Povídka

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Touto povídkou Marek Dobeš sérii OMDUDSOSOBO CHRONICLES končí… Píše: Z prezidentské knihovny Roberta Jamese „Bobbyho“ Fischera, Jr., 47. prezidenta Spojených států amerických. „Upozornění pro čtenáře (později čtenářstvo): Následující odstavec ruší platnost odstavce předchozího a vyhlašuje retroaktivní zákaz čtení odstavců budoucích.“

Je to cesta na jih s mnoha efekty, se kterými se původně nepočítalo, ale co už. Žít se musí dál.

Pozoruju to už pět let, v masnách, v cukrárnách, na pokladnách v supermarketech: lidé nechávají – spropitné. Jako v hospodě….

„Den Müll ordnungsgemäß entsorgen.“ (Recyklujte svůj bioodpad podle stanovených předpisů.)

Moje osobní zpověď z léčebny v Kroměříži na oddělení 12a. Po setkání s Paní psycholožkou Janou.

Moje dítě se narodilo jako křehké miminko. Jeho dědeček před ním tehdy utekl, aby neukázal slzy. Byli spolu jen krátký čas. Dnes je dítěti padesát let, ale v jeho očích dál vidím svého tatínka.

První dny bez chlastu nejsou o velkých myšlenkách. Jsou o přežití. Jsou o tom, jak přečkat minutu za minutou a nezbláznit se z vlastního těla, které křičí po lihu. Můj první den v nové práci nebyl triumfální návrat.

Na charitě mě přivítalo malé okénko a test na alkohol. Prošel jsem. Jenže když jsem s papíry na náklaďák a bagr věřil, že hned najdu práci, úřednice mě tvrdě usadila. Chlast mi do tváře vypálil cejch.

Stezku Českem si člověk vybírá. Stezku steskem ne. Jednou po ní vyrazí každý. Bez mapy, bez značení a často s batohem plným vzpomínek i lásky.

Návrat z detoxu v kurtech vystřídal spalující vztek a totální rezignace. V tomto díle popisuju čtrnáctidenní hon na mikropůjčky, bizarní špionážní misi pro souseda i okamžik, kdy mi definitivně došly peníze i výmluvy. 24. díl

Můj milý deníčku, k mému velkému překvapení se pod mým posledním zápiskem strhla zajímavá diskuze, z které vyplynulo, že mě někteří lidé berou vážně.

Marek Dobeš, opustiv na čas agenta Pavka, věnuje se covidovým válkám, dnes již počtvrté: „Ze záznamu skartovaných dokumentů z vypálené pobočky kanceláře OMDUDSOSOBO Praha Východ, detašované pracoviště. Vloženo OmbudsOsobO W4C, za panování imperátoro DTO II, Jr00,píše a pokračuje...

Seděla sama na Havaji, zahradník jí mazal olej na hýždě a ona kontrolovala své impérium. Žila bez skrupulí přes postele. Ještě, že se probudila a měla jen ruku v nočníku!

U nás v rodině se dědí krásná pleť, slabé oči a schopnost vypočítat každou rovnici. U sousedů umění zahrát melodii na jakýkoliv nástroj, stéblo trávy a gumu od spoďárů v to počítaje.

Ten večer moje máma byla nemocná v posteli a táta čekal za dveřmi. A on se rozhodl požádat o moji ruku.

Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí na léčebné metody.

Na sklonku minulého roku jsme na naší facebookové stránce uspořádali soutěž. Úkolem bylo napsat, co ve vás evokuje obálka předvánočního vydání, na níž se skví krásné trichomy.

Ve chvíli, kdy jsem tuto kouzelnou formulku pronášela, byl to ode mne čirý idealismus. Ale co kdyby to vyšlo.

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Pokračujeme v sérii Multivercz. Tak copak nám Marek Dobeš dnes připravil?

Svět za zdí se rozpadá po kouscích. V jednom pokoji tři lidé předstírají, že je všechno v pořádku — aby ochránili to, co milují nejvíc.

Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí povodeň. Vichřice se ale bojím v létě i v zimě. Jedna taková nás kdysi v polovině prosince pěkně potrápila.

Ten zvláštní pocit, že jste něco zapomněli. A pak zjistíte, že právě díky tomu jste prožili jeden z nejlepších dnů vašeho života.

Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel. Ani ten minulý, ani ten přeminulý. Koneckonců, od toho jsou sny, aby v nich měla hlavní slovo fantazie.

Na prahu dospělosti jsem si ještě neříkal, že o ženské nestojím. Zatoužil jsem po sblížení se dvěma nebo třemi dívkami, ale nedočkal jsem se ničeho jiného než odmítnutí. „Moje chyba?“ ptal jsem se sám sebe a odpovídal si, že nejspíš jo.

Ve snu se mi zdálo o generálovi. Přesněji o tom, jak mě přemlouval, abychom zajeli do Prahy na nákupy. Měl u toho skoro psí oči a v ruce držel balík nějakých neznámých bankovek a mluvil při tom o eurech. Usmívala jsem se na něj a on na mě a měli jsme radost oba současně, což bylo pro mě nové a příjemné. Pak jsme ruku v ruce vyrazili vstříc nákupním radostem.

Tento příběh vychází z osudů dětí, jako byl Adam Dariusz Musiał, nebo těch z varšavského ghetta, které přežívaly v dutinách mezi zdmi. Dětí ze škvír.

Možná to znáte… Prostě si tak stárnete, ale technický pokrok si jede dál, bez ohledu na to, zda stíháte všechny ty vymoženosti moderní doby - mobily, tablety, iPody a iPady, chytré hodinky, chytré domácnosti, chytré vysavače, dokonce i sekačky. Všechno se může zdát jednodušší a pohodlnější, ale opak je pravdou. Zvlášť když už vám je víc než šedesát a nejste z IT oboru.

Povím vám pohádku, která vlastně úplně pohádkou není, o jednom království, kterému se příspěvkové říká.

Tradice, které se pravidelně dodržují mohou být různé. Máte i vy nějaké, které v rámci adventu dodržujete?

Výběr toho nejlepšího z televizního programu ČT art v týdnu od 15. prosince 2025.

„Přijede mi na návštěvu kamarád,“ svěřila jsem se kolegyni učitelce Grace. „A to je jako nějaký blízký známý?“ optala se naivně. „Ne, proč? Co je na tom divného?“ „Počkej, odkud ho tedy znáš?“ „No, už si několik dnů píšeme po Whatsappu, sice ještě nevím, jak se jmenuje, a mám ho uloženého jako Neznámý-asi smazat.“ „Jseš normální?“ osopila se na mě úplně bezdůvodně Grace.

Uplynulý filmový ročník možná bude patřit oceňovaným skvostům typu Jedna bitva za druhou nebo Hříšníci, ale kvantitativně mu vládl jeden stabilní stroj na zejména hororové náměty. Spisovatel Stephen King filmaře inspiruje i půlstoletí po vydání Carrie a za posledních 12 měsíců vyšlo šest televizních či filmových projektů s jeho podpisem. Na další si brousí zuby herec Giancarlo Esposito (Perníkový táta), jenž se scenáristou Abigail a Krvavé nevěsty probudí k životu děsivou povídku Snílci.

Už nevím, kdy přesně to začalo, ale jisté je, že se z toho stala generálova nová posedlost. Nejdřív jen tak nenápadně — nesl věneček na hrob své mamince. O týden později mi hlásil, že je ten hrob v hrozným stavu, a o další týden už byl vybavený nářadím, kýblem, rukavicemi, tmelem a vizí. A jak znám generála — když má vizi, všichni by si měli vzít přilby.

Oldřich Suchý přichází se svou druhou knihou a servíruje třináct povídek inspirovaných hororovými velikány. Temné variace dokazují, že autor má cit pro atmosféru, nápad i napětí – a audioknižní verze od Kanopy to posouvá ještě dál.

Už na začátku ledna se konečně vrátíme do světa Hry o trůny. Nečeká nás ale další řada Rodu draka, která dorazí až příští léto, ale nový prequel Rytíř Sedmi království (A Knight of the Seven Kingdoms: The Hedge Knight). Novinka na motivy povídek George R. R. Martina se bude od předešlých seriálů značně odlišovat, což finální trailer deklaruje velmi zábavným a osvěžujícím způsobem.

Připravte si blok a tužku, s příchodem adventu v téhle rubrice nemyslíme jenom na víkendové (samozřejmě kulturní) lenošení, ale přinášíme i tipy na vánoční dárky. Čert vem diamanty, znáte lepší a trvalejší dárek než knihu?

Příběh rytíře: Západozemská edice.

Co s načatým víkendem? Máme pro vás jako vždy tipy vhodné pro domácí lenošení. Ale protože se Štědrý den nevyhnutelně blíží, dvě knižní novinky vám poslouží taky jako skvělé vánoční dárky.

Nejslavnější případ Sherlocka Holmese se dočkal nespočtu filmových adaptací a na pozadí gotické detektivky představil jednu z nejděsivějších literárních příšer. Román přitom málem vůbec nevznikl.

Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají hrůzou vlasy na hlavě.

Předpremiéry velmi očekávaných filmů se i letos hrály na přehlídce filmových a hudebních děl Variace 2005, kterou minulý víkend uspořádal v Karlových Varech Mezinárodní filmový festival společně s Českou filharmonií.

Křivoklátské lesy ožijí povídkami Oty Pavla. U rozhledny Máminka bude básnit Poesiomat, který připomíná výdech z lodi nebo periskop ponorky. Má kliku a po zatočení zpívá a vypráví o místě, kde stojí. Půjde o první Poesiomat v okrese Beroun.

Čekají nás nejdelší noci v roce, čas svařeného vína a večery s knihou. Nabízíme 16 tipů na knižní tituly, které stojí za to číst nebo darovat.

Nedy jazgoce v horách toléj hydu, na každéj halúzce: všade to jačí, až uši zalehajú. Indová z teho nečuť ani vrzalku vrzúgnúť, enom ešče tak teho čmeláka zahlédnúť posmětať sa na řepíkoch… Ohnašé na veliké jačání nedbajú, ale jak začujú čmeláka, už zdvihajú hore uši a zpytujú, z keréj strany přiletí. Nechajú všeckého byť a změtajú honem za čmelákem…

Povídání o knize, na jehož konci nalezne čtenář malé překvapení. Představte si, že vás napadne nějaký příběh, který má začátek, prostředek a konec, tedy výchozí situaci, zápletku a pointu, a teď se ho rozhodnete přenést na papír (nebo do počítače, to je jedno).

Otrávila jsem generála. Tedy – podle něj. Celé drama začalo úplně obyčejně. Ohříval si zbytek nedělní omáčky. Nedělní omáčka byla v našem domě něco jako státní svátek – a knedlík? Knedlík byla relikvie. Stál u linky, díval se na ty dva nakrájené bílé měsíčky, jako kdyby se díval na malinké roztomilé dítě. Nebo na vzácnou ženušku, kterou kdysi v mládí možná měl, ale zapomněl na ni stejně jako na většinu rodinných výročí.

V knize Rodičovské historky (Cosmopolis) se o zábavných i dojemných rodičovských chvílích rozepsalo hned 16 autorů. Přečtěte si ukázky.

Dáme vám vědět – tak se jmenuje soubor humorných povídek švédského autora Jacoba Sundberga, které nyní vyšly česky.

Svět Zaklínače ožívá v dalších temných odstínech. Tři malá rozšíření k vydařené hře Cesta osudu přinášejí nové postavy, dějové linie i mocné protivníky. Každé z nich rozšiřuje známé principy jiným směrem a obohacuje zážitek o nové prvky. Pro fanoušky původní hry jde o přirozený a vítaný krok dál. Desková hra Zaklínač: Cesta osudu, vydaná v češtině společností asmodee, […] Článek DESKOVKA: Zaklínač: Cesta osudu – Trojice rozšíření, která přinášejí nové možnosti i nepřátele se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Dvě série povídek Marka Dobeše, které se střídaly každý víkend, budou nyní jedenkrát za 14 dní. Aby nám déle vydržely…

Ani popelář, ani kosmonaut. Režisér David Súkup měl už od raného dětství jasno, že se chce věnovat animovanému filmu. „Většina mých spolužáků z těch kosmonautů vyrostla, já jsem u animovaného filmu zůstal,“ usmívá se. Do českých kin minulý týden vstoupil jeho nový snímek Pohádky po babičce. „Je to loutkový celovečerní film, který vznikl na motivy povídek Arnošta Goldflama o nepotřebných věcech a lidech,“ přibližuje David Súkup.

Spolek Velká náruč v Horní Suché se věnuje převážně romským rodinám. V komunitě se snaží zachovávat tradice, ke kterým patří i podpora romského jazyka.

Nástup do práce po mateřské může být náročný, ale tohle?

Tento víkend přišla řada na sérii COVID-WARS III. FLUID DRUID od Marka Dobeše.

Oceňované české prozaičce Biance Bellové letos vyšla kniha povídek Dvaadvacet fragmentů. Trefným mottem souboru je: Některé okamžiky tiše přejdou, zatímco jiné zanechají hlubokou stopu. V mém případě to byla přímo rýha do čtenářčiny duše.

Připravovaný snímek Ebenezer: A Christmas Carol, který bude filmovou adaptací klasické povídky Vánoční koleda, rozšiřuje své obsazení. K filmu se nedávno připojili Ian McKellen a Tramell Tillman.

Samotný život píše ty nejlepší příběhy. Stačí pouze klást slova na papír.

Tento víkend se Marek Dobeš vrací k sérii MULTIVERCZ III.

Je známý jako František Kotleta. Jeho tvorba je charakteristická drsným humorem, brutalitou a nadsázkou, často s prvky erotiky. Kritici ho ignorují, fanoušci zbožňují. Jak vznikla legenda o řezníkovi z Bruntálu a proč se může psaním živit?