Vlasta Burian

Bazén pod Barrandovskými terasami zažil největší slávu za první republiky. Vlasta Burian v něm závodil s Alfredem Nikodémem a koupala se v něm řada hereckých hvězd včetně Nataši Gollové. Dnes je z něj atrakce pro milovníky opuštěných staveb. Osudným se mu stala hlavně studená voda čerpaná ze studny a nevýhodná poloha, kdy jen východní strana pouštěla do areálu, ležícího pod vysokou skálou, sluneční paprsky.

Život Vlasty Buriana je příběhem výjimečného talentu, který bez hereckého vzdělání vystoupal na absolutní vrchol české kultury a stal se symbolem celé jedné epochy. Zároveň je to ale i příběh bezprecedentního pádu, nacistické i komunistické perzekuce a pomalého fyzického i psychického vyčerpání, které z kdysi nejslavnějšího muže republiky učinilo zlomeného člověka stojícího na okraji společnosti. Jsme Nerdopolis a dnes se podíváme na celý příběh Vlasty Buriana, jenž se propadl z prken, která znamenají svět, do depresí a smrti v zapomnění.

Válka mýtů zbavená 11 Umělci v odboji a kolaboraci - Spisovatelé děkují presidentu Emilu Háchovi za statečnou práci v těžkých chvílích pro český národ - Arizace a germanizace českého filmu - Zrod ilegálního národního revolučního výboru inteligence - Čeští filmoví pracovníci v přeplněném sále pražské Lucerny demonstrují věrnost Vůdci a Říši - Slavnostní nastudování Smetanovy opery Prodaná nevěsta na konci války v Národním divadle

„Většinou mě lidi berou jako takový jukebox. Na srandu a na hlasy,“ říká Petr Jablonský a popisuje zkušenost, kdy se od něj automaticky čeká odpověď cizím hlasem, ne vlastní názor. Imitátor, kterého publikum zná především skrze politiky, herce a veřejné figury, mluví o tom, jak snadné je v téhle roli zmizet. „Zvyknul jsem si, že ode mě nikdo nechce žádnej názor,“ říká otevřeně. V rozhovoru se vrací k tomu, jak jednotlivé hlasy vznikají, proč se někteří politici napodobují snadněji, jiné se mu učit nechce a proč jsou ženské imitace náročnější. Popisuje, že u Andreje Babiše není potřeba nic přehrávat, protože sám nabízí dostatek výrazných gest, rytmu řeči i slovníku. Mluví o tom, kde pro něj leží hranice mezi parodií a karikaturou a proč odmítá humor, který tlačí za každou cenu na to, aby se lidé smáli. Dotýká se i toho, jak jeho imitace žijí vlastním politickým životem a jak někteří lidé píší, že je „jejich“. Jablonský opakuje, že „ničí není“ a že ho zajímá především situace, téma a moment, ne politická příslušnost postavy, kterou zrovna dělá. Rozhovor ale není jen o hlasech a politice. Jablonský mluví i o tom, odkud se jeho potřeba bavit lidi vzala, o dětství introverta, ale i o alkoholu, depresích v dospělosti a chvíli, kdy vyhledal odbornou pomoc. Popisuje, jak ho práce dlouhodobě držela nad vodou a proč dnes říká, že je v podstatě spokojený. Rozhovor se ale dotýká i scénáře o Vlastovi Burianovi, který má Jablonský připravený a už delší dobu na něm pracuje. Mluví o příběhu herce, jenž chtěl především bavit lidi, ale postupně se ocitl pod tlakem politiky, moci a očekávání, která nemohl splnit, aniž by zradil sám sebe. Popisuje Buriana jako člověka, který pomáhal druhým, vyhýbal se otevřenému hrdinství - a který se stal jedním z prvních „pokusných králíků“ komunistických procesů. „Je to nadčasový příběh o moci a bezmoci. A o tom zoufalství, když vás prostě někdo tlačí, abyste byli někým, kým nejste,“ dodává Jablonský. Proč si vybral právě Buriana? Dá se v rozdělené společnosti dělat satira, která není na ničí straně? A co všechno musí člověk ustát, když jeho hlasem mluví politici, ale on sám zůstává v pozadí? Poslechněte si celý rozhovor. CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Představte si, že se kalendář otočil o sto let zpátky. Píše se rok 1929. Československo je ostrovem demokracie ve Střední Evropě, koruna je pevná a v kinech září Vlasta Burian. Ale jaký byl ten skutečný, hmatatelný život, když jste ráno otevřeli oči? Byl to svět, který voněl uhlím, kolínskou a čerstvým tiskem. Svět, kde čas plynul pomaleji, ale lidé k sobě měli blíž, i když si vykali. No, vstávejte! Je úterý ráno a město se probouzí.

Patřila k našim největším filmovým hvězdám, jenže její sláva neměla dlouhého trvání. Když Věra Ferbasová (†62) o mnoho let později zemřela, její sousedé si toho ani nevšimli. Za jejím trápením stála lidská zloba a závist.