Boleslav Chrabrý

Boleslav Chrabrý využil slabosti přemyslovského státu a přičlenil ke své říši na začátku 11.století nejprve Moravu a poté nakrátko i Čechy. Svůj sen o mocném království západních Slovanů sice neuskutečnil, ale získal pro Polsko královskou korunu.

Po nehodném Boleslavovi Ryšavém se objevila na českém knížecím stolci další pochybná postava. Jednalo se o figurku hodně vrávoravou. Historické prameny totiž usvědčují nedlouho vládnoucího knížete Vladivoje z notorického alkoholismu.

Přemyslovský stát nemusel mít dlouhého trvání. Měrou vrchovatou se o to zasloužil v pořadí sedmý kníže Boleslav III. Ryšavý. V jeho případě však sedmička šťastným číslem nebyla. Bohudík se na knížecím stolci dlouho nezdržel.

Spekulace? Z českých dějin se rod Vršovců vytrácí počátkem 12. století a mizí v propadlišti dějin. Jenže polští historikové to vidí poněkud jinak.

Byla dcerou českého knížete Boleslava I. provdanou za polského knížete Měška z rodu Piastovců. Ten se pod jejím vlivem nechal v roce 966 pokřtít a Polsko tak přijalo křesťanství. To mu zajistilo místo mezi předními evropskými zeměmi.

Nechal vykastrovat vlastního bratra, vládl s krutostí a bez respektu. Boleslav III. Ryšavý vstoupil do dějin jako nejtemnější z rodu Přemyslovců. Skončil tak, jak si zasloužil, opuštěn a v temnotě.

Drak. Stojí na úpatí pahorku před svou jeskyní a každých pět minut mu z tlamy vyšlehne plamen. To aby dal najevo, že legendám navzdory je stále ještě tady. A jak se záhy ukáže, výhružně se chová nejen pod hradním kopcem.

Začátek 11. století otřásl mladým českým knížectvím až do jeho základů. Vládnoucí Přemyslovci čelili těžké zkoušce, kterou přečkali jen díky šťastným okolnostem. Hlavní příčinou těchto bouřlivých událostí byla jejich vlastní nezkrotná rivalita.

V souvislosti s touto pověstí je datována úplně první písemná zmínka o Brně , a to v Kosmově kronice, která podává zprávu o obležení Brna vojsky Vratislava II.

Relikvie byly velmi drahocenné a žádané artefakty, jež se dotýkaly nejen náboženského, ale také politického a ekonomického života středověké společnosti. Svědčí o tom i velkolepé tažení knížete Břetislava do Polska, jehož konečným cílem byly ostatky svatého Vojtěcha.

Námořní střetnutí u Svolderu je jednou z největších hádanek vikinské doby. Víme, že se v ní utkal norský král Olaf Tryggvason s dánským vládcem Svenem Vidlím vousem, ale netušíme, kde přesně se bitva odehrála.

Historie je plná příběhů o boji o moc, politických intrikách a tragických osudech. Mezi podobnými příběhy vyniká život a smrt českého knížete Jaromíra, na kterého byl spáchán jeden z nejpodivnějších atentátů v dějinách.

Rod Vršovců je v českých dějinách téměř synonymem pro zradu, lstivost, podlost, mstu a hrabivost. Údajně má na svědomí nejméně dvě vraždy přemyslovských knížat, mučení knížete Jaromíra a lstivé intriky proti dalším členům vládnoucího rodu

Kníže Břetislav I., zvaný český Achilles a nemanželský syn knížete Oldřicha, nebyl předurčen k tomu, aby se stal vládcem. A byl to nakonec právě Břetislav, kdo české vévodství znovu pozvedl, získal mu respekt a vydobyl mu pevné postavení.

Když zemřel kníže Boleslav II., měly Čechy jediného myslitelného nástupce. Byl jím syn Boleslav III.. Málokdo tehdy tušil jak dalekosáhlé následky bude mít pro celou zemi i knížecí rod krátká, krvavá a nanejvýš zlovolná vláda tohoto Přemyslovce.

Mlada Přemyslovna: Česká princezna, nejmladší dcera knížete Boleslava I., první abatyše ženského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Doubravka Přemyslovna: česká princezna, dcera českého knížete Boleslava I., sňatkem polská kněžna, manželka polského knížete Měška I.

Český kníže, syn Boleslava I., jeho vladařským obdobím vyvrcholil první mocenský rozmach českého státu.

Jaké byly osudy Přemyslovců mimo knížecí stolec či trůn? Měli život snazší, nebo naopak náročnější?

HISTORIE / „Spravedlivě suď, ale ne bez milosrdenství!“ vyzýval prý svého nejstaršího syna umírající kníže Boleslav II. na smrtelném loži. Ten si ale otcovy rady k srdci nevzal. České země se tak ocit…

Oslavy katolického Radia Maryja v polské Jasné Hoře jsou každý rok velkolepé. S otcem Tadeuszem Rydzykem, ředitelem rozhlasové stanice, redemptoristou a úspěšným podnikatelem, si zde srdečně třesou ruce významní členové vládnoucí garnitury i vysocí manažeři z polostátních firem. Letos od nich ultrakonzervativní prelát dostal nečekaný dar.

„Řekni, kde tak dlouho jsou, Pane, kdy už vyjedou? Otče, proč tak dlouho spí jezdci blaničtí?“ Podobnými slovy, byť možná ne tak krásně vázanými ve verších jako u Daniela Landy, se po staletí tázali mnozí zoufalci. Dosud se však nenaplnila znamení, která mají příjezd blanických rytířů předcházet.

Zatímco české korunovační klenoty můžeme obdivovat jednou za čas ve vitríně na Pražském hradě, třeba Britové mají reálnou šanci spatřit je na hlavě a v rukou svého panovníka. Královna Alžběta II. se jimi pyšnila při své korunovaci v roce 1953, s takzvanou Imperiální korunou na hlavě ale pravidelně zahajovala zasedání parlamentu.

Současná polská spisovatelka Elżbieta Cherezińska (*1972) má zálibu v divadelní vědě a historii. Svědčí o tom i její předešlé, do češtiny přeložené dílo Hra o kosti, které v roce 2017 vydalo Argo. V knize se potkáte s Boleslavem Chrabrým, zavražděným světcem Vojtěchem, i císařem Svaté říše římské Otou III.

Jen málokterá historická osobnost se může pochlubit tak tragickým osudem, jako český kníže Jaromír. Stíhala ho jedna rána za druhou, a přestože se narodil do nanejvýš urozené rodiny, těžko by mu jeho život někdo záviděl. Naopak, právě jeho modrá krev byla příčinou jeho tragického osudu.

Rodina by měla držet při sobě, to je dobře známé odvěké pravidlo. Napříč historií ovšem ne vždy platilo, především v ty okamžiky, kdy se hrálo o moc, trůn nebo majetek. Důkazem může být i „bratrská láska“ mezi českým knížetem Boleslavem III. Ryšavým a jeho mladšími bratry Jaromírem a Oldřichem. S napjatými rodinnými vztahy souvisí také tzv. krvavý hodokvas na Vyšehradě, ke kterému došlo 9. února roku 1003, a během něhož byl částečně vyvražděn mocný český rod Vršovců.

V líté vřavě padají Čechové pod hroty kopí a salvami šípů. Urození Moravané jim zasazují smrtící rány meči. V hrdinném boji slavně vítězí a zahánějí Přemyslovce zpátky k Vyšehradu a Praze. Brzy přijdou na řadu i uchvatitelé moravských hradů - oddíly polského krále Boleslava Chrabrého. Někdejší Velká Morava až nyní, více než 150 let po příchodu věrozvěstů, dostojí svému jménu!

Chvíli se zdálo, že Jaromír a Oldřich spolu budou vycházet v dobrém. Jejich starší bratr Boleslav se je oba snažil odstranit, a tak spolu s matkou uprchli do Bavorska. Ten nejtvrdší boj o moc však měl ještě přijít.

Na dubu jménem Chrabrý, který je podle polských médií zřejmě nejstarším stromem tohoto druhu v Polsku, letos nenarostlo listí a uhynul. Dub letní, který rostl v přírodní rezervaci na západě země, byl starý asi 760 let.

Princezny jsou nezbytnými postavami každé české pohádky. Většinou bývají pyšné, zlé na chudý lid, marnivé, líné, mlsné a protivné. Občas hřeší, když tančí ve střevíčcích z měkkého chleba. Ty, které to mají na tomto světě podmíněně, bývají zachráněny hloupým Honzou, ty nenapravitelné si odnese čert. Občas bývají autoři pohádek shovívaví a jejich princezny jsou pouze nemocné, zakleté nebo je nikdo neumí probudit. Obyčejně to s nimi pak dopadne dobře a jsou šťastné až do smrti, což musí být k zbláznění.

Jedním z důležitých atributů křesťanské, zejména pak katolické víry jsou relikvie, tedy nejčastěji ostatky světců a blahoslavených nebo ctihodných osob a proroků.