Hubbleův vesmírný dalekohled

Ne, nebojte se, neotevřeli jste si omylem politický magazín, ani stránku s recenzemi starých knih. I přesto, že název dnešního článku očividně odkazuje na knihu prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“, politice se dnes budeme snažit vyhýbat, byť úplně zcela to nepůjde, jak uvidíte za chvíli. Hlavní roli ale bude hrát něco jiného. Je ovšem otázka, […]

Hluboko v temnotě vesmíru, desítky tisíc světelných let od naší Země, obíhají cizí světy kolem vzdálených hvězd. Nikdy je nespatříme na vlastní oči a žádný dalekohled světa je nedokáže přímo vyfotografovat. Přesto vědci s naprostou jistotou vědí, že existují – a dokážou přesně spočítat jejich hmotnost.

Vědci poprvé potvrdili existenci atmosféry u kamenné exoplanety v obyvatelné zóně. Zajímavým úkazem je časově proměnlivý únik plynného helia z horních vrstev. Nový objev výrazně posouvá lidstvo k nalezení mimozemského života ve vesmíru.

Raketoplány vynesly na oběžnou dráhu nejen 355 lidí, ale i části Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), která by bez nich vůbec nevznikla, či Hubblův vesmírný teleskop měřící přes třináct metrů. Poslední přistál před patnácti lety a Spojené státy tak přišly o možnost poslat astronauta do vesmíru bez pomoci Ruska až do roku 2020, kdy se američtí astronauti vydali na ISS v lodi soukromé společnosti SpaceX. Za třicet let program raketoplánů zasáhly dvě tragédie, při kterých zemřelo celkem čtrnáct astronautů. V roce 1986 kvůli podchlazenému izolačnímu kroužku explodoval Challenger a v roce 2003 chvíli po startu kus izolační pěny poškodil tepelný štít lodi Columbia, kvůli čemuž se stroj při návratu rozpadl.

Nad kosmodromem na floridském Mysu Canaveral ještě nezačalo vycházet slunce, když se 21. července 2011 krátce před šestou hodinou ráno ozval sonický třesk, ohlašující přistání raketoplánu. Z oběžné dráhy se vracel Atlantis, poslední z flotily amerických vesmírných letounů, jehož mise uzavřela jednu z důležitých kapitol výprav do kosmu. Vedle nesporných úspěchů bude ale program raketoplánů už navždy spojen i se dvěma tragédiemi.

Hubbleův teleskop zachytil pradávnou hvězdokupu, za jejímiž barvami, hustým jádrem a ohromným stářím se skrývá složitý příběh.

Téměř dva ze tří fotonů schopných ionizovat vodík unikají z galaxie vzdálené asi 11 miliard světelných let, jak vyplývá z objevu, který astrofyziky zaskočil. Galaxie, katalogizovaná jako JADES-GS-z13-1-LA, propouští až 65 % svého ultrafialového záření, což je hodnota výrazně převyšující to, co modely předpovídají pro objekty tohoto typu.

Do vesmíru bylo v pátek vysláno trojramenné robotické vesmírné plavidlo, které má zachránit dalekohled amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) dříve, než by mohl shořet v zemské atmosféře. Napsala o tom agentura AP.

Vědci našli u Andromedy mimořádně slabou trpasličí galaxii, jejíž prastaré hvězdy mohou přinést nové poznatky o vzniku galaxií i záhadné temné hmotě.

Na první pohled se podobá Zemi. Ve skutečnosti se však jedná o extrémně nepřátelský svět, kde z nebe padají skleněné úlomky unášené větrem rychlostí tisíců kilometrů za hodinu.

Mléčná dráha se za miliardy let možná srazí s galaxií v Andromedě a splyne s ní v obří eliptický útvar pojmenovaný Milkomeda. Pravděpodobnost takové kosmické katastrofy je dnes přibližně padesát procent.

NASA dokončila další důležitý nástroj pro zkoumání hlubin vesmíru. Dva dobře známé teleskopy, Hubbleův a Webbův, dostávají nového kamaráda. Vesmírný dalekohled Nancy Grace Romanové je nenahradí. Je funkce totiž tkví v něčem jiném.

V hlavním tématu se Kosmotýdeník tentokrát zaměří na stavbu Dragonfly, očekávaného kosmického vrtulníku, který by se měl prohánět v atmosféře měsíce Titanu. Jeho stavba pokročila a začíná získávat svůj tvar. V dalších tématech nás čekají trochu nemilé zprávy. Jednak je to diskuze kolem možného většího zpoždění pří vývoji skafandrů pro program Artemis a pak také diskutovaná koroze dvou modulů, které byly původně plánované pro stanici Gateway. Na závěr oslavíme narozeniny Hubbleova kosmického dalekohledu a podíváme se na odstřel obslužné věže pro Sojuzy na evropském kosmodromu. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Je tohle ten důvod, proč nevidíme temnou hmotu? Vědci sestavili kompletní model, ve kterém se temná hmota skládá ze dvou odlišných stavů různých částic.

I když se u komety uvolňování plynů očekává, tady je hodně podobné tryskovému proudění. Další věcí je, že se kometa nachází na stabilní oběžné dráze.

Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák v minulosti zastavila svou rotaci a poté se začala otáčet opačným směrem. Vědci při svém objevu vycházeli z dřívějších pozorování Hubbleova dalekohledu. Jedním z objevitelů komety se stal v 50. letech slovenský astronom Ľubor Kresák.

Kolikrát už tikly hodiny od samotného zrodu našeho kosmu? A kolik cizích světů tam venku vlastně je? Když dáte tyto dvě hodnoty dohromady, vyjde vám možná to vůbec nejbláznivější číslo ve vesmíru.

Astronomům se díky datům z Hubbleova teleskopu podařilo potvrdit jev, který byl dosud znám jen z teorií. Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák, jejíž objev nese československou stopu, dokázala zpomalit svou rotaci, téměř se zastavit a následně se roztočit opačným směrem. Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák patří do tzv. Jupiterovy rodiny komet, tedy těles, jejichž dráhu letu primárně určuje gravitační pole největší planety Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že tato kometa dosahuje průměru pouhý jeden kilometr, je mimořádně citlivá na nerovnoměrné výrony plynů, ke kterým dochází při jejím zahřívání během průletů kolem Slunce. Právě tato nestabilita se stala klíčem k nečekanému zvratu v její rotaci.

Měření z nejmodernějších teleskopů ukazují nemožné. Hodnoty rozpínání vesmíru si odporují a fyzikům docházejí slova. Co přesně se skrývá v temnotě kosmu a proč to mění vše, co doposud známe?

Jak přesně bude vypadat nevyhnutelný konec naší domovské galaxie? Vědci s pomocí superpočítačů odhalili dechberoucí detaily události, která navždy přepíše hvězdné mapy.

Nový snímek z americko-evropského Hubbleova teleskopu zachycuje jeden z vizuálně nejpůsobivějších pozůstatků umírající hvězdy, mlhovinu Kočičí oko, známou též jako NGC 6543. Tato mimořádná planetární mlhovina se nachází v souhvězdí Draka a už desítky let fascinuje astronomy svou vícevrstvou a jemnou strukturou. Pozorování evropské observatoře Gaia určilo, že se mlhovina nachází 4400 světlených let od nás. Planetární mlhoviny dostaly své označení díky svému kulovému tvaru, takže při pohledu přes první teleskopy připomínaly planety. Ve skutečnosti se jedná o rozpínající se plyn odhozený hvězdami v jejich závěrečných fázích existence. Právě v mlhovině Kočičí oko byla tato skutečnost poprvé objevena v roce 1864 – zkoumání spektra jejího světla odhalilo emisi jednotlivých molekul, která je charakteristická pro plyn a odlišuje planetární mlhoviny od hvězd a galaxií.

Astronomové oznámili objev skutečně neuvěřitelného objektu. Nazvali jej Candidate Dark Galaxy-2 (zkráceně CDG-2), což je poněkud fádní název pro něco skutečně mimořádného.

Astronomové oznámili objev mimořádně slabé galaxie vzdálené asi 300 milionů světelných let. Objekt označený CDG-2 je podle prvních odhadů z 99 procent tvořen temnou hmotou a byl odhalen jen díky čtyřem hvězdokupám v kupě galaxií Perseus.

Renomovaný astronom z Kalifornského technologického institutu (Caltech), žijící v odlehlé obci v Antelope Valley, byl zastřelen před svým domem.

Astronomové potvrdili existenci velmi slabé galaxie CDG-2, kterou z 99 procent tvoří temná hmota. Na její přítomnost upozornila čtveřice kulových hvězdokup.

Objekt CDG-2 v kupě Perseus je extrémním příkladem „galaxie duchů“. Světlo zde téměř chybí – gravitace však prozrazuje obří halo temné hmoty.

Umělá inteligence v posledních dnech ukazuje svou sílu napříč obory – objevila stovky dosud neznámých úkazů ve vesmíru, naplánovala historicky první jízdu na Marsu a mění způsob, jakým YouTube mluví k publiku. Zároveň ale přináší i varování: dlouhodobé používání chatbotů může ovlivnit naše hodnoty a vnímání reality.

Hubbleův teleskop už 35 let pozoruje vesmír – a díky novému nástroji AnomalyMatch teď vědci objevili stovky dříve neznámých objektů. Umělá inteligence prošla miliony snímků a odhalila vzácné anomálie, které mohou změnit náš pohled na vývoj galaxií i vznik planet.

Hubbleův vesmírný dalekohled je na oběžné dráze už více než 35 let. Vesmírná observatoř sehrála klíčovou roli v proměně našeho chápání vesmíru a od svého vypuštění v roce 1990 provedla přes 1,7 milionu pozorování.

Astronomové obsluhující Hubbleův teleskop narazili na extrémně podivný objekt, jaký dosud nikdy neviděli – kosmickou formaci bez jediné hvězdy.

Astronomové*astronomky pomocí Hubbleova teleskopu objevili nový typ vesmírného objektu, který nemá žádné hvězdy. Tajemný Cloud-9, přezdívaný „sedmé nebe“, by mohl být jedním z nejčistších důkazů existence temné hmoty a oknem do úplných začátků vesmíru.

Galaxie, která selhala, respektive oblak temné hmoty z počátku vesmíru – tak astronomové popisují vzdálený kosmický objekt, který objevili. Dali mu název Cloud-9, což by se dalo do češtiny nejlépe přeložit jako „Sedmé nebe“.

Oblak bez hvězd, bohatý na plyn, v němž převládá temná hmota a o němž se předpokládá, že je pozůstatkem či zbytkem raného formování galaxií, je novým typem astronomického objektu, který identifikoval Hubbleův vesmírný dalekohled.

Hubbleův teleskop poprvé zachytil ve viditelném světle největší známý protoplanetární disk, obklopující hvězdu IRAS 23077+6707. Tento kolosální útvar o délce 640 miliard kilometrů zcela mění naše představy o vzniku planetárních systémů – a je stejně chaotický, jako je obrovský.

Astronomové odhalili největší známý protoplanetární disk, který svou velikostí a chaotickou strukturou nabízí zcela nový pohled na vznik planet v extrémních podmínkách.

Hubbleův vesmírný dalekohled v blízkém systému Fomalhaut odhalil, že jasné „exoplanety“, které astronomové pozorovali po dvě desetiletí, jsou ve skutečnosti obří prachová mračna vzniklá při vzácných a ničivých srážkách kosmických těles.

Supermasivní černé díry patří k nejextrémnějším objektům ve vesmíru. Mají hmotnost milionů až miliard Sluncí a téměř vždy se nachází v samotných centrech galaxií, kde jsou pevně uvězněny obrovskou gravitací okolních hvězd a plynu.

NASA zveřejnila první snímky mezihvězdné komety 3I/Atlas. Rozmazané záběry potvrdily, že jde o běžnou kometu z ledu a prachu, ne o mimozemskou sondu.

K Zemi se blíží mezihvězdný objekt 3I/ATLAS, teprve třetí objevený poutník z hlubin vesmíru. Odhaduje se, že tato kometa je starší než Slunce. Proto přináší unikátní možnost prozkoumat složení těles mimo naši Sluneční soustavu.

Pozornost astronomů po celém světě se upírá na třetího mezihvězdného návštěvníka, kometu 3I/Atlas. Udivuje je rychlostí, podivným tvarem i složením.

Když začala nově odhalená černá díra pohlcovat hmotu ve své galaxii, byl vesmír starý pouhé půl miliardy let, z hlediska jeho existence byl ještě v plenkách. Starší černou díru vědci dosud nikdy nespatřili.

Agentury NASA a ESA zveřejnily nový snímek galaxie Abell 209 pořízený Hubbleovým vesmírným dalekohledem. Fotografie odhaluje vícekupu čítající přes 100 galaxií, a také gravitační čočky způsobené temnou hmotou a horkým plynem, což prohlubuje stávající poznatky o složení vesmíru.

Snímek ukazuje, jak mladé energické a hmotné hvězdy osvětlují a formují své rodiště silnými větry a spalujícím ultrafialovým zářením.

Hvězdu Vega obklopují obrovské disky trosek, které jsou záhadnější, než jsme si mysleli. Planety chybí. Něco je tam špatně!

Vesmírní turisté se dostali do rekordní výšky nad Zemí a provedli první soukromý výstup do kosmického prostoru. Byl u toho i Skywalker. Ale ne ten ze Star Wars.

Americká NASA do vesmíru v noci na středu vyslala dalekohled SPHEREx, který má pomoci vysvětlit, jak vznikaly a po miliardy let se vyvíjely galaxie a také, jak se vesmír krátce po svém vzniku začal tak rychle rozpínat. Uvedla to agentura AP.

Měsíc se mnohdy přirovnává ke kolu ementálu – krátery na něm připomínají typické díry v tomto druhu sýra. Pokud by chtěl někdo použít gastronomickou metaforu k popisu Velké rudé skvrny na Jupiteru, musel by nejspíš sáhnout po slovu sulc.

Jako paprsek z filmové Hvězdy smrti z Hvězdných válek. Ale milionkrát silnější. Ve slavné filmové sérii dokázal výboj z obří bitevní stanice zničit planetu. Výšleh z černé díry M87 ale může zažehnout desítky hvězd, domnívají se vědci.

Porucha jednoho ze tří funkčních gyroskopů Hubbleova vesmírného dalekohledu přiměla agenturu NASA k přechodu na nouzový chod s omezenými funkcemi. Míří tak legendární teleskop po dekádách oddané služby do křemíkového nebe?

Vesmírné dalekohledy Hubble a James Webb patří mezi nejvýkonnější nástroje pro pozorování vesmíru, které lidstvo kdy vyvinulo. Oba dalekohledy nám poskytují neuvěřitelně detailní snímky vzdálených galaxií, hvězd a exoplanet, rozšiřují naše pochopení vesmíru a jeho složení. Přesto může vyvstat otázka, proč nepořizují snímky Měsíce, který je naším nejbližším vesmírným sousedem. Odpověď vás možná překvapí. Tuto nenápadnou otázku dostal nedávno popularizátor astronomie a pracovník brněnské hvězdárny Pavel Gabzdyl. A jelikož jde o opravdu zajímavé téma, rozhodl se svou odpověď sdílet veřejně.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba nedávno ověřil měření Hubbleova teleskopu týkající se určení přesné rychlosti kosmické expanze. Výsledky pokusu pak vědce překvapily i šokovaly zároveň.

Táhne za sebou gigantický ohon hvězd a hvězdotvorného materiálu.

Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) neustále překvapuje vědce i širokou veřejnost. Nejnovější snímky ukazují mladé hvězdy v ramenech spirálních galaxií a jejich vliv na vývoj těchto galaxií. Spolupráce s názvem Physics at High Angular resolution in Nearby Galaxies (PHANGS), která je jedním z prvních vědeckých programů kolem JWST, se účastní více než 100 výzkumníků z celého světa. Teleskop se v rámci programu blíže podíval na 19 spirálních galaxií pomocí nástroje Mid-Infrared Instrument (MIRI), který může vidět skrz hustá mračna vesmírného plynu a prachu.

Hubbleův vesmírný dalekohled jako vynikající fotograf nashromáždil za svou třicetiletou kariéru už pěkně početnou fotogalerii. Jsou v ní i snímky zářivých chumáčů, vzácných Herbig-Harových objektů zachycených v neuvěřitelných detailech.

SpaceX a NASA si připravili skvělé zprávy pro vědce i všechny milovníky vesmírných objevů. Hubbleův vesmírný dalekohled se může v budoucnu dočkat významných změn. SpaceX by mohla teleskop posunout na vyšší oběžnou dráhu a zlepšit tak jeho pozorovací možnosti.

Věděli jste, že má Neptun prstence? Vesmírný dalekohled Jamese Webba poslal zpět první snímky Neptunu, nejjasnější fotografie osmé planety od Slunce za více než 30 let, uvedla ve čtvrtek vesmírná agentura.

Teleskop Jamese Webba nepřestává fascinovat odbornou i širokou veřejnost téměř konstantním přívalem unikátních obrázků z nejrůznějších zákoutí vesmíru. Nyní spojil síly se starším bratříčkem, Hubbleovým teleskopem, a oba dalekohledy své čočky upřely na společný cíl – fantomovou galaxii. Fantomová galaxie (z angl. Phantom Galaxy) nesoucí oficiální název Messier 74 byla cílem pozorování astronomů již od jejího objevení Pierrem Méchainem koncem 18. století. Od Země je pak tato galaxie vzdálena zhruba 32 milionů světelných let. Díky téměř identickým tvarům jednotlivých ramen je galaxie Messier 74 považována za jednu z nejpozoruhodnějších hvězdných soustav ve známém vesmíru, a její pozorování je tak výzvou i potěšením.

Družice překonala rekord satelitu Magion 5, který fungoval čtyři roky. Jde přitom teprve o sedmou českou družici.

Hubbleův vesmírný dalekohled poprvé pozoroval hvězdu, která by měla být zároveň i nejvzdálenější hvězdou, kterou lidstvo doposud spatřilo. Podle vědců z NASA vznikla necelou miliardu let po velkém třesku. Dostala jméno Earendel. Hubbleův vesmírný dalekohled sloužící od roku 1990 nepřestává překvapovat. Novým objevem překonal vlastní úspěch z roku 2018. Hvězda podle vědců existovala v době, kdy byl vesmír starý pouhé 4 miliardy let (nyní se stáří vesmíru odhaduje na 13,8 miliardy let). Světlo hvězdy k Zemi letělo přibližně 12,9 miliardy let. Hubble drží také rekord v kosmické vzdálenosti galaxie. Jejímu světlu trvalo 13,4 miliardy let, než dosáhlo Země.