Komunismus

Požehnaný věk 102 let v pondělí 19. ledna oslavila Růžena Kamarádová (roz. Sedláčková), členka Konfederace politických vězňů. Po únorovém komunistickém puči roku 1948 ji zatkli předáci rudého totalitního režimu. Zúčastnila se totiž pohřbu prezidenta Edvarda Beneše a posléze do práce přinesla text jeho dosud nezveřejněných slov při podpisu demise demokratických ministrů ve prospěch vlády KSČ.

Po první vraždě cítil klid a uvolnění. Přesto se hned vydal zpátky do ulic hledat další oběť.

Od nového roku je propagace komunismu trestná stejně jako propagace nacismu. Nakladatelství Naše vojsko, které už za porušení tohoto zákona dříve dostalo trest, mělo ale předměty s komunistickou tématikou v nabídce i v novém roce.

Obchodovat s uměním bylo za totality trestné, hrozilo za to vězení. Jenže komunistický režim potřeboval valuty, tak české obrazy vyvážel na Západ. A tak se děly podivné věci. Zakázaní umělci prodávali přes státní podnik a na stejných zakázkách se potkávali disidenti s agenty.

Natáčelo se v krematoriu, kde nikdo nechtěl zůstat až do večera. V zimě, přestože scénář počítal s létem. Pod tlakem tanků, které právě vjely do Prahy. Československé filmy zkrátka často vznikaly za podmínek, které by dnes nechtěl nikdo zažít.

Světový řád má dnes podobu přesýpacích hodin v rukou náladového dítěte. A to kvůli volnosti, se kterou se světem bez vládnoucího státu nebo instituce šířila globalizace.

Dnes, po více než půl století, se může zdát, že jméno Jan Palach je již jen nehybnou součástí národního panteonu. Před 16. lednem 1969 to však bylo jméno mladého studenta s ambicemi a sny do budoucna.

1981. Stará žena předává urnu historikovi. Uvnitř popel jejího manžela, generála. Čtyřicet let s ním žila v bytě. Komunisté z něj udělali kolaboranta. Ona věděla, jaká je pravda a že jednou přijde čas, kdy se zvítězí pravda.

Sotva dozpívali československou hymnu, kordony těžkooděnců s obušky v ruce zaútočily na lidi, kteří ji zpívali. Tak na Palachův týden (15. až 19. ledna 1989) na pražském Václavském náměstí vzpomíná spisovatel a kazatel Petr Pazdera Payne. „Ozbrojenci vyrazili hned, jak jsme dozpívali slovenskou část hymny, v níž symbolicky zaznělo ‚hromy divo bijú‘. Měl jsem ale štěstí a neschytal od policajtů ani ránu,“ vzpomíná Payne, jenž v lednu před 34 lety dorazil na všech pět demonstrací proti režimu. A přemítá i nad téměř zapomenutou událostí, jak tehdy komunisté a StB využili podnes nevysvětlenou informaci či dezinformaci, že v lednu 1989 vzplane nová studentská pochodeň po vzoru Jana Palacha.

Už 57 let uplynulo od sebeupálení studenta Jana Palacha na protest proti komunistickému režimu. V jeho případě ale nešlo o demonstrativní sebevraždu, ostatně i po činu tichým hlasem opakoval, že není sebevrah. Šlo mu o to, aby byla zrušena cenzura a jeho čin vytrhl lidi z letargie, způsobené sovětskou okupací. To ostatně potvrzují i jeho kamarádi...

Ještě na podzim nabízel e-shop Futura a.s., spojený s KSČM a s hnutím Stačilo!, předměty s podobiznou sovětského lídra Vladimira Iljiče Lenina a symboly srpu a kladiva. Po Novém roce, kdy vstoupil v platnost novelizovaný trestní zákoník, který propagaci komunismu trestá až pěti lety vězení, toto zboží z nabídky zmizelo. Členové komunistické strany, kteří s novelou trestního zákoníku nesouhlasí, zatím podle svého mluvčího Romana Rouna žádné problémy se zákonem neřeší.

Pražské povstání začalo 5. května 1945 v šest hodin ráno památnou větou „Je právě sechs hodin.“ Tím, kdo jí do éteru pronesl, byl Zdeněk Mančal. Dnes se na něj neprávem trochu zapomíná.

O politiku jsem se, nevím proč, zajímala už od dětství. Nemám ráda nespravedlnost a hlavně násilí na lidech a zvířatech ve všech formách. Noční můry po povinné návštěvě válečného filmu, mě pronásledovaly vždy hodně dlouho.

Jan Palach (11. srpen 1948 - 19. leden 1969) se jako dvacetiletý student filosofie na protest proti bezvýchodné politické situaci a počínajícímu kolaborantství polil u Národního muzea hořlavinou a zapálil. Celé Československo bylo hluboce otřeseno. A tento otřes umocňovala skutečnost, že Jan Palach zanechal na místě svého činu dopis, v jehož závěru se podepsal: Pochodeň číslo jedna.

Nevzdělatelným dětem dal šanci na úspěšný život, pedagogický úspěch byl ale vykoupen zpřetrhanými pouty a zničenými rodinami. Zakladatel jihočeského „cikánského internátu“ si za svými myšlenkami stál až do konce života.

Když se dnes řekne Jan Potměšil, většině lidí se vybaví herec s vnitřní silou. Muž, který dokázal, že ani tragická nehoda a prognózy lékařů nemusí znamenat konec snů, práce ani rodinného štěstí.

Jeden děda byl komunista, druhý kulak. Jeden komunismus budoval, druhý s ním po svém bojoval. To jsou kulisy ryze rodinného příběhu Štěpána Javůrka Léta sametová. Zachytil v něm paradoxy doby, do níž se narodil a která skončila – ne pro všechny vždy vesele – 17. listopadu 1989. Děj zasadil do města Ostrov.

Ideály skautského hnutí jsou naprosto nekompatibilní s jakýmkoliv totalitním režimem. Po únoru 1948 se proto řada skautů rozhodla pro odchod za hranice. Některé pokusy ale končily tragicky.

Doba minulého režimu byla charakterizována zásadním rozporem mezi oficiální linií, podle níž panovala mezi lidmi všeobecná rovnost, a realitou. Němým svědkem tohoto rozporu je středisko Vystrkov.

Pavel Wonka se do historie zapsal jako poslední politický vězeň, který zemřel v československém vězení. Nebyl typickým disidentem z pražských kruhů, ale samoukem z Vrchlabí, který se komunistickému režimu postavil s nebývalou odvahou.

Bylo mu osmnáct, miloval hudbu a nenáviděl vojenský dril. V roce 1986 se východoněmecký student Hartmut Tautz pokusil o útěk přes Bratislavu na Západ. Svoboda byla na dosah, dělilo ho od ní pouhých 22 metrů.

Josef Plojhar měl mnoho tváří – byl kněz, lidovec, agent StB, alkoholik, kariérista, spolupracovník KSČ, exkomunikovaný zrádce církve i papeže a ministr zdravotnictví. Miloval SSSR a zemřel při popíjení se sovětskými soudruhy.

KOMENTÁŘ / Motoristický poslanec a vládní zmocněnec pro klima Filip Turek se zlobí. Cítí se ponížen prezidentem republiky Petrem Pavlem, který ho odmítl jmenovat ministrem životního prostředí. Pláče a…

Existuje fotografie, kterou zná snad každý: Klement Gottwald na balkóně paláce Kinských v únoru 1948. Málokdo ale ví, že na původním snímku nestál sám. Vedle něj byl muž, kterého režim o pár let později doslova vymazal z dějin i z negativů.

V červnu 1989 stál na náměstí Hrdinů, vítr mu čechral dlouhé vlasy a on odvážně křičel do tváře komunistům, aby odešli. Byl symbolem naděje a svobody. Co se stalo s Viktorem Orbánem?

Chtít prosazovat něco, co se v praxi neosvědčilo, svědčí o absenci zdravého rozumu. To se týká i socialismu a hlavně komunismu. Přitom důkaz o tom, že tyto utopické myšlenky jsou nereálné, podal už dávno Skot Robert Owen.

Milan Moučka mohl být hrdinou. Jako mladík bojoval proti nacistům a přežil útrapy koncentračního tábora. Místo soucitu si však z války odnesl lekci krutosti, kterou v 50. letech uplatnil v uniformě StB. Byl to právě on, kdo vedl brutální výslechy.

Vedení „ideového garanta Světové revoluce“, Kominterna, má do budoucna velké plány, avšak přes velkorysou kádrovou a finanční podporu ÚV VKS(b) zanechala historickou stopu jen v propagandistické oblasti.

Zpátky k normálu – to byl cíl komunistů po srpnové okupaci v roce 1968. Rozjitřená společnost, která doufala ve změnu, se měla vrátit do doby před obrodným procesem (pražským jarem), takzvaně se normalizovat. Komunisté ale potřebovali vysvětlit a před lidmi obhájit vojenskou invazi z 21. srpna 1968. Posloužit k tomu měl oficiální dokument, který vyšel před 55 lety, byl plný lží a invazi nazýval „bratrskou pomocí“. Vtloukat do hlavy si ho měly i děti ve školách.

Před více než půl stoletím spáchal v centru Prahy sebevraždu upálením student filozofické fakulty Jan Palach. Známý herec a politik považuje jeho čin za vysoce morální apel, který je stále aktuální. „Nastoupila u nás kolaborantská vláda, Palachův čin znovu získává větší naléhavost,“ řekl serveru PrahaIN.cz Břetislav Rychlík, režisér, herec a senátor (nestraník za TOP 09).

Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. V případě publicisty, Vladimíra Škutiny, který by se dnes dožil 95 let, to platí měrou vrchovatou. Dvakrát byl vězněný, přibližně v polovině druhého trestu podepsal spolupráci s StB. Jaký byl život muže, který na jeho předčasném konci mnohých svých činů litoval?

Prý jsou u nás silnice, kde leží rozemleté bankovky. Že je tam po reformě v roce 1953 stát jednoduše vysypal. V archivech po legendě nenajdeme jedinou stopu. Přesto tento a podobné příběhy přežily. Protože přesně vystihují, jak se tehdy lidé cítili.

Olga Havlová byla v roce 1980 zadržena za údajné výtržnictví na dva dny. Rehabilitační rozhodnutí mohlo deklarovat, že zadržení bylo protiprávní a Havlová se stala obětí bezpráví. V archivech k tomu ale chybí dokumentace.

Příběh o tom, jak se umí Češi bránit totalitní moci svým legendárním inteligentním humorem, absurditou a „naschvály“, které komunistický aparát nedokázal včas odhalit, natož zastavit.

Praha - Státní zastupitelství nemůže navrhnout, aby soud rehabilitoval manželku prvního českého prezidenta Olgu Havlovou. Nepodařilo se dohledat dokumenty, které by konkrétně popisovaly její zadržení v roce 1980. ČTK to dnes sdělil mluvčí pražského městského státního zastupitelství Aleš Cimbala. Žalobci se možností rehabilitace Havlové zabývali podle dřívějších informací České televize (ČT) na žádost disidenta a písničkáře Jaroslava Hutky.

Otto Wichterle vyrobil první měkké kontaktní čočky na stavebnici Merkur o Vánocích roku 1961. Byl to vynález za miliardy dolarů. Komunističtí úředníci však licenci prodali Američanům za směšnou částku. Mohli jsme mít český Pfizer, máme jen hrdost.

Krkonošské pohádky, uvedené v roce 1974, je jediný náš hraný Večerníček. Staly se legendou. Scénář napsala Božena Šimková, jenže měla zákaz tvorby, veřejně totiž vystupovala proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy, tak se pod jejím jménem nesměly uvádět.

V roce 1948 pomáhal se zbraní v ruce nastolit komunistickou diktaturu. O dvacet let později se stal jejím nejhlasitějším odpůrcem a jediným politikem, který odmítl ohnout hřbet před sovětskými tanky. Příběh Františka Kriegla není černobílý.

Slovenská krasobruslařská legenda se stala námětem loňského biografického dramatu Nepela režiséra Gregora Valentoviče a letos bude středobodem dalšího celovečerního portrétu. Snímek Šampion režiséra Jakuba Červenky se zaměří výhradně na kritických čtyřiadvacet hodin života Ondreje Nepely, které rozhodly o jeho další kariéře. Upoutávka filmu, který do kin vstoupí 9. dubna, má na Novinkách premiéru.

Rehabilitací neprávem odsouzených a restitucí protiprávně zestátněných nemovitostí se někteří z podnikatelů po roce 1989 nedožili a všechny křivdy komunismu se nenapravily. Poškození se týkalo i dalších generací jejich potomků.

Tatra 603 a T87 byly vozy, které obdivoval celý svět. Aerodynamické limuzíny se vzduchem chlazenými motory vzadu předběhly dobu. Kdyby dostaly šanci na volném trhu, mohly být českou odpovědí na Porsche či Mercedes.

„Národní památník na Vítkově bude od 1. dubna t. r. z technických důvodů uzavřen. Současně se také uzavírá mauzoleum Klementa Gottwalda,“ oznámí stručně noviny na začátku roku 1962. O pár měsíců později je tělo prvního československého komunistického prezidenta spáleno.

V těchto dnech si připomínáme výročí úmrtí herečky Jany Hlaváčové (†85) - jedné z nejvýraznějších osobností českého herectví, která zaplatila vysokou cenu za to, že se v době normalizace odmítla podřídit komunistickému režimu.

Tvrdil, že jeho práce není pro dav. Přesto, nebo právě proto jako první český fotograf dosáhl světového věhlasu. Jeho snímky předběhly svou dobu – byly magické. O to překvapivější se může zdát, že fotografování náhle pověsil na hřebík a kariéru vyměnil za meditaci v ústraní. V úterý 13. ledna uplyne 65 let od jeho smrti.

Latinská fráze „ve víně je pravda“ platí i na držitele Nobelovy ceny za literaturu. V opilosti se Jaroslav Seifert vysmál sovětským bardům, ne bez následků. Letos uplynulo 40 let od jeho úmrtí.

Před 49 lety vyšel v Rudém právu článek Ztroskotanci a samozvanci. Měl zničit signatáře Charty 77, místo toho z nich udělal legendy boje za svobodu.

Když komunisté rozehráli krvavé divadlo plné vynucených přiznání a státního teroru, nezůstal v republice kámen na kameni.

Asi všichni, kdo stále pamatují dobu minulou, mají představu o tom, jak vypadala pionýrská organizace za normalizace. Její kořeny sahají ale až do doby první republiky, s níž si pionýry nespojujeme.

Dvojnásobná olympijská vítězka a čtyřnásobná mistryně světa. Katarina Wittová byla v 80. letech sportovním fenoménem, který dokázal pro komunistickou NDR vyhrát víc než jen medaile – vyhrávala srdce fanoušků i na nepřátelském Západě.

Magazín Securitytech.cz hovořil se spisovatelem a ředitelem nakladatelství Academia Jiřím Padevětem nejen o komunistickém dědictví a úloze historie v naší společnosti, ale také o tom, jakou hrozbu představuje vůči ostatním současné Rusko vedené Vladimirem Putinem. „Rusko je napůl státem a napůl zločinným spolčením,“ míní Padevět. V této souvislosti jej mrzí, že nová vláda zrušila Odbor strategické komunikace, který měl za úkol bojovat s dezinformacemi. O těchto a dalších aktuálních tématech jsme se bavili v našem interview.

/Od zvláštního zpravodaje Deníku v Polsku/ Do starobylého polského hanzovního města Gdaňsk nemusíte jet jen za nádhernou středověkou architekturou, která tu byla novými polskými obyvateli po druhé světové válce doslova znovu vybudována z trosek.

Gustáva Husáka většina lidí zná jako generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta. Nicméně i Husák uvízl v síti soudních procesů s komunisty v padesátých letech. A čeho se měl dopustit? Byl tzv. buržoazním nacionalistou.

Zatímco ještě před pár lety byl „kvas“ nyní přezdívaný jako „komunistická cola“ či „sovětský Guinness“ v západní Evropě spíše takovou zvláštní vzpomínkou na východní blok, dnes se z něj stává nový wellness hit. Razí si cestu do supermarketů i hipsterských kaváren – a fanoušci o něm mluví jako o malém zázraku pro zdraví střev.

Před 80 lety, v pátek 11. ledna 1946, přišla událost, jež se stala temnou předzvěstí dění ve velké části tehdejší východní Evropy. V balkánské Albánii, kterou v listopadu 1944 ovládlo komunistické partyzánské hnutí Envera Hodži, došlo ke změně režimu a utužení komunistické moci. Hodža toho dosáhl díky hlasům 82 poslanců, shromážděných v sále Domu umění v Tiraně, kteří prohlásili Albánii za lidovou republiku. Do roku 1948 pak dal popravit přes 10 tisíc lidí.

Před 40 lety v Bohučovicích létal nábytek a hořely zdi. Komunistický režim nevysvětlitelný jev vyřešil po svém. Zničil psychiku malého chlapce.

Ani mohutné anglické hrady či americké mrakodrapy nejsou těžší než jedna budova ve východní Evropě. Tou je Palác parlamentu v rumunské Bukurešti. Celková hmotnost stavby přesahuje 4 miliony tun. Díky ní je i v Guinnessově knize rekordů zapsán jako nejtěžší budova na světě.