Reinhard Heydrich

Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlsbadu, dnešních Karlových Varech, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Jeho otec Heinrich byl učitel na základní škole a zapálený německý nacionalista, který svého syna vedl k pochopení německého nacionalistického hnutí. Když bylo Karlovi 9 nebo 10 let, při hře s ostatními dětmi byl zasažen kamenem přímo do oka. Když 28. července 1914 začala první světová válka, bylo Frankovi 16 let. Pokusil se narukovat do rakousko-uherské armády, ale byl odmítnut kvůli slepotě pravého oka způsobené zmíněným zraněním. Přestože se mu lékaři v roce 1918 dlouho snažili oko zachránit, nakonec mu ho museli vyoperovat a nahradit skleněným. V říjnu 1918 vyhlásila Československá národní rada v Praze nezávislost Československa. 50 % československého obyvatelstva tvořili Češi. Němci tvořili 22 a Slováci 16 %. Karl Hermann Frank byl sudetský Němec, což bylo označení pro etnické Němce žijící v československém pohraničí, a stal se z něj krajně zapálený zastánce připojení Sudet, kde žil, k Německu. V roce 1919 vstoupil do Německé sociálně demokratické strany dělnické, protofašistické strany Němců v Československu...

Karel Čurda se narodil 10. října 1911 v malé jihočeské vesnici Nová Hlína, která byla tehdy součástí Rakousko-Uherska. Jeho otec František Čurda se živil jako dělník, zatímco jeho matka Rozálie Čurdová vedla skromnou domácnost a starala se o šest dětí. Karel, nejmladší z rodiny, chodil na místní obecnou školu a později několik let do měšťanské školy. Peněz moc nebylo, a tak ještě jako dospívající vzal do ruky zednické kladivo a pracoval na místních stavbách. V meziválečném Československu nabízela vojenská služba chudým venkovským mladíkům postel, teplé jídlo a malý plat. V roce 1933 vstoupil Čurda do 29. pěšího pluku československé armády. Bavil ho výcvik, dobře střílel na střelnici a navštěvoval kurzy pro poddůstojníky. V roce 1936 se stal zástupcem velitele čety v poddůstojnické škole. Čurdovi se dařilo dobře, ale situace v Evropě a zejména v Československu se měnila...

...V následujících měsících se Kubiš a Gabčík pohybovali mezi bezpečnými úkryty pro agenty v Praze a na jejím okraji, podporováni odvážnou sítí členů odboje. Kubiš navázal milostný vztah s Marií Kovárníkovou, tovární dělnicí. Jejich vztah se s blížící se realizací mise prohluboval. Jejich život se stal pečlivou směsicí utajení a odhodlání, kdy i obyčejné vycházky nesměly vyvolat podezření a oni přitom prozkoumávali místa a spřádali plány. Posledním dnem operace se stal 27. květen 1942. Heydrich jezdil denně stejnou trasou ze svého sídla za Prahou na Pražský hrad. Když Heydrichův otevřený mercedes zpomalil, Gabčík vstoupil do vozovky a pokusil se zblízka vystřelit ze samopalu Sten, ale zbraň se zasekla. Kubiš bez váhání hodil na auto upravený protitankový granát. Výbuch zranil Heydricha i Kubiše, kterého zasáhla střepina do obličeje. Heydrich výbuch nejprve přežil, ale 4. června 1942 svým zraněním podlehl. Nacisté reagovali krutou odvetou: hromadným zatýkáním a popravami. Zintenzivnil se hon na Kubiše, Gabčíka a jejich kolegy z dalších tajných operací. Odboj je chránil, dokud to bylo možné, a ukryl je v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Praze. 10. června 1942, necelé dva týdny po útoku na Heydricha, dorazily nacistické jednotky do Lidic, malé vesnice nedaleko Prahy. To, co následovalo, nebyla vojenská akce, ale akt teroru, který měl vyslat vzkaz všem obyvatelům: tohle se stane, když zaútočíte na Říši...

Protektorát Čechy a Morava patří k nejtemnějším obdobím českých dějin. Vznikl po okupaci v březnu 1939 a fungoval až do konce druhé světové války. Na první pohled měl vlastní vládu, prezidenta a instituce – skutečnou moc ale drželi němečtí říšští protektoři. Dokument přináší příběhy mužů, kteří rozhodovali o osudech milionů: od Konstantina von Neuratha přes Reinharda Heydricha až po Karla Hermanna Franka. Vedle nich se zaměřuje i na české politiky, kteří v čele protektorátní vlády stáli – Emil Hácha, Alois Eliáš, Jaroslav Krejčí, Emanuel Moravec či Richard Bienert. Někteří kolaborovali vědomě a z přesvědčení, jiní se snažili manévrovat v bezvýchodné situaci. Jaké byly jejich motivace, jak skončili po roce 1945 a jak se na ně díváme dnes? Osudy kolaborantů a vládců Protektorátu ukazují, jak složitá a často tragická byla cesta českého národa během okupace.