Rudolf Slánský

Přiznání je nejvyšší forma sebekritiky. Sebekritika je hlavní mocí komunistů.

Už starý Chammurapi říkal: oko za oko, zub za zub. V internetových diskuzích se často objevuje lehkomyslná touha po navrácení trestu smrti, tak jsme se podívali věci objektivně na zoubek. Možná budete překvapeni, podívejme se na celou problematiku z trochu jiného úhlu, než je v médiích běžné.

Obecně se říká, že Židy pronásledovali pouze nacisté, fašisté. Ale když se podíváte trochu zpět, do třicátých let minulého století, najednou zjistíte, že Židy ve velkém měřítku pronásledovali také ruští komunisté. A to ne jakkoli, ale rovnou v mostrprocesech, v nichž poslali na smrt mnoho Židů, ale kupodivu zároveň i členů své komunistické bolševické strany, kterou sami založili. Nějak tento zvyk postupně vychladl a pak přišla druhá světová válka, kterou vyhrál Sovětský svaz, největší impérium na světě. A opět bylo nutné vypořádat se s těmi, kteří ve válce bojovali, ale pak měli připomínky k jednání komunistických vlád.

Sociolog Martin Potůček se ve svérázné autobiografii vypořádává s odkazem svých ideologicky oddaných rodičů

Herečka Jiřina Štěpničková v roce 1948 s nadšením podepsala výzvu „Kupředu, zpátky ni krok!“. Tři roky poté byla chycena při útěku ze země a mezi jejími kolegy se rozhořela petiční bitva.

Kupředu levá, praví naše dějiny. V době od založení KSČ do Sametové revoluce se ve vedení strany vystřídalo hned jedenáct předsedů. Zakladatel strany Bohumír Šmeral se jím ale nikdy nestal. Jednou z nejvýraznějších rudých postav vůbec je Klement Gottwald, který nechal popravit generálního tajemníka Rudolfa Stránského. Co se ale odehrávalo před Vítězným únorem, který zásadním způsobem ovlivnil naše dějiny a směřování české země? Důležitou roli v tom hrála neúspěšná demonstrace, která se konala přesně před 95 lety.

Pokud bychom měli hovořit o oddanosti a věrnosti své „rodné“ straně (KSČ), volba by jistě padla na Marii Švermovou. Vzornou revolucionářku však po roce 1945 nečekala závratná kariéra a sláva, ale naopak vězení. Švermová pak prodělala další vývoj, který ji zavedl až na druhou stranu barikády, neboť se stala signatářkou Charty 77 a vymezila se proti komunistickému režimu.

Soudruzi se jich báli jako čert kříže. Co kdyby se lid dozvěděl pravdu o zlém kapitalismu a dokonalém socialismu! Velká část tvůrců se snažila své kritické názory na tehdejší poměry dokonale schovat do metafor a podprahových významů. Na první pohled obyčejný lidový příběh Zdeňka Podskalského s názvem Bílá paní byl ve skutečnosti otevřenou kritikou tehdejšího hospodářství. Které filmy „bedlivému oku“ cenzora neunikly?

KOMENTÁŘ / Česká televize oslavila 1. května 2023 významné výročí. Před sedmdesáti lety, 1. května 1953, poprvé lidé mohli sledovat vysílání tehdy Československé televize. Úctyhodná doba, řeknete si m…

Smrt Jana Masaryka byla pouhou špičkou ledovce. Při podezřelých sebevraždách, jasných vraždách a  na popravištích ve vykonstruovaných procesech zemřelo víc než dvacet lidí, kteří znali pravdu. Nad každým jednotlivým případem z víc než dvacítky lze mávnout rukou. Nemuselo to souviset. Lze ale takto mávnout rukou nad shodou dvaadvaceti náhod? Ve středu 10. března 1948 se po únorovém převratu měla v parlamentu představit nová Gottwaldova vláda. Na nějaký čas v ní měl ještě vzbuzovat zdání demokracie populární Jan Masaryk. Krátce po poledni československý rozhlas vysílá zprávu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu skokem z okna. Varianta vydírání Podle nejčastěji zmiňované varianty se na tajném jednání špiček bezpečnostních složek a vedení KSČ rozhodlo, že u Masaryka bude provedena prohlídka za účelem získání kompromitujících materiálů, aby bylo možné Masaryka vydírat. Další hypotéza tvrdí, že skutečným cílem bylo vyslat k Masarykovi partyzánské komando, které ho mělo přesvědčit, že mu hrozí nebezpečí a je třeba utéct do zahraničí. Na hranicích měl být zatčen státní bezpečností a kompromitován tímto způsobem. Stejnou akci ostatně provedla státní bezpečnost v případě Masarykova nástupce Vlado Clementise. Noční akce ale podle této hypotézy nedopadla jak bylo plánováno a skončila tragicky. Účastníky schůzky Rudolfa Slánského měli být na schůzce vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ Bedřich Geminder, za vedení StB Osvald Závodský, Jindřich Veselý a Bedřich Pokorný. Rudolf Slánský byl popraven 3. prosince 1952 po vykonstruovaném procesu. Společně s ním byl popraven i vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ Bedřich Geminder. Tehdejší člen evidenčního odboru ÚV KSČ a pozdější velitel StB Osvald Závodský byl popraven po samostatném procesu v březnu 1954. Jindřich Veselý spáchal sebevraždu 20. března 1968 skokem z okna. Bedřich Pokorný zemřel o pět dní později. Oběsil se a podřezal najednou. Oficiálně to byla opět sebevražda. Zmizelí účastníci tajemné akce Nyní účastníci akce samotné: Údajný velitel akce Augustin Schramm byl zastřelen 27. května 1948 po konfliktu s […]

Stalin i šéf československých komunistů Klement Gottwald, jehož úřední období bylo v letech 1948 až 1953 měli opravdu mnoho společného. Kromě stejného zájmu pro tehdejší režim oba dva ve velkém holdovali alkoholu a kouřili dýmku. Bohužel ne míru.

Není mnoho žebříčků, které bych si zapamatoval. Ale jeden se najde. Stovka nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde. Útrapy psychické i fyzické v tomto citlivě vybraném katalogu zastoupil Kafka (Proces), Hemingway (Komu zvoní hrana), Rilke (Zápisky Malta Lauridse Brigga) i Orwell (1984) se Solženicynem (Souostroví Gulag).

V noci ze 13. na 14. 4. 1950 proběhla na území Československa „Akce Kláštery“ či „Akce K“. Ozbrojené jednotky StB, VB a LM při ní obsadily 244 mužských řeholních domů a internovaly 2 376 řeholníků.

Vždycky jsem měl přání se někoho z posledních zbylých komunistů zeptat, proč nechal soudruh Gottwald popravit soudruha Slánského. Znali se přece tolik let, bojovali za světovou revoluci, a on ho ...

Zatímco první československý prezident T. G. Masaryk nepil tvrdý alkohol a od svých 50 se nedotknul ani piva a vína, zůstal první dělnický prezident Klement Gottwald až do své smrti notorickým alkoholikem. Z obavy, že mu alkohol dojde, dokonce odložil likvidaci živnostníků.

Je známým faktem, že Klement Gottwald, „první dělnický prezident“, zemřel na následky prasklé výdutě srdeční aorty po návratu z pohřbu Josifa Vissarionoviče Stalina, z nějž se navzdory doporučení lékařů vracel letadlem a ne vlakem. Méně známé je, že při inscenování Gottwaldova pohřbu se komunistická moc inspirovala i křesťanskými obrazy a předchozími pohřby Tomáše Garriguea Masaryka a Edvarda Beneše.

Únor 1948 navždy změnil československou společnost. Většina strůjců komunistického převratu se ale z nově nabyté moci dlouho netěšila.

V nedožitých 99 letech zemřel v pondělí 9. ledna dlouholetý novinář Vladimír Brabec. Od 50. let pracoval v Československé tiskové kanceláři, kterou musel po sovětské invazi 1968 poté, co trval na svém nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Po roce 1989 se ale k novinářské profesi vrátil, byl jedním ze spoluzakladatelů deníku Hospodářské noviny, kde pracoval až do svých osmdesáti

Podepisoval rozsudky smrti ve vykonstruovaných procesech, přesto přál občanům „štěstí a zdar“ do nového roku 1953. Před sedmdesáti lety přednesl svůj poslední novoroční projev československý prezident Klement Gottwald, věrný služebník sovětského diktátora Stalina. Ve sváteční řeči chvalořečil vůdce Kremlu jako posla míru, ale také děkoval bdělé domácí Státní bezpečnosti za odhalení protistátního spikleneckého centra. Oba státníci přitom záhy zesnuli, Stalin 5. března 1953 a Gottwald o devět dnů později.

Slavná historická veselohra Císařův pekař - Pekařův císař vzbudila ve své době velké ohlasy. Její rozpočet byl astronomických 27 milionů korun, a když se režie ujal Frič, nezastavil se ani na této částce. Proč se původní režisér Krejčík nesnášel s Werichem, popsal historik Taussig MF Dnes. Tomu a dalším zajímavostem legendárního díla jsme se věnovali v našem článku.

Komunistickou poslankyni Jarmilu Potůčkovou-Taussigovou odsoudili k 25 letům vězení. I přes mučení se nepřiznala, zachránila si tím život.

Rudolf Slánský, jeden z nejbližších spolupracovníků předsedy KSČ Klementa Gottwalda, doplatil stejně jako mnozí jiní na paranoidní stalinistickou poučku o zostřování třídního boje a paranoidní hledání domnělých či skutečných nepřátel uvnitř nikým nekontrolované státostrany. Patřil k zakladatelům komunistického režimu po únoru 1948, ten jej o necelých 5 let později sám zahubil.

Před sedmdesáti lety 3. prosince 1952 v ranních hodinách proběhla na dvoře pankrácké věznice poprava jedenácti odsouzenců v čele s bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ Rudolfem Slánským. Popelem z jejich těl si estébáci posypali zledovatělou silnici.

Před sedmdesáti lety, 3. prosince 1952, proběhla v ranních hodinách na dvoře pankrácké věznice poprava jedenácti odsouzenců v čele s bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ Rudolfem Slánským. Popelem z jejich těl si estébáci posypali zledovatělou silnici.

Různé způsoby dobové manipulace a propagandy ukáže internetový projekt Politické procesy, který jeho tvůrci spustili v sobotu symbolicky ve 03:06. Právě v tuto dobu…

Dne 3. prosince 1952 byl spolu s deseti spoluobviněnými popraven bývalý generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský. K smrti byl paradoxně odsouzen za činy, které nikdy nespáchal. Jeho vykonstruovaný proces byl vrcholem komunistického bezpráví 50. let.

Různé způsoby dobové manipulace a propagandy ukáže internetový projekt Politické procesy, který dnes jeho tvůrci spustí symbolicky ve 03:06. Právě v tuto dobu před 70 lety začaly popravy 11 odsouzených v procesu s Rudolfem Slánským, kteří si v zinscenovaném procesu vyslechli rozsudek smrti. Projekt vznikl ve spolupráci Národního archivu, dokumentaristy Marka Janáče, Archivu Českého rozhlasu a Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jsme ve válce, ale kulturní. Útočníci tvrdí, že Slánského proces byl završením rafinovaného českého plánu na vytvoření „národního státu“.

Válka si vzala životy milionů lidí a když už její hrůzy skončily a smrt nebyla dennodenním strašákem, většina se snažila žít znovu normálně. Lidé chodili do práce, šetřili, plánovali lepší budoucnost, zajištění, třeba i dům. Jenomže pak přišli komunisté se svým nápadem, jak zachránit ekonomiku - sebrat lidem jejich úspory…

„Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“ Tak zněl závěr osmidenního vykonstruovaného procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Průběh a výsledek vykonstruovaného procesu popisujeme v posledním díle seriálu Radiožurnálu.

20. listopadu 1952 začal proces s takzvaným protistátním spikleneckým centrem. Vše se odehrávalo podle připraveného scénáře. „Bude to rozsudek nanejvýš spravedlivý za všechny ty strašné zločiny, které jsem spáchal,“ tak zněla Slánského slova během soudního líčení. „Proces nebyl spravedlivý ani zákonný. Byl to kriminální zločin,“ říká historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma. Rudolf Slánský byl popraven 3. prosince 1952. V roce 1963 ho soud rehabilitoval.

Pouhých sedm let od konce druhé světové války stálo ve vykonstruovaném procesu před soudem jedenáct obžalovaných židovského původu. Jejich opětovné pronásledování zneklidňovalo celý svět. Antisemitské pozadí procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského přibližuje čtvrtý díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let.

V procesu se Slánským bylo 11 ze 14 obžalovaných židovského původu. Antisemitismus v pozadí soudu byl důsledkem obratu politiky Sovětského svazu vůči Izraeli. Pouhých 7 let od konce druhé světové války zneklidňoval celý svět. „Sovětští poradci si začali hledat nové viníky, které by mohli obžalovat z kosmopolitismu a sionismu. 11 obžalovaných židovského původu se možná ani samo nepovažovalo za židy,“ popisuje historik Oldřich Tůma.

Za schvalování útoku Ruska na Ukrajinu a za nabádání k ještě tvrdším úderům včetně použití vodíkových bomb nakonec musí zaplatit bývalý bruntálský zastupitel za SPD Daniel Makay peněžitý trest ve výši 45 tisíc korun. Rozhodl o tom ve čtvrtek Krajský soud v Ostravě, který tak zamítl odvolání obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále.

Spojovalo je budování socialismu v Československu i nekritický obdiv ke Stalinovi a Sovětskému svazu. Mezi dvěma nejmocnějšími muži komunistické strany - Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským bylo zpočátku mnohaleté přátelství. Přesto Gottwald nakonec neváhal Slánského obětovat. Právě jejich vztahu je věnovaný středeční díl našeho seriálu.

Spojovalo je budování socialismu v Československu i nekritický obdiv Stalina a Sovětského svazu. Dva nejmocnější muži Komunistické strany v Československu byli zpočátku přátelé, přesto dal Gottwald souhlas se zatčením Slánského. „Blízký spolupracovník Stalina Gottwaldovi vysvětlil, že Slánský ztratil Stalinovu důvěru a je zapleten do nějakého spiknutí. Gottwald se zatčením souhlasil, nejspíš se domníval, že taky hraje o vlastní krk,“ popisuje historik Oldřich Tůma.

Rudolf Slánský hrál důležitou roli během únorového převratu v roce 1948 i poté, co se komunisté dostali naplno k moci. „Spolu s Gottwaldem, který už byl prezidentem republiky, a s Antonínem Zápotockým, který byl předsedou vlády, to byl takový mocenský triumvirát,“ vysvětluje historik Oldřich Tůma. Po šesti letech ale přišlo uvěznění a strmý pád. Poslechněte si další díl seriálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let.

Zatímco v květnu 1945 slavila celá Evropa konec druhé světové války, Rudolf Slánský zažíval vrchol svojí kariéry. Stal se druhým nejmocnějším mužem komunistické strany hned po Klementu Gottwaldovi. Po šesti letech ale přišlo uvěznění a strmý pád. Nejúspěšnější období Slánského politického života přiblíží druhý díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let

Jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Pečlivě zinscenovaný proces začal před 70 lety 20. listopadu 1952. Při srovnání s podobnými procesy v komunistických zemích zde padl nejvyšší počet absolutních trestů.

Vladimír Bohata byl na začátku 50. let členem ostrahy, která hlídala vilu tehdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru komunistické strany Rudolfa Slánského. Na jednoho z nejmocnějších mužů komunistického Československa vzpomínal pro projekt Paměť národa. „Slánského jsme viděli málo, protože časně ráno odjížděl a pozdě večer se vracel. Ale pokud jsem se s ním setkal, tak jsem ho vnímal jako velice příjemného, sympatického pána, ale dost uzavřeného.“

Před sedmdesáti lety, 20. listopadu 1952, začal proces s někdejším generálním tajemníkem komunistické strany Rudolfem Slánským a třinácti dalšími obžalovanými. Oběťmi největšího politického monstrprocesu 50. let s bývalými funkcionáři v sovětizované Evropě nebyli jen odsouzení, ale i jejich rodiny. Karel Šling, syn Otty Šlinga popraveného v procesu s R. Slánským, poskytl Právu rozhovor.

Před 121 lety se narodil Rudolf Slánský, bývalý generální tajemník KSČ. Tento zapálený komunista se stal jednou z obětí vykonstruovaného politického procesu, jehož deklarovaným cílem bylo vypořádání se organizovanou skupinou, jež se měla pokoušet o restaurování kapitalismu v Československu. Ve skutečnosti však šlo o zinscenované představení plné antisemitské rétoriky zorganizované jako úlitba stalinskému Sovětskému svazu.…

Pražská korupční kauza, kterou policie nazvala „Dozimetr“, působí jako bláznivá fraška či parodie. Zřetězení absurdit, které bez kritického odstupu publikují média, nyní korunovalo pokání jednoho ...

Trest smrti už dávno nepatří k našemu současnému právnímu systému. Nebylo tomu však vždycky a úplně ten poslední akt oběšení přišel 8. června 1989. Popraveným byl slovenský vrah Štefan Svitek, jehož brutální činy jsou jen pro ty nejotrlejší. Co provedl a jak byl vykonán poslední trest smrti v Československu?

Guttmannův příběh ukazuje realitu komunistického hnutí a to, jak vzdálené skutečně bylo demokracii, i té vnitrostranické. Co se stane, když si vysoký funkcionář KSČ dovolí kritizovat Kominternu?

Manželku generálního tajemníka čekal strmý pád, stejně jako jejího muže. V socialismus nikdy věřit nepřestala a svého muže obhajovala do konce života.

Kolik je to, sedmdesát let? Tak nějak. A sám se ve svých čtyřiceti divím, jak blbě se mi čte o tom, co jsem přitom už četl tolikrát. Snad jen pár notoricky známých jmen, abyste pochopili: Milada Horáková, Vladimír Clementis, Rudolf Slánský, Hubert Ripka, Marie Švermová a logicky Václav Kopecký a Otto Šling, Josef Toufar.

Válka na Ukrajině, kterou provází vypočítavá apokalyptická hysterie Putinových propagandistů, nás nutí si připomenout, že i před sedmdesáti lety, v roce 1952, se planeta řítila do záhuby. Hrozivá spirála militarizace ve východním bloku, včetně Československa, byla důsledkem schůzky, která se konala v lednu 1951 v Kremlu. Na ní Stalin rozdal úkoly svým „malým bratrům“, mezi nimiž byli i Rudolf Slánský a Alexej Čepička. Léta 1951–1953 byla v jistém smyslu vyvrcholením tří desetiletí zahraniční politiky kremelského „nejvyššího“ vůdce.

„Uprostřed noci nás vzbudili a nahnali do autobusu se zalepenými okny. Neřekli nám, kam nás vezou.” Řeholníci a bývalí studenti církevních škol vzpomínají na tragickou noc ze 13. na 14. dubna 1950.

Na pokyn Státního úřadu pro věci církevní přepadli Svatou Horu tři důstojníci StB a přes dvě desítky ozbrojených příslušníků SNB. Řeholníci jim odmítli otevřít vrata kláštera, a tak je vylomili. Svatou Horu obsadili a zástupci zatčeného rektora oznámili, že se jejich řeholní dům zestátňuje.

Jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Pečlivě zinscenovaný proces začal před 70 lety 20. listopadu 1952. Při srovnání s podobnými procesy v komunistických zemích zde padl nejvyšší počet absolutních trestů.

Jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Pečlivě zinscenovaný proces začal před 70 lety 20. listopadu 1952. Při srovnání s podobnými procesy v komunistických zemích zde padl nejvyšší počet absolutních trestů.