Karel Augusta

V devět ráno stojíme před starým vagonem, jež slouží jako železniční muzeum, v moravské obci Ratíškovice. „Dobrý den, tak pojďte,“ vyzývá nás bývalý havíř, který se stará o tři drezíny zaparkované na trati u lesa. „Sednete si a budete šlapat, tady to má brzdu. Až minete čtvrtý přejezd, otočíte kola a pojedete zpátky. Vytáhnete kolík, přenesete je, podíváte se, jestli to sedí na tém kole, zasunete, zajistíte, kapišto?“ No snad jo, honí se mi hlavou, když po bleskové instruktáži vyjíždíme vstříc lesu, kde kdysi byla jen písečná pláň.