Reinhard Heydrich

Během druhé světové války, za mrazivého lednového rána roku 1942, se v luxusní vile v berlínské čtvrti Wannsee sešlo 15 vysoce postavených nacistických představitelů. Nepřišli se hádat, diskutovat ani navrhovat alternativy. Přišli koordinovat genocidu. Schůzka vedená Reinhardem Heydrichem, jednou z nejobávanějších postav nacistického režimu, vytvořila rámec pro to, co nacisté nazývali „konečným řešením židovské otázky“ — eufemismem pro plánované vyhlazení všech Židů v Evropě. V době Konference ve Wannsee si masové popravy prováděné Einsatzgruppen na místech jako Babyn Jar a Kamjanec-Podilskyj již vyžádaly desítky tisíc obětí. Pro nacistické vedení však byla tato metoda považována za neefektivní. Potřebovali systematičtější a průmyslově organizovaný přístup k masovému vraždění. V chladném byrokratickém jazyce muži ve Wannsee diskutovali o jízdních řádech vlaků, plánech sterilizace a o tom, kdo bude považován za Žida. Nemluvili o zabíjení, ale o „evakuaci“ a „přesídlení“. Nikdo nevznesl námitku. Během několika týdnů začaly fungovat první plynové komory v Bełżci a Sobiboru. Krátce poté následovala Treblinka. Během jediného roku zemřely miliony lidí. Toto video sleduje děsivé plánování a smrtící důsledky Konference ve Wannsee. Zároveň ukazuje, co se stalo mužům, kteří tehdy seděli v místnosti — mnozí uprchli, někteří padli ve válce, jiní byli popraveni nebo spáchali sebevraždu. Eichmann uprchl do Argentiny, ale později byl dopaden a souzen v Jeruzalémě. Heydrich byl zabit v Praze. Bühler, Lange i Schöngarth nakonec zemřeli. Konference ve Wannsee nám připomíná, že genocidu nemusí organizovat pouze ozbrojená monstra, ale také vzdělaní muži s tituly, pery a jídelními lístky. || Vypravěč: Luboš Novák

Josef Pfitzner byl historik, který se během druhé světové války stal vysokým úředníkem ve správě německy okupovaného Československa. Jeho kariéra odráží proměnu akademika v politického aktéra v rámci struktur Třetí říše. Tento dokument sleduje Pfitznerův vzestup od univerzitního přednášejícího v Praze až po významnou postavu městské správy Protektorátu Čechy a Morava. V letech po Mnichovské dohodě z roku 1938 a následné německé okupaci se úzce přiklonil k národně socialistické politice a postupoval v rámci okupačních úřadů. Ve spolupráci s představiteli, jako byli Reinhard Heydrich a Karl Hermann Frank, se podílel na politické a kulturní přeměně Prahy. Jeho činnost zahrnovala dohled nad veřejnou komunikací, zásahy do historické interpretace a snahy o germanizaci identity a institucí města. Film zároveň zasazuje jeho aktivity do širšího kontextu okupační politiky, odboje a represí v Československu během druhé světové války. Ukazuje, jak se v tomto období prolínaly správní pravomoci, ideologie a osobní ambice. Po zhroucení nacistického Německa v roce 1945 se Pfitzner pokusil opustit Prahu, byl však zadržen a vrácen do Československa. Před Mimořádným lidovým soudem byl obviněn z kolaborace a odpovědnosti za činy spáchané během okupace. Byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Josef Pfitzner byl popraven v Praze v září 1945. Jeho případ ukazuje poválečné snahy o vyrovnání se s kolaborací a širší otázku odpovědnosti po období okupace. || Vypravěč: Luboš Novák

Operace Anthropoid byla mise druhé světové války, při níž českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš zaútočili na vysokého nacistického představitele Reinharda Heydricha. V roce 1939 převzalo nacistické Německo kontrolu nad Československem a přeměnilo region v Protektorát Čechy a Morava. Postupem času se okupace stala stále přísnější a důsledněji kontrolovanou, zejména po příchodu Reinharda Heydricha, který byl pověřen upevněním moci a udržováním pořádku. Jeho správa zásadně změnila každodenní život a vystavila region intenzivnímu dohledu. V tomto prostředí začala československá exilová vláda ve spolupráci s britskými partnery připravovat pečlivě naplánovanou operaci. Pod názvem operace Anthropoid měla ukázat, že odboj na okupovaném území zůstává aktivní a odhodlaný. Pro tento úkol byli vybráni dva vojáci, Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří prošli intenzivním výcvikem, než byli koncem roku 1941 vysazeni do své vlasti. Po seskoku v obtížných podmínkách se agenti spoléhali na síť místních spolupracovníků, aby se mohli pohybovat po zemi a shromažďovat informace. Po několik měsíců sledovali Heydrichovy pohyby a připravovali se na rozhodující okamžik. V květnu 1942 provedli svou akci v Praze — událost, která měla dalekosáhlý dopad i mimo samotné město. Důsledky byly okamžité a rozsáhlé, zasáhly komunity po celém regionu a přitáhly mezinárodní pozornost. Navzdory rizikům a obětem operace znamenala zlom v tom, jak byla okupace vnímána v zahraničí. Ukázala, že organizovaný odpor v Protektorátu pokračuje, a ovlivnila politické postavení Československa mezi spojeneckými státy. Dnes je operace Anthropoid připomínána nejen jako vojenská akce, ale i jako moment, který formoval širší příběh odporu během války. || Vypravěč: Luboš Novák

Lina Heydrich byla manželkou Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších a nejobávanějších představitelů nacistického Německa během druhé světové války. Jako manželka muže často označovaného jako „pražský kat“ a jednoho z hlavních architektů holokaustu zůstala Lina Heydrich oddanou podporovatelkou nacistického režimu a jeho ideologie i dlouho po skončení války. Lina se narodila jako Lina von Osten 14. června 1911 na ostrově Fehmarn v Německu. Již od mládí sympatizovala s nacismem a do NSDAP vstoupila ještě předtím, než se Adolf Hitler dostal k moci. V roce 1931 se seznámila s Reinhardem Heydrichem, bývalým námořním důstojníkem, který brzy rychle stoupal v řadách SS pod vedením Heinricha Himmlera. Téhož roku se vzali a Lina aktivně podporovala Heydrichovu kariéru v nacistické hierarchii. Jak se Heydrich stal jednou z nejvýznamnějších postav třetí říše, působil jako šéf Gestapa, Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a později jako zastupující říšský protektor Čech a Moravy. Lina s ním žila v Praze a podporovala jeho činnost. Během nacistické okupace Československa vládl Heydrich tvrdou represí, dohlížel na zatýkání, popravy a deportace, které přispěly k holokaustu. Dne 27. května 1942 byl Heydrich v Praze napaden československými parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem během operace Anthropoid. O několik dní později na následky zranění zemřel. Jeho smrt vedla k tvrdým nacistickým represím, včetně zničení české obce Lidice. Lina později spravovala statek v Panenských Břežanech. Po válce byla Lina Heydrich krátce zadržena, ale nikdy nebyla odsouzena za zločiny spojené s nacistickým režimem. Po celý život neprojevila lítost nad rolí svého manžela a veřejně ho nadále obhajovala. Lina Heydrich zemřela v roce 1985 a zanechala po sobě odkaz úzce spojený s jednou z nejznámějších postav holokaustu. || Vypravěč: Luboš Novák

Po 84 letech se v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici znovu střílelo. V roce 1942 v něm českoslovenští parašutisté po atentátu na Reinharda Heydricha čelili německé přesile. Tehdejší události teď rekonstruoval filmový štáb; scény se stanou součástí připravovaného snímku režiséra Miloše Pilaře o nacisty vypálené osadě Ležáky. Historické drama má jít do kin v příštím roce.

Lidé si v neděli na místě bývalé osady Ležáky na Chrudimsku připomněli 84 let od jejího vypálení. Byla to 24. června roku 1942 pomsta za přechovávání vysílačky Libuše. Z nedalekého lomu Hluboká vysílal radista Jiří Potůček tajné depeše do Londýna exilové vládě. Nedělní připomínky těchto událostí se zúčastnil i prezident Petr Pavel. Z vrcholných politiků dorazila ještě senátorka Miluše Horská (za KDU-ČSL) a ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

Reinhard Heydrich, jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa, se nesmazatelně zapsal do dějin jako šéf gestapa, klíčová postava SS a zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Jeho krutost, inteligence a bezohledná efektivita mu vysloužily přezdívky „Pražský řezník“ nebo „Muž se železným srdcem“ a zároveň z něj učinila hlavní cíl československého odboje. Atentát na Heydricha, provedený 27. května 1942 výsadkáři vyslanými z Velké Británie, byl jedním z nejvýznamnějších odbojových činů Československa, který následně vedl k brutálním nacistickým represím.

Franz Walter Stahlecker byl jedním z architektů holokaustu ve východní Evropě – mužem, který využil právnické vzdělání, byrokratickou preciznost a ideologický fanatismus k téměř úplnému zničení židovského života v pobaltských státech. Narodil se roku 1900 do protestantské rodiny ve Württembersku a vyrůstal v prostředí, které si cenilo disciplíny a pořádku. Chaos po první světové válce v Německu a přitažlivost radikálního nacionalismu jej však přivedly do násilných pravicových organizací, jako byly Organisation Consul a Deutschvölkischer Schutz-und Trutzbund. Za fasádou státního úředníka a rodinného muže se postupně formovalo ideologické přesvědčení, které později vedlo k jeho zločinům. Po Hitlerově nástupu k moci Stahlecker rychle postupoval v SS a bezpečnostní policii. V Rakousku spolupracoval s Adolfem Eichmannem na organizování nucené emigrace a prvních deportací Židů. Jeho efektivita a bezohlednost z něj učinily důvěryhodného podřízeného Reinharda Heydricha. V roce 1941, když se Německo připravovalo na invazi do Sovětského svazu, obdržel úkol, který definoval jeho odkaz: velení Einsatzgruppe A – nejsmrtonosnější mobilní vyhlazovací jednotce operace Barbarossa. Při postupu se skupinou armád Sever do Litvy, Lotyšska a Estonska koordinoval masové popravy Židů, komunistů a dalších „nežádoucích“ osob. Nařídil vypalování synagog v Rize, vytvořil nechvalně proslulé Arājs Kommando, které provádělo masakry za pomoci místních kolaborantů, a dohlížel na zřízení tábora Jungfernhof. Jeho hlášení do Berlína zaznamenávala do konce roku 1941 zavraždění 249 420 Židů – v chladném administrativním jazyce, který prezentoval genocidu jako rutinní bezpečnostní práci. V březnu 1942 byl při cestě mezi polními velitelstvími poblíž Leningradu jeho vůz přepaden sovětskými partyzány. Byl postřelen do nohy a vykrvácel dříve, než se mu dostalo lékařské pomoci. SS mu uspořádala hrdinský pohřeb, ale historie si jej pamatuje jinak – jako muže, který během několika měsíců téměř vymazal židovské komunity Pobaltí. || Vypravěč: Luboš Novák

Gestapo, obávané napříč nacisty okupovanou Evropou, nefungovalo jako běžná policejní složka, ale jako tajná politická zbraň Třetí říše. Vzniklo s cílem potlačit opozici vůči Hitlerovi a rychle se proměnilo v nástroj teroru a útlaku. Pod vedením Heinricha Himmlera a Reinharda Heydricha Gestapo koordinovalo zatýkání, výslechy, mučení a deportace osob považovaných za nepřátele režimu – včetně Židů, partyzánů, odbojářů i obyčejných civilistů obviněných na základě pomluv či osobní msty. Důstojníci Gestapa operovali téměř s úplnou beztrestností. V okupovaných zemích často působili z anonymních budov, splývali s místní správou a zároveň budovali sítě kolaborantů a informátorů. Stačilo šeptané obvinění souseda nebo neuvážená poznámka v práci a následovalo okamžité zatčení. Oběti byly odváděny z domovů či zadrženy na ulici, poté bity, zastrašovány nebo psychicky lámány během brutálních výslechů. Cílem nebyla spravedlnost, ale zastrašení a kontrola. Efektivita Gestapa byla silně závislá na spolupráci. Místní policie, úředníci i civilisté pomáhali prosazovat nacistickou politiku – ze strachu, přesvědčení nebo vlastního prospěchu. Ve Francii, Norsku, Nizozemsku i Československu tato spolupráce umožnila Gestapu téměř neomezený dosah. Tragicky právě kolaborace umožnila masové deportace Židů do vyhlazovacích táborů po celé Evropě. Po porážce Německa bylo Gestapo během Norimberských procesů označeno za zločineckou organizaci. Vysoce postavení důstojníci čelili soudům a popravám, zatímco jiní se snažili zmizet. Mnohé oběti však na soudy nečekaly a samy vykonaly spravedlnost vůči informátorům a bývalým důstojníkům. Odkaz Gestapa zůstává symbolem strachu, zrady a brutální represe. || Vypravěč: Luboš Novák

Pražská rocková skupina Protheus, v jejímž čele stojí zpěvák Honza „Protheus“ Macků, vydává dnes, v den čtyřiaosmdesátého výročí atentátu na Reinharda Heydricha, videoklip k písni Anthropoid. Připomíná odvahu československých parašutistů, jejichž čin zásadně ovlivnil moderní dějiny Československa.