Exorcismus

Jeden z nejznámějších hororů nevznikl v hlavě scenáristy ani na základě městské legendy. Za jeho zrodem stojí událost, která se skutečně odehrála v americkém Marylandu na sklonku čtyřicátých let. Případ teenagera dodnes nedokáže plně objasnit ani lékařská věda, ani teologové.

Stačí napsat slovo exorcismus a v hlavě naskočí levitující postel, latinské formule a kněz s křížem proti démonovi. Mensanka neotevřela nesmyslné téma, ale skutečné. Jenže právě u něj nestačí být poutavý. Tady je potřeba být i přesný.

Známý a pracovně velmi vytížený newyorský exorcista Stephen J. Rossetti tvrdí, že podíl na stoupající poptávce po exorcismech mohou nést moderní technologie, které se démoni naučili ovládat. Se svou obětí prý mohou komunikovat i prostřednictvím mobilního telefonu.

Existuje vůbec démonská posedlost nebo je to jen chiméra?

Na kurzech exorcismu se duchovní učí, že většina démonů má překvapivě pozemské vysvětlení. Letos se studijní osnovy rozrostly o nový okruh: umělou inteligenci.

Záchvaty, hlasy, děsivé stavy a nakonec desítky exorcismů, které měly vyhnat démony z jejího těla. Byla opravdu posedlá, jak věřila ona i její okolí? Nebo šlo o těžce nemocnou mladou ženu, kterou nikdo nedokázal včas zachránit?

Vymítání se chopí Clive Owen a Josh Hutcherson. Nic ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Fráze "Dokud nás smrt nerozdělí" nabyla kvůli anglické zpěvačce jménem Brocarde zcela nového významu. Ta si před čtyřmi lety vzala na Halloween ducha viktoriánského vojáka. Bohužel jim osud nepřál. Konal se rozvod pomocí exorcismu. A pozor – nyní ji pronásleduje nový, průhledný nápadník.

Vražda Alana Bona z roku 1981 v Brookfieldu v Connecticutu se zpočátku jevila jako jasný případ. Jak policie zjistila během vyšetřování, čtyřicetiletého pronajímatele zabil jeho nájemník Arne Johnson, a to během vyhrocené hádky...

Když 1. července 1976 vydechla třiadvacetiletá Anneliese Michel naposledy, vážila pouhých 31 kilogramů. Vyčerpané tělo nevydrželo podvýživu a dehydrataci, zatímco její rodina a dva kněží věřili, že se stala obětí ďábelské posedlosti.

Zapomeňte na horory z plátna. Skutečné zlo je tišší, mrazivější a fyzicky hmatatelné. Jako potvrzený vymítač odhaluji děsivou realitu případů, kde medicína selhala a popisuji zbraně, které používám v první linii boje o lidskou duši

V roce 2005 režisér Scott Derrickson natočil kultovní hororový snímek pojednávající o mladé dívce, jež se měla stát obětí posednutí ďáblem. Film nese v originále název The Exorcism of Emily Rose v češtině V moci ďábla a předlohou mu byl skutečný děsivý případ, který se udál v bavorském Klingenbergu.

Když se řekne exorcista, představíme si kněze, jak vyráží dveře děsivého domu, před sebou drží kříž a latinsky zaříkává. „Nemůže to být dále od pravdy,“ říká Jason Bray, děkan katedrály v Llandaffu v Cardiffu. V opravdové duchy však věří.

Horor Vymítač ďábla (1973), který získal dva Oscary a čtyři Zlaté glóby, se stal naprostou klasikou žánru. V době natáčení tvůrci čelili výhružkám od náboženských fanatiků, po dokončení byl film v některých městech zakázán. Tam, kde ho diváci mohli vidět, s pocitem na zvracení prchali z kina a omdlévali hrůzou.

Pojednání o šamanských obřadech a náboženských tradicích ugrofinských národů západní Sibiře - Chantů a Mansijců. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2.

Případ údajné posedlosti dívky jménem Anneliese Michel byl v roce 2005 zpracován ve filmu V moci ďábla. Nutno dodat, že byl velmi sugestivní. Dívka podstoupila celkem 67 exorcismů, ten poslední byl pro ni osudný.

Vymítal Ježíš zlo z lidí? Nebo skutečné démony? A není to totéž?

Když člověk dojde na hranici, kde končí psychiatrie a začíná čistá nouze, zbývá už jen málo cest. Jednou z nich je exorcismus – rituál, který měl být mrtvý. V Česku se však vrací, protože lidé ztrácejí víru ve vše ostatní.

Italský kněz Gabriele Amorth (1925–2016), legendární exorcista Říma, zasvětil život boji s démony. Vykonal desítky tisíc vymítání, založil Mezinárodní asociaci exorcistů, psal bestsellery a stal se symbolem odvahy i kontroverze.

Vymítání ďábla většinou pokládáme za něco, co patří do světa filmových hororů. Oběti děsivého rituálu nás ale mohou přesvědčit o opaku. Nejhorší je, že v některých částech světa je to stále realita.

Mladá studentka z Bavorska, Anneliese Michel, zemřela na následky hladu a vyčerpání. Její rodiče a kněží stanuli před soudem. Příběh, který znovu otevírá otázku, kde končí víra a začíná zodpovědnost.

Jde o patrně nejlépe zmapovaný případ vymítání ďábla na území Spojených států. Případ Emmy Schmidtové z roku 1928 ožívá v celovečerním snímku Rituál režiséra Davida Midella. Matný a unavující film s Al Pacinem v roli hlavního exorcisty ale zřejmě zamíří do propadliště dějin satanských hororů.

Podle nově zveřejněných statistik tamních sociálních služeb bylo od roku 2015 v Anglii nařčeno z čarodějnictví 14 tisíc dětí. Obviněné děti jsou pak vystavovány týrání a v některých případech musí podstoupit exorcismus. Jedná se o problém hlavně mezi migrantskými komunitami z kultur, které na čarodějnictví stále věří. Souhrnná statistika o tomto problému byla vydána ku příležitosti pondělního vydání filmu „Kindoki Witch Boy“ pojednávajícího o konkrétním případu nábožensky motivovaného týrání.

O mytologii, lidové magii, tradičním léčitelství a pohanském náboženství a rituálech ugrofinských národů povolžského Mordvinska (výňatek z mého cestopisu o regionu Idel-Iral „Přes Čukotku na Fidži a zpět - 1“) .

Podobně jako v jiných zemích, i na Slovensku najdeme několik duchovních se zvláštním posláním. Specializují se na vyhánění démonů a zlých duchů z posedlých osob. Co o svých zkušenostech s exorcismem prozradili? Existenci temných sil považují za neobvyklou realitu, která je tu s námi i v takzvaně racionálním 21. století!

Antonia Harman vyměnila práci moderátorky a modelky za nadpřirozeno. Stala se lovkyní duchů a démonů, příšery, o kterých je přesvědčená, že parazitují na lidských emocích, vymítá a odesílá na luxusní dovolené do jiných sfér. A myslí to zcela vážně.

Ve světě démonů a exorcismu je jméno Anneliese Michel velmi dobře známo. Příběh dívky, kterou údajně posedli ďáblové hovořící hlasem Adolfa Hitlera, Kaina nebo Lucifera, je dodnes považován za kontroverzní a fascinuje veřejnost. Mladá žena z Německa vložila svůj život do rukou exorcistů, příběh ale nemá šťastný konec.

Manželský pár ve středním věku z malé polské obce Mojszewo v Západopomořanském vojvodství trýznil svou dceru, a to s představou, že z jejího těla vyhání ďábla. Utrpení dítěte učinili přítrž až policisté, které přivolali znepokojení sousedé.

Exorcismus je modlitba církve. Osoba, zvíře nebo předmět má být chráněna pomocí modlitby ve jménu Ježíše Krista proti vlivu zlého ducha. Dále jde o vymanění se z jeho útisku.

Exorcismus známe s největší pravděpodobností jen z filmů. I tak ale působí dost šokujícím a neuvěřitelným dojmem. Jenže to není něco, co by si tvůrci vymysleli, aby byl jejich horor ještě temnější. Exorcisté existují a máme je i v Česku.

Katoličtí biskupové by chtěli mít ve svých diecézích více vymítačů ďábla, často se jim ale nedaří nalézt kněze vhodné pro výkon této činnosti. V rozhovoru s katolickou agenturou SIR to řekl nový předseda Mezinárodní asociace exorcistů (AIE) a český katolický kněz Karel Orlita. Zdůraznil rovněž, že je mylné pohlížet na exorcisty jako na katolické čaroděje.

Filmy a seriály mnohdy vykreslují vymítání ďáblů a démonů poněkud extravagantně. Jak tedy tyto rituály probíhaly ve skutečnosti? Kdy se s vymítáním začalo? A existují důkazy o úspěšném vypuzení ďábla z těla oběti?

Slovenská generální prokuratura s okamžitou platností zrušila tzv. „duchovní program“, který uplatňovala ředitelka státního Centra pro děti a rodiny ve slovenské Trnavě. Ředitelka v rámci zmíněného programu nutila děti pod hrozbou trestu k dlouhým modlitbám a zaměstnanci museli denně kropit prostory svěcenou vodou.

Kolumbijský prezident Gustavo Petro odvolal policejního ředitele Henryho Sanabriu, který nedlouho předtím řekl médiím, že v boji proti zločinu a při pátrání po drogových bossech používá exorcismus.

Neuplynul ani rok od hrůzných událostí ve válkou zničeném Berlíně a po Evropě stále obchází upírská kletba. Na různých místech byly nalezeny hromady těl německých vojáků a jde nesporně o řádění jednoho z upírů.

Muž seděl v bezvědomí na židli. Nohy i ruce měl svázané tak, aby se nemohl hýbat. V ošklivě pokřivených ústech měl roubík. V kadidlem zakouřené místnosti se pohyboval kněz a polohlasně se modlil. Náhle se zastavil. „Můžeme začít," kývl na mnicha, který držel v ruce děsivý vrták. Ten přiložil k mužově vyholené lebce a začal do ní hloubit díru.

Ve vašem domě se dějí podivné věci? Slyšíte kroky, ačkoliv tam s vámi nikdo není, padají vám z poliček věci zcela bez příčiny nebo jen prostě cítíte, že nikdy nejste sami? Může to naznačovat přítomnost cizí duše ve vašem obydlí.

Čarodějnice, duchové, vúdú nebo kněží vymítající démony. Pro mnohé jsou to jen fantazie dětí nebo lidí s přespříliš velkou mírou imaginace. Pro devětadvacetiletého Mardocheho Yembiho to ale byla několik roků jeho realita.

Deska pochází z knihovny rodiny exorcistů, kteří žili kolem 650 před Kristem ve městě Assur, které se nachází v současném severním Iráku. Způsoboval démon epilepsii? Deska je popsána klínovým písmem, které se ve své době vytvářelo lisováním trojúhelníkového hrotu do změkčené hlíny.