah příslušníků Veřejné bezpečnosti. Jak se tyto události zrcadlily v následujících dnech v Opavě - to připomene disident, signatář Charty 77 a novinář Ivo Mludek.

„Táta říkal, co si myslí, a já to zdědil po něm, využívám svou svobodu,“ vysvětluje herec a ředitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušinský, proč je tak hlasitým kritikem dění v Česku. Lidé by se podle něj měli ozývat více. Říká, že se okolo nás znovu svírá kazajka a situace mu připomíná dobu 70. let, kdy jeho rodina čelila komunistickému tlaku.

Jako začínající úředník finančního odboru vinohradské radnice (dříve ONV) v Praze jsem kontroloval hospodaření několika podniků, jako byly Hotely a restaurace, Podnik bytového hospodářství, Ústav národního zdraví apod. V říjnu 1988 náhle vyvstala potřeba obsadit místo vedoucího odboru vnitřních věcí a vedení ONV navrhlo mě.

Byly to disidentky, neúnavné bojovnice proti nesvobodě a útlaku, „nepřátelé státu“. Přežívaly, jak se dalo, až listopad 1989 jim dovolil se nadechnout. Připomeňte si s námi silné a odvážné ženy, které se staly tváří odporu proti komunismu a tváří sametové revoluce.

Bývalému prezidentovi Václavu Klausovi se podařilo provokativní větou otevřít veřejnou debatu, jak vlastně došlo před třiceti lety ke změně režimu. Zda se jednalo o vítěznou revoluci, která má své hrdiny, anebo zda se komunismus sám zhroutil.

Státní bezpečnost (StB) coby politická policie patřila k mocným strašákům komunistického režimu. Byla v podstatě všemocná a zaobírala se bojem proti vnitřnímu nepříteli. Od června 1945 byla v rukou KSČ, vzhledem k tomu že resort vnitra obsadil ministr Václav Nosek, člen této partaje.

V Senátu se mohou po příštích volbách objevit dvě známá jména. Znovu by do horní komory parlamentu chtěl bývalý ministr vnitra za ODS a signatář Charty 77 Jan Ruml. Dle vlastních slov jedná seriózně o kandidatuře do Senátu s některými politickými stranami i někdejší prezidentský kandidát, textař a podnikatel Michal Horáček.

Každý z nás Evropanů, kteří jsme zažili 9. listopad 1989, dokáže na tuto otázku odpovědět. Když si východní a západní Němci před třiceti lety se slzami v očích padli do náručí, skončilo totiž nejen rozdělení Německa. Spolu s berlínskou zdí padla i železná opona, která náš kontinent rozdělovala dlouhých 40 let.

V souvislosti s 30. výročím listopadové revoluce z roku 1989 probíhá vášnivá diskuse, ze které by se někdy mohlo zdát, že většina obyvatelstva se kdysi zapojila do boje proti komunistickému režimu. Naprostý opak je ale pravdou. Před revolucí otevřeně vzdorovalo totalitnímu systému jen minimum lidí. A jednou z nejvýraznějších osobností disentu byl dramatik a pozdější prezident Václav Havel. I proto se pak stal symbolem revoluce a doby po ní. Přestože se Havel dopustil také mnoha chyb, dnešní kopání do něj je příkladem typického čecháčkovství a nechutné malosti.

Mezi oběťmi komunistického režimu, a tehdejším totalitním státem, stála pouze jediná hradba – jejich advokáti. Ale i ti se stávali, především v padesátých letech, oběťmi. Historii advokacie ve střetu s režimem, a osudům konkrétních osob, se věnuje aktuální projekt České advokátní komory Advokáti proti totalitě. ČAK v rámci projektu uspořádal i stejnojmennou konferenci ve velké jednací síni Vrchního soudu v Praze, kde se v padesátých letech konaly největší politické procesy.

Dnes slaví 77. narozeniny jedna z nejznámějších českých zpěvaček, milovnice zvířat a signatářka Charty 77 Marta Kubišová. Zde je několik zajímavostí, které jste o ní možná nevěděly.

V pondělí 4. listopadu v 18 hodin se ve společenském sále Městské knihovny v Klatovech uskuteční autorské čtení se spisovatelem, publicistou a novinářem Alešem Palánem.

Přečtěte si celý projev prezidenta Miloše Zemana.

I zarytí odpůrci Miloše Zemana by se s jeho zastánci před časem shodli na tom, že současný prezident je výjimečný řečník. Po jeho dnešním projevu při příležitosti předávání státních vyznamenání by se tento pocit mohl vytratit. Nejde o to, že Zeman přednesl projev vůbec poprvé v sedě, ale na jeho poměry neobsahoval žádné poselství. Ani šokující, ani rozdělující, ani sjednocující, zkrátka nijaké.

V České republice je příliš mnoho kritiků a příliš málo pracujících, řekl v projevu ve Vladislavském sále k příležitosti státního svátku 28. října prezident Miloš Zeman. „Přeji ČR, aby nebyla zemí závisti, přeji ČR, aby byla zemí úspěchu,“ uvedl v tradičním projevu, který předchází udělování státních vyznamenání. V projevu hovořil především o osobnostech, které získají nejvyšší státní vyznamenání. Řád bílého lva dostal letec generál Emil Boček, exprezident Václav Klaus či Jan A. Baťa

V seriálu Tváře vzdoru ´89 přinášíme vzpomínky těch, kteří vzdorovali totalitě.

Komunistická normalizace ničila osudy tisíců. Šlo o dobu mlácení lidí, jejich vyhazování z práce či nucené emigrace jen proto, že toužili po svobodě.

Státní cena za literaturu pro rabína, který se nenechá dusit náboženskými předsudky ani vlastní funkcí, je skvělý nápad.

2000 stran dlouhá sci-fi tetralogie Karola Sidona je možná největší výzvou české porevoluční literatury.

Osmý díl talk-show SametOVA!!! 1989-2019, která vzpomíná na sametovou revoluci a hodnotí proměnu Ostravy třicet let po ní, se tentokrát věnuje čistě vzpomínkám na tehdejší situaci v Ostravě. Hostem talk-show je totiž novinář Jan Král, který by o tom mohl vyprávět hodiny, což ostatně dělá, jelikož si jej zvou na besedy.

Státní bezpečnost (StB) netýrala nepohodlné obyvatele Československa pouze v 50. letech. Přestože v současnosti někteří začali StB dělit na tu hodnou a zlou, stále to byla pravá ruka komunistické strany, která vykonávala její vůli, a to až do roku 1989. Ještě i v 80. letech disidenti čelili při výsleších psychickému, ale i fyzickému nátlaku. Tyto zločiny mají ve většině případů stále své viníky, a je proto možné je i po letech trestat. Před soud se dostal i nadporučík StB Josef Kafka, který v roce 1981 při výslechu mučil hudebníka a signatáře Charty 77 Vlastimila Třešňáka.

Poslední službou Karla Gotta Čechům byla v minulých dnech připomínka, jak málo vzorů dnes vlastně mají.

Přečtěte si ukázku z knihy a podívejte se na fotky samotářů.

Oba muži uvedli, že pracovali v kontrarozvědce a pouze získávali informace.

Vynesením rakve z Národního divadla skončilo dnes před polednem poslední rozloučení s herečkou Vlastou Chramostovou. Do zvuku trubačů ji vyprovodil poslední potlesk publika. Smutečnímu aktu, při kterém se s herečkou a významnou postavou české kultury posledních několika desítek let loučili především její umělečtí kolegové, přihlíželo zaplněné hlediště Národního divadla. Smuteční obřad ukončila česká hymna a dlouhý potlesk zúčastněných vstoje.

Herečka Vlasta Chramostová zemřela 6. října, 8 měsíců po milovaném manželovi Stanislavu Milotovi. Rozloučení s českou hereckou legendou, signatářkou Charty 77 a „ženou, jejíž jméno se stalo symbolem statečnosti, pevných zásad a morálních postojů“, jak na svých stránkách uvedlo Národní divadlo, se koná právě ve Zlaté kapličce.

V Národním divadle se v pondělí lidé mohou naposledy rozloučit s herečkou Vlastou Chramostovou. Historická budova divadla na Národní třídě bude otevřená od 10:30, lidé mohou přinášet květiny a poklonit se herečce či zapsat vzkaz do kondolenční knihy. V 11:00 začne na pódiu smuteční obřad. Známá herečka a jedna z prvních signatářů Charty 77 zemřela 6. října ve věku 92 let.

Rodák z Havlíčkova Brodu (11. září 1936 – 10. října 2014) Pavel Landovský (✝78) ovládl českou kinematografii díky svému charizmatu, výrazné tváři a specifické barvě hlasu.

S divadelní a filmovou herečkou Vlastou Chramostovou se osud nemazlil. Za druhé světové války musela pracovat v továrně pro nacisty. Po jejím skončení ji StB pronásledovala tak dlouho, až jim podepsala spolupráci. V roce 1963 ji potkalo velké neštěstí, když při dopravní nehodě zemřel její čtyřletý syn. V letech normalizace se postavila proti Husákovu režimu, podepsala Chartu 77 a za to si vysloužila zákaz umělecké činnosti. Po sametové revoluci se k herectví opět vrátila.

V roce 2018 získala osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunistickému režimu.

Až sedmisetprocentní nárůst zájmu o předměty s Karlem Gottem eviduje v těchto dnech srovnávač cen Heureka.cz. Nejžádanější jsou CD kolekce s největšími hity a kniha vydaná k příležitosti jeho 80. narozenin s názvem Karel Gott zůstal svůj. Podle vyhledávaných výrazů mají lidé zájem i o povlečení s Karlem Gottem, knihy, trička a také o jeho obrazy. Podobné suvenýry jsou nejčastěji vyhledávané i na internetu.

Příští pondělí proběhne v Národním divadle pohřeb se státními poctami signatářky Charty 77 a herečky Vlasty Chramostové.

Herečku Vlastu Chramostovou mají uctít lidé jako Pavel Rychetský, Jan Ruml a stovky dalších, lidé, kteří zlu za bolševika vzdorovali a dělají to dál.

Bývalá disidentka, signatářka Charty 77 a herečka Vlasta Chramostová bude mít stejně jako Karel Gott pohřeb se státní poctou. Právu to potvrdil ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Uvedl to pár hodin poté, co se pro takové poslední rozloučení pro zesnulou umělkyni vyjádřil předseda Ústavního soudu a signatář Charty 77 Pavel Rychetský.

Reagoval tak na dnešní úmrtí divadelní a filmové herečky a rovněž signatářky Charty 77 Vlasty Chramostové.

Kolegové Vlasty Chramostové, která v neděli zemřela ve věku 92 let, na ni vzpomínají jako na výbornou herečku schopnou kritického pohledu a odstupu. Neméně podstatná byla i její role v rámci disentu, kam se uchýlila po podpisu Charty 77.

"Nečekaně jsem se ocitl ve společnosti výjimečných osobností sahajících za horizonty obyčejného poznání," uvedl Bútora v děkovné řeči.

Za takřka šest dekád své kariéry neslezl z vrcholu české populární hudby. Kromě pěveckého génia za to mohl Karel Gott vděčit často i udržováním dobrých vztahů s jakoukoliv vládnoucí garniturou, což vedlo také k tomu, že byl režimem vybrán jako jedna z vůdčích postav prohlášení umělců z „oblasti zábavné a populární hudby“ v reakci na Chartu 77. Později se naopak stalo symbolickým momentem sametové revoluce, když zazpíval hymnu s Karlem Krylem.

Příběh chartistů Chnápkových ukazuje, že některých koutů Česka se revoluce v listopadu 1989 a návrat demokracie nijak nedotkly.

Letošní Cenu Václava Havla za lidská práva, kterou uděluje Parlamentní shromáždění Rady Evropy společně s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77, získal čínský obhájce menšinových Ujgurů Ilham Tohti a Mládežnická iniciativa za lidská práva, která působí na Balkáně. Oznámilo to v pondělí Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) ve Štrasburku.

Vladimír Matura opakovaně vyslýchal spisovatele Ludvíka Vaculíka a Václava Havla. Ačkoli se sám považoval za intelektuála, který se s jejich rozhledem může rovnat, oba muži jím pohrdali a při výsleších absolutně nespolupracovali. Matura, který byl kapitánem Státní bezpečnosti (StB) to velice těžce nesl a kvůli nervovému vypětí opakovaně žádal o přeložení. „Estébák“, který vyrostl ve Francii a psychicky týral disidenty v okruhu Charty 77, nakonec skončil jako malíř krajinek pro oficiální návštěvy ministerstva vnitra.

Tváře vzdoru 89 - první díl unikátního videoseriálu o bojovnících proti komunismu ve společném projektu Paměti národa a Aktuálně.cz.

V roce 1982 požádal uprchlík z Československa Jindřich Tomeš o politický azyl ve Francii. Byl signatářem Charty 77 a do „kapitalistického“ zahraničí se dostal tajně, s cizím francouzským pasem, poté, co uprchl od soudu a měsíce se skrýval. Zachránila ho Francouzka Carole Paris, která projevila odvahu a důmysl, hodné postav z románů Johna Le Carré.

Havlismus, havloid, z urážek si dělám legraci, říká Ivan Miloš Havel, vědec, spisovatel a bratr bývalého prezidenta Václava Havla. Pozornosti spojené s jeho jménem se snaží spíš vyhýbat, během komunismu byl pod tlakem nejdřív kvůli svému původu a pak kvůli disidentské činnosti bratra. O emigraci neuvažoval a toho, že na radu Václava nepodepsal Chartu 77, nelituje. Na dnešek se dívá kriticky. Povaha lidí se podle něj po 40 letech bolševismu zatím nezměnila a na demokracii vidí vadu.