Reinhard Heydrich

V březnu 1939 vstoupily německé jednotky do českých zemí, čímž začala okupace Čech a Moravy. Tento krok následoval po politickém nátlaku vyvíjeném na prezidenta Emila Háchu, který vedl ke ztrátě státní suverenity a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Každodenní život se brzy dostal pod přísnou kontrolu německých úřadů, které dohlížely na správu, průmysl i veřejný pořádek. V prvních letech druhé světové války se represe postupně stupňovaly. Bezpečnostní složky pečlivě sledovaly obyvatelstvo a zaměřovaly se na všechny podezřelé z odporu proti režimu. Současně začaly vznikat odbojové sítě. Mezi nimi byly i skupiny napojené na československou exilovou vládu, které shromažďovaly zpravodajské informace a udržovaly spojení s Londýnem. Jedna z těchto skupin, známá jako Silver A, působila ve východních Čechách a spoléhala na podporu místních obyvatel, včetně malé osady Ležáky. Situace se dramaticky změnila v květnu 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha, jednu z hlavních postav nacistické správy. Německé úřady následně zahájily rozsáhlé represálie. Přibylo zatýkání, odbojové sítě byly rozbíjeny a celé komunity se dostaly pod podezření. V červnu 1942 byla zničena obec Lidice, což mělo být jasným varováním před důsledky odporu. Krátce poté odhalily informace poskytnuté kolaborantem spojení mezi Ležáky a skupinou Silver A. Dne 24. června 1942 německé jednotky osadu obklíčily. Její obyvatelé byli zatčeni a odvezeni do Pardubic, kde byli dospělí později zavražděni, zatímco děti byly odděleny a podrobeny dalším rozhodnutím úřadů. Samotná vesnice byla vypálena, a nakonec zcela zmizela z mapy. Tato událost je dnes známá jako masakr v Ležákách. V poválečných letech byli odpovědní pachatelé postaveni před československé soudy. Dnes Ležáky nestojí jako obnovená obec, ale jako pietní místo připomínající někdejší komunitu a události, které vedly k jejímu zničení. || Vypravěč: Luboš Novák

Během druhé světové války, za mrazivého lednového rána roku 1942, se v luxusní vile v berlínské čtvrti Wannsee sešlo 15 vysoce postavených nacistických představitelů. Nepřišli se hádat, diskutovat ani navrhovat alternativy. Přišli koordinovat genocidu. Schůzka vedená Reinhardem Heydrichem, jednou z nejobávanějších postav nacistického režimu, vytvořila rámec pro to, co nacisté nazývali „konečným řešením židovské otázky“ — eufemismem pro plánované vyhlazení všech Židů v Evropě. V době Konference ve Wannsee si masové popravy prováděné Einsatzgruppen na místech jako Babyn Jar a Kamjanec-Podilskyj již vyžádaly desítky tisíc obětí. Pro nacistické vedení však byla tato metoda považována za neefektivní. Potřebovali systematičtější a průmyslově organizovaný přístup k masovému vraždění. V chladném byrokratickém jazyce muži ve Wannsee diskutovali o jízdních řádech vlaků, plánech sterilizace a o tom, kdo bude považován za Žida. Nemluvili o zabíjení, ale o „evakuaci“ a „přesídlení“. Nikdo nevznesl námitku. Během několika týdnů začaly fungovat první plynové komory v Bełżci a Sobiboru. Krátce poté následovala Treblinka. Během jediného roku zemřely miliony lidí. Toto video sleduje děsivé plánování a smrtící důsledky Konference ve Wannsee. Zároveň ukazuje, co se stalo mužům, kteří tehdy seděli v místnosti — mnozí uprchli, někteří padli ve válce, jiní byli popraveni nebo spáchali sebevraždu. Eichmann uprchl do Argentiny, ale později byl dopaden a souzen v Jeruzalémě. Heydrich byl zabit v Praze. Bühler, Lange i Schöngarth nakonec zemřeli. Konference ve Wannsee nám připomíná, že genocidu nemusí organizovat pouze ozbrojená monstra, ale také vzdělaní muži s tituly, pery a jídelními lístky. || Vypravěč: Luboš Novák

Josef Pfitzner byl historik, který se během druhé světové války stal vysokým úředníkem ve správě německy okupovaného Československa. Jeho kariéra odráží proměnu akademika v politického aktéra v rámci struktur Třetí říše. Tento dokument sleduje Pfitznerův vzestup od univerzitního přednášejícího v Praze až po významnou postavu městské správy Protektorátu Čechy a Morava. V letech po Mnichovské dohodě z roku 1938 a následné německé okupaci se úzce přiklonil k národně socialistické politice a postupoval v rámci okupačních úřadů. Ve spolupráci s představiteli, jako byli Reinhard Heydrich a Karl Hermann Frank, se podílel na politické a kulturní přeměně Prahy. Jeho činnost zahrnovala dohled nad veřejnou komunikací, zásahy do historické interpretace a snahy o germanizaci identity a institucí města. Film zároveň zasazuje jeho aktivity do širšího kontextu okupační politiky, odboje a represí v Československu během druhé světové války. Ukazuje, jak se v tomto období prolínaly správní pravomoci, ideologie a osobní ambice. Po zhroucení nacistického Německa v roce 1945 se Pfitzner pokusil opustit Prahu, byl však zadržen a vrácen do Československa. Před Mimořádným lidovým soudem byl obviněn z kolaborace a odpovědnosti za činy spáchané během okupace. Byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Josef Pfitzner byl popraven v Praze v září 1945. Jeho případ ukazuje poválečné snahy o vyrovnání se s kolaborací a širší otázku odpovědnosti po období okupace. || Vypravěč: Luboš Novák

Operace Anthropoid byla mise druhé světové války, při níž českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš zaútočili na vysokého nacistického představitele Reinharda Heydricha. V roce 1939 převzalo nacistické Německo kontrolu nad Československem a přeměnilo region v Protektorát Čechy a Morava. Postupem času se okupace stala stále přísnější a důsledněji kontrolovanou, zejména po příchodu Reinharda Heydricha, který byl pověřen upevněním moci a udržováním pořádku. Jeho správa zásadně změnila každodenní život a vystavila region intenzivnímu dohledu. V tomto prostředí začala československá exilová vláda ve spolupráci s britskými partnery připravovat pečlivě naplánovanou operaci. Pod názvem operace Anthropoid měla ukázat, že odboj na okupovaném území zůstává aktivní a odhodlaný. Pro tento úkol byli vybráni dva vojáci, Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří prošli intenzivním výcvikem, než byli koncem roku 1941 vysazeni do své vlasti. Po seskoku v obtížných podmínkách se agenti spoléhali na síť místních spolupracovníků, aby se mohli pohybovat po zemi a shromažďovat informace. Po několik měsíců sledovali Heydrichovy pohyby a připravovali se na rozhodující okamžik. V květnu 1942 provedli svou akci v Praze — událost, která měla dalekosáhlý dopad i mimo samotné město. Důsledky byly okamžité a rozsáhlé, zasáhly komunity po celém regionu a přitáhly mezinárodní pozornost. Navzdory rizikům a obětem operace znamenala zlom v tom, jak byla okupace vnímána v zahraničí. Ukázala, že organizovaný odpor v Protektorátu pokračuje, a ovlivnila politické postavení Československa mezi spojeneckými státy. Dnes je operace Anthropoid připomínána nejen jako vojenská akce, ale i jako moment, který formoval širší příběh odporu během války. || Vypravěč: Luboš Novák

Lina Heydrich byla manželkou Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších a nejobávanějších představitelů nacistického Německa během druhé světové války. Jako manželka muže často označovaného jako „pražský kat“ a jednoho z hlavních architektů holokaustu zůstala Lina Heydrich oddanou podporovatelkou nacistického režimu a jeho ideologie i dlouho po skončení války. Lina se narodila jako Lina von Osten 14. června 1911 na ostrově Fehmarn v Německu. Již od mládí sympatizovala s nacismem a do NSDAP vstoupila ještě předtím, než se Adolf Hitler dostal k moci. V roce 1931 se seznámila s Reinhardem Heydrichem, bývalým námořním důstojníkem, který brzy rychle stoupal v řadách SS pod vedením Heinricha Himmlera. Téhož roku se vzali a Lina aktivně podporovala Heydrichovu kariéru v nacistické hierarchii. Jak se Heydrich stal jednou z nejvýznamnějších postav třetí říše, působil jako šéf Gestapa, Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a později jako zastupující říšský protektor Čech a Moravy. Lina s ním žila v Praze a podporovala jeho činnost. Během nacistické okupace Československa vládl Heydrich tvrdou represí, dohlížel na zatýkání, popravy a deportace, které přispěly k holokaustu. Dne 27. května 1942 byl Heydrich v Praze napaden československými parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem během operace Anthropoid. O několik dní později na následky zranění zemřel. Jeho smrt vedla k tvrdým nacistickým represím, včetně zničení české obce Lidice. Lina později spravovala statek v Panenských Břežanech. Po válce byla Lina Heydrich krátce zadržena, ale nikdy nebyla odsouzena za zločiny spojené s nacistickým režimem. Po celý život neprojevila lítost nad rolí svého manžela a veřejně ho nadále obhajovala. Lina Heydrich zemřela v roce 1985 a zanechala po sobě odkaz úzce spojený s jednou z nejznámějších postav holokaustu. || Vypravěč: Luboš Novák

Po 84 letech se v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici znovu střílelo. V roce 1942 v něm českoslovenští parašutisté po atentátu na Reinharda Heydricha čelili německé přesile. Tehdejší události teď rekonstruoval filmový štáb; scény se stanou součástí připravovaného snímku režiséra Miloše Pilaře o nacisty vypálené osadě Ležáky. Historické drama má jít do kin v příštím roce.

Lidé si v neděli na místě bývalé osady Ležáky na Chrudimsku připomněli 84 let od jejího vypálení. Byla to 24. června roku 1942 pomsta za přechovávání vysílačky Libuše. Z nedalekého lomu Hluboká vysílal radista Jiří Potůček tajné depeše do Londýna exilové vládě. Nedělní připomínky těchto událostí se zúčastnil i prezident Petr Pavel. Z vrcholných politiků dorazila ještě senátorka Miluše Horská (za KDU-ČSL) a ministryně financí Alena Schillerová (ANO).