Gustáv Husák

Právě před 45 lety se stal prezidentem jeden z předchůdců Miloše Zemana.

Předposlední komunistický prezident Ludvík Svoboda byl začátkem května roku 1974 již vážně nemocen a chtěl podat abdikaci. Už se zvažovali noví kandidáti, mezi nimiž dostával přednost Gustav Husák. Jakmile se to však Svoboda dozvěděl, s posledním vzdorem odmítl odstoupit. O rok později musel být přijat zvláštní ústavní zákon, jímž byl Ludvík Svoboda z prezidentské funkce odvolán.

Konat potřebu musel i Gustav Husák, tudíž lidé si musejí být alespoň někde rovni, zamýšlí se advokát Petr Vyroubal.

Pražský hrad po 4 letech dočasně zruší plošné kontroly turistů. Budou jen namátkové. Znovu otevírá v pondělí. O bezpečnosti, ale i o čínském dopisu Jaroslavu Kuberovi jsme mluvili s kancléřem Vratislavem Mynářem.

Za podíl na zločinecké agresi proti afghánskému lidu našli svůj spravedlivý trest z rukou tamních mudžahedínů. To je jeden z několika diskusních příspěvků na internetu, kterým měl Antonín D. z Plzně schvalovat zabití tří českých vojáků v Afghánistánu sebevražedným atentátníkem v srpnu 2018.

V kritické chvíli se vždy vyplaví to nejlepší i to nehorší, co je v komunitě. To nejlepší jsou úžasné výkony bez PR, kterých jsou schopni lidé šijící roušky, pomáhající si navzájem, zapojující své šikovné mozky i šikovné ruce do společné touhy naplnit základní instinkt každé pospolitosti. Míním tím instinkt přežití a prosperity.

Jedenáct rozsudků trestů smrti a tři doživotní žaláře překvapily i Kreml. Věšelo se jako málokde. Českoslovenští komunisté byli papežštější než papež.

Vyděšení komunisté na sklonku roku 1989 sehráli loutkové divadlo a zvolili Václava Havla prezidentem. Představení se šťastným koncem režíroval komunistický legislativec ze slovenského Trebišova.

Gustáv Husák byl komunista-normalizátor, který složil bezpodmínečnou kapitulaci do rukou sovětského vedení a jako jediný Slovák shlížel na Čechy z Pražského hradu. Abdikoval před třiceti lety, 10. prosince 1989.

Komunistická strana Slovenska (KSS) nesehnala 17 tisíc eur (přes 434 tisíc korun) na volební kauci a únorových parlamentních voleb se tak nezúčastní. Strana však přesto umístila po Slovensku několik billboardů s fotografií normalizačního prezidenta Gustáva Husáka.

Tyto řádky jsem se chystal napsat už řadu dní. Nakonec mne rozhoupaly tři články z Babišových Lidových novin (člověk by měl překonat nechuť a občas si tam něco přečíst, je to sice odpudivé, ale zároveň inspirující) a hezký text Ladislava Benyovszkého z FORA 24.

Bývalý lybijský vůdce Muammar Kaddáfí udržoval v 70. a 80. letech s Československem zvláštní vztahy. Obě země spojoval čilý obchod se zbraněmi, z něhož ČSSR silně profitovala, a díky tomu byl u nás Kaddáfí vítán jako vzácný host. Funkcionáři KSČ nicméně nad jeho výroky v nestřežených okamžicích protáčeli panenky.

„Vždycky byl rebel. Někdy dokáže být i pěkný hrubián. Takže mě to ani nepřekvapuje,“ reagovala starší žena na zprávu, že její 70letý bratr může skončit až na 15 let ve vězení za zločin podpory a propagace terorismu. Státní zástupce na Antonína D. podal ke Krajskému soudu v Plzni obžalobu kvůli jeho veřejnému postoji, kterým schvaloval smrt tří českých vojáků v Afghánistánu.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) je starý lišák. Na Nový rok předstíral, že hovoří k národu ze své pracovny v horní komoře parlamentu. A že ho natočila a pak odvysílala Česká televize. Houby s octem! Kdo umí číst mezi řádky, ihned odhalil, že šlo o ilegální video propašované na veřejnoprávní obrazovku odvážnými bojovníky proti progresivismu.

Federální shromáždění zvolilo před 30 lety prezidentem Václava Havla. Poměrně dobře se ví o tom, že bylo alespoň v rámci tehdy možného nutné „zdemokratizovat“ znění prezidentské slibu, aby Havel nemusel, podobně jako před ním Gustáv Husák, sliboval věrnost socialismu. Není už ale tak známé, jak se nové znění slibu v tehdejším ústavním zákonu o československé federaci vlastně objevilo. Nedávno o tom promluvil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a přihlásil se k jeho autorství

V době postupující normalizace, přesně 8. 4. 1975, napsal Václav Havel dopis tehdejšímu komunistickému prezidentovi Gustávu Husákovi. Jedná se vlastně o dlouhou úvahu, která popisuje duchovní stav společnosti po čistkách, pronásledování a utužování režimu za pomoci policie a hlavně za pasivní spolupráce občanů.

Přesně před třiceti lety zrušilo tehdejší Federální shromáždění jeden z klíčových ústavních článků, podle kterého měla KSČ vedoucí úlohu v zemi. Šlo o jeden z řady zlomových momentů. Dalším bylo jmenování vlády národního porozumění na Den lidských práv, tedy 10. prosince. Následovala abdikace Gustáva Husáka a na sklonku roku 1989 zvolení Václava Havla prezidentem.

Den po generální stávce, 28. listopadu 1989, došlo k dalšímu jednání federálního premiéra Ladislava Adamce v čele delegací Národní fronty a vlády ČSSR a Václava Havla coby oficiálního delegáta Občanského fóra. Vládnoucí moc začala ustupovat. Studenti však pro jistotu stávkovali dál.

Pokud jste před třiceti lety nebyli na Národní třídě osobně, zásah proti demonstrantům jste pravděpodobně viděli očima dokumentaristů Vlastimila Hamerníka a Štěpána Luťanského. Co říkají o tehdejším dění dnes? K příležitosti zítřejšího výročí otiskujeme text z tištěného Finmagu.

Václav Havel byl dramatik a politik, který se stal posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky. Jaký byl jeho život a jakou politickou roli sehrál v roce 1989 při sametové revoluci?

Pro odejmutí čestného občanství hlasovalo ve středu 13 zastupitelů z celkového počtu 21. Dva zastupitelé se zdrželi, proti byli tři. Tři zastupitelé na zasedání chyběli.

Po roce 1989 si lidé s minulostí nevěděli rady. A tak smlouva komunistického režimu s občany o „klidu na práci“ přežila v jiné podobě dodnes, píše v komentáři pro Seznam Zprávy Jiří Leschtina.

V pátek 24. listopadu 1989 začalo po 10. hodině dopoledne v budově Vysoké školy politické ÚV KSČ (tzv. vokovické Sorbonně) mimořádné zasedání ÚV KSČ. Na jeho výsledek čekali netrpělivě demonstranti i zástupci Občanského fóra, kteří požadovali odstoupení vrcholných komunistických politiků.

Lidé mohou o tomto víkendu na Letenské pláni v Praze nahrát vzkaz prvnímu porevolučnímu prezidentovi Václavu Havlovi o tom, jak společnost v posledních třiceti letech naložila se svobodou slova. Příležitost k tomu budou mít v automobilu Volkswagen Golf, v němž tehdejší disident prožil přelomové události roku 1989 i první měsíce v prezidentské funkci. Akci nazvanou Autodialog s Václavem Havlem připravili pořadatelé výstavy Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu.

Jak se za třicet let proměnilo vnímání revolučního roku 1989? A co sametová revoluce říká dnešní generaci? O tom jsme hovořili ve Výzvě s historikem z Ústavu pro studium totalitních režimů Kamilem Činátlem.

Toto psal tisk před třiceti lety.

Ani třicet let po sametové revoluci není zcela jisté, co a proč se v Listopadu 1989 vlastně odehrávalo. A jak už to bývá, možná se pravdu nikdy nedozvíme. Zachované dokumenty však přece jenom o mnohém vypovídají. Jedním z velmi překvapivých je záznam protokolu ze setkání generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a sovětského vůdce Michaila Gorbačova v Moskvě, které se odehrálo v dubnu 1989, jen pár měsíců před pádem komunistického režimu v naší zemi. Přinášíme první díl naší vzpomínkové listopadové minisérie...

Sametová revoluce se uskutečnila před 30 lety. Byl to proces změny režimu, který započal 17. listopadu 1989, kdy se odehrála první velká studentská demonstrace, proti níž zasáhla SNB. Důležitých dnů a událostí však bylo mnohem víc. Podívejte se na chronologický přehled, který končí zvolením Václava Havla prezidentem.

V únoru 1990 hodnotil čtyřicetiletou komunistickou diktaturu v Československu jako zklamání. „Mělo se to dělat jinak,“ řekl tehdy. Ve svých pamětech z roku 2009 pak kritizoval „ožebračením statisíců lidí“, které přinesl kapitalismus po roce 1989. Jeden ze symbolů normalizace Lubomír Štrougal byl přes 30 let členem vedení vládnoucí komunistické strany a téměř po celou dobu normalizace (skoro 19 let) předsedou federální vlády.

Okamžitě po nedávném úmrtí zpěváka Karla Gotta se objevily rozdílné pohledy na jeho vztah k režimu před rokem 1989. Na jedné straně byl nejčastěji připomínán podpis anticharty, na straně druhé byl některými pamětníky Gott připomínán jako odpůrce komunistů.

Lidé by na Bertramku nenosili květiny, kdyby si mysleli, že Karel Gott způsobil normalizaci. Představoval spíš symbol touhy po slušném životě bez velkých rizik.

Za takřka šest dekád své kariéry neslezl z vrcholu české populární hudby. Kromě pěveckého génia za to mohl Karel Gott vděčit často i udržováním dobrých vztahů s jakoukoliv vládnoucí garniturou, což vedlo také k tomu, že byl režimem vybrán jako jedna z vůdčích postav prohlášení umělců z „oblasti zábavné a populární hudby“ v reakci na Chartu 77. Později se naopak stalo symbolickým momentem sametové revoluce, když zazpíval hymnu s Karlem Krylem.

Smrt Karla Gotta se v jistých ohledech podobná úmrtí Václava Havla. Byť byli zcela jiní, i on se stal pro mnohé nepřehlédnutelným symbolem.

Rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudišem o vítězích a poražených sametové revoluce a o tom, co Čechy spojuje s východními Němci.

Asi jediným komunistickým prezidentem, na kterého se nevzpomíná jenom ve zlém, je generál Ludvík Svoboda. Proreformně naladěný Svoboda, který zemřel přesně před 40 lety, byl nakonec proti své vůli svého úřadu zbaven na popud Gustáva Husáka přijetím speciálního zákona, pro který se vžil název Lex Svoboda.

František Kriegel. Hrdina, kterému se nikdy nedostalo uznání. Režisér Ivan Fíla už roky mapuje osud jediného československého politika, který odmítl podepsat Moskevský protokol krátce po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968. O život šlo jemu a nejspíš i jeho manželce, přesto neustoupil.

Únor 1948 znamenal likvidaci omezené demokracie a nastolení mocenského monopolu KSČ. Málo se ví o tom, že převrat na Slovensku probíhal živelněji než v českých zemích a jednu z klíčových rolí měl Gustáv Husák, který se nelegálním způsobem zbavil zástupců Demokratické strany, která představovala největšího protivníka komunistů na Slovensku.