Varšavská smlouva

USA a Rusko, dvě velmoci, které bojují o nadvládu nad světem snad celou věčnost. Ještě jako SSSR se utkalo s USA ve studené válce.

Některým je možné se zasmát ale nad jinými už zůstává rozum stát a vzniká otázka, kde se bere v lidech potřeba někoho takto urážet jen proto, že s ním nesouhlasí.

9. dubna 1987 se Praha dočkala návštěvy Michaila Gorbačova. Vzduchem po letech letargie zavál svěží vítr naděje na reformy a konec šedivé normalizace.

Sovětský maršál Ivan Koněv velel osvobození Osvětimi a v květnu 1945 dorazil do Prahy. Později jako velitel Varšavské smlouvy řídil krvavé potlačení maďarské revoluce. V roce 1961 navíc osobně vydal rozkaz ke stavbě Berlínské zdi.

Na konferenci v Moskvě padlo 31. března 1991 rozhodnutí rozpustit vojenské struktury Varšavského paktu a zrušit jeho společné velení. Aliance fungovala od roku 1955, kdy byla založena s deklarovaným cílem zastavit rozpínavost amerického imperialismu. Její zánik však bezpečnost Evropy nijak neohrozil, protože ve skutečnosti fungovala pouze jako nástroj k udržování sovětské nadvlády ve východní Evropě.

Zatímco před pětapadesáti lety nebylo pochyb o tom, že nás přišla „zachránit“ vojska pod taktovkou Moskvy, dnešní digitální prostor zaplavuje nebezpečný hoax, který se snaží svalit vinu za tanky v pražských ulicích na Ukrajince.

Silnicí podél Vltavy směrem ku Praze se řítí vysokou rychlostí jeepy, obrněná vozidla a náklaďáky s bílou americkou hvězdou na kapotách a na dveřích. Diváci v kině nadšeně tleskají. Píše se rok 1969.

Poté, co se útočná puška Kalašnikov stala standardem v sovětské armádě, začalo vrchní velení uvažovat o konstrukci kulometu na podobné bázi. Díky tomu vznikla řada PK, jež se rozšířila i do mnoha států Varšavské smlouvy.

Prezident Petr Pavel si podle svých slov netroufá tvrdit, na kolik procent je pravděpodobné, že by Rusko mohlo zaútočit na země NATO. Analytici, kteří Rusko dlouhodobě sledují, se ale podle něj shodují v odhadech, že ruské vojenské schopnosti se plně obnoví nejpozději do tří let po ukončení války na Ukrajině. Prezident to uvedl ve středeční nymburské debatě spolupořádané Deníkem.cz.

V posledních dnech sledujeme zprávy o válečných konfliktech ve světě. V některých zasažených zemích uvízli i naši občané, kteří tam trávili dovolenou.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 stálo Československo před volbou. Podpis moskevských protokolů ukončil Pražské jaro. Otázkou zůstává, zda prezident Ludvík Svoboda mohl jít jinou cestou.

Na jaře 1968 se zdálo, že Československo našlo cestu k reformě socialismu. Otázkou je, zda Pražské jaro muselo skončit, nebo zda Dubčekovo vedení mohlo postupovat tak, aby sovětské invazi zabránilo.

Za celou existenci Sovětského svazu nezemřel žádný z jeho vůdců následkem atentátu – snad v tomto jediném ohledu měli Sověti nad tradičními rivaly, Američany, jasnou převahu. Muž, který se o něco tak neslýchaně troufalého pokusil, neskončil před popravčí četou, ale v psychiatrické léčebně.

Útěk generála Jana Šejny v únoru 1968 rozzuřil tehdejší vedení KSČ. Aféra s jetelovými semínky odstartovala pád Antonína Novotného a odhalila korupci v armádě.

Písně, které vznikaly z bolesti i vzdoru, připomínají, že svoboda není samozřejmost. Karel Kryl by letos oslavil osmdesátiny.

V moravských lesích rozmístili Sověti o Vánocích roku 1983 jaderné zbraně. Naší vládě nezbývalo než souhlasit. O případném odpálení by rozhodla výhradně Moskva.

Sovětský tank T-72 tvořil od počátku 80. let páteř československého tankového vojska. Značné počty získaly obě nástupnické země po rozpadu Československa, už v té době však bylo jasné, že tank musí projít modernizací. Ta česká nesla označení T-72M4CZ a byla považovaná za jednu z nejlepších.

Desítky lidí uctily v pátek 27. února u šumperské průmyslovky památku Jana Zajíce. Tehdejší student školy se 25. února 1969 upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a nastupující normalizaci. Na pietní akci promluvila i Janova spolužačka Marie Jílková. Události staré 57 let jsou pro ni stále živé.

Vysílač Klínovec na vrcholu stejnojmenné hory na Karlovarsku získal jako jedno ze 14 míst v Česku označení Evropské dědictví (European Heritage Label). Obdržel jej díky své roli při udržení svobodného rozhlasového vysílání v roce 1968 po obsazení tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Patřil k nejtvrdším zastáncům sovětské linie a spolupodepsal dokument, jenž předcházel okupaci. Fakta z archivů dodnes budí otázky.

Šumperk si připomene upálení Jana Zajíce, studenta zdejší průmyslové školy, který se před 57 lety upálil na protest proti okupaci a nastupující normalizaci, byl další živou pochodní po Janu Palachovi. Pietní shromáždění se bude konat v pátek.

Psal básně, miloval svobodu a věřil, že společnost ještě dokáže procitnout z letargie. Když se tak nestalo ani po smrti Jana Palacha, rozhodl se k činu, který měl otřást celým Československem. Od sebeupálení studenta Jana Zajíce uplynulo 25. února 57 let. Jak dobře znáte okolnosti tragédie, která se odehrála v samotném srdci Prahy?

Spojení jmen Jiří Suchý a Jiřina Švorcová zní jako oxymóron. Tyto neslučitelné osobnosti v minulosti propojil okamžik, jehož výsledkem byl dobrý skutek.

Tato drobná žena s plavými vlasy, podmanivým úsměvem a ocelovou vůlí dokázala v bouřlivých šedesátých letech minulého století pobláznit doslova celý svět.

Karel Kryl nebyl jen písničkářem, ale jedním z nejvýraznějších hlasů své doby. Jeho písně, spojené s rokem 1968, exilem i návratem po roce 1989, dodnes připomínají sílu slova, svobody a osobní odvahy.

Z továrních hal u Prahy vzlétly stroje, které změnily výcvik pilotů po celém světě. L-29 a L-39 nebyly jen letouny – byly důkazem, že i malá země může udávat tempo.

Normalizace určila hudbě jasné mantinely. Písně zněly z rádií každý den, ale jen málokdo si mohl dovolit zpívat opravdu to, co chtěl.

Souboj měl být předem rozhodnutý. Sovětský svaz hledal cvičný proudový letoun pro celou Varšavskou smlouvu. Favoritem byl domácí Jakovlev. Ovšem čeští inženýři přivezli letadlo, které bylo tak dobré, že Rusové museli přiznat porážku.

V nevojenských a laických kruzích je to téma nudné a nezáživné, ovšem pro bojové operace a jejich udržitelnost na všech třech úrovních se jedná o téma klíčové, jak už konec konců popsal i sám Napoleon Bonaparte. Řeč je o mobilitě a přepravě vojsk a jejich následném zásobování, tedy o schopnosti přesunu sil z místa A do místa B a následné podpoře tak, aby mohla vykonávat bojovou činnost po delší dobu. Bohužel právě toto zásadní téma je jednou z Achillových pat evropských obranných kapacit.

Seděl v cele fašistického i komunistického režimu a skončil jako symbol normalizace. Gustáv Husák nebyl národní hrdina ani fanatik. Byl především komunista, který přežil všechny a změnil zemi k obrazu strachu.

V roce 1964 podepsal prezident Novotný plán, podle kterého měli naši vojáci projet atomovým peklem až do Lyonu. Generálové věděli, že většina z nich nepřežije.

Rok co rok se vracíme k velmi smutnému tématu upálení Jana Palacha. Napsáno bylo již mnohé. Pro některé byl a navždy bude hrdinou, pro jiné zbytečná oběť, sebevrah, psychicky slabý člověk.

Komunistický funkcionář A. Kapek byl kontroverzní postavou našich moderních dějin. Autor a signatář zvacího dopisu sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi z roku 1968 si po revoluci sáhl na život. Když mu to nevyšlo poprvé, Havel mu napsal milý dopis.

Archivní dokumenty odhalují, jak Praha v tichosti souhlasila s plánem Moskvy, který z ČSSR dělal skladiště jaderné moci potichu.

Dopis 99 pragováků z 18. července 1968 posloužil stalinistům k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy.

Poslanec Jindřich Rajchl (PRO) zveřejnil na sociálních sítích příspěvek, v němž obvinil prezidenta Petra Pavla z toho, že „schválil okupaci Československa“, a současně tvrdil, že se český prezident při návštěvě Ukrajiny „šel poklonit nacistickým vlajkám UPA“. Obě tato tvrzení jsou nepravdivá a předs

Zatímco jiní po okupaci mizeli z veřejného života, Biľak zůstal. A nejen to – stal se jedním z pilířů normalizačního režimu. Jak se z muže z východoslovenské vesnice stal jeden z nejvlivnějších politiků komunistického Československa?

Kdo sleduje Petra Pavla, musí konstatovat, že morálka, úcta a lidskost je pro něj na prvním místě. Po dvou předchozích prezidentech je to velká úleva.

V úterý 20. ledna 2026 se v Plzni konal pietní akt k uctění památky Josefa Hlavatého, který před 57 lety zapálil na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy na historickém náměstí T. G. Masaryka.

Dějiny Československa jsou plné zlomových okamžiků, euforie, ale i pádů.

Před 57 lety zemřel na následky popálenin student Jan Palach. Vznikly dvě jeho posmrtné masky, ale peníze z lidové sbírky na Palachův pomník režim „odklonil“ jinam. Tím však umlčování neskončilo.

Válka v přímém přenosu – tak se říkalo konfliktu v Perském zálivu, který na začátku roku 1991 sledovaly díky televizním kamerám miliony lidí po celém světě. Do operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobodit okupovaný Kuvajt, se zapojili i českoslovenští vojáci z protichemické jednotky. Poprvé od druhé světové války se tak stali spojenci Američanů, Britů a Francouzů. Ti se na ně přesto – jako na své někdejší komunistické nepřátele – dívali nejdřív s opatrností.

Český film pojednává o důležité části československé historie, klíčová scéna se však natáčela na historicky jiném místě.

Na sociálních sítích se v těchto dnech šíří černobílá fotografie, která má údajně zachycovat současného prezidenta Petr Pavel na vojenském cvičení vojsk Varšavské smlouvy v roce 1975. Příspěvek zároveň tvrdí, že Pavel byl „sovětským rozvědčíkem a agentem StB“. Tato kombinace tvrzení je však v rozpor

Příběh Jana Palacha, k jehož zapálení došlo přesně před 57 lety, patří k nejsilnějším a nejtragičtějším momentům českých moderních dějin. Připomeňte si v našem eXtra kvízu klíčová fakta, okolnosti jeho činu i dobu, která ho k němu dovedla.

Plzeňský kraj si v těchto dnech připomíná 57 let od tragických činů Jana Palacha a Josefa Hlavatého, kteří se na protest proti tehdejšímu politickému režimu rozhodli pro krajní oběť.

Praha - Čin Jana Palacha zůstává i po 57 letech podle prezidenta Petra Pavla výzvou, že lidé nesmějí přestat hájit své základní hodnoty a smířit se s tím, když jde vývoj proti těmto hodnotám. Prezident to dnes uvedl na sociální síti X. Premiér Andrej Babiš (ANO) napsal, že Palachova odvaha a odhodlání jsou trvalým symbolem boje za svobodu a pravdu. Bývalý předseda vlády Petr Fiala (ODS) zdůraznil, že Palachova oběť tehdy i nyní připomíná, že má smysl nerezignovat na hodnoty a neustupovat zlu.

Okupace vojsky Varšavské smlouvy roku 1968 vyvolala u velké části obyvatel Československa pocity vzteku a beznaděje. Mnozí umělci náladu té doby zachytili i v písních. Často je to stálo kariéru. To byl i případ Tatiany Hubinské.

Z dokumentu The Soviet „War Scare“ z roku 1990 vyplývá, že během cvičení Able Archer 83 v roce 1983 se americko-sovětské vztahy neúmyslně vyhrotily až k pomyslné červené čáře a obavy Sovětů z jaderného útoku byly reálné.

Vyráběli jsme tisíce MiGů, ale nesměli jsme vyvinout vlastní stíhačku. Kdyby nám Moskva nepodstřihla křídla, mohli jsme být jako Švédsko. České supersoniky mohly létat po celém světě.

Gustáv Husák přežil komunistický kriminál, aby se stal symbolem normalizace. Jaký byl jeho skutečný vztah s Moskvou a proč na konci odmítl bojovat?

Konflikt na Ukrajině se možná blíží k zásadní šanci na ukončení díky silné mezinárodní synergii Evropy, Kanady, USA a kooperující napadené země. Česko však z této koalice postupně odpadává, obdobně jako Maďarsko a Slovensko.

Gustáv Husák využil prezidenta Ludvíka Svobodu jako důležitou figurku v své hře o prezidentský stolec. Proč těžce nemocnému generálovi Svobodovi „zakázal“ abdikovat, a jak si pojistil cestu k moci?

Rok 1989 znamenal rozpad sovětského impéria ve střední a jihovýchodní Evropě. Výjimkou nebylo ani Rumunsko, kde si společenské změny vyžádaly mnoho nevinných životů. Nicolae Ceaușescu byl bezohledným diktátorem, který dovedl svou zemi na pokraj hospodářské katastrofy. Revoluce v roce 1989 však smetla i jeho.

Pamětníci ví, pro mladší je třeba vysvětlit, čím byla rozhlasová stanice Vltava v letech 1968 až 69. Začala vysílat hned ráno 21. srpna 1968, tedy v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

V lednu 1969 se v okupovaném Československu rozhořel plamen, který měl probudit umlčené svědomí národa. Jan Palach a po něm Jan Zajíc se stali symbolem krajní oběti, morálního odporu a výzvy k odpovědnosti v čase strachu a rezignace.

Během léta 1992, kdy již bylo jasné, že se společná federace Čechů a Slováků rozdělí na dva samostatné státy, se naplno rozběhl proces rozdělení společného majetku. To zahrnovalo i ozbrojené síly, které tehdy patřily k významným armádám Evropy.

V kolektivní paměti se okupace roku 1968 téměř automaticky spojuje s tanky v ulicích Prahy. S Vinohradskou třídou, s budovou Československého rozhlasu, s hořícími barikádami, křikem davu a chaosem.

Slovenský obranný průmysl je znám především výrobou samohybných dělostřeleckých houfnic a velkorážní munice; v této oblasti patří náš východní soused mezi evropskou špičku. Schopnosti a kapacity slovenského obranného průmyslu jsou však mnohem širší, což potvrzuje mimo jiné modernizovaná verze sovětského protiletadlového kompletu ZSU-23-4 Šilka. Vylepšenou verzi ZSU-23-4 SVK nedávno prezentovala na veletrhu vojenské techniky EDEX 2025 v Egyptě společnost MSM Land Systems.