Karel Čurda

Karel Čurda se narodil 10. října 1911 v malé jihočeské vesnici Nová Hlína, která byla tehdy součástí Rakousko-Uherska. Jeho otec František Čurda se živil jako dělník, zatímco jeho matka Rozálie Čurdová vedla skromnou domácnost a starala se o šest dětí. Karel, nejmladší z rodiny, chodil na místní obecnou školu a později několik let do měšťanské školy. Peněz moc nebylo, a tak ještě jako dospívající vzal do ruky zednické kladivo a pracoval na místních stavbách. V meziválečném Československu nabízela vojenská služba chudým venkovským mladíkům postel, teplé jídlo a malý plat. V roce 1933 vstoupil Čurda do 29. pěšího pluku československé armády. Bavil ho výcvik, dobře střílel na střelnici a navštěvoval kurzy pro poddůstojníky. V roce 1936 se stal zástupcem velitele čety v poddůstojnické škole. Čurdovi se dařilo dobře, ale situace v Evropě a zejména v Československu se měnila...

Období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) představuje nejtemnější kapitolu moderních českých dějin. Zatímco národ jako celek trpěl pod nacistickou okupací a tisíce jeho občanů se aktivně zapojily do odboje, existovala i odvrácená tvář této doby – kolaborace. V některých případech to byla jen pasivní snaha o přežití, ale dnešní video bude o aktivních spoluobčanech, kteří se vědomě rozhodli sloužit nacistickému režimu. Pojďme si tedy připomenout jejich motivaci, činy a konečný osud.

Na první pohled má zrada v novodobé české historii nezastupitelné místo. Mnichovská zrada poslala Československo do náruče Hitlerovi, po atentátu na Heydricha pak zrádce Karel Čurda nasměroval gestapo na parašutisty a jejich spolupracovníky. „Nikdo z nás neví, jak se zachová v krajní situaci, kdy vám hrozí trest smrti, mučení a podobně,“ mírní vášně historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu Praha, podle nějž je mezi hrdinstvím a zbabělostí jen tenká hranice.