Koncentrační tábor Osvětim

Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě, nemohla už skoro chodit ani jíst, na hrudi se jí tvořily boláky skvrnitého tyfu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali jí do náruče a odnesli do nemocnice. Tenkrát dvaadvacetiletá Jarmila byla zachráněna z koncentračního tábora Bergen Belsen. Před tím prošla Terezínem, Osvětimí a lágrem v Christianstadtu. Její příběh patří mezi unikátní nejen tím, že přežila a může podat svědectví, ale i tím, co v táborech dělala.

To, že si lidé snažili udržet iluzi života i mentální sílu tam, kde naděje zhasínaly v plynových komorách, je obdivuhodným aktem lidské vůle. I vězeňkyně koncentračního tábora Ravensbrück dělaly, co mohly, aby našly důvod přežít další den. A tak tu bujela umělecká tvorba či zakázaná kultura. Co víc, díky Nině Jirsíkové měly i lágrový módní styl.

RECENZE V prosinci tohoto roku by se slavný česko-židovský spisovatel Arnošt Lustig dožil 94 let. Jeho proslulé „Ty bejku“ ale přátelé neslyšeli více než devět let… „Publicistu Františka Cingera pojí s Arnoštem Lustigem takřka dvě desítky roků. Za čas, co je realizovali, se prohlubovalo jejich přátelství a byli spolu téměř každý den. František Cinger mimo jiné napsal Lustigem autorizovanou biografii Arnošt Lustig zadním vchodem (2009) a spolu se spisovatelem vytvořili knihu 3x18 (portréty a postřehy), jejíž druhé, doplněné vydání pochází z roku 2003. Cinger je navíc odpovědným redaktorem (a autorem doslovu) u svazku Okamžiky. Arnošt Lustig vzpomíná na Otu Pavla (2003), a když Arnošt Lustig 26. 2. 2011 zemřel, zatelefonovali Cingerovi z nakladatelství: „Měl bys napsat knihu To byl Arnošt Lustig!“,“ píše Ivo Fencl, sám spisovatel, o dvou spisovatelích.

Krátce po příjezdu do Ovětimi přepadl Jiřího Schreibera pocit bezmoci a naprostého vysílení. Neviděl jiné východisko, než se vrhnout na dráty vysokého napětí, a utrpení tak navždy ukončit. Osud ale rozhodl jinak.

Když Čeněk Růžička jako padesátiletý zjistil, že jeho rodiče prošli romským koncentračním táborem v Letech, začal za své předky bojovat. Postavil se do čela iniciativy, která chce v místě bývalého tábora vybudovat památník romského holocaustu. Chce vrátit zemřelým jejich důstojnost.

Kvůli letošnímu mimořádnému jaru patrně unikl pozornosti širší veřejnosti zajímavý ediční počin. Spolek přátel starého Jindřichova Hradce vydal pod názvem Na cizí planetě (nonfiction 1938 – 1948) vzpomínky Margit Herrmannové na dramatická léta, která prožila v době druhé světové války.

V koncentračním táboře byl majetek nepodstatný. Setkali se tam obchodníci, umělci i členové prominentních rodin. Heda Blochová pocházela z vyšší společnosti, ale nechovala se jako rozmazlená princeznička a poprala se o život. Nakonec ale stejně padla na dno.

Podle bádání historika Vojtěcha Kyncla matka jednoho z přeživších lidických dětí udala četníkům svou židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou.

Psal se 20. červen 1945, když ministr zahraničních věcí Spojených států amerických Edward Stettinius mladší schválil jeden pozoruhodný dokument. Týkal se přesídlení Němce Wernhera von Brauna a jeho týmu nacistických raketových vědců do Spojených států. Tento dokument znamenal začátek amerického vesmírného programu – a také dodnes nedořešený morální problém.

V Osvětimi byla spousta práce. Jeden opravoval vlaky, druhý rozděloval jídlo, třetí přenášel kameny a Igor Malitsky převážel mrtvoly.

Lidí, kteří přežili Osvětim, bylo jen pár. František Miška měl víc štěstí než rozumu, odolával nemocem a stavěl se čelem dozorcům, kteří ho mohli okamžitě poslat na smrt.

Vysvětlovat, co byl za druhé světové války koncentrační tábor, je asi dost zbytečné. Někoho na první dobrou napadne Terezín, někoho Dachau nebo Osvětim. Je jich ale celá řada jiných a jedno mají společné - zahynuly v nich v nelidských podmínkách miliony lidí různých národností, ras a vyznání. Jedno takové zařízení bylo i v Letech u Písku a nacisté tam sváželi romské obyvatele. Dnes je na tomto místě památník a právě ten se nyní dočká velké proměny.

Správní rada německého automobilového koncernu Volkswagen se dnes omluvila za to, že na instagramovém účtu společnosti byla zveřejněna rasistická reklama. Rada uvedla, že klip se na webu objevil z nedostatku kulturní vnímavosti, a nikoli z rasistických pohnutek.

Jednoho v Osvětimi zachránila naděje, druhé skautská průprava. Ruth Schindlerová se dokola ucházela o práci a řídila se podle vlastního snu.

Policie zatím v případu sbírá důkazy, nikoho neobvinila.

Povídky ze Svrabové čtvrti, tak se jmenuje výbor dosud nevydaných literárních textů novináře, reportéra a prozaika Františka Roberta Krause (1903–1967). Jejich témata vystihuje spíš podtitul Zmizelý svět židovské Prahy (Cattacan, 344 stran, 349 Kč).

Luděk Eliáš se narodil 29. července 1923 ve Slaném. Měl sice židovský původ, ale rodina byla ateistická. Otec pracoval jako správce cihelny a byl oddaným vlastencem. Po nástupu nacismu si mysleli, že se jich hon na "neárijce" netýká. Za svůj domov považovali Československo a mluvili plynně česky.

Charlotte Junger měla život před sebou, bohužel nemohla popřít svůj židovský původ. Zemřela jako spousta jejich blízkých v Osvětimi, ale její cesta za smrtí byla dlouhá a trýznivá.

Většina dětí v koncentračních táborech zemřela v plynových komorách. Evelina Merová měla štěstí, přežila Terezín i Osvětim a v Rusku našla novou rodinu.

Rodina Schenkelových byla roku 1942 deportována do Terezína a 8. března 1944 byli všichni - otec Mayer Max, syn Zdeněk i matka Irma - zavražděni. Irma měla ve své přízni člověka, který přežil. A kvůli svému přežití se neštítil jít ve stopách Mengeleho a parazitovat na svých blízkých.

Adolf Burger (†99) přežil druhou světovou válku jen díky svému povolání. Tiskařů bylo málo a každý musel přiložit ruku k dílu. V Sachsenhausenu byl součástí padělatelské akce Bernhard. Na základě jeho vyprávění byl natočen oscarový film Ďáblova dílna.

Franz Kafka byl vegetarián, miloval letadla, opalování, živil se jako úředník, přesto se stal jedním z nejzásadnějších spisovatelů své doby a jeho díla jsou dodnes na seznamech povinné četby k maturitě. V soukromí byl Kafka asexuální, přesto ale za čtyřicet let svého života alespoň citově přilnul k několika důležitým ženám.

Oldřich Stránský (†93) měl štěstí v neštěstí. Deportaci do tábora v Lípě u Havlíčkova Brodu nesl těžce, ale kdyby zůstal doma, skončil by stejně jako zbytek jeho rodiny. S nikým z nich se už nikdy neviděl.

Irma Greseová se narodila v roce 1923 ve vesnici Wrechen v Meklenbursku do rodiny sedláka. Její otec vstoupil v roce 1937 do NSDAP a ona sama se brzy stala členkou Svazu německých dívek. Příležitostně pracovala jako pomocná zdravotnice v sanatoriu SS v Hohenlychenu, současně se neúspěšně pokoušela o studium na zdravotní škole. Štěstí jí nepřálo ani v lékárně a tak v roce 1942 nastoupila jako dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück. Zde se jí konečně dostalo pochvaly, po které tak toužila. Dostala zde na starost dohled nad menší pracovní skupinou.

Vzpomínky z Prahy, nechť jsou Ti nejhezčí, napsala Iva Jarošová 30. května 1945 na zadní stranu své podobenky a věnovala ji Josefu Kapelovi, devatenáctiletému židovskému chlapci, kterého po osvobození přivedl do Prahy její tatínek František Jaroš.

Poznala jsem Janu Bobošíkovou jako člověka, který je absolutně neschopný lži, tvrdí Hana Lipovská.

Tato pozoruhodná dáma s něžnými jemnými rysy, výraznýma očima a labutí šíjí patřila 26 let k nepřehlédnutelným oporám Národního divadla, kde vytvořila přes čtyřicítku různorodých postav.

Velké množství nejrůznějších předmětů našli v dubnu v komíně jednoho z bloků tábora Osvětim v Polsku. Rakouský národní fond pro oběti národního socialismu zveřejnil snímek v úterý s tím, že předměty byly nalezeny v sopouchu komínu v bloku 17, kde měli být podle všeho vězněni lidé zruční v řemeslech. Nalezeny byly vidličky, nože, nůžky a další nástroje.

Válečný bestseller se dočká filmového zpracování.

S těmihle slovy začíná film o dětském přátelství, které nabývá obrovských rozměrů. Bruno je malý osmiletý chlapec. Jako každé dítě má i on své kamarády.

Polský fotograf židovského původu Henryk Ross denně riskoval život, aby mohl zachytit realitu v lodžském ghettu. Do konce války se dochovala polovina z pořízených snímků.

Naši prapředkové byli velmi škodolibí. Pro pojmenování sousední obce je tak dokázalo inspirovat ledacos, klidně i slabošství, loupeže nebo třeba nemoc. U řady názvů dnes nikoho ani nenapadne, že vznikly klidně i jako hanlivé označení.

V Chorvatsku, na hranici s Bosnou a Hercegovinou, se nachází malá a nenápadná obec Jasenovac. Má asi 650 obyvatel, je tu kostel, tržiště a železniční stanice. Všechno by bylo v pořádku, kdyby sem za války neproudily davy vězňů do zdejšího koncentračního tábora.

Němečtí okupanti přiměli polského novináře k tomu, aby pracoval pro jejich režim ve statistickém oddělení Židovské rady. Ross tak měl na starost portréty na registrační karty a rovněž musel fotit propagandistické snímky přímo v ghettu. Riskujíc tvrdý trest pak používal zbytky filmů na dokumentaci běžného života za ostnatým drátem.

Anne Franková se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem 12. června 1929 v židovské rodině. Byla to doba, kdy Německo zažívalo ekonomickou krizi a k moci se pomalu dostával Adolf Hitler a jeho strana. Hitler se od samého počátku netajil nenávistí k Židům a život v této zemi byl proto i pro rodinu Frankových stále těžší.

Hilde Lohbauer byla známá jako „esesačka v civilu.“ V koncentračních táborech Ravensbrück, Osvětim a Bergen-Belsen zastávala funkci kápa. Brzy se stala pravou rukou nacistů. Za své činy byla po válce odsouzena k desetiletému vězení. Na svobodu se dostala už po pěti letech. Proč?

Je tomu již 112 let, co se ve Svitavách narodil Oskar Schindler, jehož příběh před šestadvaceti lety odvyprávěl snímek Schindlerův seznam, jeden z nejzásadnějších filmů všech dob.

Paní Hana Tvrská oslaví v těchto dnech 92. narozeniny, přežila Osvětim i bombardování Hamburku.

Přestože román Chlapec v pruhovaném pyžamu, a jeho následné filmové zpracování, nepostrádá kvality, o čemž vypovídá i hodnocení diváků, jenž se blíží 90 %, z historického hlediska by se zřejmě celý příběh, tak jak je vyprávěný, nemohl odehrát. Proč?

Osmnáctiletá Eva Weilová ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.

Osmnáctiletá Eva ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.

Osmnáctiletá Eva ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.

U sídla českého generálního konzulátu v Petrohradu demonstrovali aktivisté nezaregistrované strany Jiné Rusko.

Vojáci britské armády dorazili do koncentračního tábora Bergen-Belsen 15. dubna 1945. Na místě našli asi šedesát tisíc zbědovaných vězňů a třináct tisíc mrtvých. V následujících týdnech zemřelo - navzdory obětavé pomoci - téměř patnáct tisíc již osvobozených lidí.

Její tenisové výkony si pamatují snad jen ti nejpozornější fanoušci. Ashley Harkleroadová se více proslavila focením pro Playboy.

V 90 letech zemřel legendární pilot formule 1 Brit Stirling Moss. Podle BBC zemřel po dlouhé nemoci.

Za kontraproduktivní vměšování se do cizích záležistostí má prezident Miloš Zeman postoj ruské Ruské federace, která zahájila trestní stíhání české samosprávy za odstranění sochy maršála Koněva. Zároveň ale hlava státu považuje krok radnice Prahy 6 za hloupý a směšný a přirovnal ho k obrazoborectví.

Trestní stíhání, kterým vyšetřovací výbor Ruské federace reagoval koncem týdne na odstranění sochy maršála Koněva v Praze, je podle prezidenta Miloše Zemana kontraproduktivním vměšováním se do cizích záležitostí. Odsunutí sochy má ale Zeman za hloupé a směšné. Také mu přijde komické s ohledem na dobu, která uplynula od pádu minulého režimu. V pořadu televize Prima dnes přirovnal chování zastupitelstva Prahy 6, které o přesunutí sochy rozhodlo, k obrazoborectví.

Elsa Lieschen Frida Ehrich, zvaná „Elsa“ byla další ze série sadistických dozorkyň, která byla po válce odsouzena k trestu smrti. Na smrt poslala tisíce vězňů z řad žen i dětí.

Italský židovský chemik a spisovatel, který se proslavil románem Je-li to člověk z roku 1947.

Šestasedmdesát let uplynulo od slavného a dramatického útěku dvou osvětimských vězňů, Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby. Jejich svědectví se stalo jednou z prvních a nejcennějších zpráv o hrůzách holocaustu.

V tomto podivném roce je všem křesťanům uložena krajní střídmost liturgického slavení – ale snad o to více je možné vnímat hloubku velikonočního poselství.

„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.

Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 osvobození koncentračního tábora Buchenwald americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.

Do Prahy přijel na jaře 1945 náhodou. Na vagónu s uhlím v pruhovaném vězeňském mundúru. Devatenáctiletý Avraham Harshalom, tehdy Adam Friedberg, měl štěstí. Zachránili ho Češi, kteří mu poskytli úkryt do konce války.

Do Prahy přijel na jaře 1945 náhodou. Na vagónu s uhlím v pruhovaném vězeňském mundúru. Devatenáctiletý Avraham Harshalom, tehdy Adam Friedberg, měl štěstí. Zachránili ho Češi, kteří mu poskytli úkryt do konce války.

Ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík Aktuálně.cz potvrdil, že jeho předchůdkyně Martina Lehmannová nepřijala nabídku na novou pozici.

Před 76 lety, 7. dubna 1944, uprchli z vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau dva slovenští Židé: Alfred Wetzler a Rudolf Vrba, který se tehdy jmenoval Walter Rosenberg. Na Slovensku pak sepsali zprávu o nacistickém vraždění, která patří k základním dokumentům holocaustu.

Co tohle bylo za výlet? Opravdu jsme v zimě s Oldou Kaiserem navštívili Osvětim, a pak i vyhlazovací tábor Treblinka? Jak k tomu vlastně došlo? A co je Olda zač?