Vlasta Burian

Jiří Zástěra stál za všemi východočeskými úspěchy. Vzpomíná mladší dcera.

Komika Vlastu Buriana není třeba dlouze představovat. Patřil mezi nejoblíbenější prvorepublikové herce. Pak ale přišlo nařčení z kolaborace s nacisty a najednou se z něj stal veřejný nepřítel. Jak se mu tedy dařilo v soukromí? Obrátil vše v humor, nebo byl zcela jiný?

V období první republiky hrál zejména milovníky a mladé hrdiny. Můžeme si jej pamatovat jako septimána Jindru Benetku ze snímku Škola, základ života! nebo dr. Marka z komedie Katakomby, kde si zahrál po boku Vlasty Buriana. Po válce se stal vědcem, který pomohl NASA do vesmíru. O kom je řeč?

„Haló? Firma Tintítko? Má poklona. Zde kancelář doktora Fauknera, u telefonu pan Ducháček. Slečno, prosím vás, buďte tak hodná, je tam pan šéf? Já vím, že jsou dva, ale já bych prosil toho, jak chodí k nám, jak vždycky… ten, ten malej takovej… ano… né, ten ten, jak vypadá jak opice, jak mu řík… co? Né, ten, jak mu říkáme Tarzan! Jéjej… My jsme spojený? Promiňte laskavě, já jsem… slečna to předala, já nevěděl… Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš palmární účet nedal… Nedal. Že jsem uhod…“ Těmito slovy se Vlasta Burian (9. 4. 1891 – 31. 1. 1962) předvedl v jedné scéně filmu Ducháček to zařídí (1938).

„Já jsem se dostala k divadlu náhodou. Celý život jsem měla pochybnosti. Proto jsem musela hodně dřít, abych všem dokázala, že jsem tam právem," uvedla kdysi pro ČTK herečka Antonie Hegerlíková, kterou si pamatujeme především jako maminku hlavního hrdiny v seriálu F. L. Věk (1970). Nejvíc ovšem excelovala na divadelních prknech.

Česká kinematografie je bohatá na spoustu významných filmařů, kteří filmařské řemeslo zvládali na výbornou. Jako první s tím začal Karel Lamač, jenž patří mezi její významné zakladatele se všestranným talentem. Tvořit začal už v éře němého filmu a jeho umění nezapadlo ani s příchodem zvuku

S pietou to moc neumíme, možná nás špatně vychovali. Pomníky buď hanobíme nebo bráníme vlastním tělem, případně raději zrušíme, aby nás nezneklidňovaly. Stejné to máme s majestátem smrti.

Byl jednou jeden král aneb sůl nad zlato je silný příběh o lidské chamtivosti a poznání, že peníze nejsou vše. Pohádka z roku 1954 je stále v kurzu i pětašedesát let od natočení. Máme pro Vás ale pár informací, které jste o oblíbené pohádce možná netušili.

Produkce automobilů byla pro brněnskou Zbrojovku víceméně doplňkovou činností. Jakmile bylo v polovině 30. let zřejmé, že se Německo chystá na válku, dostala se výroba pušek a kulometů opět do popředí a historie vozů Zetka skončila.

Mimořádně pohledná tvář, štíhlá postava a dokonalé vystupování předurčovaly tohoto herce do rolí nejrůznějších milovníků, elegánů, dobře situovaných podnikatelů a mladých mužů z lepší společnosti.

Klidný, skromný, pečlivý herec skutečných postav, jak jsme ho mohli vidět například v projektu České televize Bohéma, kde ztvárnil zmíněného Vlastu Buriana. Díky skvělému jazykovému vybavení se navíc uplatňuje i v zahraničních produkcích. Respektovaný herec Vladimír Javorský toho ovšem umí mnohem více…

Tramp – jak vlastně vznikl? Tak si to sečtěte, prosím: mládí + jazzová hudba + vykašláni se na zmilitarizovaný skauting + veliká touha po volnosti + americké názory života – tramp. Tramp nechápe, jak je možno v jarní neděli dřepět v kavárně, biografu či baru, když venku za okny voní syrová zem a v krvi kvetou vlčí máky. Tramp mívá dvě lásky – ta prvá bývá chata a ta druhá děvče. Nejkrásnější vzpomínky rodí se za měsíčných nocí, kdy oheň táboráku vysoko šlehá, zpívají se písně a vypravuje. (Fráňa Voborský)

Patřil mezi nejpopulárnější herce první republiky, po válce byl neprávem nařčen z kolaborace a jeho obliba trvá dodnes. Ne nadarmo se mu říká „král komiků“ a filmy s ním bývají reprízovány několikrát do roka. Uplynulo 58 let od smrti Vlasty Buriana.

Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.

Nemusíte být narozeni před druhou světovou válkou, aby se vám líbily filmy pro pamětníky. Takový Kristián nebo Eva tropí hlouposti jsou kouzelné dodnes. A co teprve Cesta do hlubin študákovy duše! Výhoda filmů pro pamětníky je i to, že jsou standardně dlouhé hodinu a půl a netrápí diváka tři hodiny, jako tomu bývá u filmů z posledních let. Vybrali jsme deset starých českých snímků, u kterých prožijete příjemný večer.

Jaroslav Marvan vyzkoušel před herectvím od všeho trochu. Poslední práce - vymáhání dluhů - byla tak strašná, že poprosil svého kamaráda Josefa Čapka o pomoc. Malíř ho seznámil s Vlastou Burianem, a legenda byla na světě. Po válce však svého chlebodárce podrazil.

Kdo by neznal legračního chlápka s kulatými brýlemi, který nosí na hlavě tralaláček, na krku šátek, a má poněkud dlouhé vedení, takže každá debata s ním je zdrojem mnoha nedorozumění?

Lída Baarová, legenda československého stříbrného plátna. A podle mnohých také sice ušlechtile krásná, leč nikterak přátelská, zato hodně samolibá dáma. Nejraději měla sebe a podle toho také jednala. O ohledech na ostatní prý nemohla být ani řeč.

Zoo byla otevřena 28. září 1931, tehdy ještě jako staveniště zoologické zahrady na ploše 24 hektarů. Jiří Janda se stal jejím prvním ředitelem.