Karel Čurda

Viliam Gerik – jeho příběh patří k nejtragičtějším a nejsložitějším případům loajality, selhání a zrady v československém odboji během druhé světové války. Narodil se roku 1920 ve Slovenském Medru a jeho život byl formován rozpadem Československa, vznikem fašistického Slovenského státu a formováním československé zahraniční armády. Poháněn touhou bojovat proti nacistickému Německu uprchl v roce 1939 ze země a po složité cestě přes několik států se připojil k československým jednotkám formovaným nejprve ve Francii a později ve Velké Británii. Gerik byl vycvičen jako radista a vybrán pro operaci ZINC, britskou výsadkovou misi zaměřenou na podporu odboje v Protektorátu Čechy a Morava. Navigační chyba však způsobila, že výsadek dopadl do nesprávné oblasti, což spustilo řetězec neštěstí. Odříznutý, vyhladovělý a dezorientovaný v Praze se Gerik rozhodl sám přihlásit policii v naději, že bude deportován domů. Místo toho však padl do rukou gestapa. Pod silným psychickým tlakem, izolovaný a zlomený, prozradil informace o misi — rozhodnutí, které z něj v očích historie proměnilo odbojáře v kolaboranta...

Karel Čurda se narodil 10. října 1911 v malé jihočeské vesnici Nová Hlína, která byla tehdy součástí Rakousko-Uherska. Jeho otec František Čurda se živil jako dělník, zatímco jeho matka Rozálie Čurdová vedla skromnou domácnost a starala se o šest dětí. Karel, nejmladší z rodiny, chodil na místní obecnou školu a později několik let do měšťanské školy. Peněz moc nebylo, a tak ještě jako dospívající vzal do ruky zednické kladivo a pracoval na místních stavbách. V meziválečném Československu nabízela vojenská služba chudým venkovským mladíkům postel, teplé jídlo a malý plat. V roce 1933 vstoupil Čurda do 29. pěšího pluku československé armády. Bavil ho výcvik, dobře střílel na střelnici a navštěvoval kurzy pro poddůstojníky. V roce 1936 se stal zástupcem velitele čety v poddůstojnické škole. Čurdovi se dařilo dobře, ale situace v Evropě a zejména v Československu se měnila...

Období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) představuje nejtemnější kapitolu moderních českých dějin. Zatímco národ jako celek trpěl pod nacistickou okupací a tisíce jeho občanů se aktivně zapojily do odboje, existovala i odvrácená tvář této doby – kolaborace. V některých případech to byla jen pasivní snaha o přežití, ale dnešní video bude o aktivních spoluobčanech, kteří se vědomě rozhodli sloužit nacistickému režimu. Pojďme si tedy připomenout jejich motivaci, činy a konečný osud.

Na první pohled má zrada v novodobé české historii nezastupitelné místo. Mnichovská zrada poslala Československo do náruče Hitlerovi, po atentátu na Heydricha pak zrádce Karel Čurda nasměroval gestapo na parašutisty a jejich spolupracovníky. „Nikdo z nás neví, jak se zachová v krajní situaci, kdy vám hrozí trest smrti, mučení a podobně,“ mírní vášně historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu Praha, podle nějž je mezi hrdinstvím a zbabělostí jen tenká hranice.