Pavel Podruh

Česko se stále potýká s tíživým dědictvím totality. I když byl už začátkem 90. let komunistický režim odsouzen jako zločinný, tisíce bývalých vysokých funkcionářů a důstojníků StB dodnes pobírají relativně vysoké důchody a výsluhy. Mnoho z bývalých disidentů má renty naopak minimální – protože byli ve vězení nebo v emigraci.

Český herní průmysl v posledních letech roste a potřebuje další pracovní síly. Na pražské FAMU se proto před půl rokem otevřel magisterský obor Herní design, vede ho Andrej Sýkora: „Je to prostor pro experimentování, pro zkoušení inovativního designu a pro možnost selhat. To je hrozně důležité. Herní design znamená mechaniky, koncept hry, jak by to mělo fungovat. Jak to vypadá, když jde hráč doleva, doprava, jak vypadají jednotlivé levely.“

„Aniž by hnul prstem, dostává stát od nás čistou energii. To, co dodáme je drobek, ale z toho, co za to dostaneme ještě platíme daně. Nikdo nám přitom s ničím nepomůže, takže se cítíme tak trochu ublížení,“ vysvětluje provozovatel mikroelektrárny na Doubravě nedaleko Chotěboře Jan Krátký. V Česku vyrábějí vodní elektrárny jen asi tři procenta elektrické energie. Potenciál mají naše toky podstatně větší.

Petra Plemlová založila textilní firmu Unuodesign.cz v době, kdy ji a její dět i opustil partner. „Já zkrátka musela uživit rodinu, to byl velký motor. Od začátku jsem musela být zisková. Mámy by pro své děti skákaly z mostu, takže řídit firmu není zas takové hrdinství,“ říká. Po sedmi letech má firma zhruba stovku zaměstnanců a obrat ve výši 130 milionů korun ročně. „Textilní průmysl bylo to jediné, co jsem mohla dělat v obýváku.“

Rostou ceny energií i služeb a zrychluje i inflace, v létě překročila úroveň čtyř procent. „Lidé už to pociťují, i když zatím naše výrobky kupují. Ale pak si začnou vybírat levnější zboží, budou kupovat v nižších objemech než dosud. Zvířecí instinkt mi napověděl, že jsme se měli nad poměry dobře a bude hůř,“ očekává generální ředitel společnosti Madeta Milan Teplý.

Projekt Český soběstačný dům Pavla Podruha sbírá ceny od podnikatelů i Evropské komise. „Ta energetická část domu, která je jediná odlišná od běžné stavby, nás stála kompletně 550 tisíc. Z toho asi 180 tisíc korun byly solární panely a zbytek rozvaděč s bateriovým úložištěm. Tím jsme vyřešili energie na dvacet let. V kontextu dnešních cen energií myslím, že neprohloupíme,“ vypočítává, „Při původních cenách ještě před rokem by byla návratnost kolem osmi devíti let.“