Mytologie

Pele, bohyně ohně a sopek, uvrhne kletbu na každého, kdo z Havajských ostrovů odnese jakýkoliv kus horniny. Skály, kameny i písek prý považuje za své děti a udělá cokoli, aby je ochránila. Přesto se čas od času najde někdo, kdo pověst ignoruje a poté toho také hořce lituje.

Devatenácté století není jen érou páry, vynálezů a elegantních plesů. Je to také doba, kdy salony ovládnou duchové, létající stolky a tajemné seance při svíčkách. Vyvolávání mrtvých se stává doslova módou a spiritismu propadají nejen obyčejní lidé, ale i slavní spisovatelé, politici nebo vědci.

Ganga je nejposvátnější řeka indického subkontinentu – pro téměř 1,2 miliardy hinduistů zosobňuje bohyni a symbol duchovní očisty. Zároveň však patří k nejvíce zamořeným vodním tokům světa. Denně do ní přitékají miliardy litrů odpadních vod.

Středověk byl obdobím, kdy lidé věřili, že svět není tvořen jen tím, co vidíme. Nemoci, neštěstí nebo náhlé změny počasí si často vysvětlovali působením neviditelných sil, zlých duchů, kleteb nebo démonů. V takovém prostředí byla ochrana naprosto klíčová. A protože neexistovala moderní medicína ani vědecké vysvětlení, lidé se obraceli k tomu, co měli k dispozici, tedy k přírodě, symbolům a rituálům, které se předávaly z generace na generaci.

V pátém století našeho letopočtu se nad Británií stahovala mračna. Přicházel definitivní konec starého světa. Římské legie, které na ostrově po staletí udržovaly pořádek a bezpečí, byly definitivně staženy zpět na kontinent, aby bránily hroutící se srdce impéria. Opuštěný ostrov se stal snadnou kořistí pro dravé germánské kmeny Sasů, Anglů a Jutů. Zdálo se, že keltská civilizace a zbytky římské kultury budou nemilosrdně vymazány z mapy dějin. V této době se odehrál střet, který na půl století zastavil saský příval a dal vzniknout největšímu mýtu britské historie.

Příběh z roku 1021 o tom, jak levoboček knížete Oldřicha a perucké pradleny Boženy legitimizoval svůj nárok na dědictví, patří k jedněm z nejromantičtějších v našich dějinách.

Za zdmi starého hradu se skrývá víc než jen historie. Když se setmí a vítr začne zpívat mezi kameny, prý se vrací… žena, která nikdy neměla zemřít. Černá paní ze Sovince – příběh zahalený tajemstvím

Investujete každoročně několik set až tisíc korun do zázračných přípravků, které slibují zbavit vaše tělo „nánosů zimních toxinů“? Pokud ano, pravděpodobně se stáváte obětí jednoho z nejúspěšnějších marketingových mýtů moderní doby.

Jméno nám neotevírá jen první kapitolu života, do které vstupujeme jako jedinečná bytost.

Je to jedna z temných kapitol historie Svědků Jehovových.

Torii jsou fascinující brány, které v Japonsku tvoří posvátnou hranici mezi světem lidí a říší božstev. Tento článek vás provede jejich bohatou historií, symbolikou rumělkové barvy a mýty o jejich vzniku.

Slované vyznávali polyteistické náboženství, úzce spjaté s přírodou a uctíváním předků. Zároveň věřili, že je obklopují tajemné bytosti, které je mohou pozitivně nebo negativně ovlivnit.

Lidé věřili legendám, mýtům a zázračným příběhům víc než skutečnosti. Některé víry stály život, ničily osudy a dokazují, jak nebezpečná může být slepá víra v to, co neexistuje.

Představte si Arnolda Schwarzeneggera, jak sedí v róbě a předstírá, že umí háčkovat. Něco podobného zažil Héraklés, největší hrdina antiky. Za vraždu ho odsoudili k trestu horšímu než smrt. Sloužil jako otrok královně Omfalé.

Legenda tvrdí, že Hitler čerpal moc z magické relikvie. Historická data, laboratorní analýzy a archivy ale ukazují jiný obraz: místo kouzel spíš chladnou práci s mýtem.

Jednou v roce nastává den, kdy se voda podle starých Slovanů nechová jako obyčejná tekutina. 19. ledna, během svátku zvaného Vodokres, měla voda ztrácet svou všednost a stávat se nositelkou očisty, síly a paměti života. Nešlo o spěch ani o rozum – šlo o ticho, chlad a hluboký respekt k přírodě.

Stalo se vám to už několikrát. Letmý pohled na mobil, na hodinky, na displej v autě. A znovu ta stejná kombinace: 12:21. Neplánovaně. Opakovaně.

Žen bychom si měli umět vážit jako dárkyní života. Namísto toho, zvláště ve středověku, byly právě tyto bytosti, z nichž vzešel nový život, obětovány ohni jako čarodějnice.

Když se řekne slovanská mytologie, nejspíš vám naskočí jména jako Perun nebo Veles… A také celá řada „potvor“, za což můžete zejména legendární Zaklínač od Andrzeje Sapkowského. Jenže ono to nebývá vždycky tak jednoznačné.

Byla Eva skutečně první? Staré legendy vyprávějí o Lilith – ženě stvořené z prachu a rovné Adamovi, která raději zvolila vyhnanství než podřízenost. Poznejte fascinující příběh rebelky, která se z démona noci stala symbolem absolutní svobody.

Seděla shrbená pod tíhou let i vlastních výčitek. Její syn skončil ve vězení a ona si už roky klade stejnou otázku: kde udělala chybu? V mrazivém předvánočním podvečeru přišla hledat odpověď, úlevu a možná i naději, že bolest, kterou v sobě nosí, jednou vystřídá odpuštění – sobě i jemu.

Někdy to zní velmi přesvědčivě: křesťanství je prý jen převlečené pohanství, ženy na tom kdysi byly lépe a víra se šířila hlavně zlatem a mečem. Myšlenkově úlevné. Jenže lidské dějiny i lidská srdce bývají složitější než elegantní zkratky.

Sága Sigurd a Gudrun je z jiného světa než ty předešlé. Není ze středověkých rytířských dvorů, ale z Islandu. Je mnohem starší – a je nadčasová, protože dodnes chápeme, co kdo udělal a proč.

Ještě dřív, než elektřina rozehnala tmu a než mapy přesně pojmenovaly každý kout krajiny, měl svět kolem lidí svá tajemství. Pojďme je odhalit.

Jen ten nejmocnější bůh může v bitvě svým oddaným darovat vítězství i smrt. A takovým bohem je Ódin, severský vládce bojovníků, otec veškerenstva. Co však tato stěžejní postava germánské mytologie přináší do našich běžných životů?

V rozlehlé poušti Gobi se skrývá jedna z největších záhad kryptozoologie. Místní legendy hovoří o obrovském červovi, který údajně žije pod pískem a zabíjí své oběti jedovatou kyselinou nebo elektrickým proudem. Je legendární Olgoj chorchoj skutečný, nebo je to jen mýtus?

Kanadskou divočinu občas rozeznívá zvláštní, těžko zařaditelný zvuk, který vyvolává mezi místními i turisty otázky. V roce 2019 se u Velkých jezer objevily zprávy o neznámém tvoru pohybujícím se v okolních lesích.

Nový majitel Bílých lázní se už několik minut marně snaží otevřít dveře místnosti, v níž probíhaly koupele. Nedaří se mu to patrně i proto, že zpoza dveří slyší zlověstné škrábání a tlumené chichotání.

Obří monstra jako Godzilla v reálném světě neobstojí – jejich vlastní váha by jim rozdrtila kosti a trhala svaly. Astrofyzici Neil deGrasse Tyson a Charles Liu vysvětlují, proč fyzika, biomechanika a evoluce staví tomuto snu nekompromisní hranice.

Na scéně se objeví svědectví služebné z domu na břehu jezera. V pět hodin ráno spatří dívka na hladině velké zvíře s dlouhým krkem, jako má žirafa, malou hlavou a dvěma krátkýma předníma nohama. Také ona je ze svého zážitku celá bez sebe a svěří se své paní. V této atmosféře se v prosinci roku

Podzim je období mezi světlem a tmou, kdy příroda ztiší dech a lidé odjakživa věřili, že se otevírá prostor pro věci mezi nebem a zemí. Není divu, že se právě v tomto čase zrodilo množství pověr, které přetrvávají dodnes. Některé působí úsměvně, jiné mají zvláštní kouzlo, ale všechny v sobě nesou kousek pradávné moudrosti.

Naši předci si různé jevy vysvětlovali zásahy bohů a existencí mytických bytostí. Jak se však později ukázalo, ne všechna bájná stvoření byla jen výplodem lidské fantazie.

Podivný objekt vypadající jako hlava s dlouhým krkem se objevil nad hladinou skotského jezera Loch Ness. Místní věří, že záběr ukazuje legendární Lochnesskou příšeru. Důkazy však stále nejsou prokazatelné.

Staré pověsti české jsou pokladnice plná fascinujících příběhů, které formovaly národní identitu po staletí. Jsou to příběhy o bájných hrdinech, princeznách, statečných knížatech, ale i o válkách a intrikách.

Japonské legendy se neomezují jen na městské přízraky. Hluboké lesy a opuštěné domy jsou domovem bytostí, které nahánějí hrůzu. Mohou být příběhy o horských čarodějnicích a děsivých rituálech založeny na skutečných událostech, nebo jde o varování před nebezpečím, které se skrývá v lesích a horách?

Dlouhé týdny už Říši středu sužuje nebývalé horko. Podle lidí za to může devět slunečních ptáků spalujících zem. Císař se proto obrátí na legendárního reka jménem I, který údajně umí létat. Ten se vznese do vzduchu a bestie zastřelí.

V japonských řekách se údajně vyskytuje tvor, který připomíná obrovského tuleně. Má ale tvář jako opice, dlouhé drápy a sílu, díky níž dokáže usmrtit tucet statných mužů! Žádné zvíře odpovídající tomuto popisu ale neexistuje.

Na palouku, ozářeném stříbřitým svitem měsíce, se vznášejí lehkonohé, nadpozemskykrásné dívky. Na záda jim spadají dlouhé rozpuštěné vlasy – zlaté, stříbrné či rusé. Kolem jejich štíhlých těl vlají průsvitné látky utkané z mlhy a měsíční příze.

Jaké legendy si vyprávějí po staletí kanadští indiáni? Lochnesská příšera patří bezesporu k nejznámějším záhadným tvorům žijícím pod hladinou hlubokých vod. O podobném monstru se však už od dávných dob vyprávějí legendy v různých dalších koutech světa.

Perníková chaloupka. Pro mnohé je to synonymum dětství, pro jiné varování před nebezpečím. Příběh o sourozencích Jeníčkovi a Mařence, kteří se ztratí v lese a najdou domek postavený z perníku a cukroví, je jednou z nejznámějších pohádek na světě.

Lidé po celém světě jsou fascinováni záhadnými tvory, jejichž existence nebyla nikdy potvrzena. Jedním z takových tvorů je i japonský tsuchinoko, had s podivně tvarovaným tělem, který se podle legend umí kutálet, mluvit a pít alkohol.

Pod rušným Torontem se nachází spletitá síť podzemních tunelů, kde se podle svědectví zrodila jedna z nejzáhadnějších městských legend – příběh o děsivém tvoru z Cabbagetownu.

Slavné jezero se nachází ve skotském údolí Great Glenn 16 metrů nad hladinou moře. Vzniklo před 250 miliony let vlivem aktivity zemské kůry a pohybu ledovce. Je druhým největším v celém Skotsku. Proč je právě jezero Loch Ness ideálním místem pro úkryt bájného tvora?

Jednorožec, bájné zvíře podobné bílému koni s rohem na čele, je od nepaměti symbolem čistoty, nevinnosti a kouzel. I když se v moderní kultuře objevuje hlavně ve fantasy literatuře a pohádkách, staré texty, od Bible přes antické spisy až po středověké legendy, naznačují, že jeho příběh může mít reálný základ.

Pod vlivem dnešních pohádek si nejspíš hejkala představíme jako poněkud nešikovné a pomatené strašidlo, kterého není třeba se nijak zvlášť bát. Naši předkové však považovali hejkala za jednoho z nejnebezpečnějších obyvatel lesa vůbec!

Když krásná božská dcera Mwambwa dospěla, její otec se do ní zamiloval. Tak přišla mezi bohy zkáza.

Legenda praví, že Mínótauros se narodil krétské královně, kterou svedl bílý býk. Její manžel nestvůrné dítě zavřel do spletitého labyrintu. Démonické bytosti s býčí či buvolí hlavou však najdeme i v jiných mytologiích…

Dlouhá desetiletí se tradovala historka, že polští jezdci-huláni odvážně zaútočili na německé obrněnce s téměř středověkou výzbrojí v podobě šavlí a pík. Tento mýtus mající poukazovat na polskou pošetilost a zaostalost ve věcech vojenských má obdivuhodně tuhý kořínek, a dokonce se objevuje i v seriózní literatuře.

Slavný a hrůzu nahánějící vůdce vikingů Sigurd Eysteinsson, zvaný Mocný, se stal asi jediným člověkem v historii, kterého zakousla hlava bez těla. Podle severských ság šlo o okamžitou odplatu ze záhrobí za podraz, který Sigurd narafičil na nepřítele.

Mrazivá židovská legenda vypráví o dybukovi – duši zemřelého hříšníka, která odmítá odejít na onen svět a zmocní se živého člověka. Posedlému nezbývá nic jiného než zoufalý boj o vlastní tělo a duši. Tyto staré příběhy dodnes nahánějí hrůzu.

Legendární monstrum z jezera Loch Ness je jedním z neslavnějších záhadných tvorů. Teď to ale vypadá, že by jeho tajemství mohlo být odhaleno! Novozélandský vědec se totiž chystá provést analýzu vody z jezera.

Řecký hrdina Achilles zuří. „Jak si to mohl dovolit!“ vykřikuje, když se dozví, že mu král Agamemnón, na jehož straně v trojské válce bojuje, odňal jeho kořist – krásnou otrokyni Bríseovnu. „Odmítám dále bojovat, dokud mě Agamemnón neodprosí a dívku mi nevrátí,“ rozhodne se nakonec.  To však ještě netuší, co se záhy stane.

V dětství nám rodiče a prarodiče vyprávěli před spaním pohádky, aby nás uspali. Rozhodně ne proto, aby nás vystrašili. Jedna z těchto klasických pohádek, Červená Karkulka, byla ve svých původních verzích cokoliv jiného, jen ne pohádka na dobrou noc.

Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že se pekelní psi pohybují v přesně vymezených hranicích určitých lokalit. Je to tak údajně proto, že se na daných místech ukrývají vzácné poklady, které ohnivá monstra ochraňují.

Amazonky byly podle řecké mytologie národem bojovných žen, které se cvičily v boji a ponechávaly si veškerou moc nad veřejným životem. Skutečně existovaly? Podle Homéra se svými schopnostmi v boji zcela vyrovnaly každému muži. Údajně sídlily mezi Černým a Kaspickým mořem a byly zvány „Amazonky“, což ve starořečtině znamená „bez prsou“.

Pradávné příběhy se hemží šelmami, ptáky i tvory, které bychom dnes sotva potkali v reálném světě. Bohové se v nich mění v dravé orly, něžné labutě nebo býky, zatímco běžná zvířata na oplátku dostávají lidské vlastnosti, hlas i duši.

V odlehlých a zasněžených končinách Himálaje se po staletí šeptá o obrovském, tajemném tvorovi – Yettim. Tato legenda, která fascinuje lidi po celém světě, se nyní stala předmětem našeho zkoumání. Přestože je setkání s Yettim, jak ho zachytila umělá inteligence, pouhou fikcí, touha po jeho objevení neutichá.

Zvěsti o návštěvnících z kosmu Nomo pocházejí od afrického kmene Dogonů. Tyto bytosti prý připomínaly mořské panny, nicméně jejich podoba byla spíše odpudivá… Podle jedné verze naši planetu na čas navštívily před tisíci lety a pak zase odletěly.

Golem je dost možná nejslavnější pražskou pověstí. Příběh o hliněné figuře stvořené Rabim Löwem zná skutečně každý. Odrazil se nějak ve skutečnosti?

Legendární Atlantidu kdysi ve svých spisech zmínil Platón a lidstvo se dodnes nemůže dopátrat, jestli skutečně existoval, nebo jde o výmysl. Občas ale milovníci záhad narazí na fascinující shody náhod a podivná svědectví.