- dubna by paní Kašparová (roz. Hoznauerová), rodačka z Peček a nejstarší žijící Češka, oslavila 110. narozeniny. Její plánovaná návštěva Peček a pečecké sokolovny se odložila a my jsme se těšili, že jí k ní do Úval dovezeme k narozeninám alespoň vytištěné fotografie zrekonstruované sokolovny, místa jejího mládí, tancovaček a prvních lásek.
Paní Kašparová byla pamětnicí ohromných změn v naší obci. Křtěná byla v Dobřichově, ne proto, že by její rodiče odmítli křest v Pečkách… ale proto, že paní Kašparová se narodila dříve, než byl náš kostel dostaven a vysvěcen…
Narodila se přímo v Pečkách, v Sokolské ulici městyse Pečky za Rakouska-Uherska. Narodila se dříve, než byla zbourána kaplička na náměstí, dříve než byla odlita a na náměstí umístěna socha Mistra Jana Husa... Jako malá si chodila hrát na budoucí Husovo náměstí, kde teprve vznikala kubistická perla – místní evangelický kostel. Když byla v pubertě, Pečky byly povýšeny na město. První rande si mohla dávat u čerstvě umístěné sochy TGM…
Navštěvovala pečeckou dívčí školu – tehdy nově postavenou budovu školy. Žila v době, kterou my jen těžko dáváme dohromady z archivů… Spousta z nás pamatuje statek, který stával na místě nynější budovy Tesco. Asi málokdo pamatuje demolici budov, které stály na travnatém plácku, kde bývá cirkus. Paní Kašparová měla v živé paměti, že zde bydleli Steinovi a vzpomínala na to, jak u nich nakupovala „mejdlíčka“….
Neměla ráda publicitu a o vlastním životě mluvila málo. A tak hlavně díky příbuzným víme, že jí ve dvanácti letech zemřela maminka, její mladší sestra pak zemřela v sedmi letech na souchotiny. V Pečkách v Englově ulici se vyučila švadlenou. Ve 24 letech se paní Kašparová odstěhovala do Úval, kde zůstala až do konce svého života.
Rozhovor s ní byl vždy jako zkouška z dějepisu. Ptala se, co hrají v pečeckém divadle, vzpomínala na dávno zaniklé obchody a občas použila původní názvy ulic. Velmi mne mrzí, že nedojde na slibovanou návštěvu Peček a na odkládaný rozhovor pro Pečecké noviny. S paní Kašparovou odešel kus našich dějin.
V mé paměti na dlouho zůstane loňské setkání, kdy jsme jí s Petrem Boreckým – starostou Úval, přáli k narozeninám. Ve společném rozhovoru se ptala na novinky z města. A my s Petrem si nikdy nebyli jistí, zda se ptá na Pečky, nebo Úvaly. Politika a naše tehdejší „rivalita“ ohledně lokálky na Kouřim šla stranou, a oba jsme pozorně naslouchali vyprávění o historii našich měst. Bylo to milé setkání a moc mne mrzí, že letos na něj již nedojde.
Bylo mi ctí poznat paní Kašparovou osobně.
Děkuji rodině Hoznauerových za oslovení k sepsání této vzpomínky na jejich tetu.
Tomáš Vodička
