Koncentrační tábor Osvětim

Román o osudech mladých žen z nejtemnějšího období našich dějin.

„Blonďatý anděl“, takovou přezdívku měla mezi vězenkyněmi v koncentračním táboře dozorkyně Irma Grese. Psychopatka, jež si libovala v týrání žen a sadismu, byla na konci války odsouzena k trestu smrti oběšením, uvedl portál HistoryToday. Od prvního transportu do tábora uběhlo 81 let.

Dnes víme, že trauma holokaustu se přenáší na další generace nejen skrz úzkostnou výchovu, ale i fyzicky. Kniha Na vině je Osvětim přináší rozhovory s dětmi těch, kteří přežili. Čtení z knihy doprovodila přednáška psychoterapeutky, jež je sama z „druhé generace“.

Ve většině koncentračních táborů probíhalo množství experimentů, pomocí nichž chtěli nacističtí lékaři zajistit vítězství třetí říše na válečné frontě. Obvykle se však jednalo spíše o další formy mučení vězňů.

Místa, která by měl každý v životě vidět, bývají většinou města vyhlášená svou krásou, neporušené kouty přírody nebo pozoruhodné stavby.

Příběhy pro snílky, a odvážlivce, kde nesmí chybět vášeň, ale také zašmodrchaný životní osud – to všechno najdete v naší knižní nabídce.

Samozřejmě, že by šlo napsat reportáž jenom ze samotného koncertu. Ale takových jste už četli stovky. A určitě jste je už dávno všechny zapomněli. Při cestě do Polska jsme se ale vydali po proudu času zpátky do minulosti a ta není vždycky jenom růžová. Věříme, že právě tento text vám v paměti utkví déle.

VÍME PRVNÍ: Aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery prostřednictvím svého právního zástupce podnikne kroky proti rakouskému deníku Der Standard. Bude se tak bránit proti článku, který zpochybňuje dražbu nejdražšího českého obrazu Oskara Kokoschky Žena a otrok. Jeho vyvolávací cena činí 200 milionů korun. Redakci PrahaIN.cz to řekla Zdena Růžičková z aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery, která plánovaný prodej realizuje.

Posedlost různými testy na lidech. Tak nějak by se dal popsat stav v nacistickém Německu, kde byla předmětem bádání v neposlední řadě i dvojčata.

Nový dokument Velké nic Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové pozoruje životy obyčejných lidí za covidu nezávisle a většinou citlivě. V kinech ho najdeš od 16. března.

Několik vět ve videu dezinformátora Patrika Tušla se vymstilo Zdeňkovi Masárovi. Natáčeli ho ještě spolu s dalším mužem na Národním hřbitově v Terezíně. Po pravomocném rozsudku u litoměřického okresního soudu v pondělí 13. března muži začal platit desetiměsíční podmíněný trest za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.

Psalo se 29. září 1941 a ukrajinští Židé mysleli, že budou převáženi do válečných ghett. Místo toho je ale čekal nejhorší masakr historie, na kterém si nacisté zkoušeli své sklony k židovské genocidě.

Dnes si připomínáme velmi smutný okamžik - vyhlazení takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Během jedné noci (z 8. na 9. března) tehdy přišly o život tisíce žen, mužů i dětí, což z události činí největší hromadnou vraždu v historii Československa.

Arnold Schwarzenegger se ve svém pondělním proslovu zveřejněném na sociálních sítích zaměřil na všechny, kteří nenávidí druhé kvůli jejich náboženství, barvě pleti, pohlaví nebo sexuální orientaci. Poselství rakousko-amerického herce je přímočaré. Ty, kteří se hlásí k nenávisti, označuje jako ztroskotance. Těm samým lidem však také vzkazuje: „Záleží mi na vás“. Zároveň je nabádá k volbě jiné cesty.

Teprve sedm dní bylo Maxmiliánu Kryštofovi, který byl před 80 lety jedním z více než tisícovky Romů převezených z Brna do koncentračního tábora v Osvětimi. Sdělila to Anna Míšková, historička Muzea romské kultury v Brně, které si transport ze 7. března 1943 připomene pietním aktem v budově muzea. Podle Míškové by se na události nemělo zapomínat a zvlášť v dnešní době přílivu lidí prchajících před válkou z Ukrajiny.

Vyhlazení takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi – Březince v noci z 8. na 9. března 1944 připomene ve středu Památník ticha v Praze Bubnech.

Synthos Kralupy ukončí v letošním druhém čtvrtletí část výroby kaučuku. Důvodem jsou ceny energií, kvůli kterým se produkce nevyplatí, napsal web Hospodářských novin, kterým informaci potvrdil generální ředitel Synthosu Kralupy David Pohl.

Elisabeth Volkenrath patřila mezi nejkrutější dozorkyně nacistických koncentračních táborů. Přestože se jí dostalo spravedlivého trestu, téměř veškerou svoji vinu odmítla. Zdroj

Teprve sedm dní bylo Maxmiliánu Kryštofovi, který byl před 80 lety jedním z více než tisícovky Romů převezených z Brna do koncentračního tábora v Osvětimi.

Teprve sedm dní bylo Maxmiliánu Kryštofovi, který byl před 80 lety jedním z více než tisícovky Romů převezených z Brna do koncentračního tábora v Osvětimi. ČTK to sdělila Anna Míšková, historička Muzea romské kultury v Brně, které si transport ze 7. března 1943 připomene pietním aktem v budově muzea. Podle Míškové by se na události nemělo zapomínat a zvlášť v dnešní době přílivu lidí prchajících před válkou z Ukrajiny.

Do krutých severokorejských zajateckých táborů, kde jsou brutálním způsobem porušována lidská práva, se můžete dostat jen proto, že jste něčí bratranec. Jedním z takových táborů je tzv. Tábor číslo 14.

Na české ambasádě v Berlíně proběhla vzpomínka na Felixe Kolmera, přeživšího Osvětimi a člověka, který se v devadesátých letech neúnavně zasazoval o přiznání odškodného obětem nacismu.

Historie dvacátého století se točí kolem druhé světové války. Terezín, Osvětim, Hagibor. Jsou ale i další místa, kde lidé nacházeli smrt a pocítili, jak marný jejich život je. Příběhy z táborů v Pobaltí, dostali-li se vězni vůbec za vstupní bránu, patří k těm nejděsivějším.

Když bylo Evě Erbenové devět let, ocitla se se svými rodiči v Terezíně. Život tam byl podle ní ve srovnání s následným koncentračním táborem v Osvětimi vlastně snesitelný. Podařilo se jí přežít pochod smrti, během něhož nacistům utekla. Tři roky poté ji čekal další útěk – tentokrát před komunisty. Se svým mužem, rovněž židovského původu, se usadila v Izraeli a pracovala jako zdravotní sestra. Po desítkách let, kdy nebyla schopná o holokaustu mluvit, začala jezdit po školách a svůj příběh vyprávět. Třeba i dětem v Německu. S Deníkem N mluvila v izraelském Ashkelonu, kde strávila většinu svého života.

Jedná se o ten nejděsivější symbol druhé světové války. Továrna na smrt, kde celkem zemřelo přes milion vězňů, převážně židovského původu. Z nacistického koncentračního tábora, ležícího na území Polska v Osvětimi, Rudá armáda našla jenom torzo. Co tehdy nacisté dělali, aby zahladili stopy?

Od středověké architektury až po muzea druhé světové války, polské přístavní město je povinnou návštěvou pro milovníky historie a každého, kdo hledá levnou dovolenou ve městě.

Naprosto unikátně dochovaná stavba, která je jednoznačně významnou památkou. Tak popisuje Kendeho vilu v Otakarově ulici v Českých Budějovicích Ministerstvo kultury, které nemovitost z roku 1920 prohlásilo památkou. Město České Budějovice proto jedná o odkupu této atraktivní nemovitosti se silnou historií, které mohla hrozit i demolice.

Hitler a jeho nohsledi byli uhranuti tajemstvím genetiky. Toužili odhalit všechno o výjimečnosti nordické rasy. A také tak trošku uvažovali, kudy vede cesta k opravdovému árijskému nadčlověkovi. Měl jim v tom pomoci výzkum dvojčat.

Unikátní knihu o osudu dvanáctileté židovské dívky z Plzně připravila spisovatelka Jana Poncarová ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem. Citlivé poselství o jednom zmařeném životě, ale i to, že na bezpráví a utrpení jiných se nesmí zapomínat, odhalí na svých stránkách Deník Věrky Kohnové. Vychází v nakladatelství Motto, které patří pod křídla Albatros Media.

Umíte si představit, že byste se dobrovolně vyměnili s vězněm koncentračního tábora v Osvětimi a riskovali život jen proto, abyste se na vlastní oči přesvědčili, jak to tam chodí? Denis Avey to udělal. A dokonce dvakrát.

Bełżec patřil mezi ty nejkrutější koncentrační tábory, které vznikly hlavně za účelem vyvražďování Židů. Počtem obětí se řadí mezi ty nejhorší během II. světové války. Nyní stojí na jeho místě v Bełżci muzeum. To proto, aby i turisté na hrůzy spojené s fašistickou ideologií nikdy nezapomněli a bránili tak před ní další pokolení.

Nacistický koncentrační tábor v Osvětimi patřil k těm nejlépe střeženým. I tak se podařilo několika vězňům uprchnout. Ne vždy ovšem úspěšně. Někteří byli později chyceni nebo zemřeli cestou nepřátelským územím. Dvě jména slovenských Židů jsou ovšem výjimkou. Rudolf Vrba a Adolf Wetzler totiž unikli smrti, a mohli tak jako jedni z prvních předat děsivé svědectví o nacistickém vyhlazování židovského obyvatelstva.

Jsou místa, která v nás vyvolávají hezké pocity a každý z nás má nějaké takové místo, kam se rád vrací. Ať už jsou to plácky z našeho dětství, tichý kousek přírody nebo pláž u moře. Ale také jsou místa, kam citlivější lidé nevkročí a když, je jim zle. Třesou se, tělem projede chlad a naskočí husí kůže. Taková místa skutečně existují a je lepší se jim vyhnout.

Během druhé světové války bylo zmařeno asi 72 milionů životů. Některé si smrt našla v děsivých koncentračních táborech. Přeživší Ben Lesser kdysi vzpomínal, že právě v Osvětimi, kde zemřelo více než milion vězňů, byly chvíle, kdy živí záviděli mrtvým. Jedno z dochovaných svědectví vydal také dopis řeckého žida Marcela Nadjariho, nalezený za osvětimským plotem.

V Osvětimi jako šestnáctiletý chodil na práci do továrny a těžce tehdy nesl, že místní lidé se od něj odvracejí, místo aby mu pomohli. I proto později sám pomáhal českému disentu. Jiří Brady by se letos 9. února dožil 95 let.

V Osvětimi jako šestnáctiletý chodil na práci do továrny a těžce tehdy nesl, že místní lidé se od něj odvracejí, místo aby mu pomohli. I proto později sám pomáhal českému disentu. Jiří Brady by se letos 9. února dožil 95 let.

Irma Grese seděla na posteli a zpívala nacistickou píseň. „Jsi na řadě,” dozorce otevřel dveře cely. Za nimi čekal kat. Blondýna pohodila zpupně hlavou a kráčela k oprátce. „Ať je to rychlé,” štěkla po muži. „To si nezasloužíš,” odpověděl ji. „Budeš trpět jako ti, které jsi umučila k smrti."

Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti připadá na 27. ledna, protože v tento den v roce 1945 došlo k osvobození nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Při této příležitosti se konalo vzpomínkové setkání v českém senátu a pamětníci a přeživší se setkali i na dalších akcích. Natáčela tam Jana Šustová.

Před udržovaným domem s bílou fasádou na okraji australského Sydney stojí plastika. Její autorka nám otevírá dveře: Olga Horak přežila Osvětim i pochod smrti do Bergen-Belsenu. Když jí bylo osmnáct let, vážila pouhých 29 kilogramů.

Druhá světová válka byla tím nejhorším, čím si museli lidé ve dvacátém století projít. Kdo ví, jak by to v Terezíně dopadlo, kdyby pracovníci z Červeného kříže neskočili na špek skvěle sehranému divadlu. Válka pak nabrala rychlejší obrátky a běsnění nešlo zastavit.

Heleně Citrónové a její rodině se podařilo přežít všechny útrapy koncentračního tábora Osvětim. Mladá dívka nejenže přežila, ale také udržovala poměr s dozorcem SS Franzem Wunschem, který ze srdce nenáviděl Židy.

Šéfredaktor časopisu Vedem, kreslíř pražských a posléze i terezínských scenérií, básník, romanopisec, začínající filozof, občan republiky ŠKID, ochotný a laskavý kamarád. To je jen krátký výčet přívlastků, které během šestnácti let svého života dokázal posbírat Petr Ginz. Židovský chlapec, kterého zavraždili nacisté v osvětimském vyhlazovacím táboře, se narodil před 95 lety. Jeho dílo je dnes klíčovou připomínkou zrůdnosti holocaustu.

Památník by muzeum chtělo otevřít v roce 2024.

Je 5. října 1943 a do koncentračního tábora v Terezíně vjíždí další vlak. Tentokrát z něho vystupuje 83 osob - Židů z Dánska. Další jejich krajané dorazí v následujících dnech, celkem dánská komunita v Terezíně bude čítat 476 Židů. Všichni cítí stejný strach jako ostatní „obyvatelé“ tábora. Tak proč se traduje, že se těšili speciálnímu protekčnímu zacházení?

Takto popsal svůj pohled na to, co se v největším vyhlazovacím táboře v lidských dějinách dělo, židovský filosof Martin Buber. Dne 27. ledna 1945 se svět zastavil hrůzou.

Pár příběhů a příkladů k včerejšímu Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu.

Koncentrační tábor v Osvětimi byl osvobozen 27. ledna 1945, zahynulo v něm asi milion Židů. „Michal Salomonovič, můj pozdější manžel, prošel Osvětimí jako jedenáctiletý kluk. Zemřel v červnu 2019 a do poslední chvíle se snažil o holokaustu přednášet dětem a studentům,“ vypráví pro CNN Prima NEWS 85letá vdova Libuše Salomonovičová. Historička, která zmapovala osudy tisíců ostravských Židů a sestavila spletité rodokmeny mnoha rodin, které byly zcela anebo částečně vyvražděny právě v Osvětimi.

Ruský prezident Vladimir Putin u příležitosti dnešního Mezinárodního dne památky obětí holokaustu uvedl, že s nacistickými plány na vyvraždění Židů a dalších národů skoncoval především Sovětský svaz. Rovněž zopakoval své tvrzení, že ruští vojáci, kteří na jeho rozkaz vpadli loni v únoru na Ukrajinu, bojují proti "neonacistům". Kyjev naopak obviňuje ruského vůdce, že vede genocidní válku a že se ruští vojáci dopouštějí válečných zločinů i zločinů proti lidskosti na okupovaných územích.

Tvrzení, že je třeba Ukrajinu „denacifikovat“, však ruský prezident nepoužil poprvé.

Paměť jsme my: Silnice číslo 19, tak se jmenuje představení Divadla Paměti národa, které v pátek večer, tedy v Den památky obětí holocaustu, připomene Romy zavražděné nacisty. V pražském Domě U Kamenného zvonu ožijí tragické příběhy českých a moravských Romů díky čtrnácti studentkám Pražské taneční konzervatoře.

Polský premiér Morawiecki vyzval k odporu proti nové genocidě ve východní Evropě. Zděšení z ruské války vyjadřovali také účastníci slavnostní vzpomínkové akce přímo v Osvětimi. Pořadatelé kvůli válce nepozvali zástupce Ruska.

Příběhů Češek, které se staly obětí holocaustu nebo jej dokázaly přežít, nejsou stovky, ale přinejmenším tisíce. Každý z nich dokáže chytnout za srdce, neboť popisované utrpení bylo nepředstavitelné. O to více, když se našly takové, které i uprostřed nefalšovaného pekla s chutí pomáhaly ostatním. Patřila mezi ně i Jarmila Weinbergerová.

Před udržovaným domem s bílou fasádou na okraji australského Sydney stojí plastika. Její autorkou je dáma, která nám otevírá dveře: Olga Horak (Horáková), která sice nezapře svůj věk, ale stále vypadá svěže a elegantně. Když jí bylo osmnáct let, vážila pouhých 29 kilogramů. Přežila Osvětim i pochod smrti do Bergen-Belsenu. V domě žije už déle než

Velmi nebezpečnou jízdu za kamionem, z jehož návěsu odlétávaly kusy ledu na silnici všude kolem, natočili na státovce I/35 u Vysokého Mýta palubní kamerou za ním jedoucí profesionální hasiči. Některé kusy ledu s rachotem přelétly i do protisměru, kde je řidiči už vůbec nemohli včas zaznamenat nebo se jim vyhnout. Podobné situace mohou skončit šerednou nehodou. Se stejnou zkušeností se na nás obrátila i čtenářka Deníku. Podívejte se ve videu.

Osvětim. Synonymum pro hrůzy a utrpení. 27. ledna 1945 koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda. Jeden z největších zločinů proti lidskosti během druhé světové války s sebou ale nesl i zásadní organizační problém. Někdo musel hromady mrtvých těl odnést a spálit. Vzhledem k tomu, že špinavou práci nechtěli dělat samotní nacisté, rozhodli se vytvořit vězeňské komando.

Svět si v pátek připomene 78. výročí osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Kvůli agresi proti Ukrajině muzeum nepozvalo zástupce Ruska, píše server deníku Gazeta Wyborcza.

Objev pracovníků památníku v Osvětimi vydal další děsivé svědectví v podobě boty chlapce, který byl do místního koncentračního tábora transportován se svou matkou.