Emanuel Vlček

Rekonstrukce tváře ženy z Koněpruských jeskyň, jež je známá jako Zlatý kůň, je pozoruhodným výsledkem práce odborníků a moderní technologie. Od dnešních představ a ideálů se však její podoba vzdaluje.

Kdyby se král Václav IV. řídil tím, co mu radil jeho lékař, mohl se dožít vyššího věku a rozhodně v lepší kondici. Bohužel ale všechna doporučení ignoroval a jeho životospráva byla otřesná.

Stal se jednou z obětí konfliktu mezi církví a králem Václavem IV. V březnu 1393 byl Jan Nepomucký po dlouhém mučení shozen do Vltavy.

Jak skutečně vypadal svatý Václav? Nová 3D rekonstrukce lebky odhaluje jeho přesnou podobu. Vědci s překvapením zjistili, že jeho tvář, včetně specifického předkusu, se téměř dokonale shoduje s více než 650 let starou sochou Petra Parléře.

Císař Rudolf II. byl mužem, který spojil genialitu s šílenstvím. Miloval vědu, umění i magii, ale jeho tělo i mysl pomalu ničila dědičnost a syfilida.

Jeho báseň Máj znají snad všichni. Když se však zeptáte, jak ve skutečnosti Karel Hynek Mácha vypadal, málokdo dokáže odpovědět. A tak se vědci rozhodli prozkoumat jeho lebku a pokusili se odhalit básníkovu podobu.

Projekt krátkých videí Aby se nezapomnělo zatím představil tři rožmitálské rodáky. „Dosavadní díly se věnují lidem, kteří se v Rožmitále narodili a zanechali významné stopy ve svých oborech. Časem se chceme dostat i k těm, kteří se zapsali do historie samotného města, i když odsud třeba nepocházeli,“ říká autor Tomáš Belka.

Svatý Václav je nepochybným patronem našeho státu. Jistě o něm ale víme překvapivě málo, historici se přou i o základní údaje věku Václava a podobě.

Králové si obyčejně mohli dopřát kvalitnější stravu než jejich poddaní a věnovali se řadě pohybových aktivit, jako třeba turnajům nebo lovu. I přesto ale mnozí z nich byli pořádní tlouštíci.

Antropologové z Národního muzea ve spolupráci s Kriminalistickým ústavem Policie ČR, Ústavem soudního lékařství ÚVN, archiváři a knihovníky oznámili významný objev, a to, že identifikovali ostatky Jana Františka Löwa z Erlsfeldu (1648–1725), předního barokního lékaře, šlechtice a čtyřnásobného rektora Univerzity Karlovy. Tento úspěch přichází symbolicky právě v roce, kdy uplynulo 300 let od jeho úmrtí a zároveň 100 let od narození prof. Emanuela Vlčka, který se o identifikaci Löwa pokoušel již v roce 1971.

Tým českých odborníků identifikoval ostatky významné barokní osobnosti, lékaře, šlechtice a rektora Univerzity Karlovy Jana Františka Löwa z Erlsfeldu. Na objevu se podíleli antropologové Národního muzea, Kriminalistický ústav Policie ČR, Ústav soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice, archiváři a také knihovníci.

Antropologové z Národního muzea po více než tři sta letech identifikovali kosterní ostatky významného barokního lékaře Jana Františka Löwa z Erlsfeldu. S objevem jim pomohli také odborníci z Kriminalistického ústavu a Ústavu soudního lékařství, když pomocí osteologické analýzy znovu kontrolovali kosterní materiály v muzejních sbírkách. Šlechtic a čtyřnásobný rektor Univerzity Karlovy byl autorem první české učebnice soudního lékařství.

Antropologové z Národního muzea ve spolupráci s Kriminalistickým ústavem Policie ČR, Ústavem soudního lékařství ÚVN, archiváři a knihovníky oznámili významný objev, a to, že identifikovali ostatky Jana Františka Löwa z Erlsfeldu (1648–1725), předního barokního lékaře, šlechtice a čtyřnásobného rektora Univerzity Karlovy.

Mezinárodní tým expertů z Brazílie a Česka vytvořil virtuální obličej svatého Václava. Stejně jako svatá Ludmila má i její vnuk výrazný předkus.

Poprvé byly prameny minerální prameny zkoumány v 19. století. Kolem roku 1870 byl údajně učiněn nález torza římské sošky z karlovarského Vřídla, ale dnes je všeobecně pokládán za podvrh.

Po 600 letech badatelé digitálně zrekonstruovali, jak mohl vypadat slavný jednooký husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Jeho podobu odhalili archeologové pomocí speciálního programu.

Český barokní architekt italského původu Jan Blažej Santini-Aichel (německy Johann Blasius Santini-Aichel, italsky Giovanni Santini) se proslavil především svým stylem nazývaným „barokní gotika“.

ROZHOVORY NA OKRAJI: Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc. je náš přední odborník v diagnostice a výzkumu patomorfologie chorob kostí a kloubů, který publikoval přes 200 odborných vědeckých prací v časopisech u nás i v zahraničí a napsal 17 monografií zaměřených na různé oblasti medicíny.

Nějak tak, jak básníka namalovali Šír i Quast, Mácha přibližně vypadal. Jeho dílo je důležitější než podoba tváří.

Je tomu již 141 let, kdy v Národním divadle zazněla opera Libuše Bedřicha Smetany. Stalo se tak podruhé, a to při jeho znovuotevření po rozsáhlém požáru. Slavný hudební skladatel musel mít jistě radost, že bylo znovu zvoleno jeho dílo, jen kdyby ho mohl slyšet stejně jako potlesk publika. Jaká byla příčina jeho hluchoty? A skutečně trpěl následky způsobené pohlavní nemocí?

Ludmila syny dobře vychovala. Ten mladší se navíc moc dobře oženil. Nad Přemyslovské poměry.

Bedřicha Smetanu si alespoň v náznaku každý pamatuje ze školy jako toho fousatého pána s brejličkama, který buď na obraze, nebo jako sádrová busta přísně shlížel na učebnu hudební výchovy.

Je škoda, že vynikající dokument Tajemství života Bedřicha Smetany neuvedla Česká televize ihned po premiéře filmu Smetana. V něm totiž chybělo mnoho podstatných událostí ze skladatelova života.

Jak souvisí 4000 let rekonstruovaná tvář ženy, kterou zřejmě považovali za upírku, s Janem Žižkou? Tajemství se skrývá v kostech lebky.

Jak přišel Žižka o zrak? Staré kroniky mají jasno, antropologové ale zatím definitivní odpověď dát nemohou.

Poprvé od konce 30leté války se do Prahy vrátil ze Švédska meč husitského vojevůdce Jana Žižky. Lidé si ho mohou prohlédnout v sobotu a neděli v Betlémské kapli. Jedinečná výstava je součástí oslav 600. výročí Žižkovy smrti, které připadá na pátek. „Je to velká postava, samozřejmě poněkud rozporuplná, takže už to samo o sobě budí zájem,“ říká pro Radiožurnál historik Petr Čornej, autor monografie Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka.

Nynější věda nemá jasný důkaz, že ostatky uložené v Čáslavi skutečně patřily husitskému vojevůdci Janu Žižkovi, který zemřel před 600 lety, upozornil Filip Velímský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR). Podle něj totiž není možné provést genetické určení Žižky s pomocí jeho potomků.

Nynější věda nemá jasný důkaz, že ostatky uložené v Čáslavi skutečně patřily husitskému vojevůdci Janu Žižkovi. Uvedl to Filip Velímský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Podle něj totiž není možné provést genetické určení Žižky s jeho potomky. Velímský se podílí na aktuálním výzkumu tzv. Žižkovy kalvy, tedy části lebky nalezené v roce 1910 při rekonstrukci čáslavského kostela sv. Petra a Pavla.

Podle Filipa Velímského není možné provést genetické určení Žižky s jeho potomky.

Praha - Nynější věda nemá jasný důkaz, že ostatky uložené v Čáslavi skutečně patřily husitskému vojevůdci Janu Žižkovi. Uvedl to Filip Velímský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) v rozhovoru, který akademie poskytla ČTK. Podle něj totiž není možné provést genetické určení Žižky s jeho potomky. Velímský se podílí na aktuálním výzkumu takzvané Žižkovy kalvy, tedy části lebky, nalezené v roce 1910 při rekonstrukci čáslavského kostela sv. Petra a Pavla. Česko si dnes připomíná 600. výročí úmrtí nejvýznamnějšího husitského vojevůdce.

Ještě čtyři měsíce před svou smrtí, 7. června 1424, vybojoval Jan Žižka z Trocnova už jako slepý nebo téměř slepý vítězně svou poslední bitvu, k níž došlo poblíž tvrze Malešov u Kutné Hory. Dostál tak své pověsti, že nikdy neztratil žádnou bitvu. Je ale třeba dodat, že v českých dějinách Žižka zazářil jen na pět let, od roku 1419 do roku 1424. O jeho předchozím životě toho moc nevíme. A jisté tajemno obestírá i jeho smrt.

Mezinárodní tým vědců z Brazílie, České republiky a Itálie vytvořil tzv. aproximaci, tedy přibližnou podobu Jana Žižky z Trocnova. Vycházeli z výzkumu před 10 lety, kdy byla uveřejněná přesná digitální kopie části lebky, která je považována za autentický odlitek slavného vojevůdce. Svou práci prezentovali před výročím 600 let od úmrtí tohoto slavného vojevůdce, které připadá na 11. října letošního roku.

Část lebky, které podle indicií náleží Janu Žižkovi, umožnila badatelům vymodelovat předpokládanou hejtmanovu podobu.

11. října 2024 to bude přesně 600 let od okamžiku, kdy zemřel Jan Žižka z Trocnova. Již před deseti lety byla vytvořena přesná digitální kopie tzv. čáslavské kalvy, tedy části lebky, která je pokládána za autentický ostatek slavného vojevůdce. Digitální model letos posloužil mezinárodnímu týmu expertů (Brazílie, ČR, Itálie) k provedení vědecké aproximace obličeje šest století mrtvé historické osobnosti.

Svatý Václav je patronem českých zemí, a i letos si 28. září připomeneme jeho svátek. Kníže je symbolem naší státnosti a také tentokrát si na spoustě míst naší republiky připravili na jeho oslavu zajímavé akce. Než si představíme nejžhavější tipy na letošní Svatováclavské slavnosti, ohlédneme se trochu do historie za samotným svatým Václavem. Proč si jeho osobnost připomínáme? A jaký opravdu ve skutečnosti byl?

Podcast Odtajněno Jaroslava Mareše popisuje průšvihy našich dějin. První díl se vrací do 80. let, kdy se zvrtla exhumace slavného skladatele.

Generalissimus císařských vojsk, vévoda Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, narozený 14. září 1583 na zchudlé tvrzi v Heřmaních u Jaroměře a zavražděný 25. února 1634 v Chebu, nenachází klid ani 390 let po smrti.

Pražský hrad, symbol historie a tajemství, skrývá podivuhodnou událost, která se zdá být mimo hranice fyzikálních zákonů. V útrobách starodávné stavby zemřela sestra Marie Elekta. Jeptiška, jejíž tělo se již více než 360 let odmítá rozkládat, představuje pro vědce neustálou záhadu.

V roce 2018 byla u Císařských lázní v Teplicích odhalena busta královny Judity. Ta v Teplicích založila klášter benediktinek a Teplice se následně staly kolébkou lázeňství. Královna Judita Královna Judita Durynská, jedna z nejvýznamnějších žen 12. století, je velmi úzce spjata s městem Teplice. Založila zde klášter, a také je považována za zakladatelku lázeňství.

Přátelé jednoho z největších českých malířů a kreslířů Jiřího Wintera Neprakty mu říkávali „chodící slovník naučný.“ Kromě obrovského výtvarného talentu byl totiž i odborníkem na přírodovědu nebo…

Nejslavnější český král měl ve svém životě několikrát na kahánku. Utrpěl i úraz, kvůli kterému se umírá i dnes a panovník si z něj odnesl trvalé následky. Dotek smrti ale nejspíše napomohl tomu, že se z něj stal panovník, jehož dílo se významně propsalo do dějin i naší současnosti. Karla IV. známe jako stavitele Karlštějna, Karlova mostu, ale také tvůrce korunovačních klenotů a zakladatele Univerzity Karlovy. Význam jeho panování je natolik rozsáhlý, že si vysloužil titul Největšího Čecha i přezdívku Otec vlasti.

Jiří z Poděbrad, rozený vládce, diplomat a stratég. Ačkoli nepocházel z královského rodu, přece se stal králem. Nerad bojoval, konflikty chtěl vždy urovnat diplomatickou cestou. Jiří z Poděbrad je také synonymem obezity a nezdravého životního stylu, holdoval dobrému jídlu a pití, nejraději vládl od stolu či z trůnu než z bitevního pole. Příčina úmrtí je dodnes neznámá. Co je ale známé? Že české země za jeho vlády vzkvétaly.

Krvácel z úst, otékal mu jazyk a dusil se. V zahraničí si šuškali, že byl císař otráven. Ačkoliv se po dlouhých měsících zotavil, nadosmrti zůstal postižený. Co se tehdy stalo? Odpovědi přinesl po více než 600 letech výzkum jeho kostry.

V našich dějinách se jedná o zcela unikátního panovníka. Jiří z Poděbrad byl v nelibosti vůči papeži, protože byl husita, na domácí půdě neměl respekt a zároveň nepocházel z královské rodiny. I tak se mu málem podařilo něco, co se Evropě podařilo až ve 20. století.

Jsou události, na které jejich aktéři neradi vzpomínají, ale přesto vysvítají na povrch. Jednou z nich je nevydařený průzkum ostatků jednoho z nejznámějších skladatelů nejznámějším antropologem. Nekorunovaným králem českých antropologů je profesor Emanuel Vlček. Odborník, jehož rukama prošly ostatky našich největších velikánů od svatého Václava přes všechny panovníky a svaté až k Bedřichu Smetanovi. Právě zkoumání ostatků Bedřicha Smetany je takovou zajímavou skvrnkou na zářivé kariéře Emanuela Vlčka. Záznam na české Wikipedii o ní tvrdí: Nejzajímavější historka se vztahuje k jeho zkoumání těla Bedřicha Smetany. Při vyzdvihování Smetanova těla se prý ozvala rána, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Až po bližším prozkoumání Vlčkovi došlo, co že to bylo za ránu. Rakev totiž byla prázdná. Nebohý Smetana totiž při vyzdvihování z rakve vypadl. Celá Vlčkova akce měla dohru. Vlček totiž neměl ke zkoumání Smetanova těla povolení. Pozůstalí tedy podali na Vlčka žalobu pro hanobení ostatků, jelikož pádem těla došlo poškození tělních tkání. Jelikož se prof. Vlček důvěrně znal s tehdejším prezidentem Gustávem Husákem, byla celá záležitost mimosoudně urovnána samotným vedením KSČ.

Český král, který se narodil po smrti svého otce, měl velmi krátký a strastiplný život. Nevyhnul se skandálu a nedočkal se ani svatby.

Kdyby se člověk díval na velké historické události a životní osudy jen prostřednictvím filmů posledních let, mohl by nabýt dojmu, že všední život je jen nedůležitou vycpávkou mezi bitvami a ...

Velkofilm Petra Jákla Jan Žižka má za sebou svou slavnostní českou premiéru a vstupuje do kin, aby nás seznámil s jednou možnou podobou mládí slavného českého vojevůdce. Dlužno dodat, že v tomto směru měl dost volné pole působnosti, protože informace o raném Žižkově životě jsou velmi kusé. A je otázka, zda Žižků nebylo víc.

Říkalo se, že její krása byla dechberoucí. Když však byly před šedesáti lety v benediktinském klášteře v Teplicích poprvé objeveny ostatky Judity Durynské, nebylo možné zjistit, zda královský kronikář ženské půvaby tehdejší české královny nepřehnal. Byla mrtvá už více než osm století. Nyní vědci zrekonstruovali její tvář a jak se zdá, královna Judita byla skutečně ideálem krásy středověku.

O prvních přemyslovských knížatech toho stále víme velmi málo, což nahrává různým více či méně uvěřitelným teoriím o jejich původu. Mohli pocházet z rodu velkomoravských Mojmírovců, být potomky franského kupce Sáma nebo dokonce sdílet předky s dolnosaskými Oldenburky?

Rytíři symbolizují statečnost a spravedlnost. Legendy i obrazy je popisují jako elitní válečníky v naleštěné zbroji sedící na krásném koni, kteří se bez rozmýšlení vrhají bránit slabé. Tato představa je však jen zlomkem rytířského života.

Upravování fotografií je dnes už tak běžné, že mnohé slavné osobnosti v běžném životě na ulici sotva poznáme. Možná by vás to nenapadlo, ale vytváření zidealizovaných, nereálných podobizen bylo běžné už ve středověku. Dokonce ani otec vlasti Karel IV. nebyl zobrazován tak, jak ve skutečnosti vypadal. Jeho dvorní malíři si museli v zájmu jeho dokonalé veřejné prezentace trochu vymýšlet.

Českého a uherského krále Ladislava Pohrobka kronikáři popisovali jako sličného jinocha se zlatými kadeřemi a jemnou tváří. Francouzská princezna Magdaléna se upřímně těšila, až se za něho provdá. Místo svatby se ale nakonec konal pohřeb. Mladý král zemřel nečekaně po krátké nemoci 23. listopadu 1457 ve věku 17 let.

"Dnes už umíme provést analýzu DNA třeba z vlasu nebo i z jediné buňky," říká Šárka Pospíšilová, genetička a následovnice vědce G. J. Mendela.

Jan Nepomucký bývá zobrazován vždy s pěti hvězdami kolem jeho hlavy. Je to proto, že dne 17. dubna 1393 vytáhli rybáři při ranní obchůzce vltavských břehů z vody bezvládné mužské tělo. Jednalo se o tělo umučeného Jana Nepomuckého, jež řeka vyvrhla zpět na břeh. Kolem hlavy utopence svítilo pět hvězd.

Její lebka nalezená před 70 lety v Koněpruských jeskyních pod návrším Zlatý kůň se stala nejstarším geneticky určeným pozůstatkem moderního člověka v Eurasii. Ke zlomovému objevu vedla práce Jaroslava Brůžka z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK a Petra Velemínského z Antropologického oddělení Národního muzea. V rozhovoru mluví jak o genetickém výzkumu, tak o rekonstruování podoby našich předchůdců.

Nedávná rekonstrukce podoby obličeje sv. Ludmily je vědecký omyl, ne-li podvod

Císař Karel IV. je naším dost možná nejznámějším a nejskloňovanějším panovníkem. Máme dokonce informace o jeho fyzickém vzhledu, a to od historiků i kronikářů.

Svatý Václav zcela jistě náleží mezi nejpřednější postavy našich dějin a jako hlavní český světec je i symbolem naší národní identity. Kolem postavy sv. Václava však existuje velké množství otazníků, které dosud nebyly zodpovězeny.