Komunismus

Předseda komunistů Filip navrhl ve sněmovně změnu parametrů pro rozdělování státních dotací. Dosavadní kritéria podle něj podporují organizace, které rozvracejí stát a samy dělají politiku proti vládě. Komunistu Filipa a další komunisti, kteří jeho návrh podporují, by měli ostatní komunisti vyloučit ze strany.

Německý Gelsenkirchen je po několika desítkách let pravděpodobně prvním městem na území Evropské unie, kde chtějí vztyčit sochu zakladatele Sovětského svazu Vladimira Iljiče Lenina. Jde o iniciativu německé marxistické strany MLPD, která je dlouhodobě ve sporu se zástupci města. Svůj záměr si ale prosadila u soudu. V „návratu“ bolševického vůdce, který má na svědomí miliony lidských životů, tak už téměř nic nebrání, což pobouřilo některé evropské historiky.

Socha sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jehož vojska se podílela za druhé světové války na osvobození koncentračního tábora Osvětim či Středních Čech a Prahy, dnes ráno zmizela ze svého podstavce v Praze 6. Radnice jí nechala odstranit a dílo z roku 1980 bude umístěno v Muzeu paměti 20. století. Bořit tyto pomníky až teď, je pozdě. Na druhou stranu je to odraz doby a toho, že sovětské a ruské symboly jsou nadále spojovány se současností. Rusko za vlády Vladimira Putina totiž neopustilo své velmocenské plány na ovlivňování východní Evropy a dopady toho jsme viděli dnes i v Praze 6.

Mezi mnoha spikleneckými teoriemi, které se přemnožily kolem pandemie koronaviru, existuje jedna související spíše s vnitropolitickou situací v Číně než se vznikem nové virové mutace samotné. Zdá se být nabíledni, že kdyby se čínské úřady probraly z letargie o tři týdny dříve, šíření nemoci mohlo být účinně zabráněno a počty nakažených a mrtvých o řády menší. To by ovšem čínským mocenským orgánům muselo jít o zdraví lidí – ve skutečnosti jim šlo o vítězství ve vnitrostranickém zápase.

Většina stran zastoupených v Poslanecké sněmovně hospodařila v roce 2019 s přebytkovým rozpočtem. Vyplynulo to z finančních zpráv, které strany zveřejňují ke konci prvního čtvrtletí. Přebytek 63,4 milionu mělo vládní hnutí ANO, koaliční ČSSD díky úspěchu ve sporu o dluh s dědici advokáta Zdeňka Altnera vykázala zisk dokonce 98,8 milionu. O přebytku informovali i občanští demokraté, Piráti, SPD, lidovci, Starostové a TOP 09. Ztrátu devět milionů korun naopak zaznamenali komunisté.

Česko přivezlo z Vietnamu pět set tisíc roušek, i když je vývoz tohoto zboží kvůli koronaviru ze země zakázán. Povolení pomohl získat vietnamský poradce, který má blízko k českým komunistům.

Měl čechoslovakismus šanci na úspěch? Jak se jeho vnímání měnilo v čase? Nová publikace představuje komplexní pohled na tyto otázky.

Nový podcast Miloše Doležala je věnován knězi Josefu Plojharovi, který od roku 1948 seděl v komunistických vládách. Pamětníci uvažují, proč si komunisté vybrali ke své hře právě jeho.

O tomto starobylém polském královském městě se dozvíte nekonečně víc z internetu. Já tam nebyl jako turista (ani kulturista, ani naturista). Mohu přispět jen několika postřehy a fotkami, jak to  obvykle ze svých cest píšu. Hlavně to, co se v příručkách pro turisty nedozvíte.

Ač by se mohlo zdát, že je naše Země v relativním míru a války jsou jen ve filmech nebo se reálně odehrávají na tak vzdálených místech, že o nich vlastně nemusíme přemýšlet, pravdou je spíše opak. Některé probíhající boje začaly již před desetiletími, jiné jsou poměrně čerstvé a možná vás překvapí také fakt, že prakticky celý svět je ve válce. Na každém kontinentu, kromě Austrálie a Antarktidy, totiž probíhá větší či menší násilný konflikt. Je potřeba si také uvědomit, že ačkoliv se u nás přímo nebojuje, mnoho z výše uvedených bojů nás často přímo či nepřímo ovlivňuje.

Eva Pilarová se krátce před smrtí vyznala pro Paměť národa z hlubokého studu za své chování za komunismu: „Měla jsme strach a byla jsem zbabělá. Přiznávám se k tomu. Neměla jsem takovou odvahu jako Marta, kterou hluboce obdivuji,“ řekla Eva Pilarová, která se stejně jako například Karel Gott stala v roce 1977 tváří tzv. Anticharty. Chtěla prý v tom chmurném normalizačním období jen rozdávat radost.

Z hlediska publicity spatřovala Čína v koronaviru zpočátku především problém. Cokoliv, co může narušit obraz dobře organizované moderní země, který se komunisté z Pekingu snaží již léta ve světě vybudovat, se prostě nehodí. Když ale epidemie přerostla za hranice Číny, pochopili soudruzi, že každý problém znamená zároveň příležitost. Svůj přístup k novému viru teď vydávají za vzor pro svět a důkaz výhod čínského systému. V tom jim bohužel ochotně pomáhá i Světová zdravotnická organizace (WHO).

Poté, co generál jihovietnamské armády Nguyen Ngoc Loan pozvedl svůj Smith&Wesson ráže .38 a zastřelil operativce Vietcongu Nguyena Van Lema, prohlásil ke zděšeným reportérům: "Tento muž zabil mnoho našich lidí a já doufám, že mi Buddha odpustí". V tento okamžik vznikla ikonická fotografie, která zburcovala americkou i světovou veřejnost. Snímek, který přispěl k porážce Jižního Vietnamu a k vítězství komunismu v jihovýchodní Asii.

První verze scénáře komedie Světáci totiž byla z pera scénáristy Vratislava Blažka dopsána v červnu 1968. Blažek vzápětí emigroval, takže jeho film by se rozhodně nemohl realizovat.

O herci a dabérovi Jiřím Štěpničkovi se začalo v poslední době opět víc mluvit v souvislosti s uvedením televizního filmu Past o uvěznění jeho matky, rovněž známé české herečky Jiřiny Štěpničkové, v 50. letech minulého století. V rozhovoru pro Deník vzpomíná na dobu po jejím návratu - i na to, kdy se vlastně oficiálně začal jmenovat Štěpnička.

Jan Patočka patřil k nejvýznamnějším českým filozofům 20. století a byl jedním z hlavních představitelů Charty 77, tudíž byl stíhán představiteli minulého režimu. Na rozdíl od svých souputníků ale Patočka podstupoval tvrdé estébácké výslechy v pokročilém věku, což ho nakonec stálo život.

Miloň Čepelka spoluzakládal Divadlo Járy Cimrmana. Píše básně, knihy pro děti, moderuje, to vše ale zastiňuje právě Cimrman a jeho typické role. V rozhovoru mluví otevřeně o svém vstupu do KSČ, o tatínkovi zlomeném komunisty, o nejoblíbenější cimrmanovské hře, o odcházení svých kolegů z divadla a smrti. Myslí na ni, protože se prostě blíží a on se trochu bojí.

První březnové dny patří k nejvýznamnějším v českých dějinách osudovou kumulací dat narození i úmrtí osobností záporného i kladného znaménka. Novou naději pro svobodné Československo vzbudila 5. března (1953) smrt sovětského diktátora a masového vraha Josifa Vissarionoviče Stalina, umocněná hned 14. března (1953) nečekaným úmrtím jeho českého nohsleda Klementa Gottwalda.

Vykonstruované politické procesy v padesátých letech nemířily jenom na opozici či zdánlivého odpůrce režimu. Kdo byl v té chvíli nepohodlný v budování plánu socialistického ráje na zemi, byl tvrdě potrestán. Totalitní režim se tak nekompromisním způsobem opřel do velmi úspěšné hokejové reprezentace. Proč museli snášet nesmyslné mučení?

Po celé zemi, na všech budovách musely být vyvěšeny na půl žerdi státní a rudé prapory potažené černým flórem. Ve výkladních skříních nesmělo být nic jiného než portrét J. V. Stalina ve smuteční úpravě, Stalinova busta a odkazy na jeho dílo.

Historie MDŽ je u nás poměrně spletitá. Může za to čtyřicetiletá éra komunismu, která z oslav Mezinárodního dne žen udělala nucenou zábavu. Jenže MDŽ není o komunismu. Jeho skutečná historie toho se srpem a kladivem příliš společného nemá.

Jak shrne Zpětné zrcátko zítra, počátek března je plný dnů, které nechaly v dějinách naší země výraznou stopu. Bez povšimnutí prošel jen včerejší 8. březen (1932), kdy se narodil Josef Mašín ml., ve 14 letech (!) vyznamenaný Edvardem Benešem (Za chrabrost) jako účastník II. protinacistického odboje a dnes poslední žijící člen nejvýznamnější skupiny protikomunistického III. odboje.

ODS představila návrh zákona o ochraně ústavních institucí, trochu populisticky a patrně bez větších šancí na jeho schválení. Časově ale tento její záměr zapadá přesně do dnů, kdy si připomínáme 100 let existence první velké československé ústavy. Ta je dodnes pro mnohé vzorem a i v době svého vzniku k ní mnozí z okolních států závistivě vzhlíželi. Právě glorifikovaná Ústavní listina z roku 1920 ale dokazuje, že zákony jakéhokoliv stupně, síly a závaznosti, „reálnou moc“ na ochranu demokratických institucí ve skutečnosti nemívají.

Nejlepší by bylo, kdybychom ten nový koronavir prodělali všichni rychle a získali imunitu, říká kardiochirurg Jan Pirk. Reakce politiků je podle něj populismus a těžení politických bodů. Vadí mu, kdo tu teď vládne, a to i v souvislosti s minulostí politiků. Sám svůj vstup do KSČ vysvětluje jako velmi těžké rozhodnutí a morální kaňku, kterou se snaží odpracovat. V rozhovoru otevřeně popisuje svou cestu od touhy být námořním důstojníkem až po krátké přiblížení k politice.

Zatímco většina Evropy slaví konec druhé světové války, v Polsku se v čím dál větší míře připomíná Národní den památky prokletých vojáků, který připadá na 1. března. Jako „prokletí vojáci“ se označovali ti, kdo se po skončení bojů druhé světové války rozhodli postavit se zbraní v ruce na odpor „Jaltě“ – tedy územnímu uspořádání dohodnutému na jaltské konferenci vítězných velmocí. V jejím důsledku se Polsko – podobně jako většina zemí střední a východní Evropy – ocitlo v sovětské sféře vlivu.

Obsazení Pavla Baťka do titulní role v Králi Oidipovi je příhodné, protože ani on se netají zájmem o politiku a věci veřejné. Příběh vládce, jenž je v jednu chvíli nucen nahlédnout svůj osud i celou „kariéru“ v surové pravdě, otevírá ovšem i otázky, které s divadlem až tolik nesouvisejí.

V červenci 1989 byl ve Vídni během diplomatických jednání se zástupci Íránu zastřelen generální tajemník exilové Demokratické strany íránského Kurdistánu Abdul Rahman Ghassemlou a jeho dva spolupracovníci. Ačkoli pachatelé trojnásobné vraždy byli známi, zločin zůstal nepotrestán.

Bývalý prezident Václav Havel obdržel v pondělí od ministerstva obrany in memoriam osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji. Resort o tom informoval v tiskové zprávě. O vydání osvědčení Havlovi požádalo Centrum pro dokumentaci totalitních režimu. Ministerstvo uvedlo, že Havel se proti totalitní moci vymezoval celý svůj život i na úkor své osobní svobody.

Bývalí estébáci necítí „žádnou osobní zodpovědnost“, a když jim to dovolíme, klidně nám to tu zase zopakují. Opět bez osobní odpovědnosti.

Konec pokusu o puč pravicových stran ve vládě Národní fronty. Takové hodnocení při připomínce výročí 25. února 1948 použil v článku na facebookovém profilu KSČM místopředseda této strany Stanislav Grospič. Tento tendenční shluk slov a frází pochopitelně vyvolal ostré odmítavé reakce u velké části politické scény, ale i u veřejnosti.

Požadavky Charty 77 nebyly po roce 1989 naplněny, říká pirátský kandidát do Senátu Tomáš Tožička, který chce v horní komoře nahradit zemřelého Jaroslava Kuberu. Stojí si za svými slovy, že je kapitalismus zločin a že pravicová politika může i dnes za umírání lidí. Za to by podle něj někdo měl nést odpovědnost. Zdůrazňuje, že právě v Chartě 77 se mluvilo o zajištění důstojného života lidem.

Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla rozmístěna sovětská vojska. To se změnilo po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jednotky z Maďarska, Bulharska a Polska sice postupně československé území opustily, sovětská vojska však zůstala téměř 23 let. Okupaci ukončila až dohoda mezi vládou ČSSR a SSSR o odsunu sovětských vojsk z území Československa, která byla podepsána 26. února 1990.

Místopředseda KSČM Stanislav Grospič znovu potvrdil, že se komunisté nemění. 25. únor 1948 považuje za konec pokusu o pravicový puč a začátek éry socialismu, kterou stále velebí. Takovou troufalost komunistům umožňuje současná atmosféra, kdy se podílejí na celostátní moci a mnohými je relativizována minulost.

Jedenáct rozsudků trestů smrti a tři doživotní žaláře překvapily i Kreml. Věšelo se jako málokde. Českoslovenští komunisté byli papežštější než papež.

Několika výstavami a projekcí filmu na téma George Orwella a jeho doby začal dnes v Praze další ročník festivalu proti totalitě Mene Tekel.

Proletáři všech Facebooků, spojte se!

Světově uznávaný spisovatel a novinář se ve své tvorbě zabýval především tématem holokaustu. Není divu, sám totiž díky svému židovskému původu prošel několika koncentračními tábory. Dokonce se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout z transportu smrti a válku jako zázrakem přežít.

Na protest proti sovětské okupaci Československa se 16. ledna 1969 zapálil (a tři dny nato zemřel) student Jan Palach. V reakci na to vyhlásila skupinka studentů na Václavském náměstí hladovku, 25. února 1969 se pak upálil Jan Zajíc. Jak na dění vzpomínal v loňském rozhovoru pro Reflex jeden z přímých účastníků Přemysl Vachalovský (75)?

Vězení není místem, od kterého by odsouzení očekávali klidné prostředí a harmonii k rozjímání nad svými delikty. Přesto však existuje etický kodex i zákonem daná nařízení, která v duchu humánnosti dozorcům i vyšetřovatelům zakazují páchat na vězních násilí. Bývalý režim si však zákony poupravil. V Uherském Hradišti nepřátele komunismu trestal metodami, které spíše než spravedlivou legislativu připomínaly barbarské metody inkvizice či gestapa.

Komunista František Kriegel odmítl po invazi sovětských vojsk podepsat moskevské protokoly. Neustoupil, i když věděl, že to možná nepřežije. Spisovatel a režisér Ivan Fíla teď říká, že ani on neustoupí. O Kriegelovi napsal scénář, knihu a chce režírovat i film. Jeho spor s producentem Miloslavem Šmídmajerem se ale dál vyhrocuje.

Ruský Sputnik nás ve své české verzi obohacuje pozoruhodnými názory. Teď přispěl komunista Jan Klán, který je tam označen jako „známý sociolog“.

Jak primitivní je u nás mnohdy amerikanofobie a hluboce zakořeněná nenávist k USA, ukazuje kauza amerického leteckého bombardování Prahy. Během druhé světové války v českých zemích často umírali lidé v důsledku vojenských akcí USA či Sovětského svazu.

Dvanáct ministrů, dvanáct demisí a naděje v destabilizaci vlády a předčasné volby, které by Československo zbavilo stále sílící moci Gottwalda a jeho komunistů. Alespoň takový byl plán demokraticky smýšlejících ministrů koncem února ‘48. Celá akce ale jen postrčila komunisty blíž k moci.

Jistou dobu natáčeli dění přímo v epicentru nákazy koronavirem. Ukazovali světu stav wuchanských nemocnic, prázdné ulice, svůj vlastní strach, smutek, ale i znepokojení z jednání čínské vlády. Dokud se po nich neslehla zem.

Příběh uprchlíka Václava Jakeše se šťastným koncem díky pomoci rodiny Peckových, která ho patnáct let skrývala před komunisty.

Česká televize uvede v neděli nový televizní film Past, který připomíná pohnutou životní etapu herečky Jiřiny Štěpničkové.

Agent k agentovi. Na Úřadu vlády se bude častěji ukazovat Rudolf Jindrák. Poradce Miloše Zemana a zkušený diplomat.

Podle zprávy o extremismu ministerstva vnitra se také rozšířil okruh lidí, kteří dostávají nenávistné výhrůžky.

Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.

Američané mají Taxikáře. My máme Modeláře. Nový film režiséra Petra Zelenky potvrzuje, že z vyprávění o ozbrojeném vzdoru proti zklamáním z porevolučního kapitalismu se v české kinematografii ustanovila samostatná kategorie. Národ holubičí? To zrovna! Malý český zpruzený člověk má plné zuby „míru, který dál zůstává s touto krajinou,“ a chápe se zbraně.

Gottwaldová, rozena Holubová, nikdy neoplývala přílišnou touhou vzdělávat se. Ani když se její manžel stal prezidentem, nevstoupila do Komunistické strany Československa. Nerozuměla politice, nechtěla jí rozumět a manželovi to vlastně ani nevadilo.

V zemi postižené pokročilým zapomínáním je nejvyšší čas začít naléhavěji připomínat zločiny diktatury, které měly zmizet pod nánosem anonymity. Více v komentáři Jiřího Leschtiny.

Existuje příběh Lidic, který všichni známe. A také příběh lži a pokrytectví, s nímž se vždy mluvilo jen o té minulosti, která se hodila komunistům.

Byl komunistou z přesvědčení, alespoň tak o sobě hovořil nejznámější špion, který se podílel na výboji atomové bomby v USA. Na západ utekl před nacismem, protože pro někoho s levicovými názory nebylo ve třetí říši bezpečí. Už za druhé světové války však pracoval pro obě strany. Jaký je příběh Klause Fuchse?

Odehrálo se to prakticky bez mediální pozornosti. Přesto může jít o pozoruhodný signál směrem ke stabilitě menšinové vlády Andreje Babiše. Předseda komunistů Vojtěch Filip se totiž ve středu večer nechal po návštěvě prezidenta Miloše Zemana slyšet, že vyvolá dohadovací řízení v případě, že v čele resortu dopravy nebude nový ministr. Filip navenek pochybuje, že by mohl úřad plnohodnotně vést ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Skutečná příčina jeho kritiky může být ale motivována něčím jiným. V dubnu se uskuteční sjezd KSČM, na kterém bude obhajovat post předsedy.