Ondřej Soukup

„Pokud jde o úmysl, je člověk vždycky velkorysý. Ale má-li jej uskutečnit, je to jiné,“ napsal kdysi Erich Maria Remarque. Dokladem této myšlenky je i naše česká přímá volba prezidenta republiky. Na počátku byl ušlechtilý záměr vyhovět veřejnému mínění a vložit výběr hlavy státu do rukou všech občanů, aby se posílila jejich loajalita k ústavnímu systému a zvýšil zájem o politiku.

Dvě rakety dopadly u polské vesnice Przewodów pár desítek kilometrů od ukrajinské hranice a dva lidé zahynuli. Stále není zcela jasné, co to bylo za rakety a kdo je odpálil. Nejpravděpodobněji v této chvíli vypadá verze, že šlo o ukrajinské protiletecké rakety, které se snažily zasáhnout útočící ruské střely. Ale také mohlo jít o ruské rakety, které minuly svůj cíl někde na západě Ukrajiny. Každopádně ať již tomu bylo jakkoliv, bez následků se to neobejde.

Na ruských univerzitách bude zaveden nový předmět Základy národní ideologie. Studenti technických směrů ho budou mít jeden rok, humanitně zaměření studenti tři roky a historici a politologové celou dobu studia. „Západ zahnívá, neustále se snažil škodit Rusku, ale čas jeho slávy už je dávno pryč. My máme bohatou historii a kulturu, takže musíme využít krizový moment v dějinách a vytěžit z něj všechno,“ přiblížil zdroj ruského serveru Meduza obsah nového předmětu.

Rusko ničí ukrajinské elektrárny a rozvodné stanice a varuje před špinavou bombou, kterou chce možná samo použít. Má tohle chování vůbec nějakou logiku, kromě toho, že chce Kreml terorizovat civilní obyvatelstvo a rozsévat strach? Bohužel má.

Alexandr Baunov, známý odborník na mezinárodní vztahy, napsal, že 3. října ve skutečnosti Rusko neanektovalo Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, ale naopak tyto pseudostáty k sobě připojily Rusko. A nebyl zdaleka jediný, koho to napadlo. Zní to sice paradoxně, ale je v tom velký díl pravdy.

Čína dala světu hodně věcí a mimo jiné také covid-19. Čínští komunisté to ale neradi veřejně přiznávají, a tak teď světu nabízí jiný příběh. Příběh úspěšné čínské proticovidové politiky, která podle nich dokazuje převahu jejich systému nad demokracií a kapitalismem. Momentálně se Čína chlubí politikou nulové tolerance vůči covidu, kterou, jak vyplývá z projevů na sjezdu čínské komunistické strany, nechce jen tak opustit.

Pravda je pravda, ne skoro pravda, nebo o kousek méně pravda. Řekl před několika lety na konferenci o nové společenské smlouvě právník Karel Havlíček. V době, kdy jsou sociální sítě zaplaveny smetím výmyslů, konstrukcí a fikcí, jejichž cílem je tvářit se jako čirá pravda, jde o tezi stále hůře uchopitelnou. Nikoli v její podstatě, nýbrž projevu.

Psal jsem si tento týden s ruským známým. Je mu asi čtyřicet, pracuje jako právník, žije ve středně velkém městě v evropské části Ruska. Seznámili jsme se před deseti lety díky jeho zájmu o vaření piva. O politice se bavit nechtěl, obvykle pronášel klasické hlášky „stejně s tím nic nenadělám, u nás i u vás stejně nakonec rozhodnou ti u moci“ či oblíbené „ono to není tak jednoznačné“. Teď mi napsal, že je v Izraeli. Důvodem jeho odjezdu byla přirozeně mobilizace.

Nobelovu cenu míru letos dostal spolu s dvěmi organizacemi z Ruska a Ukrajiny Ales Bjaljacki. Běloruský disident, lidskoprávní aktivista, národní buditel a především jeden z nejslušnějších lidí, které jsem poznal. Do Osla si ale pro cenu nepojede. Od července loňského roku je totiž ve vězení a hrozí mu trest mezi sedmi a dvanácti lety. Jeho životní příběh je do značné míry příběhem běloruského demokratického hnutí.

Jaroslav Hašek by měl radost. Jeho životní dílo, Osudy dobrého vojáka Švejka, je dnes v Rusku patrně nejcitovanějším literárním dílem na sociálních sítích. Kolují memy s obrázkem paní Müllerové, odvážející Švejka k odvodu na vozíčku, jen tvář Švejka je nahrazena fotkami kremelských politiků. YouTuber z Ivanova vytvořil video, ve kterém na melodii Jožina z Bažin Josef Švejk gratuluje Rusům k částečné mobilizaci s tím, že dobře ví, o co jde. On sám tam bojoval před sto lety.

Demokracie a otevřená soutěž jsou dobrá věc. Ne vždy ale produkují výsledky, které se všem demokratům líbí. Platí to nejen pro celostátní volby, ale také pro primárky, jaké v srpnu proběhly v izraelské straně Likud. Je to momentálně největší izraelská strana, nejen co do počtu hlasů, které by dostala ve volbách, ale i pokud jde o počet členů.

Ruští investigativní novináři patří k nejlepším na světě. Ti nejkvalitnější novináři mohou nabídnout své schopnosti médiím aktivistickým, hlavně antikorupčním. Korupce nahrává práci novinářů, také rozšíření technologií, jejichž databáze se dostanou na veřejnost. Stalo se to servisu Yandex.Jeda, ruského analogu služby Dáme jídlo. Zjistíte, že stovky lidí si objednávají oběd na Chorošeevskoje šosse 76b. Je to centrála vojenské tajné služby GRU, a máte seznam části zaměstnanců.

„Pro ně je válka virtuální, vůbec si nepřipouštějí, že by se jich mohla týkat. Jako kdyby se odehrávala někde v Africe,“ vyprávěl mi kamarád Dima, který se právě vrátil z dvoutýdenního pobytu se svém rodném městě Kaluga, nějakých dvě stě kilometrů na jihozápad od Moskvy. Počítačový inženýr žije v Česku už skoro deset let a teď to bylo kvůli rodinným důvodům poprvé za poslední tři roky, kdy byl v Rusku.

Na konci roku 1979 se po revolučním převratu vracel z emigrace do Íránu šíitský duchovní vůdce ajatolláh Chomejní. Západní svět ještě netušil, že tím de facto začíná temná éra muslimského radikálního fundamentalismu. Který, byť nepřicházel přímo z Íránu, později přinesl zkázu newyorských dvojčat, sérii krvavých explozí a bezhlavé střílení do davů v Evropě, a v minulé dekádě nakonec zkrachovaný pokus o vytvoření samostatného Islámského státu.

Z komunikačního hlediska je to osvícené, a pokud jde o výsledky, je to motivující. Skupina vědců z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Ústavu výzkumu klimatické změny Akademie věd a Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví jezdí už třetím rokem na jižní Moravu. S obyvateli šesti tamních obcí, mimo jiné s místními vinaři, probírají, jak na jejich život dopadá zhoršující se sucho.

Na konci srpna se v Praze sejdou ministři zahraničních věcí Evropské unie a krom jiného budou jednat o zákazu vydávání turistických víz pro občany Ruské federace. Český ministr zahraničí Jan Lipavský myšlenku podporuje. Na sociálních sítích se přirozeně rozpoutala vášnivá debata.

Při hašení požáru v Českém Švýcarsku se zjistilo, že při vstupu do jedné ze zdejších nejpopulárnějších turistických lokalit se platí vstupné. Peníze ovšem nejdou ani národnímu parku, ani kraji či obci.

Když ve čtyři ráno 24. února ruské rakety začaly dopadat na ukrajinská města, pro většinu obyvatel Evropy to byl šok. Poněkud překvapivě i pro kremelské propagandisty. Nikdo jim to totiž dopředu neřekl, takže si nestačili připravit notičky. Ještě dva dny před válkou se propagandisté vysmívali západním médiím a ptali se, kde je teda ta válka, kterou strašíte?

Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a dny jsou stále kratší. Například 15. srpna vyjde v Českých Budějovicích slunce v 5.54 hodin a zapadne v 20.18 hodin, světlý den tedy bude trvat 14 hodin a 24 minut.

Nejspíše jsem nebyl jediný, kdo měl z expozice zničené ruské vojenské techniky na pražské Letné poněkud rozporuplné pocity. Je vůbec v pořádku prohlížet si stroje, které před pár měsíci zabíjely Ukrajince? Je normální fotit se před vrakem tanku, ve kterém na jaře zjevně zahynuli ruští vojáci? Nejspíš to nebyli chlapi, se kterými by člověk chtěl jít na pivo, ale byli to lidé? Neděláme z válečné tragédie atrakci, kde si lidí pořizují selfíčka?