Rudolf Slánský

Pochází z topoľčanské početné, levicově zaměřené židovské rodiny. Ještě před válkou vstoupil do hnutí Hašomer Hacair, které usilovalo o vznik samostatného izraelského státu v Palestině. V únoru 1940 musel narukovat do 6. pracovního praporu. V roce 1942 ho přeložili do koncentračního tábora v Novákách, pracoval tam jako učitel a ředitel školy a zároveň se zapojil do ilegální činnosti v rámci tábora. Po vypuknutí SNP převzali vězni kontrolu nad velením tábora a odešli k partyzánským jednotkám. Účastnil se několika významných bojů, demobilizován byl v Badíne. Názorově vždy tíhnul ke komunismu. Antisemitismus však po únoru 1948 nezmizel, po procesu s Rudolfem Slánským byl vyhozen z místa redaktora deníku Pravda a pracoval jako svářeč. Po Stalinově smrti mohl znovu působit jako novinář v deníku Práce. V roce 1969 byl však z tohoto místa vyhozen jako pravicový antisocialistický element.

Narodil se do rodiny advokáta židovského původu, dětství strávil v Nitře. Po vzniku Slovenského štátu pocítil první perzekuce namířené proti židovskému obyvatelstvu. V roce 1942 byla celá rodina transportována do koncentračního tábora v Žilině, ale díky falešným dokumentům neskončili v Osvětimi. Otto Šimko pracoval pod falešnou identitou jako vazač knih v Liptovském Mikuláši, kde ho v roce 1944 zastihlo SNP. Připojil se k partyzánům, později byl zatčen, ale z vězení utekl a až do konce války se ukrýval v Nitře. Do komunistické strany vstoupil už jako partyzán, vystudoval práva v Bratislavě, ale po procesu s Rudolfem Slánským se znovu setkal s pronásledováním kvůli svému židovskému původu. Celý jeho příběh naleznete v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/sk/simko-otto-1924