Před 3 dny
Darovaná Kynžvartská daguerrotypie měří zhruba patnáct na dvacet centimetrů, ale zdobí ji masivní rám, který celý objekt zvětšuje na víc než dvojnásobek. Snímek pořídil sám francouzský vynálezce Louis Daguerre a zachytil na něm svůj malířský ateliér. Obraz obsahuje i osobní věnování kancléři Metternichovi. „Metternichův příběh ukazuje, že šlechta se angažovala v rozvoji fotografie mnohem výrazněji, než se obecně soudí. Svými kontakty, sběratelstvím i podporou dalších průkopníků pomáhala nové médium šířit a rozvíjet,“ říká Petra Trnková z Ústavu dějin umění AV ČR, hlavní řešitelka projektu, podpořeného Grantovou agenturou ČR. Kynžvartská daguerrotypie je od roku 2017 na seznamu UNESCO Paměť světa. (Zdroj: Národní památkový ústav – Územní památková správa v Lokti, SZ Kyžnvart, inv. č. KY15550) Kníže Metternich se zajímal také o konkurenční fotografický vynález anglického vědce Williama Henryho Foxe Talbota, tzv. kalotypii, patentovanou v roce 1841. Současně budoval vlastní sbírku snímků pořízených novými technologiemi a systematicky podporoval instituce, které v dalších letech určovaly rozvoj fotografie ve střední Evropě. „Na Metternichovo zaujetí navázal jeho syn Richard, který se stal náruživým fotoamatérem v době svého působení na rakouské ambasádě v Paříži na počátku padesátých let devatenáctého století, a fotografování se později věnoval také dlouholetý správce kynžvartských sbírek Paul Rath,“ doplňuje Petra Trnková. Zapomenutí průkopníci Přestože významná část fotografického dědictví 19. století pochází ze šlechtických sbírek, historici aktivní roli aristokracie dlouho přehlíželi. Zatímco se badatelé zaměřovali především na působení profesionálních fotografů, příslušníky šlechty vnímali převážně jako zámožné pasivní zákazníky. Vliv aristokratů coby iniciátorů, mecenášů, sběratelů a samotných tvůrců v prvních desetiletích po vynalezení fotografie byl proto dosud reflektován pouze minimálně. „Podstatným důvodem, proč zůstávalo téma desítky let opomíjeno, je poválečný vývoj v Československu. Konfiskace majetku a perzekuce vlastníků proměnily fotografie ve šlechtických sbírkách a archivech v ideologicky ‚nebezpečný‘ materiál a v rámci historiografie v tabuizované téma,“ vysvětluje Petra Trnková. Petra Trnková z Ústavu dějin umění AV ČR na snímku z roku 2020 (Jana Plavec, Akademie věd ČR, CC) Po válce zůstávaly fotografické konfiskáty na okraji zájmu. Ve srovnání s obrazy, sochami nebo grafikami jim odborníci ani instituce nepřikládali velkou hodnotu. V zapomnění upadly i mimořádně cenné fotografie a fotografické soubory. Vedle Kynžvartské daguerrotypie jde například o fotografickou dokumentaci rožmberského a novohradského panství, kterou si v padesátých a šedesátých letech 19. století objednal hrabě Jiří Jan Buquoy u několika vídeňských a jihočeských fotografů. Na zakázce tehdy pracovali i průkopník architektonické fotografie Andreas Groll, jindřichohradecká fotografka Františka Baumruková nebo baron Paul des Granges, který se později proslavil dokumentací antických památek. Takto v roce 1857 zaznamenal objektivem zámek v Rožmberku fotograf Andreas Groll. (Zdroj: Ústav dějin umění AV ČR, oddělení dokumentace, sbírka historické fotografie, inv. č. HF11) Cíle projektu a mezinárodní rozměr Tříletý výzkumný projekt Ústavu dějin umění AV ČR se zaměří na roli šlechty a jejího nejbližšího okruhu coby aktivních hráčů v rané éře fotografie. V první fázi badatelé prozkoumají fondy a sbírky Ústavu dějin umění AV ČR, Archivu Národního muzea a Národního památkového ústavu. Právě tyto instituce dnes spravují velkou část fotografií zajištěných po druhé světové válce tzv. Národní kulturní komisí, která dohlížela na znárodněný ku
