Václav Krška

Při jeho vtípcích davy padaly smíchy, aniž kdo tušil, že se jedinečný komik potýká celý život s vážnými zdravotními problémy. Říkával, že k svému umění potřebuje naprostou nezávislost, sám se ale o sebe postarat nedokázal.

Charismatický hlas, bravurně ztvárněné vážné i komické role. To vše zdobilo herce Eduarda Cupáka. Muže, který na stříbrném plátně lámal dámská srdce, přitom ve skutečnosti byl hrdým gayem, jenž se za svou sexuální orientaci nikdy nestyděl.

Řeka jako symbol věčné proměny, svobody a mládí hrála ve filmech Václava Kršky (†69) často důležitou roli. Stačí připomenout jeho další snímky Řeka čaruje (1945), Měsíc nad řekou (1953) nebo Kde řeky mají slunce (1961).

Byl nadán talentem, inteligencí a citem pro krásu. Měl ale jednu osobní překážku. Navzdory úspěšné herecké kariéře musel Eduard Cupák čelit jako gay nepochopení a předsudkům. Dobu větší svobody a tolerance si moc neužil.

Byl to fešák s podmanivým hlasem, který okouzlil nejedno ženské srdce. Eduarda Cupáka (10. 3. 1932 – 23. 6. 1996), od jehož úmrtí uplyne právě 25 let, si ale oblíbily nejen divačky. Vyhledávali ho i filmaři, protože to byl všestranný herec, který dokázal přesvědčivě zahrát rozervaného romantika, záludného majora, fanatického faráře i pohodlného a zahálčivého tatínka. Oblíbený byl i u hereckých kolegů. Vzpomínají na něj jako na přímého a zásadového člověka, který byl zároveň plachý a citlivý.

Půvabná Zorka byla o sedm let mladší než její slavná sestra, a i ona se věnovala herectví. Mnozí dokonce říkali, že měla větší talent než Lída, ale nikdy neměla šanci to ukázat. Trpěla depresemi, nevěřila si a bojovala s anorexií. Nakonec skočila z okna, aby ukončila svoje trápení.

V prázdném Divadle Ungelt byla pokřtěna kniha principála Milana Heina Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt. Jejími kmotry se stali Tatiana Dyková, Pavel Liška a Jiří Langmajer.

Nejslavnější svůdce Giacomo Casanova se stal životní rolí muže, v jehož žilách kolovala šlechtická krev a byl stejně démonický a neodolatelný jako sir Sean Connery. Vychutnat si jeho umění, zavřené za železnou oponou, ale svět neměl šanci.

Domovnici ztvárnila stejně přesvědčivě jako heroinu, s lehkostí se pohybovala jak v tragédii, tak i v komedii. Od narození jedné z největších českých hereček Dany Medřické dnes uplyne rovných sto let.

„Našel jsem zázrak. Je to čarokrásný zjev,“ rozplýval se nadšením režisér Václav Krška, když pro roli Aničky Karasové v chystaném filmu Stříbrný vítr konečně našel vhodnou filmovou představitelku – tehdy ještě neznámou 18letou studentku tanečního oddělení pražské konzervatoře Janu Rybářovou.

Pokud se v České televizi díváte na právě reprízovaný seriál Byl jednou jeden dům (1974), jistě jste v něm zaregistrovali postavu Majky Drvotové.