Před 22 dny
Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství. 0:00 Nálepka nonstop veselé Evy 3:35 Být vzorem a naplňovat očekávání 6:03 Zranění, strach a konec sportovní kariéry 13:35 Zájem bulváru a otázka mateřství 17:28 Manžel a rodinné zázemí 18:42 Smrt rodičů 25:38 Závody a výčitky CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
