Koncentrační tábor Osvětim

V českém divadle 20. století nenajdeme mnoho pamětníků, kteří prošli terezínským ghettem i nacistickým vyhlazovacím táborem. Herec a režisér František Miška byl jedním z nich.

Jana Březinová patřila k nejkrásnějším herečkám své generace a na jevišti Národního divadla ztvárňovala hrdé královny i prosté ženy. V osobním životě ale musela čelit tragické ztrátě v dětství, milostné aféře i boji s vážnou nemocí, které podlehla.

Vlak z evakuovaného koncentračního tábora v Osvětimi bloudil na konci války západními Čechami a Sudety, když nečekaně zastavil v Horní Bříze. Celé město pomáhalo lidem v dobytčáckých vagonech. Transport nakonec dojel až do Mauthausenu.

„Zůstala jsem naživu, abych mluvila.“ Věra Grossmanová se stala jako šestiletá spolu se svým dvojčetem Olgou obětí osvětimského lékaře Josefa Mengeleho. Sadistické experimenty „Anděla smrti“ československé sestry přežily. Jako jedny z mála dětí.

Helena Citrónová měla skončit v plynové komoře, pak si jí ale všiml mladý důstojník SS a do krásné Slovenky se bezhlavě zamiloval. V táboře smrti ji léta chránil před popravou i zneužitím. Helena pak po válce před soudem svědčila v jeho prospěch.

„Držela jsem prstýnek a slíbila si, že pokud přežiju, tak už ho nikdy nesundám.“

Připomínáme si 81 let od konce 2. světové války. Tuto skutečnost a oběti války nám připomínají v Prostějově pamětní desky a reliéfy v budově radnice, škol, podniků a v dalších objektech. Byly instalovány většinou začátkem května 1946 k 1. výročí od konce 2. světové války.

Eva Erben byla dívka z Děčína, která přežila Auschwitz a odmítla o prožitých hrůzách mlčet.

Bylo jich sedm, stejně jako trpaslíků ze slavné pohádky. „Teď mám práci na dvacet let,“ jásal osvětimský lékař Josef Mengele, když poprvé spatřil rodinu Ovitzových, jejíž členové se kvůli své výšce stali součástí zvrácených lidských experimentů.

I za holocaustu si lidé dokázali najít sebemenší důvod, pro co žít a na chvíli zapomenout na svůj hrůzný osud. Tak tomu bylo i v případě fotbalových soutěží a zápasů, které se v terezínském ghettu hrály mezi lety 1942 a 1944. Ty i přes drsné podmínky ghetta dokázala pořádat židovská samospráva, ačkoliv je využili i nacisté pro propagandistické účely.

Polský františkán vystoupil z řad odsouzených a zachránil neznámému muži život. Franciszek Gajowniczek pak nesl tíhu té oběti dlouhých třiapadesát let.

V koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim vznikly tisíce fotografií vězňů. Za objektivem tehdy nuceně stál muž, který po válce dlouho nedokázal znovu vzít fotoaparát do ruky.

Polský důstojník, který se v září 1940 nechal dobrovolně zatknout a poslat do Osvětimi, aby tam založil odbojovou síť. Po útěku ho čekal další boj. Tentokrát s komunistickou tajnou policií, která ho v roce 1948 popravila.

V září 1943 přijelo do Osvětimi pět tisíc Židů z Terezína. Rodiny zůstaly pohromadě, děti dostávaly mléko. Po šesti měsících je zplynovali. Největší hromadná poprava československých občanů za války. Proč tábor vznikl, nevíme dodnes.

Ocelářský magnát Alfried Krupp postavil zápalkovou továrnu uvnitř Osvětimi a v jeho podnicích zemřelo na 70 000 lidí. Přesto se po několika letech ve vězení vrátil do čela koncernu a stal se miliardářem.

Některé lidské osudy působí tak neuvěřitelně, že připomínají filmový scénář.

Velel Birkenau v době jeho nejhorších měsíců a později i Natzweileru. Po válce nad ním padly tři rozsudky smrti, ani jeden se nestihl vykonat – v pařížské vazbě ho dostihl infarkt.

Historický pohled na 27. duben 1940, kdy Heinrich Himmler podepsal rozkaz k založení tábora Auschwitz I v prostorách bývalých polských dělostřeleckých kasáren.

Z úředníka u psacího stolu se v koncentračním táboře stal jeden z nejobávanějších dozorců. Jeho jméno nese mučicí zařízení, kterého se hrůzou báli i ti, kdo přežili. Před soud se postavil až po třinácti letech klidného života v Německu.

Dva slovenští Židé Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler uprchli v dubnu 1944 z Osvětimi a v Žilině nadiktovali 32stránkovou zprávu o plynových komorách. Dokument obletěl svět a přispěl k záchraně přibližně 200 tisíc maďarských Židů.

V roce 1943 se v Osvětimi stali tajnými milenci – sedmnáctiletý David Wisnia a slovenská vězenkyně Helen Tichauerová. Scházeli se mezi balíky šatstva u krematoria a slíbili si, že se po válce sejdou ve Varšavě. David tam ale nikdy nedorazil.

Vraťme se zpět do období druhé světové války, do největšího nacistického koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz) v okupovaném Polsku. Působilo zde řada lékařů, kteří se „proslavili“ neuvěřitelnými zvěrstvy páchanými na lidech pod taktovkou ideologie a přesvědčení, které hlásal nacistický režim. Jedním z nich byl i doktor Horst Schumann, jehož jméno může být dnes pro mnohé neznámé.

Byl to jeden z nejkrutějších dozorců Osvětimi. Kaduk bil, střílel, hnal děti do plynu a rozdupával vězňům hrudník. Přesto si po válce v berlínské nemocnici vysloužil přezdívku „Papa Kaduk“ a zemřel v klidu jako devadesátiletý důchodce.

V Ravensbrücku i v Osvětimi-Birkenau jí vězeňkyně říkaly jen Bestie. Svědkyně u soudu vypovídaly, že ženy prakticky nepřetržitě bila, kopala a trhala jim vlasy.

Polský boxer Tadeusz Pietrzykowski nebojoval v koncentračním táboře o medaile, ale o šanci dožít se dalšího dne. V Osvětimi z něj nacisté chtěli udělat atrakci pro dozorce, on se místo toho stal vzpruhou pro spoluvězně.

V Osvětimi neboxoval pro slávu, titul ani peníze. Salamo Arouch nastupoval do ringu, kde vítězství znamenalo pár dní života navíc a porážka smrt. Řecký židovský boxer přežil peklo nacistických táborů díky rychlým nohám, tvrdým úderům a vůli přežít.

Mezi nacistickými dozorkyněmi vynikala mládím, vzhledem i krutostí. Irma Grese se stala symbolem toho nejhoršího, čeho je člověk schopen, když dostane moc nad bezmocnými.

Málokterá dozorkyně nacistických táborů vzbuzovala takový děs jako Hildegard Lächert. Vězni ji znali pod přezdívkou Krvavá Brigita.

Složil skautský slib v roce 1933. O osm let později kopal hromadné hroby. Věděl o tajné chodbě vedoucí z pevnosti – dvakrát jí prošel a dvakrát se vrátil. Slib, který kdysi složil, ho provázel přes Terezín, Osvětim a Friedland až do sta let věku.

Je to jeden z nejúžasnějších příběhů druhé světové války. Rudolf Vrba uprchl z Osvětimi, sepsal detailní zprávu o plynových komorách, pomohl zachránit 200 tisíc maďarských Židů, bojoval jako partyzán ve Slovenském národním povstání, aby nakonec emigroval na Západ. Právě před 20 lety zemřel v kanadském Vancouveru.

Je 7. dubna 1944 a pod stavebním materiálem za elektrickým plotem koncentračního tábora Osvětim se skrývá dvojice slovenských židů. Vězni 29 162 a 44 070 známí spíš jako Alfréd Wetzler (10. 5. 1918 - 8. 2. 1988) a Rudolf Vrba (11. 9. 1924 - 27. 3. 2006), po třech dnech ukrývání prchli ze spárů smrti, o tři týdny později už lidem v Žilině popisovali hrůzy vyhlazovacích táborů. Díky jejich svědectví se podařilo zachránit tisíce životů. Byli dvěma z pouhých pěti lidí, kterým se podařilo úspěšně z tábora uprchnout.

Maketu nechvalně proslulé brány do bývalého nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi s německým nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“) instaloval neznámý pachatel před budovu finančního úřadu v bavorském Eggenfeldenu.

V roce 1959 uprchnul z přísně střežené leopoldovské věznice kněz Bohuslav Burian. Za války prošel koncentračními tábory a život si zachránil útěkem z pochodu smrti, jeho únik z komunistického vězení však dík udání skončil během pár dní.

V závěru 2. světové války vypukly mezi Spojenci dost nechutné závody o to, kdo pochytá nejvíce nacistických vědců a využije jejich válečný výzkum pro urychlení vlastního vědecko-technologického pokroku. Jedním z mála oborů, který byl kontroverze ušetřen, byla medicína. Poznatky načerpané z experimentů na vězních koncentračních táborů byly totiž pro racionální lékařskou vědu prakticky bezcenné. Pro ilustraci smutné kapitoly medicíny není známější postava než Josef Mengele (16. 3. 1911 - 7. 2. 1979).

Psal se 11. březen 1946. Skupina britských vojáků přišla hledat Hösse na malou německou farmu. Muž, kterého tam našli, se ale veliteli koncentračního tábora Osvětim nepodobal. Byl zanedbaný, obličej měl pokrytý strupy a představil se jako zahradník Franz Lang. Zbývala jediná možnost, jak ho odhalit.

Byl jedním z mnoha, které válka připravila o mládí. Polského herce Augusta Kowalczyka poslali v 19 letech do pekla Osvětimi, ze kterého se mu podařilo utéct jen díky mimořádně silné vůli.

Z obyčejné dcery ševce vyrostla nejmocnější žena Osvětimi. Lidi posílala na smrt s úsměvem, zatímco jí k tomu hrál vězeňský orchestr. Když ale Třetí říše padla, fanatická nacistka na útěku nenašla pochopení ani u vlastního otce.

Než se stala jednou z nejnenáviděnějších žen nacistických lágrů, pracovala Elisabeth Volkenrath jako kadeřnice ve Slezsku. Skončila na šibenici v šestadvaceti letech.

Arnošt Lustig byl český spisovatel židovského původu. Prošel Terezínem a koncentračními tábory Buchenwald a Osvětim. Zachránil se útěkem z transportu smrti a do konce války se ukrýval před gestapem v hlavním městě. Své tvůrčí úsilí věnoval holokaustu.

„Raději bych zemřela, než abych byla s někým z SS,“ řekla Helena, vězenkyně v koncentračním táboře. Franz Wunsch ji přesto vytáhl z řady a nechal ji žít. Po sedmadvaceti letech se potkali u soudu. Tentokrát zachránila jeho ona.

Příběhy lidí, kteří za války zahynuli v koncentračních táborech, jsou všechny do jednoho smutné. Obzvlášť pak osudy nevinných dětí. Česká židovská holčička Hana Bradyová vešla do povědomí mnoha lidí díky neuvěřitelnému sledu různých událostí, ve kterých hrál hlavní roli starý, otlučený hnědý kufřík s bílým nápisem.

„Komunistické vězení bylo horší než Osvětim.“ Co musí člověk prožít, aby vyslovil právě tato slova? Už samotné srovnání nacistického vyhlazovacího tábora s jakýmkoli „horším“ utrpením zní absurdně. Přesto byla tato šokující slova pronesena.

Blonďatá dvacetiletá dívka s andělskou tváří držela v rukách bič a pistoli. Vězni ji znali jako bestii z Osvětimi. Po osvobození Bergen-Belsenu si s ní svěřenci vyřídili účty – ponížili ji způsobem, který si sama zasloužila.

Primo Levi se svou minulostí i současností jako spisovatel čelil syndromu přeživšího holocaustu, směsici deprese, viny a bezvýznamnosti. Jeho sebevražda byla výkřikem nebo osobním odsouzením.

Jen těžko uvěřitelný milostný vztah dvou zcela odlišných lidí na pozadí holokaustu. Franz Wunsch v Osvětimi platil za krutého dozorce s nenávistí k Židům. Do vězenkyně Heleny Citrónové se hluboce zamiloval, když zazpívala. Pak dělal vše, aby přežila.

Muzeum bývalého nacistického koncentračního tábora v Osvětimi, kde Němci za druhé světové války zavraždili přes milion lidí, převážně židů, otevřelo pro veřejnost nový objekt. Po skoro tříleté konzervaci je pro studijní skupiny s průvodcem přístupná budova bývalých lázní v táboře Auschwitz II-Birkenau. Je to navíc jeden z mála objektů, kde se dochovaly důkazy o využití cyklonu B v podobě takzvané pruské modři.

Franceska byla mladá, talentovaná a její budoucnost v baletu vypadala víc než slibně. Všechno nasvědčovalo tomu, že ji čeká dráha primabaleríny a život, který se bude točit kolem jeviště a tance. Jenže osud měl s jejím příběhem jiné plány.

Léto 1944, Osvětim. Dagmar Fantlová stojí v řadě a čeká, až na ni přijde řada, zatímco blokführerka čte jména a kontroluje papíry, a dívky, které mají štěstí, odcházejí stranou k transportu do Německa na práce, což je jediná cesta ven z tohoto pekla.

Červen 1944, Osvětim-Birkenau. Toman Brod stojí v řadě před Josefem Mengelem a v jedné ruce drží boty, v druhé šaty, zatímco nahý kráčí k tomu uhlazenému muži v bílých rukavičkách, který vypadá spíš jako lékař, než masový vrah.

Byla to gynekoložka, jejímž posláním bylo přivádět děti na svět. V pekle Osvětimi se však Gisella Perlová musela stát andělem smrti. Aby zachránila těhotné vězeňkyně před plynovou komorou a pokusy doktora Mengeleho, prováděla po nocích tajně potraty.

Poslední lednový týden v sobě nese neveselou symboliku dvou výročí, která definovala moderní dějiny. 27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu, 30. leden připomíná legální cestu zla k moci, jelikož byl Adolf Hitler jmenován kancléřem. Jak tyto události formovaly současnost?

Sovětská Rudá armáda osvobodila koncentrační tábor Osvětim 27. ledna 1945. Polský Ústav národní paměti v minulosti zveřejnil dokumenty o vražedném nacistickém personálu v tomto koncentračním táboře, kde za druhé světové války zahynulo i mnoho občanů Československa. Celkem je v databázi 8502 zločinců, kteří se podíleli na vyvraždění 1,1 milionu lidí.

Dnes slavíme Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Vyhlásilo jej Valné shromáždění OSN na svém zasedání v roce 2005. Tento den má připomínat utrpení přibližně…

Před 81. lety vkročila do německého vyhlazovacího tábora Auschwitz na území dnešního Polska rudá armáda. V areálu, ve kterém nacisté zavraždili přes milion lidí, našli 7 tisíc zubožených vězňů. Miliony obětí holokaustu si v úterý připomíná celý svět. Někteří, včetně části přeživších, přímo v areálu muzea a památníku v Osvětimi. A to v době, kdy v Polsku rostou preference politické strany, která svůj program staví na otevřeném antisemitismu.

Měla mít před sebou celý život, první lásky a dospívání. Místo toho ji čekal dobytčí vagón, mráz, hlad a smrtící injekce. Czesława Kwoka, obyčejná dívka z katolické rodiny, se provinila jen tím, že se narodila na špatném místě.